01.05.2011 [16:15], Eleanor, ze série Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj!, komentováno 26×, zobrazeno 5506×

Ufoni ve Forks?

19. kapitola

Už několik dnů je to pořádné stejné. Chodím jako tělo bez duše a občas mi udělá dobrou náladu jen jediná věc. Kresba mé krásky.

Seděl jsem zase stereotypně ve škole na biologii a probírání savců mě opravdu nebralo, a proto jsem si zase do sešitu čmáral její tvář. Nevěděl jsem, kdo to je a ani co pro mě znamená, ale už jen malba její tváře ve mně vytvářela pocity spokojenosti a omámenosti. Ani jsem nepostřehl, že se Angela nudí, a až při její otázce jsem zjistil, že mi kouká pod ruku:

„Kdo to je?“ ozvalo se nečekaně a já sebou trochu cukl. Podíval jsem se na ni a s váháním jsem usoudil, že ona by mohla být ta, které bych se mohl svěřit. Zajímala se o mě ne ve smyslu Ach, zeptám se na pár dalších otázek a třeba se pak na mě vrhne, ale stylem, že jsem její kamarád a za to jsem ji fakt měl rád. Jedna z mála ženských, která byla schopná ovládnout své hormony a normálně se se mnou bavit. Takových prostě bylo málo.

„Nevím, kdo to je,“ povzdechl jsem si. „Kdybych to věděl, už bych ji dávno oslovil,“ informoval jsem ji. Nechápavě na mě koukala a v hlavě se jí rojila spousta otázek. Radši jsem se jí to rozhodl vysvětlit, než by stihla jednu za druhou na mě chrlit.

„Měl bych asi začít od začátku,“ utnul jsem její zběsilou mysl a ona se divila tomu, že začínám takhle, ale rozhodla se poslouchat. Šeptal jsem jí do ucha a vyprávěl jí o tom, jak divnou noc jsem před několika dny měl.  Podivila se tomu, že si nic nepamatuji z té půl hodiny, a ptala se mě, jestli jsem byl u doktora. Chytře jsem ji na to odpověděl, že jsem se nechal prohlédnout otcem a ona mi to sežrala i s navijákem. Přeci jí nebudu vysvětlovat, že jsem upír, a že ti nemocní prostě nebývají. Ta holka byla pro moje svěřování jako stvořená. Má rodina si mě moc nevšímala a nikdo do toho nerýpal. Jsou tak zaláskovaní, že si takové maličkosti, jako jsou moje malé problémy, nevšimnou.

…

Ačkoliv uměl číst mladý Cullen myšlenky všech lidí kolem sebe, existovaly věci, které o Angele doposud netušil. Když jí bylo šestnáct, přála si k narozeninám výlet do Roswellu a přivezla si z něj řadu zajímavých fotografií a vědeckých studií. Přes prázdniny načerpala řadu důležitých informací o havárii kosmické lodě v roce 1947, která se v Novém Mexiku odehrála, tudíž byla nejvhodnější kandidátkou na předsedkyni forkského ufologického kroužku. A protože zrovna včerejší večer zveřejnil jeden z jeho členů fotky diskovitého útvaru poletujícího nad La Push, zbystřila a jala se nenápadně čerpat informace.

…

„A od té doby, co jsem měl tu chvilku, kdy jsem o sobě nevěděl, jsem začal malovat tuhle dívku,“ uvedl jsem ji do celé situace. Sama nevěděla, co si o tom má myslet a v hlavě začala téměř uvažovat o mimozemšťanech a různých implantátech. Radši jsem jí utnul a prostě další věci nekomentoval. Stíhal jsem si psát poznámky, a protože jsem si všimnul, že Angela si během mého výkladu o mých problémech nedělala poznámky, přisunul jsem jí sešit blíž a nechal ji opisovat zápisky, které jí tam chyběly. Vděčně se na mě podívala, a současně mě začala informovat o nových událostech ve škole. Co si budeme povídat, ačkoli byla Angela milá holka, drbům prostě neodolala a já z toho občas získával informace, které mi unikaly, pokud jsem se někým nebo něčím zabýval déle, než bylo zdravé. V tomto případě to bylo dívkou na obrázku přede mnou. Díky ní jsem denně utíkal z nudné reality.

„Slyšel jsi o tom, že v lese našli dívku, která tam byla úplně nahá a nic kromě toho, že se jmenuje Bella, si nic nepamatuje?“ vyhrkla téměř nesrozumitelně při opisování poznámek a já se tomu trochu podivil. Viděla můj překvapený výraz a trochu se zamračila.

„Zrovna od tebe bych čekala, že mě informuješ o základních informacích. Tvůj otec uvažoval o jejím opatrovnictví,“ prohodila jen tak náhodou a já na ní vyděšeně vykulil oči. To jsem zatraceně v posledních dnech byl tolik mimo, že jsem nepostřehl, že mi Carlisle chtěl pořídit novou sestru?

„Novinky zjistím,“ omluvil jsem se jí.

„Nebudeš muset,“ řekla mi. „Nakonec jí do opatrovnictví prozatím, než si vzpomene, kdo je, vzal Charlie Swan,“ sdělila mi. Dnes jsem dostával od ní jednu šokující zprávu za druhou.

„Odůvodnil to tím, že tvůj otec už adoptoval dost dětí, a že další nezbedné děcko mu do opatrovnictví nedá. Proto se nabídl, že se o Bellu postará.“ Její zprávy z posledních dní mě dost šokovaly, ale byl jsem rád, že ta dívka se k nám nenastěhovala. Pro většinu členů mé rodiny by to mohl být problém.

Nakonec zazvonilo a já si oddechl. Už zase jsem mohl myslet na svou krásku a nezabývat se blbostmi o nalezené dívce v lese. Mohl jsem konstatovat jediné:

Může být ráda, že nikdo z nás nebyl na lovu.

…

Sotva odešel, vytáhla Angie z batohu svůj kosmo sešit, polepený obrázky E.T. mimozemšťana a tužka se jí bleskově rozeběhla po papíře.

Edward Cullen měl výpadek paměti a v lese byla nalezena neznámá nahotinka? To znamená:

-     Debilní shoda náhod, na kterou ale nikdo nevěří

-     Edward a ta nahotinka se oba stali obětí únosu a pokusů mimozemské civilizace

o Chtějí je testovat oba zároveň, proto ji tu vyložili také

o Spatřili nadšeného ufologa s fotoaparátem a vyklopili to děvče z lodi, aby mohli uletět zpět do kosmu

-     Vymazali Edwardovi paměť, je mu to vidět na očích, má je nějaké divné. A jeden z nich na sebe vzal podobu člověka, aby mohl Cullena pozorovat v jeho přirozeném prostředí. To by vysvětlovalo absenci lidských vzpomínek.

Angela se pokoutně usmála, na tu nahotinku si dá pozor. Možná by mohla upéct sušenky a zastavit se u náčelníka.

Bella:

Byla jsem nastěhována k náčelníkovi policie, který byl stydlivý a nacpal mě do pokoje jeho dcery, která před několika lety zmizela v lese. Asi se snažil mě jí nahradit. Neřešila jsem to. Byl milý a vypadal, že se o mě bude snažit starat, co to jde, a sexem jako jeho manželka jsem za to platit nemusela. Takže pohoda. Sice jsem nechápala, kde se tahle myšlenka ve mně vzala, ale po jeho boku jsem se prostě cítila v bezpečí. Hýčkaná a rozmazlovaná.

Nic ode mě neočekával, takže když jsem po jeho prvním naservírování rozvařených těstovin vyskočila ze židle a radši udělala poživatelná míchaná vajíčka, téměř slastně vzdychnul. Usmála jsem se jeho spokojenému pohledu a moc dobře si začala uvědomovat, že v kuchyni královnou budu já. Vzpomněla jsem si na hříčku, kterou mi říkala kdysi moje přítelkyně.

„Ten, kdo říkal, že láska prochází žaludkem, mýlil se a mířil moc vysoko.“ Jenže v tomto případě se mýlila ona. Tomuhle muži stačila jen poživatelná kuchyně a měla jsem ho na háku. I když jsem zase nechápala, kde se všechny tyhle moje vzpomínky a zkušenosti berou, neřešila jsem to a pana Swana poslala k televizi, kde spokojeně s plechovkou piva spočinul v sedačce. Rozloučila jsem se s ním, že jsem unavená, a ulehla do čistého povlečení. Vůbec se tomu nepodivoval a asi něco takového čekal. Vždyť jsem podle něj musela v několika posledních dnech podstoupit spoustu traumatizujících zážitků. Nevědělo se, kdo jsem, a ani mi nebyli přesně schopní odhadnout věk. Z toho důvodu mě nemohla přijmout ani sociálka a já prostě neměla páru o tom, kde mám navazovat další věkovou linii.

…

Po pár dnech Charlie zjistil, že má inteligence je na takové úrovni, že můžu začít chodit do školy. Mé znalosti sice byly posouzeny za velmi rozmanité, ale i tak se rozhodlo, že bych měla nastoupit na střední školu ve Forks do třeťáku. Maturitou mě prý zatěžovat ještě nechtěli.

Nic jsem nenamítala a s jejich plánem jsem souhlasila. Třeťák na střední by mohl být velmi zajímavou zkušeností.

Charlie se mě snažil naučit řídit, abych mohla jezdit do školy sama, ale během několika minut mého automatického řízení a nedodržování rychlosti usoudil, že asi řídit umím a vystavil mi řidičák. Prostě se s tím mým nevím, kdo jsem nemazal a na řidičák a občanku prozatím nechal natisknout Isabella Swan.

Fakt jsem ho za to měla ráda. Obcházet všechny ty úřady s tím, že nevím, kdo jsem, by bylo k zbláznění. Proto jsem jednoho krásného dne mohla konečně nastoupit do školy.

Natáhla jsem na sebe několik nových kousků z obchoďáků a vydala se do školy a s odvahou se vydala vstříc novému životu.

Vystoupila jsem z auta a ani jsem se radši po ostatních nerozhlížela. Párkrát jsem zakopla o zem a úspěšně se nenatáhla. „S tou nemotorností budu muset něco dělat,“ poznamenala jsem si pro sebe v hlavě a uložila do mozku s názvem „Seznam, co musím změnit nebo udělat“.

Cítila jsem, jak mě všichni pozorují a prostě je ignorovala. Snažila jsem se je nevnímat, ale jeden hlas mě zaujal:

„Vau, Edwarde, vždyť je to ta dívka z tvých kreseb.“

18. kapitola 20. kapitola

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  Eleanor (04.05.2011 14:35)

Janda, Abera, Jantara: Díky.

Janebko: Fakt nemám ráda ty Stmívací povídky, u kterých se ti chce brečet, takže si dávám záležet na tom, aby člověk měl po většinu času na rtech úsměv a nebo očekáváný pohled. A jak kouká, tak se mi to snad i daří

25)  Fanny (03.05.2011 15:02)

Eleanor: Za co se omlouvat? Aspoň jsem objevila další tvůj skvost

24)  Janeba (03.05.2011 14:57)

El, tvá povídka, je báječná oddychovka, která mi spolehlivě vždy vytvoří úsměv od ucha k uchu! Edwardovo možné setkání s ufony mě vážně pobavilo a moc se těším, jak v tom budeš bruslit dál! Děkuji!!!

23)  Jantara (03.05.2011 10:03)

Supéééérrrrrrrrrrr sem s dalším dílkem prosíííííímmmmm

22)  Abera (02.05.2011 22:59)

20)  Eleanor (02.05.2011 20:45)

Monikola: To si piš, že tam bude spoustu zajímavých situací

Diosa: Ty chceš pro mě ukrást Nobelovku? To je mi ale moc hezká informace, a kdybych věděla, že tě za to nezabásnou, nechala bych tě to udělat. Ale takhle bych radši svoji oblíbenou komentátorku S tím Edwardem v šoku si mě příjemně překvapila. Jsem zvědavá, zda něco podobného zakomponuju. Mno, uvidí se, až budu psát další kapitolu.

MaiQa: Jsem ráda, že ten díl tě nakonec nezabil. A k povídce - já mám ráda dlouhé předehry

zuzka, jula, Yasmini, Aalex, ajeje, anka 253: Děkuju.

semiska: Kdybych měla u každého psaní cosi konzumovat, tak ze mě bude brzy alkoholik a z psaní by nic nebylo

julie: To víš, Angie to bude mít z první řady

lied: Mno, uvidíme zda toho bude litovat

Fanny: Opravdu je mi líto, že nestíhám psát rychleji, ale den prostě nemá 48 hodin. Jinak jsem ráda, že se ti povídka líbí

17)  Fanny (01.05.2011 20:03)

Usoudila jsem, že přibývání Kruté reality je pro mě prostě, moc pomalý a rozhodla jsem rozečíst další povídku.
Rozhodnutí to bylo skvělé, protože tahle povídka je přinejmenším stejně dobrá jako Krutá realita ( i když ty dráčci... )

Baví mě Edward a jeho občasné hlášky a Bella na obláčku byla taky víc než zábavná. No, sice to Afrodita nejdřív trošku pohnojila, ale společnými silami to zase tak nějak rozmotali a až na drobnost, že Bella vůbec netuší kdo je, to vypadá prozatím moc hezky.

16)  lied (01.05.2011 19:52)

juj tak to jsem vážně zvědavá na jeho reakci ale ted už asi bude litovat že jí nechtěl mít za sestru

15)  julie (01.05.2011 19:23)

Angela bude pečlivě sledovat setkání dvou "pokusných králíků"? No,tak to fakt narazí na zajímavé věci,už se těším !!!!

14)  semiska (01.05.2011 19:04)

Edwarda unesli ufoni,jo? Ten by jim dal, třeba by je i poobědval či povečeřel... Supr kapitolka, bavila jsem se. Charlie Swan je vděčný každému za dobré jídlo pro přežití
Wow, že by se schylovalo k setkání E a B? Tak to jsem na to moc zvědavá. Jinak moc pěkné, vtipné a ta konzumace čehosi na podporu psaní ti velmi svěčí

10)  Yasmini (01.05.2011 18:02)

9)  MaiQa (01.05.2011 17:53)

Já opravdu nevím, co mám napsat. Já jsem dneska už tak citově zdecimovaná, že mě tento díl málem zabil. Mysleno v tom nejlepším. Naprosto úžasné. Zas tak dlouho se hledat nemuseli.

8)  Kristiana (01.05.2011 17:05)

Mimozemšťané?! Angela je teda pěkně střelená! Eda by si měl dávat bacha, aby si nevšimla, jak moc zvláštně se chová a nevydekukovala z toho jisté závěry...třeba, že je upír.
Bell jde do školy! Hip Hip Hurá!
Ten konec je krutý. Honem pokračování. Moc mě zajímá Edova reakce

7)  Diosa (01.05.2011 17:02)

Angela a mimozemšťané? Velice zajímavá kombinace
Teď jenom doufám, že Edward neupadne do šoku a bude schopen říct Belle aspoň své jméno... A dovolím si ještě poslední větu: Asi pro tebe ukradnu Nobelovku

1 2   »