29.12.2010 [06:30], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 19×, zobrazeno 3781×

30. kapitola – Sen, nebo realita

Edward:

Seděl jsem u Bell pořád. Občas přišel někdo z rodiny, nejčastěji Rose a seděla tu chvíli se mnou. Ale já odešel z pokoje jen jednou a to když mě museli znovu vytáhnout na lov. Jinak bych nešel ani na něj. Bella v klidu ležela a pravidelně dýchala. Carlisle jí musel dát infuzi, aby byla v pořádku. Nikdo nevěděl jak ji probudit a všichni už začínali být nervózní.

Byl to týden a nic se nedělo. Všichni kromě mě chodili normálně do školy nebo do práce. Byl jsem sám doma, protože Esmé někam musela jet. Bylo mi to jedno, stejně jsem byl jen v pokoji u mojí spící krásky.

Najednou otevřela oči. Šokované jsem seděl a párkrát zamrkal, jestli se mi to nezdá. Otočila hlavou a dívala se po místnosti, až jí zrak padl na mě. Mírně se usmála.

 

Bella:

Nevěděla jsem, co se se mnou dělo. Dívala jsem se po pokoji a divila jsem se, že jsem se po dlouhé době probudila ve své posteli u Edwarda. Otočila jsem hlavu, abych se mohla podívat, jestli tu nikdo není.

Na posteli vedle mě seděl Edward. Překvapeně se na mě díval a mně se ulevilo. Nebyl to sen, on je v pořádku, musela jsem se tomu usmát. Byl v pořádku a to bylo to hlavní.

„Bello, jak se cítíš?“ zeptal se po chvilce starostlivě.

„Celkem dobře. A jak jsi na tom ty?“ musela jsem se ho zeptat.

„Krom toho, že jsem se o tebe bál, se mám dobře,“ zazubil se.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Týden.“

„Páni, po dlouhé době jsem se prospala. Dala bych si sprchu,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale určitě to slyšel.

„Připravím ti něco k snídani,“ usmál se a odešel. Posadila jsem se na posteli a podívala se po pokoji, zrak mi padl na počítač. Rychle jsem k němu přiskočila a zapnula ho. Moje plány jsou pořád stejné. Edward je v pořádku a živý a já teď musím odejít. Koukala jsem se na různé cestovky a přemýšlela, kam bych se vydala. Pak jsem si vzpomněla na to, že jsem chtěla na opuštěný ostrov, tak jsem se na to zaměřila.

Našla jsem, co jsem hledala. Opuštěný ostrov poblíž Jižní Ameriky, ale byl dost daleko, takže byl opuštěný. Byl tam jen jeden domek pro lidi, co si ho pronajmou. A právě byl volný. Jen pro jednoho zájemce, na jak dlouho zaplatí, to se mi líbilo. Neváhala jsem se a zavolala tam. Šla jsem do koupelny a zapnula vodu, aby mě nebylo slyšet.

Dohodla jsem se s tou ženou, že si ho prozatím rezervuju na měsíc a pak se ozvu. Vyřídily jsme veškeré věci a já tam mohla ihned odjet. To se mi hodilo, ale ještě jsem se chtěla vidět s rodiči.

Nakonec jsem si zalezla do té sprchy a umyla se.

Oblekla jsem si něco a vydala se dolů do kuchyně. Edward mi nandával jídlo na talíř, tak jsem se do toho pustila. Ani jeden jsme nemluvili. Myslím, že stejně jako já nevěděl, co by měl říct. Když jsem dojedla, beze slova mi vzal talíř a umyl ho. Bylo to zvláštní, nikdy mi jeho přítomnost nevadila, ale byla tady divná atmosféra a já měla chuť utíkat.

Když přišlo osvobození v podobě naší rodiny, co se vrátila. Všichni mě objali a hned zjišťovali, jak mi je. Všichni se shodli na tom, že mám jít na lov a ani já jsem nebyla proti.

Šla jsem do pokoje, jako že si vezmu něco pohodlného. Našla jsem jednu sportovní tašku a do té naházela některé kousky mého oblečení, plavky a vše, co se mi bude hodit na ostrově. Hodila jsem tam i doklady a peněženku. Napsala jsem ještě dopis na rozloučenou.

 

Všechno je v pořádku a já tedy mohu odejít. Vrátila jsem se jen proto, abych Edwardovi vrátila život. Můj úkol je splněn a teď odcházím. Jedu pryč. Žít svůj život, sama. Všichni jste šťastní a já vám to jen ničím a to už nechci. Proto je to to nejlepší, co mohu udělat. Všechny vás mám moc ráda. Bella

 

Poté jsem to nenápadně hodila z okna trochu dál do lesa a vrátila se dolů převlečená.

„Jdu na ten lov, zatím.“ Usmála jsem se na ně a vyběhla ven. Obešla jsem dům, vzala si tašku a pak utíkala lesem do Seattlu na letiště. Po cestě jsem opravdu ulovila srnku.

Měla jsem to načasované tak, že jsem si vyzvedla letenky a zamířila rovnou do letadla, to se mi hodilo. Čím míň času tu strávím navíc, tím líp. Jsem si jistá, že to Alice viděla. Seděla jsem v tom modrém pohodlném sedadle a koukala se z okénka ven. Mísily se ve mně divné pocity, nechtěla jsem na to už myslet a tak jsem veškeré myšlenky zapudila. Koukala jsem se na dění okolo a to mi postačilo jako zábava po zbytek letu.

Vystoupila jsem a hned mě zahřálo slunce na mé tváři. Byla to příjemná změna po tom, co jsem trávila celý život v zimě. Pomalu jsem se loudala z letiště na druhou stranu města. Nemusela jsem pospíchat. Tašku jsem si dala přes rameno a v klidu jsem si kráčela, až jsem dorazila na místo. Už bylo celkem pozdě podle toho, jak přestávalo svítit slunce. Byla jsem v přístavu, kde byla loď, která patřila k pronájmu ostrova.

Vždy jsem byla ráda, že můj táta je Emmett. Měl rád všechno, co bylo rychlé a řídilo se. Proto jsem uměla řídit auto, motorku, kamión – jo, to bylo taky něco, když si ho pořídil. Myslela jsem, že mámu klepne, i když je upír – a i loď mě učil řídit a vše okolo toho. Našla jsem tu svou a tak se k ní vydala. Když jsem udělala vše potřebné, vyplula jsem. Na lodi byla navigace, která byla nasměrovaná k ostrovu, tak jsem se podle ní řídila.

Na ostrov jsem doplula za tmy. Osobně mi to nevadilo, moje oči si na tmu dokázaly přivyknout a bylo to skoro, jako by byl den, i když ne úplně, nebyla jsem upír. Přivázala jsem loď k molu a pak se s taškou vydala na ostrov. Nedaleko byl dům.

Byl na hranici pláže a lesa. Byl obrovský a moderní. Chvíli mě napadlo, jestli nebyla architektka Esme, jelikož dům byl hodně podobný tomu ve Forks. Pomalu jsem vešla dovnitř. Prošla jsem ho celý, měl čtyři ložnice, obývák, kuchyni, knihovnu… Bylo to tu prostorné a příjemné. Prošla jsem všechny pokoje, až jsem zakotvila v jednom z nich. Líbil se mi nejvíc.

Byla v něm velká postel s modrým povlečením, on celý pokoj byl spíše domodra. Postel byla s lehkými nebesy jako z pohádky. Vždycky jsem takovou chtěla.

Vybrala jsem si ten pokoj i proto, že mi nejvíc připomínal můj minulý pokoj s Edwardem. Byla tu jedna velká stěna a pak dveře do koupelny. Nějaké police a hlavně to byl jediný pokoj, kde bylo rádio. A velké skleněné dveře na pláž, ty mě zaujaly nejvíc.

Vybalila jsem si věci do skříně a poté jsem otevřela dveře na pláž, zhluboka jsem se nadechla toho slaného vzduchu. Byl večer, takže už bylo o něco chladněji, ale příjemně. Sundala jsem si svoje oblečení a zalezla si do koupelny, umyla jsem se, vzala si košilku na spaní a zalezla do postele.

Ráno mě probudil zvuk moře. Bylo to tak příjemné a jiné. Vzala jsem si na sebe plavky a přes to volné šaty. Udělala jsem si snídani a pak šla prozkoumávat ostrov.

Takhle to šlo celý týden. Chodila jsem po ostrově a objevovala jeho krásy. Nejkrásnější byly vodopády hlouběji v lese.

 

Byla jsem na pláži. Ležela jsem na teplém písku jen v plavkách a nechala slunce, aby hřálo moji pokožku. Cítila jsem se tu dobře, ale i přesto jsem nemohla zapomenout na mou rodinu a stále se mi vkrádala do mysli. Stýskalo se mi po nich, ale je to vše lepší, nebo jsem si to pokoušela namluvit.

Najednou jsem uslyšela loď. Asi lidi, co se tu o to starají. Mají sem jezdit jednou týdně, přivést mi jídlo a poklidit, když budu potřebovat. Zvedla jsem se a vzala si na sebe šaty, pomalu jsem se vydala k molu, abych se s nimi přivítala.

Menší jachtička byla už přivázaná k molu. Podívala jsem se pořádně, byla jsem docela daleko. Když jsem uviděla něco, co mi vyrazilo dech. Ta osoba na slunci zářila, upír. Proč mám tolik štěstí jen já? Povzdechla jsem si a opatrně se blížila k domu, aby mě neviděl. Šla jsem přes svůj pokoj rychle ke vchodovým dveřím.

Schovala jsem se za roh a čekala, co se bude dít.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Pan neznámý. To, že není vlastně neznámý, mi došlo ihned. Stála jsem za rohem jako sloup a koukala se na něj. Zhluboka se nadechl a pak zatřepal hlavou, v ruce měl jen sportovní tašku, jakou jsem si vezla i já.

Zavřel za sebou dveře a díval se po chodbě. Zhluboka jsem se nadechla a vylezla ven.

„Co tu děláš?“ zavrčela jsem na něj hned. Překvapeně se na mě podíval a párkrát zamrkal.

„Co tu děláš ty?“ vypadlo z něj zaskočeně.

„Já se ptala první,“ odsekla jsem mu.

„Ale tohle je dům mojí rodiny,“ odpověděl hned. Překvapeně jsem se na něj zadívala, vážně to řekl? „Tak co tu děláš ty, Bello?“

„Já si to tu rezervovala na internetu. Ta ženská mi povídala, že je opuštěný a rodina, co ho vlastní, na něj nejezdí,“ zamumlala jsem.

„To je blbost jsem tu každou chvíli.“ Jenže pak mi to došlo a podle jeho pohledu jemu taky.

„Alice,“ vypadlo z nás obou najednou.

„Proto se tak usmívala. Viděla mě tu, už když mě vezli s Jasperem do Forks,“ mluvila jsem spíš sama se sebou, ale určitě mě slyšel. Otočila jsem se a mířila si to rovnou do pokoje.

„Kam jdeš?“

„Odjíždím,“ zavolala jsem za sebou a pokračovala, ale najednou stál přede mnou.

„Nikam nemusíš, je to tu dost velké pro nás oba, abychom si nepřekáželi,“ promluvil na mě potichu. Jenže já tu nemohla zůstat, s ním a sama.

„Já nevím, jestli je to dobrý nápad,“ promluvila jsem potichu a dívala se do země.

„Bello, prosím,“ škemral.

„Bože, tak jo,“ povzdechla jsem si a obešla ho.

„Kam jdeš?“ opět se mě ptal.

„Na pláž,“ zavolala jsem a přes svůj pokoj se dostala zpět na místo, kde jsem ještě před chvíli ležela.

Sundala jsem si šaty a opět si lehla do teplého písku, zavřela jsem oči a začala přemýšlet.

Jak to jen udělám? Jsem na opuštěném ostrově daleko od lidí a ke všemu s Edwardem. Jak to mám zvládnout? Utekla jsem a on si mě stejně našel. Tohle ti nedaruju, Alice!

Bude zázrak, když to oba přežijeme ve zdraví. Moc dlouho to nevydržím, tak do dvou dnů se určitě spakuju a raději odjedu.

Po nějaké době jsem se zvedla a zamířila si to k moři. Podívala jsem se okolo a zahlédla jsem v jednom z oken Edwarda, ale dělala jsem jako že nic.

Pomalu jsem kráčela k tomu azurově čistému moři, až se v něm moje nohy máčely. Voda byla příjemně teplá, ale ne vařící ani ledová.

Když jsem byla dost daleko, potopila jsem se celá. Bylo to příjemné pro moji pokožku, která byla od slunce vařící.

Chvíli jsem strávila ve vodě a pak jsem se vrátila. Jasně jsem viděla třpytícího se Edwarda, jak sedí na pláži vedle místa, kde jsem byla předtím já.

Pozoroval mě zvláštním pohledem celou dobu, co jsem se k němu blížila. Cítila jsem horkost ve tvářích a za to slunce rozhodně nemohlo. Když jsem byla u něj a chtěla si lehnout na osušku, všimla jsem si, že není na místě, ani moje šaty. Podívala jsem se na Edwarda, který to držel ve svých rukou.

„Vrátíš mi moje věci?“ podívala jsem se na něj, ale on se tvářil jako malé dítě, co má něco za lubem. Zakroutil záporně hlavou.

„Edwarde,“ řekla jsem trochu důrazněji.

„Nejdřív chci odměnu, že jsem ti pohlídal věci,“ usmíval se.

„Jak šlechetné. Chudinky tady byly samy a mohlo se jim stát, že budou mít úpal,“ mluvila jsem na něj docela hnusně a ironicky, ale on si z toho nic nedělal.

„No právě, a proto chci pusu jako odměnu,“ usmíval se.

„Pěstí bys nechtěl?“ zeptala jsem se a založila si ruce v bok. Postavil se naproti mě a byl docela blízko.

„Ne, já raději tu pusu,“ zazubil se.

„Zapomeň,“ zavrčela jsem.

„Malá pusa mi nic neudělá.“

„Ne, a vrať mi ty věci.“ Nevím, co to do mě vjelo, ale skočila jsem po něm. Dopadli jsme do písku a já byla nad Edwardem. Natahovala jsem se pro svoje věci, ale on svoje paže držel daleko za hlavou.

Pokoušela jsem se pro ně natáhnout, ale nešlo to. Nevím, jak dlouho to trvalo, když mě nakonec Edward vyrušil.

„Bello?“ řekl to tak divně, že jsem ihned zpozorněla. Podívala jsem se na něj, ale on se usmíval.

„Co je?“ nechápala jsem.

„Koukni,“ usmál se pokynul hlavou ke mně a k sobě. Podívala jsem se a zarazila se. Seděla jsem Edwardovi na břiše a jednou rukou jsem se opírala o jeho hrudník. Překvapeně jsem zamrkala a chtěla vstát, ale jeho paže mě silně držely.

„Nic se neděje, dotýkáš se mě takhle celou dobu a nic,“ usmíval se na mě. Neměla jsem slov, hlavně jsem nechápala, jak se to povedlo.

„Jak?“ vypadlo ze mě po chvíli omámeně.

„Nevím, ale víš, co to znamená?“ zeptal se, ale já zakroutila záporně hlavou. „Dokázala jsi to, Bello. Přemohla jsi svůj dar!“ smál se vesele a pak mě strhnul víc na sebe a políbil. Chvíli jsem nechápala, co se děje, až pak mi to došlo a do polibku jsem se zapojila taky.

Jednu ruku měl obmotanou kolem mého pasu a druhou mě držel za zátylek, abych se nemohla odtáhnout.

Moje ruce spočinuly na jeho ramenou. Stále jsem si dávala pozor a čekala, kdy to začne a já se budu muset odtáhnout. Ale místo toho mě začal zaplavovat jiný, ale přitom tolik podobný pocit. Ale tenhle neměl s mým darem nic společného, jedině to, že to byla taky touha. Ale po Edwardovi jako muži.

Přetočil se semnou takže jsem teď v písku ležela já místo něj. Jednou rukou se podpíral, aby mě příliš nemačkal. Jeho rty se nenasytně a vášnivě vpíjely do mých. Projevil se menší problém a to v mém poloupírstvím. Potřebovala jsem se nadechnout, ale nechtěla jsem skončit ten krásný polibek, takže se musel odtáhnout Edward. Usmíval se na mě a prsty jedné ruky mi přejížděl po obličeji. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Užívala jsem si ten pocit, kdy mi prsty jemně jako nejkřehčímu porcelánu přejížděl po obličeji. A stále se nic nedělo. To mě povzbudilo k dalšímu kroku, když jsem popadla dech.

Otevřela jsem oči a usmála se na něj, vypadal jako anděl, jak se třpytil na slunci. Úsměv měl od ucha k uchu a oči černé, ale hlady to nebylo.

Zvedla jsem hlavu a našla jeho rty, kterých jsem se zmocnila, nebránil se mi. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, jsem přetočila Edwarda zase dolů, aby se v písku válel on.

Ruce jsem měla položené v písku vedle jeho hlavy. Odtáhla jsem se od Edwardových rtů a trochu se nadzvedla.

„Omlouvám se,“ promluvila jsem k němu.

„Za co?“ nechápal.

„Že jsem odešla. A za to vše okolo. Jen jsem nechtěla, aby se to opakovalo. Bála jsem se o tebe a nechtěla jsem ti už ublížit.“

„Neříkám, že jsi mě nenaštvala a ostatní taky, když jsi utekla. Ale chápu tě. Bell, teď si zapamatuj to, co ti povím. Byla to moje chyba, já na tebe naléhal, i když jsi mě varovala. Ale jak na to koukám, k něčemu to dobré bylo,“ usmál se na mě a přitáhl si mě za zátylek k polibku.

„Ale… “ Nedal mi prostor k protestům a přisál se na moje rty. „Edwarde,“ zamumlala jsem v polibku.

„Copak, lásko?“ políbil mě na líčka. Odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do očí.

„Miluju tě.“ Stále jsem se na něj usmívala a on na mě. Překulil mě pod sebe.

„Já miluju tebe, Bell,“ pošeptal mi do ouška a poté ho políbil. Postupoval polibky na můj obličej, dolů na krk.

Pečlivě mi laskal krk. Rukou jsem zajela ho jeho vlasů a pohrávala si s nimi. Bylo to tak příjemné a krásné. Nohama jsem ho objala kolem pasu a víc se na něj natiskla. Tiše jsem vzdychla, když Edwardovy rty sjely k mému dekoltu.

V tu chvíli jsem byla stoprocentně rozhodnutá, co chci, aby se dál odehrávalo. Nemohl mi to už nikdo vymluvit. Moje tělo si to žádalo, navíc jsem se bála, co když se mě zítra už nebude moci dotknout?  Teď nebo nikdy.

„Vezmi si mě,“ vzdychla jsem, když se jeho rty ocitly na lemu podprsenky od plavek. Cítila jsem, jak ztuhl. Odtáhl se ode mě a zadíval se mi do očí.

„Nevím, jestli je to dobré,“ promluvil značně ochraptělým hlasem. Jeho oči ale byly černé jako noc a říkaly, že by rád to samé, co já. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Nevíme, jak se povedlo, že se mě můžeš dotýkat a nic se neděje a taky nevíme, na jak dlouho to je. Co když to zítra bude jako předtím.“

„Emmett mě zabije.“

„On tu není. Edwarde, prosím,“ zašeptala jsem k němu a přitáhla si jeho rty. Celým svým tělem jsem se otřela o to jeho. Vzdychl mi do úst a já věděla, že moje přesvědčování zabírá. Moje nohy sevřely ještě víc jeho pas. Edwardovy ruce sjely dolů po mé siluetě, až se zastavily na mých stehnech. Pevně mě chytil pod zadečkem a pak se i se mnou postavil. Odtáhla jsem se od jeho rtů, abych se mohla nedechnout. Mířil si to se mnou do domu. Obdařila jsem ho úsměvem a začala líbat jeho krk.

Položil nás do nadýchaných modrých polštářů. Přetočila jsem se nahoru a začala prozkoumávat Edwardovu hruď rty a mýma nenechavýma rukama. Ležel pode mnou v klidu a jeho ruce mi přejížděly po zádech.

Blížila jsem se k lemu jeho kraťasů, což se mu asi nelíbilo, protože mě pevně chytil a i se mnou se posadil.

„Teď si budu hrát já,“ usmál se a zlehka mě políbil na rty. Poté se přesunul na krk, klíční kost a pokračoval na pravé rameno, kde se nezastavoval a pokračoval po mé ruce, až k dlani. Do té mě políbil a pak se vrátil nahoru a přesně to samé udělal na levé ruce. Pokračoval do dekoltu, k lemu mé podprsenky, zatímco jeho prsty byly na mých ramenou a přemlouvaly pomalými pohyby ramínka, aby spadly.

Což se mu pochvíli povedlo, ucítila jsem jeho studenou ruku na mých zádech u zapínání podprsenky. Jeho obratné prsty si poradily se zapínáním ihned. Trochu se ode mě odtáhl a pomalu mi podprsenku stahoval úplně. Jeho oči se kochaly pohledem na můj obnažený hrudník a moje líce se zbarvovaly do červené, poznala jsem to podle horkosti, kterou jsem cítila.

„Jsi krásná,“ zašeptal a jeho hlas se nezvykle třásl. Jestli jsem se do teď červenala, v tuhle chvíli musely mé líce zářit jasně rudou barvou. Usmíval se a poté mě políbil na obě líce a opatrně položil na postel. Hodlal si vychutnat moje tělo, kterého se směl konečně dotýkat. Hrál si s mými ňadry a mně to způsobovalo rozkoš, kterou jsem dávala najevo celkem nahlas, ale bylo mi to jedno.

Edwardovy rty se vydaly pomalu na jih prozkoumávat další části mého těla. Zlíbal každý milimetr mého bříška a jeho ruce zatím podrobně zkoumaly moje stehna. Donutil mě, abych pustila jeho boky, které jsem věznila svýma nohama.

Rty doputoval k lemu mých kalhotek, zvednul hlavu a podíval se na mě, asi čekal, co udělám. Oplácela jsem mu pohled a čekala, na jeho další krok. Trochu se usmál a posunul se o něco níž. I když jsem to chtěla, byla jsem nervózní a celkem napnutá. Přeci jen v životě se mě nikdo nedotýkal tak jako Edward teď.

Když jsem ale ucítila Edwardovy rty na vnitřní straně mého stehna, napnula jsem se trochu víc a moje noha se automaticky nadzvedla. Zaslechla jsem jen tichý smích a pak cítila opět jeho studené rty na mém stehnu, jak putují dolů po mé pokrčené noze. Když jsem ucítila, jeho motýlí polibky na mém kotníku, začaly se zase vracet nahoru, kde se vydaly na průzkum mé druhé nohy.

Jak jsem si myslela, Edward si hodlal moje tělo vychutnat, jak jen mohl.

Polibky se začal vracet nahoru po mém bříšku mezi ňadry až k mým rtům, které se na ty jeho přisáli.

Do polibku jsem se opřela víc než kdy předtím a třela se svým tělem o Edwardovo. Jasně jsem cítila jeho vzrušení na mém podbřišku. Nedalo mi to a já se musela usmívat. Stejně jako on předtím.

„Edwarde,“ zašeptala jsem rozechvělým a nedočkavým hlasem, když laskal můj krk. Jeho ruce klouzaly po mé pokožce, jako by byla ze sametu, až narazily na překážku - můj spodek od plavek, který jsem stále měla na sobě. Z obou boků se pod kalhotky vkradly jeho ukazováčky a začaly pomalu stahovat poslední kousek látky, co mě ještě zakrývala. Neprotestovala jsem a lehce se nadzvedla, aby to měl jednodušší. Rty stále okupovaly můj krk, dokud mu stačila délka jeho rukou. Jenže moje nohy byly delší, takže se musel odtáhnout pro úplné sundání té látky.

Klečel u mých nohou a celou si mě prohlížel od hlavy až k patám. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil. Nalehl na mě a opět začal okupovat mé rty, kterým se to líbilo. Uslyšela jsem trhavý zvuk a když jsem se podívala, co to je, uviděla jsem na druhé straně pokoje na skřínce Edwardovy roztržené kraťasy. Teď se zase rozšířil úsměv mně.

Jeho ruce jely pomalu po mých stehnech, zatlačil mi na jejich vnitřní stranu a já pochopila a odtáhla od sebe nohy, jak chtěl. Vklínil se mezi má rozevřená stehna.

Popadla jsem Edwardovy ruce a přesunula je nahoru k mojí hlavě. Propletla jsem naše prsty. Zadíval se mi do očí a já se na něj povzbudivě usmála. Sklonil se k mému oušku, které políbil.

„Miluju tě,“ zašeptal a poté se polibky přesouval k mým rtům.

„Já tebe,“ stihla jsem zašeptat, když mě políbil a spojil naše těla.

Prohla jsem se pod ním jako luk, zaklonila hlavu a zavřela oči. Pevně jsem sevřela jeho ruce, které byly stále propletené s mými. V podbřišku jsem cítila bolest. Z oka mi stekla slza, kterou mi zlíbal. Nehýbal se a čekal, až se uvolním.

Mé tělo se uvolnilo a já otevřela oči. Dívala jsem se přímo do Edwardových, které si mě prohlížely a čekaly. Usmála jsem se na něj a tím mu dala najevo, že je vše v pořádku. Edward se ve mně začal pohybovat a mé tělo se začalo zaplavovat novými pocity.

Po chvíli se Edward i se mnou zvedl a posadil se do tureckého sedu, klečela jsem na posteli. Pustila jsem jeho ruce, které se okamžitě usídlily na mém zadečku. Objala jsem ho kolem krku a jednou rukou jsem si začala hrát s jeho vlasy. Víc jsem se na něj natiskla.

Zažívala jsem tolik nových pocitů a já je musela dát najevo svými vzdychy a steny. Hladově jsem se přisála na ty dokonalé rty mého boha. Když jsem se odtáhla, nahlas jsem dýchala, zaklonila jsem hlavou a mého víc odhaleného krku se ihned zmocnily ledové rty, které tak tišily své vlastní vzdechy.

Připadala jsem si, jako bych mohla létat. Mé tělo bylo plné emocí, které byly jen krásné, dokonalé, slastné. Byla jsem v takové euforii, kterou nemůže vytvořit ani ta nejsilnější droga. Mé tělo se chvělo přicházející ještě větší slastí.

Bože, něco tak krásného jsem si nikdy nedokázala představit ani v tom nejkrásnějším snu. A už vůbec ne v náruči mého Boha, který se pokoušel mou rozkoš ještě posílit. Jako by to šlo. Moje tělo naplňovala dokonalost a pocit úplnosti a tak se třáslo. Mé rty vypouštěly slastné vzdechy a jméno mé lásky. Jeho rty, jako by chtěly, abych se vznášela ještě víc, když líbaly můj krk, ramena, mezi polibky šeptal mé jméno. Silné ruce, které pevně svíraly můj zadeček a přitom i tak opatrně.

Ještě párkrát mě nadzvedl, čímž prodlužoval mou slast a on sám pocítil tu dokonalost a úplnost jako já. Edwardovo tělo se napjalo a začalo chvět.

Obtočila jsem svoje nohy kolem jeho pasu a víc se k němu přitiskla. Stejně jako on předtím jsem i já chtěla, aby si svou slast užil úplně a tak jsem zasypávala polibky jeho krk a rukama zlehka přejížděla po jeho zádech.

Až se uvolnil úplně, přejela jsem rty po jeho krku a políbila ho na rty. Polibek mi ochotně oplácel. Nebyl tak vášnivý jako předtím, spíš plný lásky a krásy, kterou jsme oba právě pocítili. Stále jsme byli jedno dokonalé tělo.

Oba jsme se na sebe usmívali, pevně mě držel pažemi a já jeho. Koukali jsme se do očí, ani jeden nechtěl pokazit tu krásnou chvilku dokonalosti. Edward mě jednou rukou hladil po tváři.

V pokoji už byla tma.

„Měla bys spát,“ zašeptal ke mně Edward a zlehka mě políbil.

„Nechce se mi,“ zašeptala jsem mu nazpět a víc se k němu přitulila. Potichu se zasmál, položil mě do postele a přikryl modrou přikrývkou. Lehnul si ke mně, přitulila jsem se k jeho boku a přikryla ho ke mně pod peřinu. Jeho paže mě objaly a já si položila hlavu na jeho hruď. Po chvíli jsem upadla do spánku.

Slyšela jsem šumění moře, které mě probralo. Cítila jsem teplé paprsky slunce na kůži. Vzpomněla jsem si na ten krásný sen v noci. Povzdechla jsem si a přetočila se na prvý bok, kde jsem do něčeho vrazila.

„Copak?“ uslyšela jsem sametový hlas u mého ucha.

To mě rychle probralo a já otevřel oči. Ležela jsem na posteli zabalená jen dekou a vedle mě ležel na zádech Edward jen v kraťasech a s úsměvem od ucha k uchu. Chvíli jsem se na něj koukala, než jsem si dala dvě a dvě dohromady. Cítila jsem, jak se moje rty křiví do obrovského úsměvu.

Přetočila jsem se na Edwarda a posadila se na jeho břicho. Sklonila jsem se k jeho rtům, které mi chyběly. Objal mě pažemi a víc přitáhl k sobě. Udivovalo mě, že se stále nic nedělo.

„Jak je to možné?“ ptala jsem se nechápavě Edwarda.

„Nevím, asi jsi to překonala, nebo…“ zamyslel se.

„Nebo?“

„Nebo je za tím i to, proč ti poslední dobou nemůžu číst myšlenky. Třeba máš další dar.“

„Toho by si Eleazar všiml,“ vyvedla jsem ho z omylu.

„Jeho schopnost není, že to ví okamžitě a jen tak, musí se na tu osobu zaměřit a když u tebe poznal dar, tak se už dál nesoustředil. Nikoho by nenapadlo, že bys mohla mít dva,“ vítězně se usmál.

„To by vysvětlovalo i to, jak jsem dokázala potlačit čtení myšlenek,“ zazubila jsem se na něj a on se díval překvapeně. A tak jsem mu to vše vysvětlila.

„Možná, že jsi právě tím probudila ten dar. A teď potlačuje tvou schopnost, protože sis přála nikomu už neublížit. Ale když budeš potřebovat, pustí to tvůj dar napovrch. Něco jako štít. Chrání tě to i před mým darem. Projevovalo se to celou dobu. Když jsi myslela na něco, co jsem neměl slyšet, neslyšel jsem.“

„Takže by to tak mohu být navždy?“ ptala jsem se zvesela, protože se mi ta představa líbila.

„Ano, a budeme se moct vrátit domů společně,“ usmíval se i on. Ale já se zamračila.

„Domu se mi rozhodně nechce,“ zakroutila jsem hlavou.

„Proč?“ nechápal.

„Protože si tě chci ještě chvíli užít, než tě táta rozcupuje na kousky a já tě budu muset bůhví jak dlouho skládat zase dohromady,“ usmála jsem se na něj a políbila ho.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!