14.03.2011 [16:00], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 10×, zobrazeno 2776×

Jak bude smečka reagovat? Bude boj? Zůstane Ally s Edwardem, nebo se vrátí domu?

23. kapitola – Opravdové problémy začínají

Moje srdce se zběsilo, rozeběhlo, něco tu nehrálo a já cítila, že bude zle. Rukama jsem se opřela o Edwardova záda, potřebovala jsem vědět, že je tady u mě. Moje oči byly vytřeštěné strachy a Edward hrozivě vrčel do tmavého lesa k hranicím smečky. To znamenalo jediné. Můj sen se naplní. Zalapala jsem po dechu.

Byli tam, vynořili se z nočního lesa jako stíny. Stáli v obraném kruhu na druhé straně řeky, vrčeli, uprostřed byl táta v lidské podobě. Vykukovala jsem zpoza Edwardova ramene.

„Alysso, ihned se vrať na naše území,“ křikl po mně. Nechtěla jsem další problémy a už vůbec ne válku, bude lepší, když nebudu dělat problémy, a tak jsem vyšla k nim. Jenže studené ruce mě stáhly zpět k němu a nedovolovaly mi se pohnout.

„Nedovolím ti to udělat,“ vrčel výhružně Edward. Netušila jsem, co se děje, ale podle Edwardova pohledu jsem poznala, že to nebylo na mě. Dívala jsem se na něj zmateně a pak švihla pohledem po smečce.

„Je na cizím území, nechci válku,“ odpověděl jako by nic táta.

„Nehraj to na mě, kvůli území ji zpět nevoláš.“ Jeho hlas byl zhnusený? Jo, byla jsem mimo.

„Ally, pojď domů,“ upřel na mě svůj pohled. Vlci neposedně postávali a i já z toho byla neklidná.

„Zůstaň prosím u mě, nechci a nedovolím, aby se vám něco stalo,“ šeptal prosícně i odhodlaně do ucha a rukama tiskl k sobě.

„Ne, zůstanu tady.“ Edward nemusel říkat, co přesně se děje, ale podle toho, jak se choval a říkal, mi bylo jasné, že bude lepší zůstat u něj.

„Porušení smlouvy!“

„Ne, Ally k nám má neomezený vstup,“ promluvil vedle nás Carlisle a já se překvapeně za ním ohlédla. Nebyl tu jen on, ale celá rodinka Cullenů a i jejich návštěva, no, Tanya se netvářila, že by tu byla ráda.

„Jste blázni, proč byste si ji dobrovolně pouštěli na vaše území? Je vlk.“

„Patří do rodiny.“ Tohle byla Esme, můj táta na ni vyvalil oči a div neotevřel pusu, jak zíral.

„Tati,“ promluvila jsem a on na mě stočil svůj pohled. „Pamatuješ si, jak nám o Vánocích Billy vyprávěl o Vyvolené?“ Jen kývl, bylo vidět, jak je zmatený. „Jsem to já.“

„Blbost. Je to jen povídačka. A ty ses jen nechal těmi pijavicemi oblbnout. Jsi mladá a pitomá. Nevíš, co děláš!“

„Vím, co dělám!“ ohradila jsem se dotčeně.

„Jsi ještě dítě, Ally. Mladá a poblázněná do toho, jak vypadají! Nevíš, co cítíš…“ Tak to jsem už nevydržela a přerušila ho.

„Miluju ho!“ Zarazil se a zmateně se na mě díval. Otevřel pusu, aby zase něco řekl, ale já byla rychlejší. „Otiskla jsem se do něj.“ Vytřeštil na mě oči a zalapal po dechu.

„Nesmysl, tohle je nemožné,“ kroutil hlavou a odmítal tomu věřit.

„Jasně, tati, je to takový nesmysl, že jsem dobrovolně spala s upírem, že jo?!“ zakřičela jsem po něm. Všichni vlci na mě upřeli svůj pohled.

„Vraťte ji, my si ji už vyléčíme,“ promluvil klidným hlasem a já jen zírala.

„Opravdu si myslíš, že tě nechám na ni a dítě šáhnout?“ stáhl si mě Edward za záda a vrčel. Až teď mi to vše došlo, zalapala jsem po dechu a nevěřila tomu. Oni to věděli a proto mě chtěli. Chtěli ublížit mému dítěti. Narůstal ve mně vztek a já cítila, jak se třesu. Chytla jsem Edwarda za rameno a pokoušela se uklidnit. Zpozorněl a otočil se ke mně.

„Nesmíš se přeměnit,“ připomínal potichu pořád dokola. Když jsem se uklidnila, otočil se zpět k mému otci.

„Nechceme válku. Ale nedovolím vám jí ublížit.“ Byl rozhodnutý se za mě s ním klidně poprat.

„Máš poslední možnost se vrátit domů.“

„Řekni mámě, že ji mám ráda a chtěla jsem se rozloučit.“ Nedívala jsem se na něj, nedokázala jsem to.

„Máš zakázán přístup na naše území.“ To bylo to poslední, co řekl. Pak se i se smečkou sebral a zmizel v lese.

Ztěžka jsem vydechla a začala nekontrolovatelně brečet. Tohle byl konec. Nechtěla jsem se takhle loučit, ale jinak to nešlo. Koukala jsem se na druhou stranu řeky do lesů, tam, kam už nikdy nesmím. Místo, kde jsem vyrostla a žila, kde mám rodinu. Mámu a sestru, kterou už nikdy neuvidím. Při pomyšlení na mámu se mi podlomily nohy. Edward mě zachytil a vzal do náruče.

„To bude dobré, lásko, to zvládneme,“ pokoušel se mě uklidnit, ale v tuhle chvíli to opravdu nešlo. Zavřela jsem oči a po nějaké době se i s pláčem dobrala až ke spánku.

„A co tu s ní, jako teď budeme dělat?“ ozval se hlas, který jsem neznala, ale tušila čí je.

„Co by, bude tu s námi žít, patří sem,“ zasmála se Alice.

„Je to vlk, tohle je sebevražda.“

„A člen naší rodiny.“ Tohle byla Rose. Byla jsem stále u Edwarda v náruči, tiskl si mě k sobě. Otevřela jsem oči a koukala se po obýváku, kde byli všichni.

„Ještě spi,“ ozval se u mého ucha Edward. Nechtěla jsem mu odporovat ani nemohla, chtělo se mi spát. Stulila jsem se k němu a on se se mnou vydal pryč, usnula jsem, až když jsem byla pod peřinou.

Převalovala jsem se v posteli a koukala se po prázdném pokoji. To, že jsem byla u Edwarda, mě utvrzovalo v tom, že nic z toho, co se v noci stalo, nebyl sen. Povzdechla jsem si a posadila se. Jenže jsem si zase hned lehla, ucítila jsem nepříjemný tlak na břiše. Odhrnula jsem peřinu a koukla se na svoje kalhoty. Měla jsem džíny s páskem, které byly těsné.

Zmučeně jsem zakňourala, už zase. Jak je možné, že mi přes noc nejsou kalhoty. Rozepnula jsem pásek a pak i kalhoty. Jo, to bylo lepší. Vylezla jsem z postele a sundala si kalhoty. Nemohla jsem tu běhat bez kalhot po domě a tak jsem šla šmejdit k Edwardovi do skříně. Vyštrachala jsem tmavě modré šortky, jako byl můj svetr, který jsem měla stále na sobě. Oblekla jsem si a je a pak se rozhodla se ukázat dole. Měla jsem celkem hlad a sama v tomhle pokoji bych se asi ukousala nudou.

Potichu jsem otevřela dveře a pomalu se plížila po chodbě ke schodům a dolů. Slyšela jsem hlasy z obýváku.

„A jak dlouho nám to bude smrdět?“ ozvalo se a já se zastavila na schodech.

„Tanyo, mlč. Když se ti to nelíbí, tak odejdi, my tě tu nedržíme. Ona má právo tady být narozdíl od tebe.“

„Jakou máte jistotu, že je to tvůj fracek?! Upři děti mít nemůžou,“ rozčilovala se dál a já se zase rozešla pomalu dolů. Potichu, že jsem byla vůbec slyšet.

„Tohle není tvoje starost,“ odbyl ji jen.

Všichni si mě všimli, až když jsem byla na posledním schodě, který vrznul. Otočili se na mě jako na povel.

„Ahoj,“ špitla jsem potichu. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. Edward se hned objevil u mě a objal. Přitulila jsem se k němu a vysloužila si pusu do vlasů.

„Jak se cítíš?“ Jeho hlas byl opatrný.

„Dobře.“

„Ally, co to máš na sobě?“ vydechla šokovaně Alice. Nechápavě jsem se na ni koukla a ona zírala na moje nohy.

„No… potřebovala jsem kalhoty… prckovi ty moje už přišly těsné,“ mumlala jsem a dívala se všude možně. Edward mě pohladil jednou rukou po tváři a druhou po bříšku.

„Už zase? Budeme muset na nákupy, mám tu jen pár kousků na tebe.“ To se už usmívala, no jo, její nákupy, aby nebyla šťastná.

„Alice, nikde ji vláčet nebudeš. Máš hlad?“ Nečekal na mou odpověď a vedl mě do kuchyně. „Esme ti udělala něco k snídani,“ usmíval se na mě, když mi pomohl se posadit a postavil přede mně talíř s vajíčky. Pustila jsem se do toho a velmi ráda.

Alice vytáhla celou rodinku na nákupy, jen já a Edward jsme zůstali doma. Hned jsem utnula jeho snahu omluvit se za včerejšek.

„Stejně by to tak skončilo, jen mě mrzí, že jsem se nestačila rozloučit s mámou.“ Víc jsem se k tomu nechtěla vracet. Vybojovala jsem si docházku do školy. Moc se toho o víkend nedělo. Ještě jsem napsala SMS bratrovi, aby mi vzal do školy tašku s učením.

Alice mě v pondělí ráno navlekla do nějakého oblečení, které mi bylo volnější, a já se v něm dobře cítila. A jelo se do školy. Vlci už čekali u školy a Timothy měl i moji tašku. Edward mi pomohl z auta a celé parkoviště začalo šumět. Povzdechla jsem si a vydala se ke klukům. Po dvou krocích mě vzal za ruku Edward, propletla jsem naše prsty a opřela se o něj.

Došli jsme až ke klukům, bratr mi předal tašku a odešel. Chtěla jsem ho zastavit, ale bylo jasné, že by nezastavil. Povzdechla jsem si a vydala se do školy.

Uběhly další dva týdny a já už měla břicho. Carlisle podle svých prohlídek odhadoval další tři týdny do porodu. Největší zvláštnost byla moje kůže na břiše. Nebyla lehce snědá, ale bledá jako Edwardova. Za to mohlo dítě, které si okolo sebe vytvořilo ochranou bariéru. Tanya stále měla něco proti mně, ale někdo z rodiny ji vždy uzemnil, okřikli ji dřív, než po ní mohl Edward vystartovat. Toho jsem musela krotit, přeci jen to byla rodinná známá.

Ani to nám nezkazilo to krásné, co jsme prožívali. Dokonce jsme už byli sami nakupovat oblečení pro miminko, jen neutrální barvy a pár kousků. A také potřebné věci okolo. Jela s námi i Alice, tu ovšem po chvíli Edward vystrkal z obchodu s tím, aby si šla za Jasperem pro oblečení na ostatní členy rodiny.

Cítila jsem se opravdu jako doma. Nemyslela jsem na svou rodinu, protože bych brečela, a to jsem nechtěla, hlavně kvůli Edwardovi, vždy ho to mrzelo. Ve škole si mě vlci přestali úplně všímat a jen tiše pozorovali. Nebylo těžké se odprostit od toho, co bylo, když jsem kolem sebe měla lidi – upíry -, kteří mě měli rádi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Fanny (15.03.2011 21:07)

Je mi líto, že se nemohla ani rozloučit s Mamkou (I když nevidím důvod proč by se s Bellou nemohla vidět?), ale v tuhle chvíli jsem byla ráda, že vlci ctí smlouvu a netroufli si překročit hranici.

9)  Abera (15.03.2011 00:16)

Drsný chudák Ally

5)  MaiQa (14.03.2011 19:16)

lied: Já bych řekla, že za to může příkaz alfy.
Můžu jen doufat, že Bella se s ní setká. Přecijen, je to její dcera a Jacob jí nemá co zakazvat, aby se s ní nevýdala. Má na to právo. To, že on ji nechce neznamená, že Bella taky ne.
A Tanyu bych opravdu s velkou radostí poslala na výlet do vesmíru.

3)  lied (14.03.2011 17:04)

tak to jsme od nich nečekala takhle jí zakázat vstup domu a nechápu kluky proč se k ní takhle chovají vždyt ví co znamená otisk

1)  Linfe (14.03.2011 16:27)

Achich bylo to tak pěkné až se mi z toho chvílemi chtělo i brečet. Vím, že jsem tady u povídky nenechala ještě jediný komentář, už jsem nebyla schopná se vracet a chtěla jsem vám to vynahradit v epilogu, ale dneska se to nějak nedalo vydržet. Je to báječná povídka a mám ji moc ráda.

1