28.02.2011 [19:30], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 11×, zobrazeno 3355×

Dnes se dozvíme něco víc o znacích, co má Ally na zádech.

(+15)

18. kapitola – Dějí se zázraky

Asi po deseti minutách jsem se rozjela k Edwardovi, takže jsem u něj byla za půl hodiny. Už mě netrpělivě čekal. Zaparkovala jsem auto a on mě z něj už táhnul a popadl i můj batoh. Držel mě jednou rukou za zadek a nesl do domu rovnou do jeho pokoje. Při cestě se ještě zvládl se mnou přivítat polibkem, který jsem si žádala.

„Co ti tak dlouho trvalo?“ vypálil otázku, když jsme byli u něj v pokoji, a můj batoh hodil do kouta.

„Jen jsem se vzpamatovávala ze šoku.“ Posadil mě na jeho postel. „Kde se tu vzala?“ zvedla jsem obočí a koukala se na svého upíra, který se tvářil jako malý kluk nachytaný na švestkách.

„No, Alice, mě už dlouho přesvědčovala, abych si ji pořídil. A když tu máš být, přeci tě nenechám na zemi,“ usmíval se a dal mi pusu na nos.

Držela jsem ho stále kolem krku a on stál na zemi a jen byl ke mně skloněn a tak jsem ho donutila, aby si ke mně na postel kleknul.

„Lásko, co tě tak šokovalo?“ vdechl mi do obličeje.

„Alice si něčeho všimla,“ přemístila jsem váhu na něj, až si sedl, a já si mu sedla do klína.

„Čeho si má sestra všimla?“ vhrkl ihned a zkoumavě se na mě koukal.

„Malé drobnosti na mých zádech,“ pokrčila jsem rameny a víc se na něj natiskla. On se ale zamračil.

„Co máš se zády?“

Řekl si o to sám se svou velkou starostlivostí. Usmála jsem se na ně a sundala si svetr, koukal se na mě zvláštním pohledem. Poté, co jsem odhodila svetr, jsem odhodila i tílko a to na mě oči už vykulil. Díval se mi do očí a čekal, já se usmívala a čekala na to, až povolí a podívá se jinam než do očí.

Nakonec jsem se mu přetočila na jeho nohách zády k němu.

„Sama nevím, co mám na zádech, Alice jen řekla, že to jsou znaky,“ promluvila jsem. Ucítila jsem jeho studené ruce na zádech, jak je zkoumají.

„Jsou to samé obrazce, co máš na zádech, když jsi ve vlčí podobě,“ pošeptal a dál se zabýval mými zády.

„Vážně? Ale jak to? Vždyť se přeměňuju už tak dlouho.“ Byla jsem z toho zmatená. Jeho ruce jely nahoru, až se zastavily u ramen a pak zase putovaly pomalounku dolů. Asi obkresloval znaky, protože jeho ruce se zastavili a jedním prstem něco kreslil. Cítila jsem lehké chvění celého těla díky jeho dotykům. Slastně jsem přivřela oči a jen vnímala jeho doteky.

Až se jeho ruce zastavili u zapínání mé podprsenky. Když najednou povolilo a já vykulila oči a můj srdeční tep se zrychlil a hodně. Stáhnul mi ramínka a odhodil pryč mojí podprsenku. Seděla jsem stále k němu zády. Jeho ruce stále byli na mých zádech. Pootočila jsem hlavu k němu, jeho obličej byl těsně u mého. A jeho ledový dech jsem uvítala, protože moje kůže hořela a on ji dokázal zchladit.

„Lehni si na břicho,“ pošeptal a rty přejel po mé tváři. Celá jsem se zachvěla a poslechla jeho instrukce. Položila jsem se tedy na tu velkou měkkou postel. Klečel nade mnou a jeho nohy byly podél mého trupu.

„Ty znaky mi něco říkají,“ šeptal a stále po nich přejížděl.

„Co znamenají? Všichni v kmeni říkají, že neví, co to je, ale já jim nevěřím.“

„Už jsem je viděl. Jsou to staré znaky indiánů, ale nevím jakého přesně kmene. Možná jsme to viděl u vás?“ mluvil dál.

„Víš co znamenají?“ nadzvedla jsem se na lokty a otočila k němu hlavu.

„Jo,“ usmíval se. Zmizel a když se vrátil, ležel vedle mě blok a tužka. „Lehni si, nakreslím ti, jak to vypadá, a povím, co znamenají.“ Lehce mi zatlačil na záda a já tedy znova ulehla. Jeho obličej se přiblížil k mým zádům. Poznala jsem to podle toho studeného dechu, díky kterému se mi chvělo tělo a můj podbřišek.

Levou rukou přejížděl po mých zádech a druhou kreslil. Sledovala jsem jeho ruku na papíře, dokud se neukázal obrázek.

„To je Sesa woruban – znamená to přeměnu. Takže to bude souviset s tím, že jsi vlk,“ šeptl mi do ucha. Naklonila jsem obličej a tak jsem si vysloužila polibek na tvář.

„Okodee mmowere, vyjadřuje statečnost a sílu. Osobně s ním souhlasím, hodí se k tobě.“ Tentokrát mě políbil doopravdy. Odtáhl se a prohledl si další znak, aby mi ho mohl nakreslit.

„Tohle je krásný symbol,“ mluvil a stále byl u mých zad. Obrázek byl nakreslen. Cítila jsem, jak po něm přejíždí rty. Oči jsem měla slastně přivřené a pomalu vrněla blahem.

„Odo nnyew fie kwan – Moc lásky,“ šeptal mezi polibky, které věnoval tomu symbolu.

„To potvrzuje, že jsme vyvolená. Má mít Sílu lásky,“ šeptala jsem. Nalehl na moje záda svou studenou hrudí a jeho rty byly u mého ucha.

Rukou maloval dál na papír a jeho rty se věnovaly mému ušnímu lalůčku.

„Mpatapo, znak míru.“

„Eban – láska,  bezpečí, jistota.“

„Boa na me me mmoa wo - spolupráce, vzájemná, Pomoz mi a já ti pomůžu."

„Akoma ntoso - porozumění, dohoda.“

Ani jsem si během Edwardova zkoumání nevšimla, že padla tma. A venku se po dlouhé době na nebi leskly hvězdy. Překvapeně jsem se podívala.
„Krásná zimní noc.“ Jen jsem mu to odkývala a dál pozorovala ty hvězdy, které byly krásně vidět díky jeho prosklené stěně v pokoji hned naproti posteli. Ani jsem si neuvědomovala, že stále ležím na posteli bez podprsenky. Sledovali jsme potichu hvězdy. Edward byl stále nade mnou a já cítila jeho tělo na svém.

„Padá hvězda,“ řekl jsem překvapeně a pozorovala ten světlý bod, jak bloudí po obloze.

„Když padá hvězda, dějí se zázraky,“ šeptal mi stále do ucha a políbil mě na něj. Chtěl zázrak, měl ho mít. Bez varování jsem ho trochu odstrčila od sebe a přetočila se na záda. Zůstal na mě koukat, no spíš zírat.

„Máš pravdu, dějí se zázraky,“ uznala jsem a nazvedla se do sedu, takže jsem byla ve stejné úrovni jako on.

Dívali jsme se jakou dobu navzájem do očí, když se jeho pohled konečně odvážil sklouznout i o něco níž, vážně mi to nevadilo. Pohladil mě po tváři a naklonil se, aby mohl spojit v krásném pomalém polibku naše rty. Ruka mu z mého krku klouzala níž přes krk na hrudník a štěrbinu mezi ňadry. Až se vrátil zase nahoru a rukou zakotvil na levé straně, kde bylo srdce. Přidržovala jsem se jednou rukou jeho ramene, až mi ruka zabloudila ke knoflíčkům jeho košile, kde se potkala s tou druhou, a daly se do práce. Pomalé rozepínání jednoho knoflíčku za druhým.

Pomalu sjel rty na můj krk, kterému věnoval velmi vzrušující a precizní práci. Ruce se mi chvěly, ale přesto nepřestávaly bojovat s knoflíčky od košile, až se mi to povedlo a já jako hladový vlk stáhla košili z jeho ramen tak rychle, že to bylo neuvěřitelné. Zvedla jsem se do kleku, jako byl on.

Pomalu jsem prozkoumávala ty pevné svaly na jeho ramenech. Ucítila jsem jeho studenou paži, jak se omotala kolem mého boku, a rychlým pohybem přirazila moje tělo na jeho. Vzdychla jsem úlevně i vzrušeně, jak jeho chladné tělo zchladilo moje rozpálené a za tohle rozhodně nemohla moje vlčí podstata. Konečky prstů jsem stále opatrně přejížděla po jeho pažích a můj krk byl hýčkán. Zaklonila jsem hlavu a vzdychla, když mě lehce kousl, ale dával si pozor, aby neporanil kůži. Rty bloudil na krku a klíční kosti.

Prsty jedné ruky přejížděl po mé siluetě a druhou rukou po mé páteři. Vibrovaly mi konečky prstů vzrušením. Jak to jen dokázal? Jen lehce se mě dotýkal a já hořela.

Obě studené dlaně se usídlily na mých zádech a já se do nich položila celou vahou, protože jinak bych sebou sekla na postel. Odtáhl se ode mně a já ho pustila, chytla jsem jeho předloktí a pevně držela, i přesto, že jsem si byla jistá, že by mě nepustil.

Posunul se svými rty víc dolů až k mým ňadrům, kterým se začal věnovat a já začala vzdychat opravdu nahlas. Čím dál pevněji jsem svírala jeho paže a zakláněla se dozadu. Když byl se svou prací spokojen začal postupovat níž po mém bříšku až k pupíku, kterému věnoval jeden něžný polibek a zase se vrátil k mým rtům.

Zuřivě jsem se na něj vrhla a přitiskla se k němu na doraz, v rukou jsem pevně svírala jeho rozcuchané vlasy a odmítala ho pustit. Jeho ruce se pomalým plížením dostaly až k mému zadečku, který zmáčkl. Vzdychla jsem tak nahlas, že ani jeho rty to nedokázali utlumit, a celou svou váhu přemístila na něj. Až se mi podařilo ho složit na záda. Byla jsem nad ním a tiskla se k jeho studenému tělo jako o život, potřebovala jsem chladit ten vnitřní žár.

Jako by vycítil mou potřebu, jeho ruce přejížděly po mém těle a já ho cítila všude. Odtáhla jsem se od jeho rtů kvůli kyslíků  Pohodlně jsem se usadila Edwardovi na břicho a podívala se na něj. Koukal se na mě úplně tmavýma očima, kterých jsem se nebála. Rukama jsem se opírala o jeho prsa. Zase jsem se sklonila k němu a jen zlehka ho políbila, postupovala jsem lehkými polibky po celém jeho obličeji. Jednou rukou hladil má záda a druhou zadeček ve svém sevření.

„Miluju tě,“ vzdychla jsem mu přímo do ucha, když mi zase stiskl zadeček.

„Já tebe, vlčice,“ usmíval se a dál poklidně ležel a nechal mě.

Rty jsem dojela až k jeho krku a začala ho laskat. Zhluboka dýchal a tiše zasténal, když jsem mu oždibovala jeho krk. Měla jsem ostré zuby, ale nechtěla jsem mu ublížit, a tak jsem si dávala pozor. Ruce jsem pomalinku sunula dolů po jeho těle a rty je následovaly, ale mnohem pomaleji. Vracela jsem mu to, co dělal on mě, a tak jsem se vrátila nahoru zpět k jeho klíční kosti.

„Ally,“ vzdychl naléhavě a já se jen usmívala.

Přetočil se se mnou bleskurychle, že jsem skončila pod ním, a pak jsem si všimla, že moje spodní část oděvu tak trochu chybí a ty jeho taky. Uvěznil mé rty v naléhavém polibku a jeho ruka se přesunula na vnitřní stranu mého stehna. Zachvěla jsem se daleko víc než předtím. Cítila jsem v tom polibku otázku a stejná byla, i když se odtáhl a hleděl mi do očí.

„Ano,“ špitla jsem potichu a víc se k němu přitiskla.

Na nic nečekal a začal uspokojovat naši potřebu, chtíč. Ladnými a synchronizovanými pohyby jsme spěli k dokonalosti a ke hvězdám, které zářili v temné noci. Jestli byl někde v okolí nějaký upír, musel nás slyšet. Možná nás slyšeli až do Forks, ale to bylo jedno. Hlavní bylo, že jsme byli spolu a mohli se jeden druhému oddat. Mé srdce zběsile tlouklo a bylo slyšet společné s mými vzdechy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Abera (01.03.2011 00:07)

Úžasný

6)  Fanny (28.02.2011 23:52)

To vysvětlení znaků bylo dokonalé a ten konec se snad dá nějak smysluplně okomentovat? Snad jen

5)  wuzinka (28.02.2011 21:48)

Kráááása

4)  Nosska (28.02.2011 20:37)

Náááádhera
Moc děkuju za romantiku

1)  CatherineCullen (28.02.2011 20:06)

Nádhera! Překrásné! Nemám další slova, která by popsala, jak se mi kapitola líbila. Rychle další!!!

1