31.12.2010 [13:15], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 28×, zobrazeno 6157×

Je tu poslední den v roce a tak i poslední díl Nedotýkej se mě.

Všem děkuju za všechny komentáře a že jste vůbec tuto povídku četli. A stejně jako na začátku povídky i teď znovu děkuju Ree, má moc velký vliv na moje povídky a psaní a jsem vůbec ráda, že mě ještě nezabila :D
Tak to máme vše, užijte si poslední díl.

Epilog

„Miláčku,“ slyšela jsem jeho hlas z ložnice a začala se usmívat. Dnes byl celou dobu jak malý kluk. Vypnula jsem vodu sprchy, kde jsem byla.

„Co potřebuješ?“ zavolala jsem na něj nazpět a okolo těla si omotala bílý froté ručník. Dveře do koupelny se otevřely přesně ve chvíli, kdy jsem se zakryla. Můj nespokojený společník zde v nich stál a prohlížel si mě s tmavýma očima. Za celou dobu, co jsme tady na ostrově byli ani jinou barvu neměly, i když šel na lov. Prohlédl si mě od hlavy k patě a usmál se, začal se ke mně pomalu přibližovat krokem lovce.

Zakroutila jsem vesele hlavou v záporném gestu a obešla ho do ložnice. Mířila jsem si to rovnou ke kufru, kde jsem měla svoje věci. Jenže mi krok před mým cílem Edward zastoupil cestu.

„Bell, miláčku, prosím,“ promluvil na mě potichu a začal se zase přibližovat. Nechala jsem ho a on si stoupl těsně ke mně, ruce mi položil na boky.

„Lásko, já netuším, o čem mluvíš,“ nevinně jsem se usmála. Moc dobře jsem věděla, o co mu jde. Tedy jemu šlo v tuhle chvíli asi o dvě věci, ale souvisely spolu navzájem.

„Zůstaneme ještě tady?“ spiklenecky ke mně mluvil a tvářil se jako neviňátko samo. Ve skutečnosti to byl pěkně vypočítavý ďáblík. Sklonil se ke mně obličejem, takže ho měl kousek od mého, že jsem cítila jeho studený dech na své tváři.

„Edwarde, už jsme o tom mluvili. Musíme se vrátit domů a vše vysvětlit rodině,“ připomněla jsem mu.

„Všechno?“ pozvedl jedno obočí a narovnal se. „Protože v tom případě se se mnou rozluč, protože se dalších dnů nedožiju. Emmett mě zabije na místě, až se to dozví.“  Protočila jsem oči. Dělal z toho hroznou telenovelu, jsem dospělá, tak můžu o svém těle rozhodovat sama.

„Neboj se, já tě ochráním,“ usmála jsem se na něj.

„Vážně tu ještě týden nezůstaneme?“

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. Edwardovi zajiskřilo v očích, sklonil se ke mně, aby měl lepší přístup k mým rtům, čehož hned náležitě využil. Neprotestovala jsem a polibek mu oplácela. Vždy jsem si to užívala stejně jako každý jeho dotyk, pořád jsem si totiž připadala jako ve snu.

„Zůstaneme,“ zašeptal mi do ucha, když mi docházel vzduch. Rty přejel od ouška ke krku. Postavila jsem se na špičky a zaklonila hlavu.

„Ne,“ vydechla jsem. Edward zavrčel a silně mě natiskl na svoje tvrdé tělo. Oždiboval mi krk, nahlas jsem dýchala, srdce mi rychle tlouklo v hrudi a prozrazovalo tak, že se mi to líbí.

Objala jsem ho kolem krku a donutila ho couvat dozadu, kde byla postel. Cítila jsem jeho úsměv na rtech, které byly stále na mém krku. Asi si myslel, že jeho hra zabírá. Posadil se, mě si stáhl do klína.

„Vážně nezůstaneme?“ vydechl mi do kůže a já se pod jeho studeným dechem a náporem touhy zatřásla.

„Ne,“ byla moje jasné odpověď.

„Bello,“ zakňučel. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.

„Edwarde, jedeme domů. Máš možná na  dlouhou dobu poslední šanci, tak ji využij pořádně a nemluv už. Jinak se půjdu obléct,“ promluvila jsem pevným hlasem. Chvíli se mi díval do očí, a pak se vrhl na moje rty. Pochopil, že mě nepřesvědčí a tak raději udělal to, co jsem chtěla a on taky.

Seděla jsem v pohodlném sedadle první třídy, koukala jsem se do tmy, co byla v okýnku, a nějak mi to nevadilo. Kvůli Edwardovi se muselo letět za tmy.

Lidé v letadle většinou spali, ale ty otravné letušky, které bych nejraději na místě střílela, ne. Pořád chodily nenápadně očumovat Edwarda, proto mi ani to, že nic v okýnku nevidím, nevadilo.

Obrátila jsem svůj pohled na Edwarda, který se na mě taky otočil a usmál se. Pokusila jsem se mu ho oplatit, ale chabě. A ke všemu jsem si zívla.

„Jsi unavená, měla bys spát. Pojď ke mně,“ usmál se a natáhl ke mně ruce. Ještě pořád jsem byla zvyklá na to držet si odstup, tak i po tom týdnu se to nezměnilo.

Edward to chápal, až moc dlouho jsem na to byla zvyklá a tak si mě vždy přitáhl on sám. Takhle to bylo i celý týden, byla jsem nejistá, dokud se mě nedotkl on první. Občas jsem na něm viděla, jak ho mrzí, že ten první krok neudělám já. Byla jsem prostě stále opatrná. Doufala jsem, že se to časem zlepší i Edward to říkal: Máš na to celou věčnost, lásko, určitě si zvykneš, časem.

Objal mě pažemi a přitáhl ke svému tělu. Opřela jsem se o něj a hlavu si položila na jeho rameno.

„Já nevím, kdo mě tak utahal,“ vrátila jsem mu a cítila, jak mi začínají červenat tváře.  Nadzvedl mi bradu obličejem k němu, aby se mi mohl dívat do tváře.

„Jak já to tvoje červenání miluju,“ pohladil mě po rozpálené tváři a políbil. „V klidu se prospi, let bude dlouhý,“ uklidnil mě. Neváhala jsem a víc se přitulila a usnula.

„Jsme tady,“ promluvil, když parkoval před domem. Zhluboka jsem se nadechla a s úsměvem se k němu otočila. Edward se ale neusmíval. Naklonila jsem se tedy k němu a políbila ho. Usmál se, vystoupil a pomohl i mně z auta ven. Ruku v ruce jsme šli do domu.

Jen co jsme vešli, vrhla se na mě máma a pevně mě objímala.

„Tohle bylo naposledy, co jsi něco takového udělala, mladá dámo,“ mluvila ke mně přísně a pevně mě svírala. Taky jsem ji objala a byla jsem ráda, že jsem už doma a vše bude v pořádku.

Za mámou stál táta a netrpělivě čekal, ale po chvíli to nevydržel a odstrčil mámu. Jeho obrovské medvědí tlapy mě objaly.

Když mě konečně pustil, tvářil se přísně.

„Isabello, máš zaracha,“ řekl nekompromisně a tvářil se jako přísný táta. Tahle role k němu nikdy nesedla.

„Omluvám se, vážně to už neudělám,“ usmála jsem se na všechny. I ostatní mě objali.

Edward mi omotal kolem pasu jeho paže a přitáhl k sobě blíž. Alice se na nás tak zvláštně dívala, jako by nevěděla, co se děje, což nebylo možné. Byla to přeci Alice.

Posadili jsme se a s pomocí Edwarda jsme jim řekli o nových poznatcích o mé moci. Samozřejmě, že jsme jim neřekli, jak jsme to odzkoušeli. Alice nám hned na to řekla, že nevidí mou i Edwardovu budoucnost, což bylo jen dobře.

Edward nás potom odvedl do našeho pokoje s tím, že jsem unavená po cestě a potřebuju si odpočinout. Lhář jeden.

„Jdu do sprchy.“ To byla první věta, kterou jsem řekla v pokoji.

„Sprchovala ses před cestou.“

„Jo, a teď se budu sprchovat po cestě,“ mrkla jsem na něj a zapadla do koupelny pod sprchu.

Poté, co jsem se usušila, jsem se převlíkla do noční košilky, co jsem si sbalila cestou do koupelny. Vylezla jsem ven, ale Edward v pokoji nebyl, ani kufry. Asi pro ně šel a někdo ho zdržel. Zalezla jsem si proto do postele. Zachumlala jsem se pod peřinu a zavřela oči, jenže spát se mi nechtělo.

V tu chvíli se jako na povel otevřely dveře a v nich byl můj zachránce od nudy. Hned jak mě zbystřil v posteli, položil kufry a byl u mě. Přitáhl si mě k sobě a políbil.

Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a on propletl naše prsty u rukou.

„Miluju tě,“ pošeptala jsem mu a zaklonila hlavu, abych mu viděla od obličeje.

„Já tebe,“ usmál se.

Takhle poklidně jsem usnula.

Byl to už týden od našeho návratu a já to jednou už nevydržela. Ležela jsem mu v náručí a líbala se s ním, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem víc, chyběly mi jeho doteky po celém mém těle. Proto jsem se nad něj přetočila a začala ho zbavovat košile. Pochopil, co si žádám a nehodlal mi to odepřít, jasně jsem v jeho pohledu viděla, že nejsem jediná, kdo si to žádá.

Zbavil se svého oblečení krom spodního prádla. Stáhl si mě pod své tělo a dobýval se do mé košilky. Jeho ruce klouzaly po mých stehnech, byl to tak krásný pocit zase to cítit, jeho blízkost, jak jen to šlo. Dravě jsem ochutnávala jeho rty a přidržovala si jeho obličej za vlasy u sebe.

Klouzal rukama dál po mém těle, až se dostal pod košilkou k mým žebrům. Rychle jsem dýchala, stejně tak jako bilo moje srdce. Neuvědomovala jsem si, že to může slyšet celý dům a i kdyby, bylo by mi to jedno.

„Edwarde,“ zašeptala jsem naléhavě, když jeho ruce zmizely. Cítila jsem, jak popadl lem, aby mohl trhnout, jenže se v tu chvíli stalo něco, s čím nikdo nepočítal, tedy já rozhodně ne.

Stalo se několik věcí najednou.

S práskotem se rozrazily dveře a do pokoje tak vniklo světlo z chodby. Edward zmizel i s peřinou a pak se ozval jen tříštivý zvuk, jako by někdo vysklil okno.

Chvíli trvalo, než mi to došlo a já se podívala po pokojí rovnou k oknu. Rychle jsem vystřelila k němu a koukla se, co se děje. Málem se mi zastavilo srdce a nebylo to z toho, že pod oknem stál Edward jen ve svých modrých boxerkách. Vypadal jako vždy božsky bez té košile a kalhot, k sežrání.

Stál tak venku v bojové pozici a naproti němu byl Emmett. Vytřeštila jsem oči.

„Sakra,“ vyhrkla jsem a otočila se na patě, popadla jsem Edwardovu košili ze země a běžela dolů za nimi a oblékala se.

Vyběhla jsem před dům, kde byla celá rodina. Koukala se nechápavě na ty dva a až když uviděli mě, vše jim došlo. Tedy podle jejich pohledů.

Oba na sebe vrčeli a Emmett se mu pokoušel něco udělat, ale Edward se vždy vyhnul, ještěže má to svoje čtení myšlenek.

Máma se pokoušela tátu uklidnit, neúspěšně. Vážně mě to přestalo bavit, tak jsem vběhla mezi ně. Před Edwarda, čelem k tátovi. Ale Edward mě chytil kolem pasu a strčil za svoje záda.

„Už na ni nešahej,“ křičel jako pominutý táta.

„Nech toho, tati. Nemá to cenu, stejně se to už stalo,“ vykřikla jsem. V tu chvíli se zarazil a vytřeštil na nás oči a mě došlo, že to jsem opravdu říkat neměla.

„Co že se stalo?!“ křičel a já se přikrčila za Edwardem. Jak jsem mu to měla asi říct?

„To, díky čemu jsem tady?“ zkusila jsme váhavě.  Jeho oči se zúžili do malých černých štěrbinek a koukal se na nás.

„Edwarde Anthony Masene Cullene, řekni, že to není pravda. Jinak jsi mrtvej upír!“ zakřičel táta. Zaraženě jsem se na něj koukala. Vypadal rozzuřeněji než tenkrát a já si myslela, že už to nejde víc.

Pevněji jsem se natiskla na Edwardova záda a čekala s obavami, co se bude dít. Super, není nic trapnějšího, než když se celá rodina dozví, že nejsi panna. A taky horšího, než když se to dozví tvůj otec za tepla a je přítomen i onen kluk. A jako by toho nebylo už tak dost, když nás při tom málem chytil.

Rozešel se k nám jako rozzuřený býk, který následuje červený prapor.

Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila zpoza Edwardových zad a postavila se před něj. Podívala jsem se na tátu a spustila:

„Tati, nech toho. Jsem dospělá, stejně tak i Edward. Bylo to naše rozhodnutí. Stejně jako u tebe a mámy. Nehodlám si nechat od tebe diktovat, co smím dělat a co ne. Je to moje a Edwardova věc. Tohle je náš vztah a tím, že budeš vyvádět, tomu nepomůžeš. Ani kdybys mě „ohlídal“. Je to naše rozhodnutí, naše chyby. A je na nás, jestli nám to vyjde a jestli ne. Když to špatně skončí, budu ti brečet na rameni a říkat, že jsi měl pravdu, ale v tuhle chvíli ne, protože nevěřím tomu, že by se něco pokazilo.“

„Ale… ty jsi moje dcera… tohle nejde,“ rozčiloval se.

„Emmette, už není malá,“ promluvila k němu máma. „Je to žena, bylo mi stejně jako jí když jsme my… Tak tu nedělej výchovné lekce, je po nás.“ Překvapeně jsem se na ni koukla.

„No jo,“ zavrčel naštvaně. Otočil se a utekl hluboko do lesa.

„Jen si uloví medvěda na zklidnění a bude v pohodě,“ usmála se máma.

****

Byl to měsíc od našeho rodinného incidentu. Vše se uklidnilo. Táta se mnou a Edwardem chvíli nemluvil a dělal, jako že nejsme, ale po chvíli, když viděl, že nám to klape a že jsem šťastná, přestal trucovat a přijal bolestivou pravdu, že jsem dospělá, mám přítele a žiju naplno. On nikdy nevěřil tomu, že by musel tohle se mnou řešit, když jsem se nesměla nikoho dotknout, ale vše se mění. Stejně jako já.

Byla jsem sama doma s Edwardem, všichni šli na menší lov, do večera se měli vrátit. Vydala jsem se tedy do obýváku, kde byl můj přítel.

Seděl na sedačce, zády ke mně a koukal na televizi. Usmála jsem se a šla za ním. Posadila jsem se k němu na pohovku těsně vedle něj a pohodlně se mu opřela do náruče. Vzala jsem si jeho ruce a propletla prsty s mýma. Cítila jsem, jak ztuhl i díky rukou, které jsem držela.

Zaklonila jsem hlavu a podívala se do jeho překvapeného obličeje. Bylo to poprvé, kdy jsem se ho začala dotýkat bez strachu sama bez toho, aby mi k tomu dal on sám podnět. Trochu jsem natáhla krk a políbila ho. Poté jsem si opřela hlavu o jeho rameno.

„Miluju tě,“ pošeptala jsem do ticha pokoje.

„Strašně moc tě miluju, Bello,“ odpověděl mi a dal mi pusu do vlasů.

„Ani nevíš, jak já moc miluju tebe, Edwarde. Vděčím ti za… pomalu za svůj život. Kdyby nebylo tebe a tvojí houževnatosti bojovat s mou mocí, ještě dnes bych se sama někde krčila v pokoji a bála se někoho dotknout. Nikdy bych nepoznala, jaké to je být opravdu milována. Dokázal jsi mi to pokaždé, kdy jsi se mě nebál dotknout, i když to mohlo být naposledy. Ukázal jsi mi vše krásné, co mi mělo být odepřeno.“

„Každý tvůj dotyk, polibek je mou odměnou,“ pošeptal mi do ucha a následně na něj políbil.

„Ale i mou. A já ti patřím už jen tím, že jsi to dokázal,“ podívala jsem se mu do očí, kde bylo černo. Chtěla jsem ještě něco říct, ale nenechal mě. S láskou, touhou mě líbal a já mu s chutí oplácela vše, jak jen jsem mohla.

*****

Můj otec se dnes po dlouhé době oblékl do obleku a choval se jako dospělý. Ne proto, že by se bral znovu s mámou, ale protože jsem se vdávala já.

Ano, dnes se vdávám a mým budoucím manželem je Edward. Po svatbě se všichni stěhujeme pryč a my s Edwardem jedem na líbánky na ostrov Esme. Jinam než tam nás ani nenapadlo.

Naučila jsem se za tu dobu ovládat svůj druhý dar a když chci, dokážu Edwardovi odkrýt své myšlenky, ale moje schopnost je pořád, jak já říkám, uzamknuta. Jenže tím, že mi nečte myšlenky, ho provokuju a je to kolikrát lepší. A když mi je chce hodně číst, tak ho vydírám. Proč toho nevyužít ve svůj prospěch, když můžu?

Všechno je teď v naprostém pořádku a všichni jsme šťastní a spokojení. Máme, co jsme chtěli. Mám Edwarda a možnost užívat si naší lásku nejen slovně. A tak to zůstane navždy.

KONEC

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

27)  Jalle (03.08.2012 17:10)

bolo to super

20)  eElis (01.01.2011 18:11)

Já vím, že se tu ode mě dlouho nevyskytnul žádný komentík, ale nešel mi net a pak komp. No, tak teď jsem zhlatla všechny ty kapitolky, které mi utekly najednou. A musím říct, že to bylo dokonalé až do poslední tečky.

18)  semiska (01.01.2011 01:56)

Čekala jsem, kdy na ně Emmett vystartuje A nádherná romantika na závěr, jka má být

17)  Carlie (31.12.2010 20:27)

Kouzelný závěr! Romantické, vtipné!

10)  Nosska (31.12.2010 16:47)

Nádherné zakončení nádherného příběhu
Emmet byl úžanej, na tátu si hrál vážně skvěle a těch posledních pár řádků já už vážně nemám slov...

9)  MaiQa (31.12.2010 16:33)

Já prostě jen a

1 2   »