03.03.2011 [16:45], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 11×, zobrazeno 2785×

Je tu nové ráno...

19. kapitola – Nové ráno

Byla jsem zavrtaná do klubíčka v teplém pelíšku pod peřinou a hlavu jsem měla položenou na hrudníku mého upířího přítele. Bokem jsem se k němu tiskla a jeho nízká teplota mi nevadila ani trochu.

„Jak se spalo, upíre?“ špitla jsem a trochu se zavrtěla.

„Krásně.“ Tiše se začal smát a rukou, kterou měl okolo mě na mých zádech, si mě přetočil a vytáhl na svoje tělo, takže jsem ležela na něm. Stále jsem ale neotevřela oči. Rukou mě hladil po zádech a druhou po tváři, cítila jsem se tak skvěle, že jsem prostě musela blaženě zavrnět.

„Copak, ty můj vlkoušku?“ šeptal mi a otíral se nosem o mou tvář, kterou si nastavil.

„Jsem šťastná,“ přiznala jsem a pootočila jsem hlavu a otřela se tváří o jeho.

„Nejsi jediná.“ Objal mě oběma rukama v pase a posunul víc nahoru ke svému obličeji. Otevřela jsem oči a dívala se přímo do jeho, byly plné radosti a já si byla jistá, že tak to je i u mě. Natáhla jsem se pro ranní polibek, který mi byl i dopřán.

Vzdálil se ode mě, jen když mi šel udělat jídlo, a to se musel můj žaludek hodně nahlas ozvat a ještě jsem protestovala, že si to udělám ale nedal se. Rozkázal mi zůstat v posteli a odešel  mi dělat jídlo. Odměnou, že jsem ho poslechla mi byla vynikající snídaně, po které nezůstaly ani drobky.

Byli jsme spolu celý den a mazlili se stále. Nemohla jsem se toho nabažit být s ním takhle v klidu, žádné starosti, žádná smečka, nic a to se mi až moc líbilo. Jenže všechno má svůj konec a i náš společný čas musel skončit. Koukla jsem se na hodiny a povzdechla si hodně nahlas. Začala jsem se zvedat z postele a deku měla okolo sebe, jenže jsem se pořádně ani nepostavila na nohy a už mě silné paže okolo pasu stáhly zpět do postele.

„Kam mi utkáš?“ šeptal mi do ucha a tiskl mě k sobě.

„Do vlčího doupěte,“ otočila jsem k němu obličej a dala mu pusu na nos.

„Ještě ne, upír nikdy nespí sám,“ kroutil hlavou a stáhl mě na záda do postele.

„Ne, upíre, ty nespíš vůbec,“ klekla jsem si a opírala se rukama o jeho hruď.

„Máš ještě čas,“ nadzvedl se a políbil mě.

„Musím se vysprchovat.“

„Nemusíš.“

„Nesmím být tebou cítit.“ Pokoušela jsem se odtáhnout, ale nedovolil mi to.

„Voníš tak ale mnohem líp,“ usmíval se.

„Tím chceš říct, že smrdím?“ zamračila jsem se na něj a dala si ruce na prsa. Rychle se vymrštil do sedu a začal se koktavě omlouvat.

Se smíchem jsem ho políbila a rychle jsem mu utekla do koupelny, kde jsem si vlezla pod sprchu. Musela jsem ze sebe smýt jeho vůni, jinak by mě vlci přerazili. Jen v ručníku jsem se vrátila zpět do pokoje, kde stále čekal, už oblečený seděl na posteli a prohlížel si mě. Rychle se vymrštil a chtěl ke mně, ale rukou jsem ho zastavila.

„Nechci se znovu sprchovat,“ upozornila jsem ho a převlékla se do nových věcí, které byly v mém batohu a nebyly načichlé Edwardem.

„A jak se s tebou mám rozloučit?“ nadzvedl obočí. Chtěla jsem ho trápit, to ano, ale na druhou stranu jsem si strašně moc přála, aby se mě zase dotýkal stejně jako v noci. Pokrčila jsem rameny a vydala se dolů ze schodů, přímo ke vchodovým dveřím, jenže tam mi zatarasil svým tělem cestu.

„Aspoň polibek.“

„Zajímalo by mě, jak to chceš dokázat bez dotknutí.“ Jelikož mi bylo jasné, že to je pro něj nadlidský a vlastně i nadupíří výkon.

„Já to zvládnu.“ Tajemně se usmál a pak se zmocnil mých rtů, aniž by se mě nějak jinak dotkl. Asi mu budu muset dávat nové a těžší úkoly, s tímhle si poradil na můj vkus nějak snadno. Se spokojeným a vítězným úsměvem se odtáhl. Zamračila jsem se na něj a pak se vydala k autu, aniž bych se otočila.

„Ve škole,“ křikla jsem za ním do domu a vydala se do rezervace za svou rodinou.

Jako první mě uvítal pláč mé mladší sestřičky, který byl slyšet už venku. V obýváku byla hotová sešlost, snad všechny máminy kamarádky se ukázaly a některé jsem si ani nepamatovala. Hned, jak si mě všimly mě zajaly do svých spárů a vyptávaly se mě, jak se mám, co škola a ostatní otázky, které jsem nenáviděla. Že já blbec raději nezůstala u toho upíra ještě přes dnešní noc, co by mi tam chybělo? Měla bych měkkou postel, upířího milence a nezapomenutelnou noc.

Nahodila jsem svůj falešný úsměv a odpovídala na všechny otázky, i když pravda to ve většině případů nebyla. Když odešly, rychle jsem se schovala do pokoje a zalezla do postele, popravdě moc jsem toho u Edwarda nenaspala.

Další den jsem udělala veškeré moje domácí povinnosti a pak se učila. No, musím přiznat, že jsem měla myšlenky úplně jinde. U jednoho upíra a v jeho posteli, bože, co se mnou jedna noc s ním udělala?

Další dny byly zvláštní. Nebylo mi ani trochu dobře, pokoušela jsem se to tajit, nebylo to nic, jen mě pobolívala hlava a občas jsem zvracela, no, každou chvíli. Ale určitě jsem jen něco chytla a doma jsem odmítala být, neviděla bych jinak Edwarda.

Ten to po pár dnech mého utajování zjistil a hned se začal strachovat, to byl prostě on. Vždy jsem odsekla, že mi je dobře, ať se nestará. Jednou jsem na něj byla opravdu hnusná.

„Nejsi už století člověk, co ty o tom víš?!“ prskla jsem po něm vztekle. Zatvářil se ublíženě, nic neudělal, jen mi chtěl pomoct, aby mi nebylo špatně, a já na něj tak vyjela. Věděla jsem, že bych se mu měla omluvit, ale nedokázala jsem to, v tu chvíli to nešlo, ani když jsem viděla, jak ho to mrzí. Prostě jsem se otočila a odešla do jídelny, ze které jsem rychle utekla, ale nedošla jsem tam, nechtěla jsem to riskovat a tak jsem raději šla na další hodinu do prázdné lavice.

Nejen že mě bolela hlava, chtělo se mi a pořád jsem i zvracela, ale ke všemu moje výkyvy nálad, zničehonic jsem vybuchla. Nejen dnes na Edwarda, ale i doma, ve škole a snad pořád na kluky ze smečky. Trvalo to už dva týdny.

Když přišel Edward do třídy, byli tu už ostatní a tak jsem se mu nemohla omluvit. Celou dobu mlčel a ani se na mě nepodíval, opravdu mě to mrzelo. Já jsem prostě nevěděla, co se děje.

Možnost omluvit se Edwardovi jsem dostala až po tělocviku, vůbec jsem netušila, jestli na mě počká po tom, jak jsem na něj vyjela. Ale doufala jsem, že by mohl. Vyšla jsem jako vždy poslední z šatny a vydala se pomalu ven, ani jsem nedošla ke dveřím, když vyšel ze své šatny. Podle zvuku byl poslední, nikoho jiného jsem neslyšela. Zády jsem se opřela o dveře a dívala se dopředu na něj. Tvářil se neutrálně, měl svou masku, která nešla přečíst, povzdechla jsem si. Nenáviděla jsem to, jelikož jsem ani nevěděla, co dělat.

„Chtěla bych si promluvit, Edwarde,“ špitla jsem potichu, ale on to musel slyšet, jako bych křičela, jaké bylo ticho v místnosti.

„Udělal jsem ti něco, Ally? Proč jsi v posledních dnech na mě taková?“ smutek z jeho hlasu byl jasně slyšet.

„Já nevím,“ vydechla jsem poté, co jsem delší dobu zadržovala dech.

„A kdo to má vědět?“ Zničehonic byla v jeho hlase velmi velká dávce nepříčetnosti.

„V poslední době nevím, co se se mnou děje. Nechápu, proč se chovám, jak se chovám. Omlouvám se za to, jak jsem v posledních dnech nepříčetná, opravdu.“ S každým slovem jsem se k němu pomalu blížila, až jsem byla na dosah ruky.

„Bál jsem se toho, že tě ke mně už nic netáhne,“ úlevně se usmál. Pohladil mě po tváři a já zvedla obličej k jeho.

„To se nikdy nestane,“ uklidnila jsem ho a políbila. Odnesl si mě zase do lesa, kde jsme byli spolu. Seděla jsem mu na klíně a v klidu odpočívala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Abera (03.03.2011 23:55)

5)  Fanny (03.03.2011 19:27)

Tak tohle je víc než jasné, ale jako dlouho to bude trvat Belle a Edwardovi než to pochopí? Hlavně se bojim smečky a především Jacoba.

3)  Nosska (03.03.2011 17:59)

To snad nééé, že upírský geny jsou rychlý, to bych pochopila, že vlčí geny jsou rychlejší, taky chápu. Ale vůbec jsem si nedokázala předtavit, že když se spojej, tak budou k nezastavení Sečteno, podtrženo, tohle bude to nejrychlejší těhotenství, jaký si může člověk představit
P. S. Jen doufám, že se napletu

2)  Stelletta (03.03.2011 17:58)

TĚHOTNÁ TĚHOTNÁ TĚHOTNÁ. Anebo něco podobného!!!
Superní. HLtám tvojí povídečku

1)  CatherineCullen (03.03.2011 17:18)

Krásné! Opravdu nádherné! Moc se mi to líbí. Rychle další kapitoly!!!

1