03.10.2012 [23:15], Ajjinka, Povídky jednorázové, komentováno 18×, zobrazeno 3737×

Poslední rozloučení s Edwardem, Bellou a...

Užijte si ho ♥

15+ za jeho slovník ;)

„Edwarde…“ usměrňovala mě Bella, když jsem se natočil čelem k ní. Leželi jsme na boku a celou místnost osvětlovalo jen tlumený světlo z venku. Nenechal jsem se odradit, kdybych se stáhnul pokaždý, když použila tenhle tón, nejspíš by mi zakrnělo péro. Odhodlaně jsem vjel rukou pod deku a pak i pod její tričko. „Edwarde, musím brzo vstávat…“

„Tady už někdo vstal,“ poznamenal jsem, těsně natisknutej k jejím zádům. Už jsem to prostě nemohl dál vydržet, začínal jsem si myslet, že prasknu a že to celkově nebude vůbec hezký. Unaveně se rozesmála, ale neodtáhla se. A když se přetočila na záda, věděl jsem, že jsem tentokrát vyhrál já. „Skvělý rozhodnutí!“ zamumlal jsem nadšeně ještě předtím, než jsem se vrhnul na její rty.

Věděl jsem, že si musím pospíšit, protože hrozilo, že mi během akce usne.

Když se to stalo poprvý, urazil jsem se. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takovýho vůbec možný. Ale bylo, takže jsem musel využít chvíle, kdy byla ještě při vědomí. Bez patřičný odezvy to totiž nebylo ono.

Během chvíle se jí podařilo naladit se na stejnou vlnu. Rukama si mě přitahovala blíž k sobě a hladově mě líbala, jako by snad nikdy nechtěla přestat. Vyhrnul jsem jí triko výš a ona se ochotně nadzvedla, abych jí ho mohl sundat úplně. Potěšeně jsem se usmál, když se přede mnou objevila nahá. Rozhodně to byla jedna z těch věcí, co se nikdy neokouká.

Hltal jsem jí očima, takže mě rozhodně překvapilo, když se její drobná ruka dostala tam, kam by neměla, jestli nechtěla, aby tahle promakaná předehra vedla ještě k něčemu dalšímu.

„Kurva,“ zasténal jsem, když mě víc stiskla. Na chvíli jsem zavřel oči a pak ji znovu začal líbat. Chtěl jsem se posunout dál, ale nemohl jsem přestat myslet na pravidelný pohyby, který její ruka dělala. Do prdele, byl jsem blízko… Tak nějak jsem věděl, proč to dělá. Znala mě dost dobře na to, aby věděla, jak na mě. Dneska jsem ale chtěl, aby si to užila i ona. Nechtěl jsem bejt jen ten, kdo bude uspokojenej.

Trhnul jsem sebou, když se z vedlejšího pokoje ozval srdceryvnej křik. Jo, křik. Tenhle zvuk totiž do kategorie pláče nepatřil od doby, kdy ho Elizabeth vytunila na novou úroveň. Rval uši, trhal zdi a shazoval střechy.

Oba jsme zasténali ve stejnou chvíli, ale nemělo to nic společnýho se sexuálním napětím, který bylo všude kolem nás.

„Zas usne,“ řekl jsem a sklonil se, abych se dostal blíž k jejímu krku. Jenže tenhle řev se dal ignorovat jenom těžko.

„Neusne,“ povzdechla si Bella a trochu do mě strčila, abych se odtáhnul. Jestli bylo něco, co mě okamžitě dokázalo zchladit, bylo to tohle… Posadil jsem se a nakrknutě zíral do zdi, z který pod náporem decibelů začala opadat vrchní vrstva omítky. „Jsi na řadě,“ ozvalo se vedle mě zívnutí.

„Cože?“ vypadlo ze mě okamžitě.

„Já vstávala včera…“ Jo, na to jsem si pamatoval. Ale… O tohle teď nešlo. Nebyl jsem v tom dobrej, trvalo mi mnohem dýl, než jsem Beth dokázal uklidnit a uspat. Bella to s ní uměla světově, stačila chvilka a malá zase tvrdě spala. Nevěděl jsem, jak to dělá, ale bylo víc než jistý, že mně to tak nikdy nepůjde.

Zbožňoval jsem tu mrňavou věc, která se mnou nadšeně sledovala fotbal v televizi, ale když šlo do tuhýho, radši jsem to nechal na Belle. Ona byla máma, která všechno spravila. Tak nějak jsem spolíhal na to, že to udělá i tentokrát.

Teď by se hodilo, aby malá rychle usnula. Dnešní večer ještě nebyl úplně zabitej, pořád tu byla malá naděje.

Vysral jsem se na stěžování a rychle vstal. Hodil jsem na sebe první kalhoty, který jsem našel rovnou u postele, a odhodlaně jsem vyrazil zajistit zbraň hromadnýho ničení. U dveří jsem se ještě otočil. „Zůstaň vzhůru!“ vydechnul jsem prosebně a rozhozeně si prohrábnul vlasy.

Dveře od dětskýho pokoje se chvěly ještě dřív, než jsem na ně stačil sáhnout. Rozsvítil jsem a přešel k postýlce, kde už Elizabeth stála vrávoravě na nožičkách a snažila se silou mysli rozdrtit žebřiny ohrádky.

„Hej, co se děje?“ začal jsem na ni mluvit ve stejnou chvíli, kdy jsem se pro ni sehnul. Okamžitě ke mně natáhla ruce, ale brečet nepřestávala. Tyhle noční výlevy u nás byly poslední dobou na denním pořádku. První zub byl sice velkou událostí, ale s těma ostatníma už to tak horký nebylo… Chodit do práce a v noci poslouchat barbarskej řev z dob, kdy se ještě kapavka přenášela podáním ruky, nešlo moc dohromady.

A nic na tom nezměnil ani fakt, že se dokázala zatvářit tak kurevsky roztomile.

„Musíš spát. Taťka má něco rozdělanýho, víš?“ zkoušel jsem jí to nějak vysvětlit. Ona se ani nesnažila tvářit, že mě chápe. Její pozornost právě upoutaly moje vlasy. Jo, tahat za ně uměla perfektně. Divil jsem se, že jí celej chomáč nezůstal v prstech. Ale aspoň ji to zbavilo toho pronikavýho hysteráku, což znamenalo rovnou dvě věci.

Jsem fakt skvělej táta.

A Bellu nebude nic rušit v tom, aby bez problémů usnula.

Z tý druhý věci jsem neměl ani trochu radost. Než jsem ale stihnul vymyslet, co s tím, přistála mi zatnutá pěstička na tváři. Hraně jsem sebou cuknul, zasténal a s malou v náručí se svalil na zem.

„Dostalas mě, princezno,“ zaskuhral jsem a zvrátil hlavu dozadu. K dokonalý mrtvole mi chyběl jen ten nechutně pronikavej smrad a přebejval tep. „Proč nespíš, hm?“ zeptal jsem se, když jsem znovu zvednul hlavu, abych na ni viděl.

Seděla mi na břiše, jednu ruku nacpanou v puse, druhou ležérně opřenou o moji hruď. Kdybych ji nepodpíral, celkem jistě by přepadla…

„Řekneš mi to?“ Věděl jsem, že mi nemůže rozumět, ale bylo fajn si s ní sem tam pokecat. Někdy dokonce předstírala, že mě poslouchá, ale to byly jen světlý výjimky. Zvláštní bylo, že jsem si už vůbec nepřipadal jako magor, co si mele sám pro sebe. Měl jsem posluchačku, která mi, když byla dobře nasvícená a člověk se na ni podíval ze správnýho úhlu, byla dokonce podobná. Co víc mi mohlo chybět? Možná to, aby klidně prospala celou noc.

Jo, to bylo definitivně ono.

Zasněně jsem vzpomínal na pohodovejch čtrnáct dní, kdy do Hanoveru přijela Esme s Carlislem a Alice. Brali Beth ven a my tak s Bellou měli tolik potřebnou chvíli k tomu, abychom odpočívali. V čestným slova smyslu. Nikdy bych neřekl, že je tak náročný bejt rodič. Nevyspání, stres a kurevsky vlezlá paranoia byly na denním pořádku.

Esme to s Beth taky uměla, před spaním jí zpívala a zabíralo to perfektně. Ale já se rozhodně zpívat nechystal, potřeboval jsem si udržet alespoň poslední zbytky sebeúcty, který mi ještě nebyly vyrvaný z tepláků.

„Chceš říct pohádku, drobku?“ brouknul jsem rezignovaně a zvednul se do sedu, abych si mohl malou pohodlně přidržet v náručí. Máchla rukou a hlasitě zavřeštěla. Jednoznačnej souhlas.

Nebyl jsem dobrej ve vyprávění historek, ale s Beth to šlo. Zatím mi nerozuměla ani slovo, takže jsem si mohl dovolit improvizovat. Bylo mi jasný, že až bude starší, budu si muset vzít na pomoc knížky, jinak jí ze života udělám akorát mrdník.

„Tak fajn,“ odkašlal jsem si tlumeně. „Budu ti vyprávět, jak jsme se poznali s maminkou, co ty na to? No… možná v trochu upravený verzi. Na tu opravdovou si musíš počkat, až budeš větší. Jednou to bude skvělej příběh, uvidíš…“ mlel jsem a sledoval, jak její tvářičky začínají dostávat normální barvu. „Byli jsme na plese a maminka tam byla… s drakem. Přijela na něm, víš? Byl obrovskej, zlej a smrděl. Dokonce víc než ty, když ti to ujede. A ten drak tvoji maminku držel ve… věži.

V obrovský slonovinový věži, kde nebyla žádná okna! Byla tam tma, jak v pr… pytli, dokonce tam ani neměli žádná světla. Maminka byla nešťastná a toho jsem si všimnul já.

Nenechal jsem to jen tak, protože ten drak smrděl i mně,“ zamumlal jsem a ušklíbnul se, když jsem si připomněl, jak moc jsem Redaye od první chvíle nenáviděl. Vlastně jsem v tomhle moc nekecal, trochu smrděl. Určitě. „Vzal jsem svýho bílýho koně a vydal se k slonovinový věži, kam po plese odletěl. Rozbil jsem ta těžká vrata a draka… uspal.

A tvoje maminka se do mě zabouchla. Kdo by se jí taky divil, že jo? Rozhodně si polepšila,“ řekl jsem a natáhl k Beth ruku, abych ji pohladil po tváři. „A pak přiletěla vrána a přinesla nám tebe…“ Jako by mi rozuměla, široce se usmála, dva spodní zuby jí přitom vylezly ven. „Jsem dobrej, jo?“ uculil jsem se. „Já vím,“ zašeptal jsem a přitáhnul jsem malou těsně k sobě. Krásně voněla, což bylo v jejím případě spíš výjimkou, a pořád se hrozně roztomile šklebila.

Tyhle výrazy musela mít jednoznačně po Belle, já nic takovýho s ksichtem nedokázal.

„A teď budeš hodná princezna a půjdeš spinkat.“ Vstal jsem a opatrně ji položil zpátky do postýlky. Nebránila se ani neprotestovala, vlastně vypadala slušně unaveně. „Dobrou noc,“ řekl jsem ještě a přikryl ji tou křiklavě růžovou dečkou, kterou sem přitáhla Alice. Kurevsky štípala do očí, ale pod nátlakem tu pořád zůstávala. Zhasnul jsem, ale dveře jsem nechal otevřený, kdyby se náhodou něco dělo.

Ani mě nepřekvapilo, že Bella usnula. Ležela rozvalená na mojí půlce postele a pod hlavou měla zmáčknutej můj polštář. Povzdechnul jsem si, nemělo cenu ji budit… Kleknul jsem si na postel a trochu ji pošoupnul stranou, abych si vedle ní mohl lehnout. Neprobudilo ji to a já nevěřil, že existovalo něco, co by toho bylo v tuhle chvíli schopný. Brzy vstávala, pro Beth dělala maximum a ještě stíhala chodit na večerní kurzy. Zvládala toho kurevsky hodně, nesměl jsem se divit, že mi většinou odpadla.

Byla to máma mýho dítěte, který ze sebe pracně dostávala.

To ona mě probrala.

Přikryl jsem nás oba dekou a objal ji kolem pasu. Leželi jsme těsně vedle sebe, takže bylo víc než pravděpodobný, že mi přes noc omylem vlepí pár ran rukou, ale ani tak bych se od ní ani o kousek neodtáhnul.

Ve spánku se natlačila víc ke mně, a pak se zavrtěla...

Kurva.

Stačil jeden pohyb.

A on už byl zase vzhůru.

......................................................................

Tak jo, definitivní konec. Vím, že jsem si dávala pořádně načas, ale když to nejde, tak to nejde (převzato z knihy Erekce 21. století)! Děkuju za trpělivost, jsem ráda za každého, kdo se rozhodl tuhle poslední část otevřít.

// A proč Elizabeth? Nemám nic proti jménu Renesmee, krom toho, že je strašný (:D), ale k sáze prostě patří. Jen si nemyslím, že patří do tohohle příběhu. Přeci jen vzniklo spojením dvou jmen lidí, na kterých Belle záleželo, a nemyslím si, že si v My Way Renée něco takového zasloužila.

Proto Elizabeth, která sice v MW vůbec neexistuje, ale v knižní předloze hraje pro Edwarda důležitou roli. Za pomoc díky Barče ♥ //

Ajjinka

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

17)  GinaB (25.11.2012 23:56)

Škoda, že už je definitivní konec. Edward dospěl od nezodpovědného kluka k dospělému muži, parnerovi a otci. Malá Elisabeth se má asi na co těšit. S tímto tatínkem si užije zábavy. Na stranu druhou, jestli bude Beth číslo po Edwardovi, tak se má na co těšit i náš téměř zodpovědný otec. Nebo spíš její případní nápadníci. Opravdu to byla skvělá jízda s tímhle Edwardem a Bellou. Moc díky.

16)  Lenka326 (05.11.2012 20:08)

Jejda, zapomněla jsem na komentík . Jo, chvíli to trvalo, ale stálo to zato. Je úžasné pozorovat toho obojživelného Edwarda, pořád má v sobě tolik z kluka a zároveň je už taky chlap a táta. Kdo by si na začátku příběhu vsadil, že to zvládne? Asi nikdo, ale ta jízda s ním a jeho Bellou byla prostě skvělá. Díky

15)  Fanny (26.10.2012 20:28)

Bylo to krásný, i když ne vždycky veselý.
Tak děkuju za tuhle sladkou tečku. A s Elizabeth moc a moc souhlasim. Sem se hodí o dost víc.
Díky!

14)  Bye (09.10.2012 15:10)

Ajji, tak jsem si právě nostalgicky zavzpomínala a zamáčkla slzu.
Byla tam opět spousta hlášek, který bych ti zkopírovala, kdybych seděla u pc!
Skončilo to přesně tak, jak mělo
Děkuju a HEART HEART HEART KISS

13)  Nosska (04.10.2012 22:13)

To byla paráááááda!
Člověk má chvíli pocit, že Edward opravdu dospěl a začal konečně používat hlavu a on v dalším okamžiku řekne nebo udělá takovou volovinu
Povídáš, že je to konec, jo? Tak tedy žijte blaze, hrdinové
Ajji, ještě jednou velké díky za tohohle Edwarda.

11)  Kamci (04.10.2012 20:13)

krásná tečka za krásnou povídkou

10)  Jalle (04.10.2012 16:39)

aj ja chcem Edwarda ťahať za vlasy posledná veta dokonale vystihuje celú poviedku skvelý nápad napísať niečo také, ďakujem

9)  Silvaren (04.10.2012 14:50)

Naprostá nádhera! Edward prostě zůstane svůj a to je zatraceně dobře. Díky moc

8)  eMuska (04.10.2012 13:09)

ach jo, kočka, bolo to úplne parádne. tešila som sa, predstava tvojho Edwarda ako ocka je... chm páči sa mi to. som veľmi rada, že si mi dala možnosť si tvojoe dielko prečítať! držím ti palce v ďalšej tvorbe!

7)  matysekmj (04.10.2012 11:11)

Sakra už je konec
Opravdu krásný konec Edward nám sice určitým způsobem dospěl, ale jinak zůstal kure*sky stejnej
A ta pohádka ta prostě neměla chybu a jeho rozhovor s malou byl skvostnej
Ajji prostě super příběh a díky za něj

6)  ambra (04.10.2012 09:04)

Áááááách!!! Rozhodně důstojný (kurevsky důstojný!) závěr téhle úžasné jízdy . Po třech větách jsem zapomněla na tu pauzu od minula - znovu jsi mě šoupla rovnou do jeho hlavy (a vlastně i kalhot ). Dospěl, já vím, ale je víc než zřejmé, že ne úplně a ne definitivně, protože Tvůj Edward je přesně ten typ chlapa, co to nikdy úplně nedotáhne (naštěstí! ). Asi padesát úžasných vět a hlášek, culila jsem se jako tydýt od začátku do konce (Musíš spát. Taťka má něco rozdělanýho, víš? A tvoje maminka se do mě zabouchla. Kdo by se jí taky divil, že jo? Rozhodně si polepšila atd. atd.)
Takže Elizabeth? Díky, že ne třeba Apple nebo tak něco .
Nechce se mi s nimi loučit, ani trošku ne, a budu doufat, že se ti po nich taky bude stýskat a že z toho snad bude další nákuk (docela by mě zajímala verze pohádky pro starší Beth - pokud bude po Edwardovi, tak by doplňující otázky mohly příběh skvěle rozvinout ).
Děkuju, Ajjoušku, za skvělý příběh i za tyhle úžasné bonusy a těším se, až to rozjedeš s novou story!!!

5)  Marcelle (04.10.2012 08:05)

Ájjule, prej "Mám něco rozepsanýho" . Tohle byl vážně báječnej konec včetně tý poslední věty Díky

3)  Astrid (03.10.2012 23:46)

Zvláštne, že fanfiction už vlastne vôbec neotváram. Je to proste za mnou, celá sága, ale toto je iné. Styl poviedky, jak je to napísané, hlavne pútavé epizody z bežného študentského života, života sebavedomého muža, a k tomu TENTO Edward... Mám tento príbeh rada. Rada som ho četla. Díky.

2)  leelee (03.10.2012 23:36)

to už je konec?
ne dobře, všechno jednou dojde do konce a tady to prostě jinak nemohlo bejt

1)  LadySadness (03.10.2012 23:35)

jo, zuby só děsný sajrajt

1