01.09.2010 [07:15], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 31×, zobrazeno 6239×

Jak to ten Čapek vlastně myslel?

První školní den

„Bello,“ zaznělo hřejivě z úst Edwarda.
Oslovená se jen zachumlala víc do peřin.
„Miláčku,“ zkusil to znovu něžně muž.
Bella předstírala hluboké oddechování.
To Edwarda pobavilo a naklonil se nad ucho své vyvolené: „Milášššku…“
Belle zacukaly koutky úst a broukla: „Já spím!“
Bellin manžel se pousmál: „Drahá, nerad bonzuju, ale jsi upír, nemůžeš spát.“
Žena si schovala tvář do polštáře a zahuhlala: „No a co, ty jsi taky upír, heč! Najdi 5 rozdílů!“
Edward začal svou manželku líbat, obratel po obratli se blížil k jejímu pasu a jak rukama zkoumal jednotlivá místečka na jejím těle odříkával: „Jeden, dva, tři…“.
Bella se protáhla do kočičího hřbetu, otočila se a začala mu polibky a doteky oplácet.
Edward se tichounce zasmál: „Už nespíš?“
Žena stále se zavřenýma očima přerývaně vzdychla: „Určitě ano a sním… a jak to ráno vysvětlím manželovi…“
Edward zavrčel a kousl Bellu jemně do brady: „Asi budeš muset vysvětlovat ručně, stručně, hmm, jak já ho znám, zvykne být mimořádně nechápavý.“
Bella se zadívala Edwardovi hluboko do očí a šeptla: „Miluju tě, zmínila jsem to už dneska?“
Edward se šibalsky usmál: „Jé, ono to má i oči!“ a pak zvedl Bellu v náručí z postele a zašeptal: „Já tebe víc.“
„Mně se nechce…“ zanaříkala Bella.
Edward jí schoval nezbedný pramen vlasů za ucho: „Já vím, první školní den…“ A pak s šelmovskými ohníčky v očích dodal: „Ale jenom tam vedeme Nessie!“
Bella si laškovně skousla ret: „Hmmm, ale když ty jsi takový úžasný budíček, nemohla jsem si pomoct…“
Edward šokovaně zavrčel: „Ty jedna…“
Bella svůdně zamrkala řasami: „Chtěl jsi říct jediná?“
Edward si ženu přehodil přes rameno, vlasy jí divoce visely a vlály, zatímco se v záchvatech smíchu svíjela a bušila mu pěstmi do zad: „Heej, nejsme v pravěku!“
Edward Bellu hodil na postel a vzápětí se zapřel dlaněmi kolem jejího obličeje, aby ji něžně přitiskl pod sebou: „Ty jedna… heerečko, ty...“ Přitáhl se blíž a Bellu omámenou jako mouchu v pavoučí síti se slovy: „Ty moje snídaně do postele!“ ohromil vášnivým polibkem.

„Tati, ať teta Rose neříká Jacobovi Bílý tesák!“ žalovala Renesmé Edwardovi.
Edward naoko vážně zahrozil Rosalii: „On má jméno!“
Rosalie se provokativně podívala nejdřív na Jacoba a pak na Edwarda: „No vždyť.“
Edward měl problém udržet vážný výraz, zatímco Jacob měl problém udržet lidskou podobu.
Edward se uchichtl: „Jiné jméno!“
Jacob se snažil odvést pozornost jinam: „Pojď, Nessie, povím ti u snídaně pohádku, abys zapomněla, co jíš.“
Rosalie, která za obdivných pohledů Emmetta právě vítězoslavně „uvařila“ ovesnou kaši (rozuměj: vysypala její instantní formu ze sáčku a smíchala s horkou vodou), dotčeně broukla: „No Pedigree to není, no!“
Jacob provedl nádech, výdech a začal číst z pohádkové knížky: „To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili...“
Renesmé nadšeně zatleskala: „Jé, ten pejsek jsi ty, Jakeu, že jo?“
Jacob zavřel oči a povzdechl: „I ty, Brute?“, ale nahlas řekl jen: „No jasně a ty jsi ta kočička.“
Edward protočil panenky, ale Bella se jen pousmála a přitulila se k Edwardovi.
„No honem, ať už myjou podlahu!“ ponoukala Jacoba k dalšímu vyprávění Alice.
„Neprozrazuj!“ ohradil se Jacob, ale už četl dále: „Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli  a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé.“
„No to si děláš!“ zavrčel Edward s kulisou Emmettova smíchu.
Jacob se bránil: „No co co, já jen čtu!“ Honem příběh trochu zkrátil, převyprávěl vlastními slovy, aby jej tak zcenzuroval do nevinné - dětskému a Edwardovu (což se nemusí nutně vylučovat) uchu přijatelné podoby - a tak se za chvíli podlaha domečku pejska a kočičky blyštila čistotou, vydrhnutá kožíškem pejska („Dobrý nápad, beztak tam tu špínu nanosilo to psisko,“ poznamenala k tomu Rose.) a vyleštěná kožíškem kočičky, kteří se pak museli sami vyprat.
Všichni Cullenovi hltali příběh a Renesmé kupodivu i kaši, a tak Jacob spokojeně pokračoval a četl další pasáž: „´Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak slezu a pověsím zas tebe,´ řekla kočička pejskovi. Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli držet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska. Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo…"
Renesmé měla najednou oči jako dva talíře.
Edward a Alice se začali v škodolibé předtuše unisono smát.
Renesmé zkrabatila dětské čelíčko a nedůvěřivě se zasmušila: „Jak tam mohli viset oba? Když kočička slezla?“
Pohledy všech se upřely na náhle se potícího Jacoba.
Jacob se zakoktal: „To je přece jasný, to totiž...“ a znovu pročítal danou pasáž a zoufale pátral po poznámce pod čarou.
Zatracený Čapek. Potkat ho takhle v lese, tak… budou pejsek a kočička péct dort z něj!
Rosalie vzala Renesmé kolem ramen: „Já ti to vysvětlím, neteřinko! To je ženská záležitost!“
Cullenovi se vyčkávavě zahleděli na Rosalii.
Rosalie se pousmála a natočila si na prst svůj blonďatý pramen vlasů: „Jedna věta v knížce chybí. To byla taková protifeministická cenzura… ve skutečnosti chtěla jen kočička dát pejskovi pocit, že se bez něj neobejde a nechala se vysadit na prádelní šňůru, potom, protože se pejsek nemotora nemohl nahoru dostat, slezla a pověsila ho, no a pak… když se nedíval, nebo se díval na fotbal a popíjel pivo, tak si honem vylezla sama zase nahoru... a tak tam oba viseli…“
Cullenovi a Jacob soutěžili o nejlepší výraz ala vyoraná myš roku.

„No,“ promluvil do rozpačitého ticha pobavený Carlisle „škola?“
Edward se toho hned spásně chytil: „Jo, jasně, škola, Nessie, honem, jedeme!“
Renesmé zanaříkala jako dokonalá mini-verze své matky: „Mně se nechce…“
„Ale jdi ty trpitelko,“ pohladil ji Edward po vláskách barvy svědčící o skutečnosti, že nejen matka, ale i otec je v daném případě stoprocentně jistý. „Vždyť tam jdeš jen na jeden den, vezmeme si osnovy, učebnice a pak už se budeš učit doma.“
Pak se porozhlédl po ostatních a očima ulpěl na Rosalii a Jacobovi: „I když ten učitelský sbor…“ a zamumlal si pro sebe cosi o ohrožování mravní výchovy mládeže.

Přeji všem, kteří musí zpátky do školy, případně těm, kterým tam míří jejich ratolesti, aby měli pohodové učitele jako naše Ness :-)

A ještě P. S.: Nechci dělat reklamu, ale jako spolehlivé antidepresivum z prvního školního dne (ale nejen z něj :-)) zabere i tato medicína.

Mě teď bolí v krku a je mi celkově nějak divně a jako lahodný balzám na mě působí povídky tady :-)

Mějte se

Carlie

Povídky od Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

11)  Carlie (17.10.2010 21:27)

10)  Liri2 (02.09.2010 17:56)

Háááááách, nemůůžuu

9)  krista81 (01.09.2010 22:55)

Moc pěkný, povídečka mi zvedla náladu
a medicína

8)  Ivanka (01.09.2010 17:01)

Jako vždy to byla krásná odlehčující povídka, která mi zvedla náladu. Medicína, jedním slovem, dokonalá! Hlavně závěr, když jsem celou dobu studovala, koho mi ksakru připomíná a... No prostě bomba!

5)  eMuska (01.09.2010 11:03)

To bolo krásne, určite sa mi teraz pôjde do školy ľahšie! A tá tvoja medicína bola úžasná!

4)  Kamikadze (01.09.2010 10:29)

to je hezkýýýýýýýýýý

3)  Silvaren (01.09.2010 09:37)

To se ti moc povedlo! Výborně jsem se bavila. BRAVO!

2)  ambra (01.09.2010 08:33)

Carlie, Ty mě chceš po ránu zabít!!!
Pět rozdílů?!?!
Abys zapomněla, co jíš...
Protifeministická cenzura.
Nádhera!!! Opět!!!

«   1 2