15.01.2011 [18:00], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 8×, zobrazeno 3351×

I přes název povídky nečekejte, že to bude o Jacobovi. Tato povídka se odehrává sedmnáct let poté, co přijede Bella do Forks. Co kdyby Culleni přijeli o tolik let později? Koho by potkali? Kdo převrátí jejich rodinu vzhůru nohama a ne jen jejich rodinu, ale i vlčí smečku?

Prolog: Proti její vůli

Před mnoha lety jedna z posledních pravých kněžen Quiletů vyřkla svou poslední věštbu: 

Nastane den, kdy o Studených nebude mít obyčejný člověk ani tušení. V těch dnech se spojí indiánský válečník s bledou tváří. Narodí se jim dítě. Prvorozená dcera s darem tak silným, že ji nic nezastaví. Dívka, která už od narození nebude obyčejná. Jediná dívka, která se dokáže zamilovat na celý život. Dívka, na které bude záležet osud celého kmene. Ta dívka bude mít dvě možnosti. Nechá zemřít svůj kmen, nebo spojí dva nesmiřitelné rody.

1. kapitola – Forks a studení

Ležela jsem v posteli a koukala na budík. Přesvědčovala jsem ručičku, aby se zastavila, a já mohla ještě spát. Byla jsem unavená, i když mě včera kvůli škole poslali dřív domů.

Blížily se Vánoce a venku byla zima a sníh. Koukla jsem se z okna a opět sněžilo. Mně to nevadilo, jen jsem doufala, že to můj náklaďáček vydrží. Zdědila jsem ho po mámě, byl po dědovi Billym. Stále šlapal, i když je pomalu stejně starej jako děda. Ale táta si zase pohrál s motorem, abych ho mohla mít.

Povzdechla jsem si a vylezla z peřin. Protáhla jsem se a některé kosti mi zapraskaly, a to ještě nepatřím do starého železa, vždyť je mi sedmnáct. A dokud budu chtít, sedmnáct mi bude. To byla krásná představa. Kolik dívek sní o tom být stéle mladé a krásné?

Šla jsem přes chodbu do koupelny a po cestě třískla bratrovi do dveří, aby se probudil.

V koupelně jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a učesala svoje vlasy. Měla jsem je nakrátko, sotva po ramena. Ještě před rokem bych je měla do půli zad jako máma, ale takhle je to lepší. Zůstala mi jen hnědá barva po mámě. Oči byly modré. Po babičce Reneé.

Vyšla jsem z koupelny a bratr pořád spal podle zavřených dveří a klidu v pokoji. Povzdechla jsem si a zastavila se u dveří.

„Timmothy, dělej, vstávej, musíme do školy,“ křičela jsem a bušila mu na dveře.

„Už jdu,“ křikl naštvaně a já se spokojeně vydala do pokoje. Sundala jsem ze sebe věci na spaní a přemýšlela jsem, co na sebe. Díky mé podstatě mi není zima, ale nemůžu přijít v krátkém rukávu do školy. Asi by to nevypadalo normálně. Vytáhla jsem modré džíny, k tomu modrý svetr, vypadal teple, aby lidi neměli řeči, a přes něj jsem si vzala flanelovou kostičkovanou bílo-modrou košili. Nechala jsem si ji rozepnutou, popadla tašku a šla dolů na snídani.

U stolu už seděl Timmy a ládoval se. On byl celej táta, měl po něm i černé vlasy, které nosil na krátko, a svaly, které se mu nedávno začaly rýsovat. Na to, že je o dva roky mladší, toho sní víc jak já. Jasně, beru v úvahu, že se i on přeměňuje ve vlka, ale stejně je mladší.

„Ahoj, Ally,“ usmála se na mě máma a dala mi talíř s tousty. Pustila jsem se do nich.

„Ahoj, rodinko,“ zasmál se táta. „Bello,“ otočil se na mámu. „Co kdybychom se, až dětem skončí škola, jeli se mrknout na Charlieho?“ To byl děda, mámin táta. Všichni souhlasili, takže se po škole místo domů jelo k dědovi.

„Ally, kvůli tvým výsledům ve škole budeš mít jen víkendové hlídky.“ Překvapeně jsem se na něj podívala. Ani mi to moc nevadilo, ale stejně to bylo divné. Pak se podíval na Timmyho. Prosím, ať mi ho nešoupne, prosím, prosím. Modlila jsem se.

„A Timmy bude s tebou,“ zazubil se na mě.

„To ne, bude tam poprvé. Přeci ho neschytám já, měl bys ho dát někomu, kdo je zkušenější a koho poslouchá. Tati, nemůžeš mi strčit zbrklého vlka, když nevím, jak bych ho zastavila. Ani jako člověk mě neposlouchá,“ začala jsem hned.

„Asi máš pravdu, a teď bychom už měli jet do školy.“

„Tak čau, uvidíme se u dědy,“ rozloučila jsem se a i s Timmy se vydala ven k náklaďáčku a do školy.

„Ségra, vážně by sis měla pořídit nové auto,“ začal Timmy.

„A kde bych na něj asi vzala? Když se neučím běhám po lese jako vlk.“

„Tak jdi k cirkusu jako velkej neobvyklej vlk,“ zasmál se.

„Že tě praštím?!“ zavrčela jsem a jednou rukou mu dala dělovku do ramene.

Ani jednomu se nechtělo do školy, jelikož jedeme do Forks, místo té v rezervaci. Máma po mně chce, abych šla na vysokou a měla normální život. To, že jsem vlk, trpí. Prý je to jen dočasné rozptýlení, a táta ji podporuje. Navíc naše škola už byla stará a nevydržela nápor sněhu a propadla se střecha. Jestli se opět postaví se neví. A jestli ano, tak až příští rok. Takže musíme jezdit do města. Dnes jedeme poprvé.

Nebyli jsme jediní. Všichni ze školy, to byla jediná útěcha. Budou tam i kluci ze smečky. Seth a Paul, Embry, Quil. Zaparkovala jsem před tím sdružením budov a vydala se s bratrem za zády do kanceláře, kde nám dali rozvrh. Já chodila do třeťáku a Timmy do prváku.

Dostali jsme plánek, rozvrh a papír, co nám měli všichni učitelé podepsat. Když jsem šla na první hodinu, potkala jsem Paula, měl ji se mnou.

„Ally, měla by sis dávat pozor, jsou tu studení. Jacob ti to zapomněl říct,“ otočil se ke mně.

„Co Timmothy? Nebude mít problém?“ zeptala jsem se poplašeně.

„Ne, v klidu, on to zvládne,“ uklidnil mě a šlo se na hodinu. Měli jsme vážně kliku. Hned první hodinu jsme schytali jednu studenou. Seděla sama vzadu. Měla černé krátké rozčeřené vlasy a zlatýma očima na nás koukala.

Posadili jsme se do volné lavice vedle v uličce. Paul si sedl víc k ní a nakázal mi, že když budu mít hodinu sama a potkám někoho z nich, abych nic nedělala. Jen jsem přikývla.

Vůdce smečky byl Sam po tom, co mu to předal táta, který se už nechtěl měnit, aby mohl v klidu stárnout jako máma. Jinak bych měla velet já, i když jsem holka. Ale na to jsem zase moc malá. Jsem vlkem teprve rok.

Druhou hodinu jsem měla s Leah, to byla další holka, co se měnila. Alespoň jsem v tom nebyla sama. Celkem jsme si i rozuměly. Seděly jsme spolu v poslední lavici.

Třetí hodinu, jak jsem zjistila, jsem měla sama bez vlků. Za to jsem byla docela věčná. Vešla jsem do třídy a podívala se po ní. Můj pohled se zasekl na předposlední lavici. Seděl v ní o samotě jeden kluk. Vypadal věkem tak asi jako já. Byl průměrně vysoký a nevypadal moc svalnatě. Byl hezký, ale který upír není? Mě ale zarazila barva jeho vlasů, tu jsem vážně ještě neviděla. Taková hnědá, spíš bronzová. Na sobě měl obyčejně džíny a černou košili.

Propaloval mě pohledem, ale jinak než ostatní jeho kamarádi tady. On byl totiž Cullen. Jak jsem to poznala? Jednoduše, podle očí. Měl je zlaté, takže lovil zvířata.

Zadívala jsem se mu na tu dálku do těch očí a nemohla se odtáhnout. Netušila jsem, co to se mnou je.

Z mého transu, nebo co to bylo, mě probudila až profesorka.

„Vítám vás u nás, slečno Blacková. Tady máte seznam knih, učebnici a posaďte se do prostřední lavice k panu Newtonovi,“ poukázala ke klukovi, co seděl před Cullenem. Měl baculatý obličej a blond vlasy s modrýma očima.

S divným pocitem jsem zalezla na místo, jak mi bylo určeno. Když jsem dosedla, cítila jsem v mých zádech pohled Cullena za sebou.

„Ahoj, jsem Mike, kdybys něco potřebovala, řekni,“ usmíval se na mě.

„Ally, dám vědět,“ usmála jsem se na něj, ale byla to lež. Nikdy bych za ním nešla a to mi stačilo pár minut. Celou hodinu jsem se nemohla soustředit, cítila jsem ten intenzivní pohled na mých zádech. Každou chvíli jsem se zachvěla.

Mike se pořád na něco ptal, ale já ho odbyla. Měla jsem ráda svoje soukromí. Byla jsem pro ně jen nová hračka. A ke všemu od Indiánů.

Když zazvonilo, opravdu jsem si oddychla. Cullen se vypařil z učebny a já chvíli počkala, abych na něj nenarazila, a poté se vydala na další hodinu, poslední před obědem. Byla tp biologie.

Všichni se na mě dívali stejně jako předtím. Byli jsme tady noví, proč by se nepodívali?! Ale to se dalo zvládnout. Překvapilo mě, jak to dnes utíká. Profesor už byl na hodině, snad poprvé, tam byl dřív. Podala jsem mu papír, který podepsal. Dal mi knihy a pak jsme spolu mluvili, co vše umím.

„Tak, slečno, jediné místo je vzadu vedle pana Cullena,“ ukázal. Tohle jsem slyšet nechtěla. Podívala jsem se na něj a zjistila, že to je ten zrzek z předchozí hodiny. Moje srdce se rozbušilo a já vážně netušila proč. Poděkovala jsem a s nejistotou se pomalu vydala k němu a posadila se do lavice.

„Jsem Edward Cullen,“ promluvil trochu překvapeně a díval se na mě zkoumavě. Neklepala jsem se, takže se přeměna nechystala, i když jsem byla tak blízko.

„Ally Blacková,“ představila jsem se já. Podívala jsem se mu do očí a začala se v nich zase utápět.

„Co, že jste tady na škole?“ promluvil, ale já se nemohla dívat jinam než do jeho očí.

„Sníh nám zbořil školu, takže musíme sem.“

Když začal profesor hodinu, Edward se podíval jinam a tím mě osvobodil. Po zbytek hodiny jsem si kladla na srdce, abych se mu do očí nedívala. Mého souseda jsem pozorovala celou hodinu koutkem oka, kdyby něco plánoval, a on mě. To napětí mezi námi a čekání, co ten druhý udělá, bylo divné.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  MaiQa (16.01.2011 19:56)

6)  Abera (16.01.2011 17:24)

Vypadá to dobře

4)  Lily (15.01.2011 20:34)

To se mi líbí Píšu podobnou povídku, jen tam mám slečnu co je Jacobova sestra...Tahle kapitolovka vypadá fakt dobře, tohle téma je fakt dost dobrý Takže určo budu pokračovat ve čtení

3)  Yasmini (15.01.2011 20:25)

Chytla jsi mě drápkem. miluji vlky a tohle se ti opravdu povedlo.

Y.

2)  Fanny (15.01.2011 19:09)

Zajímavý nápad , neodolala jsem a rozečetla další povídku. Tak doufám v další brzkou kapitolu

1