24.05.2011 [19:15], Morael, ze série Osamělí, komentováno 13×, zobrazeno 2708×

Justin Cullen je nejnovějším přírůstkem do upířího klanu Cullenových. Mladý, veselý, hezký... A osamělý. Třeba si to nepřizná a třeba si tak ani nepřipadá, ale někdo mu v životě chybí. Stejně jako Willow Adamsové, která je na samotu zvyklá z dětského domova, ale má přátele a to jí stačí. Co se ale stane, když se tihle dva potkají?

„Justine, chováš se jako puberťák.“ Tentokrát to byla Alice, která mi domlouvala a škrábala nehty na dveře. Už to zkoušela Esmé... Potom Carlisle i Jasper, ale já nehodlal vyjít z pokoje. Ležel jsem na posteli se zkříženými kotníky ve vzduchu a jen tak ze zvyku houpal nohama.

„Jako jediný v tomhle domě jsem puberťák, což by mohlo být vysvětlení toho, proč se tak chovám. Nemyslíš?“ odbyl jsem ji.

„Jasně. Takže tady hodláš být zavřený další čtyři dny?“ Jo. Přesně tak. Z vedlejšího pokoje jsem slyšel tichý smích.

„Sklapni, Edwarde,“ napomenul jsem ho, ale zasmál jsem se s ním. On se nijak nevyjadřoval k mému protestu. Možná to bylo tím, že věděl, co se mi honí hlavou. Čtyři dny jsem tady jen tak ležel a odmítal jít do školy.

„Justine... Nemůžeš tady trávit věčnost!“ Alice taky nevěděla co se mnou.

„Zatím to tak nevypadá, ale kdybych zpozoroval, že to opravdu nepůjde, dám ti vědět, Alice,“ odpověděl jsem jí v klidu. Ona jen sykla a bez dalšího přemlouvání odešla. Přiznávám, že mě to nebavilo, ale taky mě nebavilo neustále odhánět a odmítat ty holky ve škole. Ostatní byli v pohodě – byli zpárovaní a obecně se to vědělo, takže nikdo nic nezkoušel. Já byl sám. Navíc jsem upírem teprve dva roky.

Byl jsem stanovat s rodiči a ztratil jsem se v lese. Když mě rodiče hledali, napadl je medvěd a oba zemřeli. Když jsem po tmě bloudil lesem,spadl jsem ze srázu do rokle. Carlisle mě naštěstí našel a odnesl domů. Ale moje zranění byla tak rozsáhlá, že by mě nedokázal dát dohromady. Moje srdce sotva tlouklo a tak mě přeměnil.

Ze vzpomínek mě vyrušil Edward. Slyšel jsem ho vycházet z vedlejšího pokoje a z jeho pomalého tempa jsem vytušil, že jde za mnou. Úplně přesně jsem poznal, kdy se blížil k mým dveřím – jeho kroky byly volnější a váhavější. Tak jako byl Edward nejrychlejší, já měl z celé rodiny nejdokonalejší sluch.

„Pojď dál.“ Řekl jsem, když se chystal zaklepat.

„Justine... Vím jak ti je. Úplně přesně to vím. Než jsem poznal Bellu...“

„Já vím, Edwarde. Než jsi poznal Bellu, tak jsi to byl ty, kdo trávil většinu času sám a bloumal jako tělo bez duše...“ skočil jsem mu do řeči. Nevšímal jsem si jeho sarkastického úšklebku a zasyčení, které jsem si vysloužil frází „tělo bez duše“. Na tohle téma jsem slyšel milion konfrontací mezi ním a Bellou. Edward se domníval, že upíři nemají duše. Mně osobně to bylo jedno, stejně jako Emmettovi. My jsme se bavili, ať už s duší nebo bez duše.

„Mně o tohle prostě nejde. Mám spíš problém s... instinkty. Jsem upírem krátce, ale nemám problém odolat lidské krvi... To co mi dělá problém jsou... Lidské instinkty. Ty holky ve škole... Víš, nikdy jsem nebyl nijak zvlášť oblíbený a holky o mě málokdy zavadily pohledem. Teď se to změnilo a já...“ Přestože jsem nikdy o žádnou holku nestál, byl to příjemný pocit, sklízet jejich obdiv. A až příliš jsem si na to zvykl. Edward zakýval hlavou. Věděl, na co myslím... Když procházím školou a holky se za mnou otáčí... Užíval jsem si ten nový pocit, ale měl jsem strach, že pak ze mě bude někdo jiný. Sebestředný a egoistický upír, přesněji řečeno. A Edward to věděl.

„Chápu, ale s tím se musíš srovnat.“ Povzbudivě se na mě usmál.

„O to se taky snažím. Vy si myslíte, že trucuju. Vymlouvat vám to nebudu – částečně je to pravda – ale hlavně si snažím utřídit myšlenky a vybudovat si nějakou psychickou bariéru. Ty sis toho určitě všiml. Proto jsi mě nechával na pokoji, že?“ zeptal jsem se na rovinu.

„Máš mě přečteného a to ani neumíš číst myšlenky. Jsi vnímavý, Justine. Vsadím se, že i jako člověk jsi byl skvělý pozorovatel.“

„Skvělý. Mohl bys přestat s tím povzbuzováním?“ Zakřenil jsem se na něj a seskočil z postele. Hodlal jsem zajít za Emmettem a někam ho vytáhnout. Přiznávám, že už mě to v pokoji začalo nudit.

„Můžu se přidat?“ zeptal se Edward, když mi v hlavě vyčetl moje plány.

„Jasně.“ Odpověděl jsem mu a hned jsem se zarazil... Jestli půjde Edward, půjde i Bella...

„Tentokrát ne, Justine. Pojedeme jenom my tři. Jasper na takové výlety moc není a Rose už vůbec ne. Alice si díky našemu výletu naplánuje skvělý program a Bella v něm nejspíš bude hrát hlavní roli.“ Zasmál se. Nejspíš jsem věděl, co má na mysli. Alice, Bella a nákupy... Chudák Bella. Edward znovu kývl hlavou a pak se tiše zasmál.

Seběhl jsem dolů, kde se u televize rozvaloval Emmett.

„Jo!“ ozvalo se, ale odjinud než bych to čekal. Zpoza rohu vyletěla Alice, vytáhla nic netušícího Emmetta na nohy a strkala nás tři ke dveřím.

„Hezky se bavte kluci,“ stihla nám popřát, než za námi zabouchla dveře.

„Esmé!“ Slyšel jsem ji z druhého patra a musel se rozesmát. Emmett, chudák, nevěděl, která bije.

„Chtěl jsem se tě zeptat v obyváku, ale evidentně nebudeš proti... Vyrazíme si, co ty na to?“ Šťouchl jsem ho do ramene a on o pár centimetrů couvl. Síla novorozeného mě pořád neopouštěla, ačkoliv charakteristické záchvaty nekontrolovatelné žízně se naopak vůbec nedostavily. Emmettovi zajiskřilo v očích a Edward už startoval svoje Volvo. Zaplul jsem na přední sedadlo a Emmett se naskládal dozadu – přece jenom tam měl víc místa. Vyjeli jsme do šerem pohlcených ulic Vancouveru a debatovali o cíli našeho výletu.

„Já bych zajel do Dark berry. Je to parádní bar...“ vychvaloval Emmett, ale já měl lepší nápad.

„Co takhle k Elie?“ Myslel jsem na bar Dewy (angl. rosa) , kterému se ale neřeklo jinak než „U Elie“.

„To není špatný nápad,“ souhlasil Edward a šlápl na plyn. Bar byl na kraji města, dva bloky od naší školy. Chodil jsem tam rád.

Za chvilku jsme dorazili na místo a já bez váhání vstoupil. Jakmile jsem spatřil dívku za barem, usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Vykročil jsem ke stolku, když mě Emmett chytil za tričko, aby mě zbrzdil

„Hele, já tu holku znám...“ Naklonil se mi přes rameno. „Jo. Určitě ji znám.“

„To je Elie, Emmette. Chodí k nám na školu. Ten bar je jejího bráchy,“ osvětlil jsem mu situaci a chtěl se jít konečně posadit, ale zase mě tahal za tričko.

„Není to Eleanor Ghin Clainová?“ Někdy vážně žasnu nad jeho postřehem. Zakoulel jsem očima a Edward se dal do smíchu.

„Ano, je to Eleanor Ghin Clainová.“ Vyškubl jsem mu tričko z rukou a šel se posadit ke stolku naproti baru.

„Ta Eleanor Ghin Clainová?“ ptal se s úžasem, když si sedal vedle mě. Nechápal jsem jeho reakci, ale Edward zřejmě ano, protože se přestal smát a taky si ji začal prohlížet. Nechápal jsem, proč ji tak zaujatě pozorujou... Stála za barem, leštila skleničky, rovnala lahve...

„Co na ni tak zíráte?“ Zasyčel jsem na ně.

„Víš...“ Začal Emmett.

„Říká se, že...“ Odmlčel se a koukl na Edwarda.

„Klidně to řekni.“ Edward se nejspíš dobře bavil tím, co chtěl Emmett říct.

„Říká se, že pokukuje po...“ Zase se zarazil a Edward se rozchechtal.

„Po kom?“ Čekal jsem co z něho vypadne.

„Po... Belle.“ Zíral jsem na svého bratra jako idiot a Edward se div nesvíjel pod stolem. Přišlo mi, jako by si ti dva na chvíli prohodili role. Emmett se totiž tentokrát tvářil naprosto vážně. Změřil si Edwarda pohledem a pak pokračoval.

„A Edward to vůbec nekomentuje. Nic s tím nedělá, spíš tvrdí, že je to blbost. To, že by někdy Bellu sbalila samozřejmě je blbost, ale on odmítá i jakoukoliv zmínku o tom, že se jí Bella líbí a že po ní pořád pokukuje.“ Edward se mezitím uklidnil natolik, aby byl schopný normálně promluvit.

„Nemyslíš, že kdyby myslela na Bellu a pokukovala po ní, tak bych si toho všiml?“ Edward byl ohledně téhle záležitosti v klidu. A já taky. Měl pravdu. Jediná Bella před ním dokáže skrýt svoje myšlenky. A Elie on normálně slyšel, pokud vím.

„Kdy se z tebe stala drbna, brácho?“ Zasmál jsem se a šťouchl Emmetta do ramene.

„Nevím... Asi to fakt přeháním,“ smál se Emmett sám sobě.

Emmett si za chvíli vyhlídl pár holek a začal se bavit po svém. On tomu říká nevinný flirt. Dokážu si živě představit, co by mu na tu jeho nevinnost řekla Rose. Touhle myšlenkou se mi opět podařilo Edwarda rozesmát. Emmett měl flirt, Rose zrcadlo, Alice nákupy, Carlisle nemocnici, Esmé rodinu, Edward klavír, Bella věčnost s Edwardem a Jasper svého anděla – Alici. A já … Měl tajemství... Skrytá i před Edwardem...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Alda (27.05.2011 21:26)

Bezva. Promiň, ale já to víc komentovat nebudu, protože mi není zrovna OK. Ale jinak děkuju.

11)  HMR (26.05.2011 17:20)

10)  Krystof (25.05.2011 00:12)

Moc se mi ta povídka líbila...dokonale si vystihla Alici jak vykopla pány ven a nejen ji. Těším se na další díl

9)  Morael (24.05.2011 20:39)

MaiQa:

8)  MaiQa (24.05.2011 20:33)

Mám takový dojem... no dobře, dojem to není. Já už to četla a moc se mi to líbilo, ale mámtakový hodně dojem, že minule jsi to nedokončila. Snad to tady bude jinak.

7)  sakraprace (24.05.2011 20:31)

Pěkné, chytlavé, moc se těším na další

6)  Morael (24.05.2011 20:28)

Nebraska: Jo, poslední dobou mám neposedné prsty a s očima to taky není kdovíjak slavné. Dám si pozor.

Fanny: Ano, pochopila jsi správně, nejsou tam. Bella se stala upírkou už v baletním studiu. Ale tahle povídka se stejně točí úplně jiným směrem...

No, abych to shrnula - děkuju všem za komentáře.

5)  semiska (24.05.2011 20:17)

Musím říci, že mě zaujala tvoje povídka, ptž zde nejsou v hlavní roli Edward s Bellou... Moc se mi Justin z této kapitoly líbí a já budu ráda při jeho příběhu.

4)  Fanny (24.05.2011 20:08)

Začíná to moc hezky, jen mě možná - jestli jsem to pochytila správně - trochu mrzí , že tam nejsou Nessie a Jake... Jinak opravdu zajímavé a čtivé

1)  Nebraska (24.05.2011 19:04)

Prosím, dávej si pozor na překlepy (taky jsem na ně expert )
Je to povedené, nových postav podle mě není nikdy dost A Willow! Už tím jménem sis mě omotala kolem prstu

1