03.07.2011 [10:00], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 5×, zobrazeno 2830×

A máme tady konec... Těšíte se na pokračování?

 

Děkuji za Vaši pozornost a u druhého dílu naviděnou...

 

Vaše Jeanine ♥

36. I nenávist překonala láska

Bella:

Dvojčatům byl měsíc a půl. První překvapení, že se Leah otiskla do mého malého syna, už jsem tak nějak vstřebala. Vždyť ona mi v těhotenství právě nejvíce pomáhala. Zatím to byla jen taková ochranitelská láska, naštěstí!

Alice s Rosalie se zapojily jako tety, ihned. Rose chovala, vozila kočárek a přebalovala, protože naše poloupíří miminka byla se vším všudy jako lidská. Dokonce i sunar jim chutnal. No a Alice se starala o jejich šatník, byla nadšená a pořád jen nakupovala. Děti rostly přece jen rychleji, a tak pořád potřebovaly nové a nové oblečení. Občas jsem z toho šílela.

Samantha pořád plaší kolem porodu a Jacob už je z ní na nervy. Dokonce ji přepadly i mrzuté nálady a pomalu s ní není řeč. Dědové a babičky taky přidali ruku k dílu a u dvojčat neustále někdo byl.

Měli jsme s Edwardem co dělat, abychom je ukořistili sami pro sebe.

Emmett s Jasperem a Jacobem pořád vymejšleli nějaký blbiny. Předvčírem dokonce vymysleli pohádku a totálně rozplakali malou Nessie. Uklidnila se až po hodině utěšování a pak mi s úsměvem řekla, že chce další pohádku od strýčků. Po kom ty děti jsou? Obzvláště Emmetta jsme od nich museli odhánět. Charlie se sotva naučil chodit a Emmett už ho chtěl naučit Jiu-jitsu. Rostou jak z vody, ale tohle opravdu od plenek umět nemusí. Jasper zase neustále vylepšoval jejich náladu. Za to jsem mu byla obzvláště vděčná, protože díky němu jsme mohli říct, že máme nejhodnější a nejklidnější děti na světě.

Náš domek byl plný života. Leah s náma zůstala bydlet, ať už kvůli Charliemu a nebo kvůli pomoci. Ale pořád jsem jí byla vděčná, za to, co pro mě dělala a dělá. A mého syna Charlieho si určitě zaslouží. Konečně jí svítí naděje na štěstí. Už ani nespí v Samovo starém tričku. Samovi s Emilly se narodila dcerka Claire. Je starší o pouhý týden než naše dvojčata. Leah s ní občas vyjede s kočárkem. Zjistily, že mají hodně společného a moc si rozumí.

Pořád jsem v sobě dusila pocity z těhotenství a porodu. Dnes na lovu se konečně Edward odvážil zeptat na to, co mi je.

„Bello, od porodu jsi taková zamlklá, pořád nad něčím přemýšlíš a mě hrozně bolí, když vidím, že tě něco trápí a nevím, co to je?“ podíval se mi do očí a zkoušel v nich číst.

„Edwarde, co bys dělal, kdybych zemřela?“ vybalila jsem to na něj narovinu.

„Ale ty žiješ!“

„Ale co kdyby náhodou?“

„Postaral bych se o naše děti, dokud by nebyly soběstačný, a pak bych jel k Volturiovým a požádal bych je o smrt!“ vybalil to v klidu na mě.

„Tys to měl naplánovaný? Nechal bys tady naše děti, jen tak, samotný?“ řekla jsem s leknutím.

„Samozřejmě, že neměl! A věř, že naše děti nikdy nebudou samotný. Věděl jsem, že to zvládneš! Jsi neskutečně silná a pokud jde o to, jak ti rozproudit krev v žilách, mám na to skvělý způsob,“ přitáhl si mě k sobě a přitiskl se k mým rtům. Byl tak vášnivý a něžný, že jsem nemohla a ani nechtěla protestovat. Sama jsem cítila, jak mi krev proudí v žilách a jak moje srdce tluče na poplach. Touha a cit, který ve mně tenhle upír vzbuzoval, byla nepopsatelná.

„Miluju tě, Edwarde!“ šeptla jsem.

„Miluju tě, má sladká, červenající se Bello!“ usmál se pokřiveným úsměvem a chytil mě za ruku. „Jsem rád, že z tebe nevyprchaly zbytky tvé lidskosti!“ dodal.

„Děti na nás čekají,“ upozornila jsem ho, že už jsme dlouho pryč.

„Máš pravdu, potřebují vyprostit ze spárů tetiček a strýčků!“ dal mi za pravdu a spěchali jsme domů za svou rodinou.

Večer jsem usínala šťastná, jako nikdy předtím. Vedle v postýlce spokojeně chrupkali Nessie a Charlie. Má nejlepší přítelkyně a sestra Lee jim zrovna dovyprávěla oblíbenou pohádku. A já? Já jsem měla vedle sebe Edwarda.

Edwarda, který mi dal smysl života po svém boku.

Edwarda, který mi daroval dvě překrásné děti.

Edwarda, který mi dokázal, že život má vždycky smysl.

A hlavně Edwarda, který potlačil mou nenávist k upírům a nahradil jí neskonalou láskou.

A co víc jsem si mohla přát!

Konec

Epilog

Ahoj, jmenuji se Selena Cullen Blacková. Mými rodiči jsou Samantha Cullen Blacková a Jacob Black. Matka - napůl člověk a napůl upír se zvláštními schopnostmi. Otec – měnič, nebo spíš vlkodlak (ale tohle označení taťka nemá rád), je vůdcem své smečky. A já? Co může vzniknout spojením takových nadpřirozených bytostí? Říkají mi Wolfpire, protože jsem zdědila to důležité po obou rodičích. Živím se výhradně krví a už rok a půl se měním ve vlka, vlastně vlčici. Jako bonus jsem zdědila maminčin štít a mám dokonce jednu svou vlastní schopnost – umím ovládat vítr. Dědeček Carlisle mi říká ‚Nespoutaná Selena.‘ Jméno jsem dostala po babičce, která zemřela už hodně, hodně dávno.

Mou obrovskou rodinu tvoří:

Cullenovi: dědeček Carlisle a babička Esmé, strýček Emmett a tetička Rose (Chystají se adoptovat lidské dítě! – Blázni!), strejda Jasper a teta Alice (jsou teď někde - asi už na pátých líbánkách) a v neposlední řadě - strejda Edward s tetou Bellou a jejich děti Renesmé a Charles (Dvojčata – jsou o dva měsíce starší než já a už vypadají na 20!!!).

Quilleuté: děda Billy, Leah (doufám, že co nejdříve s Charliem otěhotní a já nebudu jedinej výstřelek přírody!!!), Sam a Emilly a jejich dcera Claire, dále vlci Embry, Quil, Jared a Seth.

Lidé: sherif Charlie Swan a jeho žena Sue Clearwatter Swanová (oba žehlí všechny moje průšvihy).

Za 14 dní mi bude 16. let a dědeček mi slíbil, že mě vezme do Volterry. Prý tam maminka dříve žila. Chce, abych se seznámila s upířím zákonem osobně. Táta zuří, protože mě tam nemůže chránit. Mamka o tom zatím neví, nejspíš by se naštvala. Vyprávěla mi o Volteře a rozhodně to nebylo nic hezkýho. Pojede se mnou aspoň Nessie, má nejlepší kamarádka a sestřenice. Tvoříme ještě se Sethem nerozlučnou trojici. I když jsem pro ně donedávna byla ještě prtě.

Strašně se těším, až odsud odjedeme a já poznám trochu svět. Doufám, že mamka nebude moc protestovat, protože já se do tý Volterry strašně těším.

Třeba se tam konečně zamiluju…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Jalle (23.02.2013 17:32)

nie je tam vlkov trochu málo?
teším sa na ďalšiu sériu

4)  Kamci (06.07.2011 18:35)

tak jsem se pustila do téhle povídky a přečetla jsem jí se zatajeným dechem na jeden zátah. Skvělé, nádherně se to četlo děkuji

3)  jeanine (03.07.2011 17:41)

Marcelko děkuji, že jsi to celé vydržela.
Kamikadze: nebudu tě nutit, ale budu samozřejmě ráda. Děkuju.

2)  Kamikadze (03.07.2011 16:51)

Třeba, třeba se fakticky zamiluje, hele, Jen, slibuju, že se na tu tvoji povídku vrhnu co nejdřív a od začátku, všimla jsem si totiž, žes naše nová oběť brajglení a neodolala, když se epilog tvé povídky objevil

1