20.02.2011 [13:15], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 8×, zobrazeno 3093×

Další dílek

14. kapitola – Tajemství

Celou cestu, co jsem jela pro mámu a Timmothyho, jsem se usmívala jako blbeček, ale jinak to nešlo. Měla jsem v sobě tak příjemný a krásný pocit. Pocit, který mi celé ty dva týdny, co jsem se mu vyhýbala, chyběl. U dědy před domem jsem zaparkovala a vydala se dovnitř, na chvíli jsem se k nim připojila a koukala se na televizi. Poté jsme se vydali domů, kde jsem mámě pomáhala s večeří a povídaly jsme si. Všimla si toho, jak se usmívám a jsem jinačí, a jak málo k té změně stačilo. Ale neřešila to, nechala to na mně, věděla, že když budu chtít, řeknu jí to sama.

Byla jsem prostě šťastná a s těmi pocity se vydala i spát. Jenže sny už nebyly tak pěkné. Opakoval se mi můj sen, když jsem si s tátou povídala o otisku.

Opět jsem byla v tom lese, přitisknutá na strom, v horoucím objetí s Edwardem a neustávajícími polibky, po kterých jsem toužila. Když si mě stáhl za svá záda a naproti se objevili vlci. Sen i skončil stejně a to skokem vlka na Edwarda a mým křikem.

Cuknutím z úleku jsem se probudila a  posadila se na posteli. Koukala jsem se po tmavém pokoji a zhluboka dýchala. Srdce mi bilo neuvěřitelnou silou do hrudního koše a já se celá chvěla. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Hlavně proto, že se mi nikdy nezdají dva stejné sny a už vůbec ne takového ražení. Ten sen byl tak skutečný, jako by se mě stále dotýkaly jeho studené dlaně a rty. Prohrábla jsem si rukou vlasy, abych se trochu uklidnila, a podívala se na hodiny.

Spát už nemělo cenu, protože se jde za chvíli do školy, a hlavně bych už ani neusnula. Zvedla jsem se z postele a mířila si to do koupelny. Tam jsem si studenou vodou opláchla obličej.

Utírala jsem si mokrý obličej ručníkem a zadívala se na sebe do zrcadla. Zaujaly mě moje oči víc než jindy, zorničky jsem měla rozšířené od strachu.

Byl to jen sen – opakovala jsem si stále dokola pro uklidnění. Vrátila jsem se do pokoje a oblekla se, tmavé úzké džíny, co mi koupila máma, modré triko s dlouhým rukávem a kapucí. Učesala jsem se a šla udělat snídani.

Udělala jsem vrchovatý talíř toustů a jen co jsem dodělala poslední, objevil se bratr. Pokud šlo o jídlo, to mu nevadilo vstávat. Vzala jsem si džus a pustila se s ním do snídaně. Během chvíle jsme vyprázdnili talíř, vzali si věci a bundy a mohli jsme do školy. Jak jsem se tam těšila, až ho uvidím.

Na parkovišti jsem zaparkovala jako většinou. Timmy hned vypadl z auta a já se podívala po parkovišti, až můj pohled spočinul na stříbrném Volvu, ale jeho majitel tam nebyl. Povzdechla jsem si tedy a vystoupila ven. Kde se mě hned ujal Scotty a objal kolem pasu, jako to dělal vždy. V tom jsem uviděla, jak se dveře Volva otevřely na straně řidiče a upír, kterého jsem toužila vidět, vystoupil. Zadíval se pohledem k nám a zamračil se na mě a Scottyho.

Zadívala jsem se mu do očí, které byly potemnělé. Oplácel mi pohled a já cítila lehký úsměv na mé tváři a na jeho se objevil taky. Jenže uhnul pohledem ke Scottymu a zamračil se na něj. Podívala jsem se na mého kamaráda taky.

„Scotty,“ promluvila jsem a on si mě začal všímat. „Hele, vysvětlíš mi už, proč mě neustále objímáš?“ zvedla jsem jedno obočí, vážně mě to zajímalo.

„Odháním tvé nápadníky,“ prozradil tajemně a usmíval se jako hrdina. Praštila jsem ho do hrudi. „Dřív ti to nevadilo,“ poznamenal. Opřela jsem se do jeho těla a tak ho posunula o trochu dál. Jen se zasmál a vydal se se mnou do školní budovy.

Celé dvě hodiny, které jsem neměla s Edwardem, jsem byla jako na trní. Pořád jsem pozorovala hodiny a přála si, aby už byla ta další hodina. Alice se na mě vždy pobaveně culila, když jsem se k ní otočila.

Když na konci druhé hodiny zazvonilo, bleskurychle jsem si posbírala věci a vydala se do učebny. Skoro jsem běžela. To, že nejsem jediný netrpělivec, se mi potvrdilo, když jsem se ve dveřích učebny srazila s tvrdým tělem. Zašprajcli jsme se ve dveřích natisknutí k sobě. Podívali jsme se na sebe a začali se smát. Edward mi trochu uvolnil prostor a já tak vešla do učebny a on hned za mnou.

Oba jsme se pořád pochechtávali a posadili se do naší společné lavice. Ostatní začali pomalu taky přicházet. Připravila jsem si věci a koukala se po třídě. Cítila jsem to zvláštní napětí mezi námi, pořád jsem se ošívala na židli a párkrát si všimla mého souseda, který se culil a v očích mu jiskřilo. Pořád jsme po sobě navzájem pokukovali a když jsme se podívali oba najednou, usmáli jsme se jako malé děti. Tak probíhaly i další hodiny až do oběda.

Sedla jsem si tak, abych na něj viděla bez toho, abych se otáčela, a Scotty si sedl naproti mě a tak jsem se mohla dívat na Edwarda bez podezření. Celou dobu jsme se na sebe culili a já si všimla i Alice a Jaspera, jak se usmívají. Při biologii to bylo už k zešílení, tolik jsem se ho chtěla dotknou, ale nešlo to.

Tělocvik byl naše spása i prokletí. Cvičili jsme ve dvojicích a to holka a kluk. Bylo jasné, že budu s Edwardem. Byli jsme po skupinách, rozděleni po celé tělocvičně, kde bylo rozdělené nářadí a cvičilo se. Jako první jsme měli být na kladině. Nevím, kdo to vybral, ale asi mi to udělal naschvál. Byly tam tři a každá dvojice měla tady jednu.

Cvičila jsem jako první a Edward byl tak laskav a přidržoval mě, abych nespadla, jak šlechetné. Byla to vážně jen jeho vynalézavost, protože se mě celou dobu dotýkal, jak jen mohl. Měl skvělý přístup na můj pas, boky a stehna, když jsem stála na kladině. Přidržoval mě taky pořád a chytal, když jsem padal. A ty pády se stupňovali, mohlo za to, že jsem se nesoustředila a nebo chtěla, aby se mě dotkl, a tak padala. Při pádu jsem se ho mohla taky dotknout, ale jen jeho paží a občas hrudi. Celou dobu jsem odolávala touze po něm skočit. Jak jsem se těšila, až budeme po škole sami.

Po deseti minutách jsme se střídali na jiných nástrojích. Nevětší sranda byla při skoku přes kozu.

Edward se nabídl, že mě bude chytat, ale to jsem odmítla, přeci jsem vlk a další sérii dotyků bych asi nepřežila. Jenže jsem se soustředila až moc a díky Edwardovu pohledu, vlk ne vlk, nohou jsem o kozu škobrtla a rozplácla se na žíněnce. Když jsem se podívala do Edwardova šokovaného obličeje, začala jsem se vážně smát. Ve chvíli, kdy zazvonilo na konec hodiny, jsme se oba s Edwardem na sebe podívali a usmáli se. Vydala jsem se přímo do šatny se převléct. Alice šla se mnou a taky se usmívala, chtěla jsem počkat, až všichni odejdou a tak se tam se mnou zdržela i Alice.

„Ally, dokázala jsi to,“ usmívala se a objala mě. Byla jsem v šoku, nic jsem nechápala. „Konečně je šťastný. Dnes na sebe budete mít dost času,“ mrkla, když se odtáhla, a odešla. Popadla jsem svoji tašku a vydala se ven. Stejně jako to udělal i minule, ve chvíli kdy jsem vyšla ven, mě popadl. Tentokrát čelem k němu a tak jsem ho objala kolem krku a nohy omotala kolem pasu. Krásně se na mě usmál a utíkal se mnou do lesa, aby nás nikdo neviděl.

Myslela jsem si, že mě vezme na to místo jako minule, ale on si to mířil dál do lesa. Nakonec, když se zastavil, mě posadil na kmen stromu, ale já se ho nepouštěla, protože jsem nechtěla, aby byl ode mě ani na krok daleko. Bylo neuvěřitelné, jak mi to za jeden den chybělo. Rukama, které byly stále za jeho krkem, jsem si ho přitáhla k sobě a spojila naše rty v krásném polibku.

„Chyběla jsi mi,“ pošeptal mi do spodního rtu.

„Ty mě taky,“ přitakala jsem a odtáhla se pro kyslík.

„Co jsi včera dělala?“ zajímal se a posadil se vedle mě, když se vymotal z mého sevření. Přelezla jsem si k němu do klína a opřela se o něj. Objal mě a já byla spokojená.

„Nic zajímavého. Chvíli jsem se zdržela u dědy a pak se jelo domů, kde jsem s mámou udělala večeři a pak do postele,“ pokrčila jsem rameny a o snu raději nic neříkala. „Co ty?“

„Doma bylo celkem pozdvižení, které jako vždy vyvolala Rosalie.“

„Proč?“

„Nelíbí se jí, co se kolem mě děje.“ On se ale usmíval spokojeně a pohladil mě hřbetem prsů po tváři.

„Omlouvám se, nechtěla jsme ti dělat doma problémy,“ povzdechla jsem si a opřela se tváří o jeho hruď.

„Ally, neomlouvej se. Nemám žádné problémy. Rose se nikdy nic nelíbí. A kvůli tobě klidně budu poslouchat ten její křik.“ Nadzvedla jsem obličej a dívala se mu zpříma do očí. Bylo vidět, že to myslel vážně, a tak jsem se nadzvedla a znovu ho políbila.

Seděli jsme tam spolu až do tmy. Nechtěla jsem jít od něj. Když mi začal zvonit mobil.

„Ally, kde jsi. Reneé je už u nás a nemůže se tě dočkat,“ začala hned máma.

„Babi už tu je?“

„Říkala jsem ti, že přijede na Vánoce. Ally, i táta je nervózní kde jsi?“ ptala se celkem se strachem.

„Neboj, mami, jsem v lese, procházím se a užívám si zimního období. Jsem vlk, co by se mi stalo?“ uklidňovala jsem ji.

„Ally, já si odpočinu až dostaneš rozum a vdáš se. To už bude na tom klukovi, ale rovnou ho lituju.“

„Mami!“ vyhrkla jsem, bylo mi jasné, že to Edward slyší.

„Pojď už raději domů,“ utnula naší konverzaci a típla to. Povzdechla jsem si. Edward si mě k sobě přitiskl silněji.

„Rád bych poznal tvoji mámu,“ usmál se.

„Ale tátu raději ne, co?“ usmála jsem se na něj. Trefila jsem se. Zasmála jsem se a nadzvedla se k němu víc. „A než to bude opravdu nutné, ani ho nepoznáš.“ Tím jsem si byla opravdu jistá. Políbila jsem ho

„Musíš jít,“ šeptal smutně.

„Nechce se mi,“ pošeptala jsem mu nazpět. Ještě chvíli jsme se líbali, když se i se mnou v náruči zvednul.

„Musíš domů, protože když budeš mít domácí vězení, neuvidíme se vůbec,“ vysvětlil mi a pak se vydal ke škole, kde bylo moje auto. Posadil mě do náklaďáčku a na rozloučenou políbil. Když se chtěl odtáhnou, zastavila jsem ho s tím, že chci i pusu na dobrou noc.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Fanny (20.02.2011 22:24)

Co jinýho říct než, že je to dokonalý?

5)  Abera (20.02.2011 17:29)

krásný

1)  lied (20.02.2011 14:04)

1