12.04.2012 [19:00], ambra, ze série Růžový popel, komentováno 51×, zobrazeno 7821×

Ree, Silvaren, Ajjinko, Hanetko, Astrid, Marcelle, KatkoB, Marvi, mary, lumik, Nossko, leelee, jenko, semisko, Lenko326, Yasmini, GinoB, Bye, gucci, piky!

Děkuju, dívky a hezky si to užijte! ♥♥♥

 

15+

Edward

Probudilo mě tiché zasténání. Bella ještě spala, ale hluboký a bezpečný noční spánek byl pryč. Se svítáním přišly sny a podle jejího výrazu nebyly pěkné. Ležela na boku, objímala mě, a jak se prala s tím, co jí právě teď nabízelo její podvědomí, zatínala nehty do kůže na mém rameni. Musím ji probudit, uvědomil jsem si s lítostí.

Začal jsem tím, že jsem ji vzal za tu bojující dlaň, a i když se nechtěla pustit, nepovolil jsem, dokud jsem na ni nedosáhl rty. Políbil jsem ji - trochu se uvolnila - a chtěl pokračovat. Zdálo se mi to jako dobrý způsob, jak ji postupně, bez leknutí, vzbudit, ale znovu zanaříkala, tentokrát hlasitěji.

Opatrně jsem jí odhrnul z tváře rozcuchané vlasy. Zamračila se, ale oči neotevřela. Zvedl jsem se na lokti a naklonil se k jejímu krku. Líbal jsem ji a šeptal jí do ucha ty nejšílenější banality. Nehýbala se, ale když jsem se odtáhl, abych zkontroloval její výraz, usmívala se, oči stále zavřené. Vrátil jsem se k jejímu krku. O pár vteřin později znovu zatínala prsty do mých paží, ale tentokrát to bylo v pořádku.

Tohle milování bylo jiné. Večer jsem měl pocit, že jsme jako dva začínající plavci, které strhl příliš silný proud. Z každého Bellina gesta bylo zřejmé, že doopravdy netouží po sexu – prostě mě chtěla mít co nejblíž. Potřebovala obejmout nejvíc, jak je to možné. Přesto jsem si nepřipadal jako pouhý nástroj útěchy. To, jak se na mě dívala, to, co šeptala, aniž by si to uvědomovala, každý její pohyb mě ujišťoval o tom, co ke mně cítí.

Teď to bylo jiné. Klidná, ještě napůl omámená spánkem, beze strachu, protože naše poprvé, kterého jsme se oba tolik báli, jsme měli za sebou, si naplno užívala to, co jsem jí dopřával a na co večer nedošlo.

Tentokrát jsem se nenechal připravit o výhodnější pozici. Nedokázal jsem si představit nic krásnějšího, než Bellin vzrušením rozpálený obličej, pootevřená ústa, která každou chvíli spolu s horkým výdechem zasténala mé jméno, její vlasy, rozhozené na polštáři jako hebký příboj, připravený, abych se do něj kdykoliv mohl ponořit. Jen moje pohyby teď určovaly, kdy zasténá, kdy mě ještě pevněji obejme, kdy se prohne v zádech a kdy zaprosí, abych už nečekal.

I její orgasmus byl jiný. Ne ten jediný prudký zášleh jasného světla, který prožila v noci. Najednou zvedla hlavu, přitiskla se ke mně trupem a objala mě i nohama a já cítil, jak jejím tělem od prsou až ke klínu probíhá několik intenzivních záchvěvů. Když dozněly, ještě chvíli tak zůstala, obličej schovaný na mém krku. Uvolňovala se postupně, jakoby nerada. Nakonec se položila zpátky na polštář a pomalu otevřela oči.

„Předběhla jsem tě,“ zašeptala s omluvným úsměvem.

„Možná, že když chvíli počkám, zase mě dohoníš,“ mrkl jsem na ni. Mluvení pomáhalo. Dokázal jsem tak snáz krotit vlastní vzrušení.

„Nejsem si jistá, jestli…“ Nedopověděla a strach, který mě sevřel, definitivně oddálil mé bezprostředně hrozící vyvrcholení. Strnul jsem a rychle přemýšlel, jak se co nejlíp zeptat na důvod slz, které jí začaly stékat po tvářích.

"Promiň, jsem nemožná,“ zasmála se, potřásla hlavou a rychle je začala otírat dlaněmi. Znovu mě objala a přitiskla se ke mně.

„Nejsem si jistá, jestli mi při tom nepraskne srdce. Neměla jsem tušení, že můžu někoho takhle milovat,“ šeptala mi přitom přímo do ucha. Slyšet tohle, cítit její horký dech, vnímat její bušící srdce těsně na hrudi a být při tom v jejím těle byla kombinace, ze které se mi na chvíli zatmělo před očima. Koukáte na pitomé filmy, čtete o tom v každé knížce, kdejaký slaboduchý song se vám snaží nacpat, že tohle existuje. Ano, existuje, ale skoro mě zabolelo, když jsem si zároveň uvědomil, jak nepřenosná a nepopsatelná tahle zkušenost ve skutečnosti je.

Milovat a být milován.

Belliny rty se od mého ucha přesunuly k mé bradě – úžasem právě posunuté poněkud mimo normální pozici – a pak k mým rtům.

„Přesto bych to ráda riskla,“ zašeptala mi do úst. Žhavá střelka znovu prudce vystřelila z mého břicha směrem dolů. Pak už stačil jeden pohyb – nevím, jestli byl můj nebo její - a všechny úvahy se vypařily. Zůstalo jen to podstatné.

Bella. Láska.

Bella

Recepční splnila slib. Spolu se snídaní jsem dostala i balíček oblečení. Jednoduché tričko a plátěné tříčtvrteční kalhoty, v pase na gumu. Očividně se ten, kdo to pořizoval, bál, že neodhadne mou velikost. Nechyběly cenovky z obchodu, ulevilo se mi, že jsou to věci za pár dolarů a že nebudu Edwardovi nijak dramaticky drancovat studentský účet.

Večerní události znovu zastřela mlha. Věděla jsem, že je to dočasné, že se mi jen nějak podařilo přepnout do sebezáchovného módu a že v nějakém, nejspíš nejmíň vhodném okamžiku, to na mě všechno padne. Teď jsem se ale zuby nehty držela přítomnosti. Vlastně ještě před chvílí skoro doslova. Edward se konečně položil vedle mě. Odpočíval a ani na okamžik mu z obličeje nemizela ta neuvěřitelná kombinace absolutního štěstí a absolutního úžasu. Dokázala jsem to snadno dešifrovat, protože jeho výraz přesně odrážel i moje vlastní pocity. Seděla jsem vedle něj a mírně předkloněná obkreslovala ukazováčkem okraje jeho obvazů. Těch nových, na hrudi a na břiše, i toho staršího, na pravé ruce. Občas jsem zamířila i pod prostěradlo, které si přehodil přes boky, a s trochu škodolibou radostí se ujišťovala o tom, že nejsem jediná, kdo by nejraději pokračoval tam, kde jsme před chvílí přestali.

„Za hodinu a půl máme vyzvednout tvého tátu na letišti,“ zabručel nerozhodně. Právě se mi podařilo dostat ho do stavu, kdy mu pouhé laskání přestávalo stačit. Mrzelo mě, že musím být ta rozumná, ale nikdy mi nepřipadalo správnější obejmout svého otce, než právě teď. Naklonila jsem se, políbila svého chlapce na čelo, na špičku nosu a na bradu, a než mě stihl chytit za ramena, utekla jsem mu do koupelny. Horká voda mi dnes jen připomněla, jak horko mi bylo ještě před chvílí…

Když jsem po čtvrt hodině odsunula skleněný panel, málem jsem leknutím vykřikla. Edward stál u umyvadla, levou ruku zvednutou a dotýkal se úplně zamlženého zrcadla. Byl tak zabraný do toho, co dělá, že si mého šoku vůbec nevšiml. Došla jsem k němu a zadívala se na jeho práci. Stačilo mu pár tahů ukazováčkem a prostředníkem a na velké zamlžené ploše se objevil křehký obraz spící dívky. Na detaily tahle dočasná kreslicí plocha nemohla stačit, ale přeci jen jsem dokázala rozeznat, že se ta dívka nepatrně usmívá.

„Už tě nechci vidět jinak,“ zašeptal Edward, jako by i hlasitější slovo mohlo pokazit tu chvíli. Stejně křehkou a neuchopitelnou jako obraz, jenž právě vytvořil. Natáhla jsem se a vzala jeho tvář do dlaní. Dvoudenní strniště mě příjemně poškrábalo.

„Nemůžu uvěřit, že jsem tě potkala,“ řekla jsem prostě. Všechno ostatní bylo jasné.


Těsně předtím, než jsme opustili hotelovou halu a vyšli na rozpálenou ulici, jsem se na okamžik zastavila. Edward mě držel za ruku, samozřejmě, takže jsem zastavila i jeho. Překvapeně se na mě otočil.

„Něco jsi zapomněla?“ Ne, nebylo co zapomenout. Jen mě v tu chvíli úplně přemohl pocit, že až vyjdu ven, vyjdu do jiného světa, než z jakého jsem večer předtím utíkala. Budu v něm ta, co už se nedává cizím mužům. Ta, co zabila. Ta, co je znovu úplně na začátku a netuší, jak dál. Ale taky budu ta, co miluje. Poprvé doopravdy, poprvé tak, že by to snad mohlo stačit do konce života, i kdyby byl – nějakým nedopatřením – pořádně dlouhý.

„Mám strach,“ řekla jsem, protože byl tak velký, že jsem to potřebovala říct. Beze slova mě objal. Pohladil mě po zádech, a když se jeho ruka dostala k mým vlasům, jemně za ně zatáhl, abych musela zvednout hlavu. Milovala jsem jeho polibky. Napadlo mě, jestli je to tak u všech zamilovaných – je tohle souznění automatické? Nebo je to otázka náhody, štěstí, že si i fyzicky tak dokonale rozumíme?

„Je to lepší?“ Zněl udýchaně, ale taky ustaraně. Nechtěla jsem ho znovu trápit. Ne tak brzo po tom, čím si se mnou v posledních dnech prošel.

„Rozhodně,“ kývla jsem snaživě. „A teď padáme. Táta nesnáší nedochvilnost. Jeden z důvodů, proč jsem si myslívala, že je děsný,“ zašklebila jsem se. Po tom, co mi Ibogain umožnil nahlédnout chování svých rodičů ze správné perspektivy, jsem jejich zdánlivé prohřešky vnímala úplně odlišně.

„Taky jsem dochvilný,“ vypnul Edward hruď. Zase zapomněl na zranění a okamžitě se s bolestivým zasyknutím nahrbil. Trpěla jsem s ním, ale ta blesková změna v jeho výrazu mě přesto rozesmála. „Chtěl jsem říct plus mínus hodina, ale takhle to vůbec nevyzní vtipně,“ zamračil se. Tentokrát jsem ho kolem ramen objala já – když byl takhle v předklonu, pohodlně jsem na něj dosáhla – a nasměrovala ho k východu.

Díky provizornímu oblečení od recepční jsme se ještě nemuseli vracet do bytu a ze mě spadl aspoň kousek tísně. Myslela jsem, že si na letiště vezmeme taxi, ale na druhé straně ulice stálo velké tmavé auto, z něhož vystoupil nějaký vysoký člověk a zamířil rovnou k nám.

„Dobrý den, detektiv Owen,“ natáhl k nám ruku s průkazem. „Jste v pořádku?“ zamračil se ustaraně, když si uvědomil, v jaké pozici je Edward.

„Už jo,“ narovnal se pomalu. „Večer jsem dostal nakládačku a občas se zapomenu a udělám moc prudký pohyb.“ Nečekaně jsem si vybavila celou sestavu prudkých pohybů, které dělal dnes ráno a okamžitě jsem zrudla. Edward stiskl mou ruku, i když se na mě nedíval. Jako by věděl, na co zrovna myslím. I tohle tiché porozumění k tomu všemu patří?

„Ukázalo se, že i když máme po razii v Chicagu pravděpodobného viníka, slečna Swanová ještě nemusí být úplně v bezpečí. Pár dnů vás budeme tak trochu hlídat.“ Tvářil se, jako by o nic nešlo, ale mně se znovu zkroutily všechny vnitřnosti. Rychle jsem si vybavila další členy personálu z klubu. Poslala by Sam někoho dalšího? Ale počkat, co to říkal o pravděpodobném viníkovi?

„Někoho zatkli?“ vyhrkla jsem. Detektiv pyšně kývnul, jako by to byla jeho osobní zásluha.

„Zatkli jich víc, ale hlavně Sharon Cullenovou, doktorovu ženu. To vás nenapadlo, jaký byznys řídí vaše macecha, co?“ obrátil se ten arogantní idiot na Edwarda. Ten jenom stál a jeho obličej postupně ovládl výraz, který jsem naposledy viděla těsně předtím, než se tehdy v ateliéru vrhl na Carlislea. Neředěný vztek, neředěná nenávist.

„Ta pitomá coura,“ zasyčel. Najednou byl strašně bledý. Přitáhl si mě k boku a objal mě pevněji.

„Proč musíte hlídat Bellu, když je máte?“ Tohle už jsem znala. Chlapec zmizel, vedle mě stál dospělý muž.

„Ukázalo se, že paní Cullenová to opravdu rozjela. To chicagský doupě zdaleka nebylo jediný. Navíc se zřejmě angažovala v dovážení dívek z Asie a hlavně z východní Evropy. Nebyla to žádná troškařka. Nechceme riskovat, že někdo z jejích dalších lidí dostane pokyn, aby se postaral o nejdůležitější svědky.“ Arogance byla pryč. Detektiv Owen teď vypadal opravdu ustaraně.

„Jak to bude probíhat? Chtěli jsme jet pro Bellina otce na letiště,“ ukázal Edward na čekající taxíky.

„Tudy prosím, vážení,“ usmál se Owen konečně a kývnul ke svému autu.

Jen jsem dosedla, Edward mě znovu objal. Pomáhalo to, ale stejně jsem nemohla přestat myslet na to slovo.

Svědek.

Pokud půjdu svědčit, uslyší všichni, jak vypadaly mé poslední týdny. Každý detail. Nedostanu šanci cokoliv vytěsnit. Zatlačit někam do kouta své paměti a doufat, že se to časem samo přesune někam do nevědomí.

Tušila jsem, že zrcadlová kresba usmívající se dívky se právě definitivně vypařila.

Carlisle

Než mě konečně pustili, nechali mě podívat se na část záznamu ze Sharonina výslechu. Poslali ho z Chicaga, kde jej pořídili jen o dvě hodiny dřív. Díval jsem se na monitor, ale nedokázal jsem úplně vnímat, co říká. Zlobil jsem se na ni, tak strašně, že kdybych ji měl v tu chvíli po ruce, pravděpodobně bych se neovládl.

Přesto stačilo třicet vteřin a věděl jsem, že je něco špatně.

Ano, věděla o tom všechno. Ano, ona pravděpodobně vystupovala jako Samantha.

Když ale došlo na otázky ohledně násilí, které její lidé páchali na dívkách ve všech těch bordelech, a když padla první zmínka o vraždách, Sharon se sesypala.

Brečela jako malé dítě a spolu s líčidly stékal z její tváře ten tvrdý a nepřístupný výraz, který získala během posledních tří let. Když jí někdo podal kapesník a ona se trochu otřela a vysmrkala, a když potom zvedla ty ubrečené oči a řekla děkuju, najednou jsem na okamžik zahlédl tu ne moc chytrou, ale roztomilou dívku, kterou byla v době našeho seznámení a ještě pár měsíců po svatbě.

Tahle pitomá holka že by sama řídila takový kolos? Z obývacího pokoje, kde celé měsíce řešila správný odstín závěsů a nejelegantnější soupravu nářadí ke krbu?

„Nemyslím si, že v tom jede sama.“ Řekl jsem to, i když se mi to mohlo vrátit jako bumerang. Kdo jiný než já se nabízel jako schopný komplic? Zdálo se ale, že mě už z toho definitivně vyškrtli. Sharon jim náš vztah zřejmě vylíčila v realistických barvách.

„Dělají na tom, doktore,“ přikývl zamyšleně detektiv Gerrard. „Divný je, že vaše žena tak zarputile trvá na tom, že v tom jede jen ona. Někoho kryje, někoho, na kom jí buď hodně záleží, nebo koho se hodně bojí.“

„Možná obojí.“

Jen se usmál. Neprozradil jsem mu žádnou novinku.

„Nechcete někam odvézt?“ zeptal se ještě a podal mi ruku.

„Děkuju, vyzvedne mě moje asistentka. Asi by se urazila, kdybych ji o to nepožádal,“ usmál jsem se při vzpomínce na úlevu v Joanině hlase.

„Schopná a chytrá ženská je fajn kombinace,“ přikývl Gerrard. „Jen ty svý schopnosti nesmí využívat špatným způsobem,“ ukázal bradou k monitoru, na kterém ustrnula Sharonina tvář uprostřed dalšího vzlyku.

Schopná a chytrá. Znovu jsem si uvědomil, jak moc na ni tahle charakteristika nesedí.

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

11)  Marvi (12.04.2012 21:29)

No teda Ambří, zase jsi mě překvapila, je to obdivuhodné, jak lehce to dokážeš. Já si myslela že Sharon bude moc průhledná, tak jsem zvědavá jestli můj tip na druhou osobu bude Joana nebo někdo jiný?
Bella a Edward jsou kouzelní. Jen Bella nesmí házet flintu do žita, usměvavá dívka se určitě ještě bude konat.
Já se moc těším na pokračování!

10)  leelee (12.04.2012 20:48)

zdánlivá idilka se rozpadá stejně rychle jako se vytrácí sražená pára na zrcadle,
vlastně, nevim jestli to tak má být, ale v zrcadle tuším nějakou symboliku možná Edward kreslí obraz který vidí a chce ho podvědomě ukázat světu
na konci se něco vysvětlilo něco ne tady se mi vybavily pojmy jako schyzofrenie a Jekyl a Hyde možná je to správnej směr, ale spíš jako vždycky naprosto mimo, kdo ví
Q

9)  GinaB (12.04.2012 20:40)

Ach Ambro, to bylo tak nádherné! Ta jejich láska mě úplně sevřela. Je tak krystalicky čistá. Držím jim palce, aby to ustáli, protože to, co je ještě čeká, nebude vůbec lehké. A Bella bude potřebovat opravdu hodně Edwardovy lásky.
Tak Sharon se potvrdila. Ale proč mám tak trochu strach… Schopná a chytrá ženská….Joan? Věrná asistentka, odsouzená stát jen v pozadí, s pocitem nedocenění? Nebo někdo jiný? Chudák Carlisle. Snad už budou všichni v pořádku. Miluju tuhle povídku čím dál víc. Každou kapitolu čtu nejmíň třikrát, protože každá je naprosto úžasná.

8)  KatkaB (12.04.2012 20:40)

"Nejsem si jistá, jestli mi při tom nepraskne srdce." Láska tak silná, že by zabila


"Koukáte na pitomé filmy, čtete o tom v každé knížce, kdejaký slaboduchý song se vám snaží nacpat, že tohle existuje. Ano, existuje, ale skoro mě zabolelo, když jsem si zároveň uvědomil, jak nepřenosná a nepopsatelná tahle zkušenost ve skutečnosti je." Amen.


Když Bella přistihla Edwarda u zrcadla, napadlo mě, že jí tam píše vzkaz. Ovšem moje představivost je omezená. Tvoje, ambro, je tak úchvatná, překvapující, krásná, romantická, dokonalá Nakreslit prstem na zrcadlo portrét usmívající se Belly mohl jen po uši zamilovaný Edward, který ji zbožňuje nade všechno. A když se zrcadlová kresba s uvědoměním si důsledků toho, co by pro Bellu znamenalo svědčit, právě vypařila, opět jsem se předsvědčila o Tvé genialitě. Ambro, tohle je spisovatelská špička
Odhalení Sharon už tipovaly holky v komentářích, pro Carlislea to muselo být šokující, když absolutně nic netušil. Já si netroufám tipnout, jestli Bella bude nebo nebude svědčit, a ráda si počkám na to, jak jsi to vymyslela Ty
Děkuju za tuhle kapitolu

7)  Tammy (12.04.2012 19:45)

Páni! Tohle slovo vystihuje celou kapitolu!
Fakt, že se potvrdil, že je v tom Sharon zapletená mě nijak nepřekvapil, ale o no je jich tam víc!
To, že Bella se vrací tam kde byla - s hlavou plnou všeho špatnýho mi potvrdila její poslední věta - zrcadlová kresba je pryč.
Můj komentář vůbec nepopisuje to, co jsem cítila, co se mi honilo hlavou, když jsem to četla, ale vůbec, až se trochu stydim ho sem dát, aby sis nemyslela, že si buď napsala něco tak strašnýho, anebo mi hned na začátku vypadal mozek.
Takže jen tleskám, protože mi tvoje dílo bere dech a valím oči, protože mi ho bere stále a ještě víc.
A děkuju za tak úžasnou kapitolu, protože ta mě naprosto dojala, ale taky srazila zpátky tam, kde se pohybuju vždycky, když to čtu - tam kde jsou všechny nadávky, která znám, otázky, na které odpovídáš časem a hlavně obrázek zastřelený potvory Sam a všech jejích hnusáků
Tahle povídka mě vždycky dokáže naprosto dostat!

4)  Nosska (12.04.2012 19:28)

Ten začátek byl lepší než hrnek horký čokolády, opravdu se u mě dostavil pocit štěstí. A obraz na zrcadle, to už jsem áchala jak dívá.
Potom se v místnosti ochladilo nejmíň o deset stupňů, Samantha a Sharon je jedna a tatáž osoba, to mě vážně nenapadlo i když tím by se leccos vysvětlovalo... A já jí pořád měla za zrzenou nešťastnou manželku, nakonec se snad ukáže, že ani ten vozík nebyl nutnej
Těším se na Charlieho, ty z něj vždycky uděláš, toho správně milujícího otce
A pokud Bells zvládne výslech, tak už zvládne úplně všechno.
Díky, Ambro

3)  semiska (12.04.2012 19:28)

Wow, trošku silné kafe opět, ael je vidět, že už se vše vrací pomalinku k normálu a že ti dva možná časem budou mít klid. Do Sharon bych to to neřekla, i když její zahořklost vůči světu a Carlisleovi svým způsobem byla pochopená a oprávněná, stejně se mi tomu nechce věřit. Kdo s ní v tom ještě jede? Jsem zvědavá, jak dopadne setkání s Charliem. Těším se na příště.

2)  Lenka326 (12.04.2012 19:25)

Téda, trefila jsem se. Hlavou je schopná a chytrá ženská, ale taky nikdy svým šéfem nedoceněná (aspoň si to myslí) a hlavně přehlížená jako žena. Věrná asistentka Joan. A koho si nejlíp najmout k ruce, než jeho ne moc chytrou, ale pomstychtivou ženušku. Teda myslím si, že je to Joan, snad se nepletu.
A doufám, že ten detektiv, co je naložil do auta, je opravdu polda.

Vztah Belly a Edwarda je tak krásný, tak čistý, jen se bojím, až všechno to svinstvo vyplave napovrch, ať už u soudu nebo když se budou Belle vracet vzpomínky v nočních můrách, co to s nimi udělá. Budu jim držet všechny palce, aby to zvládli. Jsem ráda, že je Carlisle venku, ale takový šok, že jeho vlastní, sice nemilovaná, ale přece-jenom-manželka, tohle dělala, to musí být zážitek. A jestli se potvrdí moje teorie o asistentce, tak to schytá dvakrát. Chudák. Snad mu Esme pomůže...
Skvělý dílek Děkuju

1)  BlackBeauty (12.04.2012 19:20)

«   1 2 3