05.03.2011 [16:00], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 13×, zobrazeno 2705×

Jak se to mohlo stát?

20. kapitola – Protože tě miluju!

Dobře, nikdy jsem si z ničeho nic nedělala. Nemocemi jsem netrpěla díky mému genu, ale tohle už bylo moc. Neustále jsem zvracela, hlava bolela a o tom, jak jsem byla pořád v různých náladách, ani nemluvím. Rozhodla jsem se jednat a tak jsem místo do školy jela k doktorovi, nikomu jsem o tom neřekla. Tak není divu, že jsem ani nestála před nemocnicí a už mi psal Edward, co je se mnou.

Odpověděla jsem, že musím být doma kvůli mámě. Moc se mi do té velké bílé budovy nechtělo, už zdálky nevypadala vábivě a o tom, co bylo uvnitř, ani nemluvím. Ale jsem přeci vlk, to dokážu. Povzbudila jsem se a vydala se dovnitř.

Na přijmu se mě sestřička ptala a tak jsem jí jen odpověděla, že mi není dobře a potřebuju prohlídku. Objednala mě. Sedla jsem si do čekárny a čekala, když na mě vyšla řada. V tu chvíli jsem netušila, jestli mám tolik štěstí a nebo smůly.

V ordinaci na mě totiž čekal Carlisle, který byl opravdu překvapený, když mě uviděl. Pokynul, abych se posadila.

„Tebe jsem tu nečekal, Ally, co tě trápí?“ musel se usmál.

„No… není mi v posledních dvou týdnech zrovna nejlíp, jsem pořád popuzená a hádám se, nejčastěji s Edwardem, ani nevím proč. A také zvracím a bolí mě hlava, což je divné, protože mně jako vlkovi nic nebývá,“ vysypala jsem na něj vše, co se dělo, na jeden nádech.

Zahloubaně se chytl za bradu a prohlížel si mě. Od hlavy až k patě. Cítila jsem se opravdu divně.

„Tvůj vlčí gen ti nedovoluje mít nemoce, takže to zvracení a bolesti hlavy od toho být nemůžou. Sama se uzdravuješ, takže ani vrozené vady by tě neměly napadnout, protože je tvoje vlčí já vyléčí. Otázkou zůstává, co není nemoc a způsobuje to tyto příznaky?“ tajemně se na mě zadívala a čekal. Když jsem si vzpomněla a došlo mi, co to způsobuje.

„Ne, blbost, spala jsem jen s upírem,“ kroutila jsem hlavou a zato on vytřeštil oči.

„Tys… s Edwardem?“ vykuleně se ptal, on to nevěděl. Jen jsem přikývla, bylo mi vážně trapně to tu rozebírat. On byl jeho otec, cítila jsem jak rudnu, lepší to být ani nemohlo.

„Upíři děti mít nemůžou, pokud vím, ne? Jinak byste měli celý barák plný dětí,“ poukázala jsem na jejich rodinu. Znala jsem jejich minulost a věděla, že Esme i Rose by toužili po dítěti.

„Ano, ale co jiného by to mohlo být, Ally?“ stál si na svém. „Vyšetřím tě a pak se uvidí,“ pokynul mi a tak jsme se do toho pustili.

Seděla jsem na lehátku a Carlisle se uznale koukal do mé složky a nemohl z ní spustit oči. Seděl na malé kulaté židli a pohyboval se na ní tam a zpět.

„Budeš se houpat ještě dlouho?“ zeptala jsem se nevrle. Už to trvalo celou věčnost, on se takhle mohl tvářit navždy, ale mně v tuhle chvíli čas opravdu běžel a rychle.

„Mohl bych dělat diagnózu na dálku,“ usmál se na mě a stočil na mě zrak. „Měl jsem pravdu, jsi těhotná.“

„Doprdele, jak to? Edward je upír!“ vřískla jsem a vyskočila na nohy, jenže jsem to nějak nedomyslela a tou rychlostí se mi zatočila hlava a já si zase sedla.

„Opatrně, mamino,“ napomenul mě. „Dítě vypadá na tři měsíce,“ nenechala jsem ho to dokončit.

„Tři měsíce?“ vypískla jsem opravdu vysokým hlasem. „Spali jsme spolu ani ne před třemi týdny,“ vydechla jsem a měla pocit, že to se mnou každou chvíli švihne.

„Dítě není moc vidět, jako by bylo chráněno. Jestli říkáš pravdu, stal se zázrak. Upír a vlkodlak zplodili potomka,“ mluvil spíš pro sebe a velmi potichu zamyšleně.

„Úžasné, ale co mám jako dělat já? Naši mě zabijou, jen že jsem těhotná! Smečka za to, že je to dítě upíra. A Edward mi možná ani nebude chtít věřit, že jsem ho nepodvedla,“ začala jsem hysterčit opravdu špičkově.

„Uklidni se, bude to v pořádku. Edward ti uvěří a kdyby ne, já mu to vysvětlím. Smečce to asi říct nemůžeš a rodičům taky ne.“

„A to mám jako čekat, až mi naběhne břicho a porodím!“

„Ally, nesmíš se rozčilovat, nedělá to dobře u normálního těhotenství a tvoje není normální, a věřím, že ani tady to není dobře,“ klidnil mě. „Můžeš bydlet u nás, postaráme se o tebe i dítě, tím jsem si jistý, ochráníme tě. Pokud ovšem to dítě chceš,“ zadíval se mi vážně do očí.

„Já nevím,“ vydechla jsem.

„Ally, je to na tobě, jestli to dítě chceš, i když Edward má také své právo se vyjádřit.“

„Říkal jsi tři měsíce? Tří měsíční dítě nemůžu zabít. Potraty se už nesmí dělat. Nevíme, co je zač, co když už něco cítí, nebo já nevím,“ začala jsem brečet a netušila pořádně proč.

„Necháš si ho tedy?“ Jen jsme kývla. „Budu si tě hlídat sám a Edwardovi bys to měla říct co nejdřív. Přeci jen dítě roste opravdu rychle, asi co týden, to měsíc,“ poznamenal. „Jdi do školy, ale už necvič, tady máš omluvenku, je na ní jiný důvod. A po škole si promluv s Edwardem, myslím, že on jediný ti pomůže, co s rodinou.“

Ještě stále jsem pofňukávala. Vzala jsem si od něj věci a vydala se do školy. Pořád jsem tomu, co se stalo, nemohla uvěřit. Jak to bylo možné, když on je upír? Jak řekl Carlisle – stal se zázrak. Ale asi tento zázrak bude mít nebezpečnou dohru u vlků, budou chtít, abych se toho zbavila, takže když něco řeknu, jen že jsem těhotná, ale ne s kým… Máma mě zabije a táta taky. Povzdechla jsem si v autě, když jsem už stála před školou, a vydala se na hodinu, poslední před obědem. Hodina už začala, vyšla jsem a dala učiteli omluvenku, hned jsem se posadila vedle Edwarda, jak mi nařídil.

Edward se tvářil naštvaně, asi si v myšlenkách profesora přečetl mou omluvenku podepsanou jeho otcem. Hodinu jsem nevnímala ani omylem, přemýšlela jsem.

Jak mu mám asi říct, že bude otec. Jako stylem – Nedal jsi si pozor, přivedl jsi mě do jiného stavu. Budeme mít dítě! ? Nevěděla jsem, co mu mám jako říct. V posledních dnech jsem na něj byla hnusná a pak přijdu s tím, že čekám jeho dítě, i když on je upír. Trochu divný, tak mi to aspoň přišlo.

Zazvonilo, všichni se vyklidili honem na oběd a zůstala jsem jen já a upír. Zvedla jsem se a když jsem procházela kolem Edwarda, vzala jsem ho za ruku a vedla pryč. Netušila jsem kam, ale jemu se to nejspíš nelíbilo, a tak mě zastavil. Opřel mě o zeď v menším výklenku u dveří a díval se na mě.

„Proč jsi byla v nemocnici?“

„Není mi už nějaký den dobře a tak jsem si tam zajela. Jestli tě to uklidní, nemocná nejsem. Vyšetřoval mě Carlisle a zjistil, co mi je,“ šeptala jsem a natahovala se na špičky, abych byla u něj blíž, poslední slovo jsme vydechla a políbila ho. Byla to nutnost, cítit ho u sebe. Neodporoval mi a do polibku se zapojil, až se víc na mě natiskl.

„Nic to není, ale přesto ti je špatně?“ zeptal se hned, jak jsem se odtáhla kvůli kyslíku.

„Nic vážného. Nechci to řešit tady, je to důležité.“

„Po škole u mě doma?“ Na to jsem jen kývla. Byla jsem si jistá, že udělá vše pro to, aby zjistil, co mi je. Takový on byl. A já zase začala mít strach z jeho reakce, co když dítě nebude chtít? Pak zůstanu sama, přeci jen vlci mě taky vyhodí. Ale Carlisle mi to slíbil a byla jsem si jistá, že Esme by mě samotnou nenechala. A věřila jsem i Edwardovi. Natáhla jsem se pro další polibek, abych to vše zapudila. Dozvím se to doma, jak to vše nakonec bude.

Vydali jsme se společně na oběd a těsně před jídelnou jsme se od sebe odtáhli a já šla dřív. Měla jsem opravdu hlad, ale i když jsem snědla vše, co jsem si nandala, necítila jsem se plná, stále mi něco chybělo. A možná i proto jsem zvracela. Smečka se po mém zmizení ze školy nezajímala, byli zvyklí, že se jim v posledních dnech cizím.

„Ally, co se s tebou děje? Jsi jiná. Vyhýbáš se nám a pořád jsi načichlá jako pijavice,“ ptal se mě Scotty, který mě doprovázel na další hodinu, i když jsme ji neměli spolu.

„Nic mi není, jen plním to, co po mně chce máma. Odprostit se do smečky a mít svůj život. Ve škole mám starosti, nejsem zrovna studijní typ a tak se šrotím, nic se neděje,“ smála jsem se vesele, i když se mi jeho vyptávání nelíbilo.

„A proč pořád smrdíš jako pijavice?“

„Protože s jedním sedím ve škole a tak jsem načichla, bože. A o tělocvik jsem s nimi ve skupině. Scotty, co blbneš?“

„Nic, jen se mi to nelíbí, nějak moc se motáš kolem nic,“ vyjel po mně a já se zastavila. Podívala jsem se na něj a netušila, co se děje.

„Co blbneš?! Prostě mi nevadí jako vám ostatním! Nezabíjí lidi a mě to celkem zajímá, nevím, co proti nim máš! Jo, beru, jsou to naši nepřátele, ale když mi nic nedělají, proč bych měla já? Nemáš právo mě hlídat!“ vřískla jsem na něj zase já, ale některé časti byli tišší, aby nás lidi neslyšeli.

„Protože tě miluju!“ zakřičel na mě a já zalapala po dechu. Nechápala jsem to, nikdy mě nic takového nenapadalo. Jen jsem stála a zírala na něj. Jenže on toho využil a políbil mě. Stála jsem dál strnule a netušila co, když mi začal mozek zase pracovat a já ho prudce odtáhla, až narazil na zeď.

„Tohle už nikdy nedělej, Scotty. Jsi jako můj brácha a jinak to nebude. A otisk se mezi námi nikdy nestane,“ křičela jsem na něj jako smyslů zbavená. Všichni na chodbě jen stáli a koukali se na nás s otevřenou pusou, dokonce jsem si všimla i všech Cullenů, včetně Edwarda, který byl nejblíže, asi to chtěl zastavit podle jeho výrazu.

„A to jako proč? Nikdy nevíš, kdy se to stane,“ prsknul na mě a mluvil potichu.

„Protože to vím, je to na první pohled.“

„Nemusí!“

„Musí.“

„Nemusí!“ stál si na svém a už zase mě chtěl políbit, zastavila jsem ho rukou.

„Já se otiskla a ty to nejsi,“ nevěděla jsem už, jak se ho zbavit, a tak jsem to musela říct. Vykulil na mě svoje modrá očka, která jsem měla ráda.

„Jak… Kdo… Kdy?“ koktal jednu otázku za druhou.

„Je to moje věc a je to už nějaký pátek a nikdo ze smečky to není. A doporučuju ti, nehrabej se v tom!“ mířila jsem na něj přísně prstem. Nečekala jsem na další reakci a rychle zapadla do učebny, která byla kousek. Sedla jsme si a rozdýchávala to, co se právě stalo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Fanny (06.03.2011 14:22)

Tak tohle musí rupnout. A já moc bojím až se to stane. Každá kapitola je napínavější než ta předchozí a nevím ci se stane až se tohle dozví smečka nebo jak jim to vysvětlí.

9)  Abera (06.03.2011 01:12)

Pěkný

5)  Nosska (05.03.2011 17:53)

Supeeeeer, dítě už čeká, ale teď to nejspíš půjde ráz na ráz, Scotty ví, že je otisklá, myslim že nemá tak dlouhý vedení, aby mu nedošlo do koho se otiskla a až se to dozví Jake, tak to bude mít teprve grády
Úúúžasná povííídka

2)  Stelletta (05.03.2011 16:21)

TĚĚĚJOOOTNÁ TĚHOTNÁ LOUPEŽNICKÉ BANDY
Já to věděla!!!!!!!!!!!
Božínku to bude luxusní až se to dozví Jake No geniální!!! A budu hádat, narodí se Bellasmé a Scotty à la Jacob se do ní otiskne

1)  CatherineCullen (05.03.2011 16:14)

Úžasné! Už se těším na další kapitoly! Zajímá mě, jak Edward vezme, že bude otec.

1