04.11.2010 [19:15], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 8×, zobrazeno 3636×

Edward Belle ukáže dům a jí se bude líbit jeden pokoj. Jaký bude další den ve škole? Co si budou špitat spolužáci? Na čem se Edward s Bellou dohodnou?

7. kapitola – Jejich dům

Když jsem pod ostřížím zrakem mého hlídače dojedla, začali jsme si s Edwardem povídat. Po chvíli mi Edward začal ukazovat celý jejich obrovský a skvostný dům. Ukázal mi všechny pokoje a všechny byly obrovské a krásné. Nemohla jsem se rozhodnou, jaký pokoj je nejlepší, ale nakonec jsem usoudila, že to bude ten Edwardův.

Přeci jen jsem měla ráději knihy a muziku narozdíl od oblečení, co měla Alice v pokoji. Neměla jsem v oblibě doktory, takže ani to, že měl Carlisle v pracovně tolik knih, mě neošálilo. Architektura mi taky nic neříkala a válka, kterou měl v oblibě Jasper taky ne.

Takže kdyby se mě někdo zeptal, v jakém pokoji chceš bydlet, neváhala bych a vykopala Edwarda ven.

Ta představa byla celkem vtipná, jak vykopávám Edwarda z jeho pokoje a on se drží futer a křičí: „Ten pokoj je můj!“

Musela jsem se nad tou představou začít smát. Edward se na mě otočil a nevěřícně se na mě díval. Lehce mu cukaly koutky, ale ne tak moc, aby to vypadalo, že za to může moje představa. Ale já věděla své.

Prošli jsme celý dům a skončili v garáži, kde bylo spousty aut. Jako Mercedes, Porsche, Volvo, ale hlavně, co mě osobně dostalo, Aston Martin. Přeci jen nejen táta, ale i máma jsou milovníci aut a tak jsem v tom vyrůstala.

Rychlá, krásná a drahá auta, to bylo moje. A nejen to, měla jsem docela ráda i motorky. Ale naši mě odmítali nechat jezdit, protože jsem zranitelná. Hlavně samotnou mě odmítají pouštět, ale já je s sebou nechci.

„Kdybys někdy chtěla na motorku doprovod, dej vědět, klidně to okecám u Emma,“ mrknul na mě Edward. A ani nevěděl, jakou mi udělal radost. Musela jsem se na něj usmát.

Vrátili jsme se do obýváku a já si teprve teď všimla, že je venku už tma. A zase se mi chtělo spát.

„Doufám, že se brzy vrátí, jinak tu zase usnu,“ povzdechla jsem si a položila si hlavu na opěradlo sedačky.

„No nevím, Alice říkala, že se vrátí hodně pozdě. Jestli chceš, doprovodím tě domů a jim to pak povím.“

„To by bylo fajn, nechce se mi hned druhý den ve škole usnout.“

Tak jsme se tedy vydali ke mně domů. Edward nejdřív vystřelil velkou rychlostí, ale pak se zabrzdil a jako gentleman na mě počkal a běžel vedle mě.

Zastavili jsme až na verandě našeho domu. Odemkla jsem dveře a připadala si divně. Otočila jsem se na usměvavého Edwarda.

„Díky za dnešní společnost, i když tě to muselo nudit, hlavně když jsem usnula.“ Opět jsem zrudla při té vzpomínce.

„Docela jsem se u toho bavil. Už dlouho jsem upír a tak vidět někoho spát je celkem fascinující. Mám tu zůstat, nebo to zvládneš sama?“

„To je v pořádku, klidně můžeš jít. Jen se vysprchuju a pak zalezu do peřin. Až se naši vrátí, tak jim jen řekni, že už spím, ano? A ještě jednou díky. Zítra ve škole.“

„Dobrou, Bell,“ usmál se na mě a já zavřela. Sundala jsem si boty a zamířila si to rovnou do koupelny, kde jsem se vysprchovala, převlíkla a pak zalezla do postele.

V posteli jsem si povzdechla a přetočila se na jeden bok. Proč nemůžu být normální? Proč zrovna já se nemůžu nikoho dotknout? I když po to toužím jako po ničem jiném na světě? Celý den jsem měla takové pocity, chtěla jsem se dotknout Edwarda. Ale věděla jsem, že by bylo zle.

Cítila jsem slzy, jak mi pomalu stékaly po tváři dolů na polštář, do kterého se vpíjely. A tak začínal být polštář pode mnou vlhký. I když jsme oči zavřela, slzy nechtěly přestat. Už dlouho jsem kvůli tomu nebrečela. Ale tady ve Forks jsem se cítila hrozně. Bolelo to víc než kdy předtím a nevím, čím to bylo. Usnula jsem až únavou.

„Zlatíčko, vstávej, musí se do školy,“ budila mě máma.

„Už vstávám,“ zabručela jsem a pomalu se zvedla do sedu. Rose se na mě usmála a pak odešla. Já si zalezla do koupelny a pak se oblékla. Nasadila jsem si rukavice a mohla jsem dolů, kde na mě už čekala snídaně, vločky do mlíka. Posadila jsem se ke stolu a pustila se do toho.

„Chudák Edward, se s tebou musel nudit,“ prohodil jen tak Emmett. Podívala jsem se na něj se zdviženým obočím.

„No moc jsi nevydržela, když jsi šla brzo spát,“ zasmál se.

„Nemůžu za to, že tobě trvá rok, než ulovíš jednoho medvěda. Možná bys měl začít lovit srny, abys jim stačil.“ Rose vybuchla smíchy, zato Emmett se na mě šklebil a tak jsem mu škleb vrátila.

Uklidila jsem talíř do dřezu a mohlo se vyrazit. Sedla jsem si dozadu a koukala se ven z okénka. Po cestě se kolem nás mihlo stříbrné Volvo a já se musela usmát. Předjel tátu, který začal hudrovat na Edwarda, jaký je šnek. Byla pravda, že nás pak brzdil. Takhle po ránu mi snad nikdo nikdy nezvedl náladu, až teď Edwarda.

Když jsme vjeli na parkoviště, Edward zaparkoval na svém obvyklém místě a vystoupil. Emmett naschvál zaparkoval na druhé straně. Dívala jsem se z okénka ven k Volvu a viděla usměvavého Edwarda, jak na mě vesele mrká. To jsem už nevydržela a musela se zasmát nahlas. Naši se na mě otočili.

„Co je ti k smíchu?“ obořil se na mě táta.

„Nic jen s tím šnekem ráno jsem měla pravdu. Začalo to pomalým lovem a pokračuje pomalou jízdou v autě. Jde to s tebou z kopce. No jo, už jsi stařík,“ zasmála jsem se a rychle vyskočila s i batohem z auta. Mířila jsem si to přímo k Volvu, kde se smál Edward, ale i ostatní.

„Slyšelas, Rose? Ta holka je drzá,“ slyšela jsem za sebou tátovo stěžování.

„Miláčku, je jen po tobě a když k tomu přidáš mou eleganci, kterou k tomu používá, je jasné, že je naše,“ zasmála se máma.

„Ahoj, Bello dlouho jsme se neviděly,“ zasmála se Alice a zvláštně se podívala na Edwarda.

„Ahoj, Šípková Růženko,“ usmíval se na mě stále.

„Ahoj, rytíři,“ zasmála jsem se. Vydali jsme se společně s Edwardem do školy. Měli jsme skoro všechny předměty spolu až asi na dva nebo tři celkově. A tak jsme se celý den bavili a různě si povídali o všem, co nás napadlo. Ani napomínání od učitelů nám v to nezabránilo.

Celý den jsme chodili spolu po chodbách a vesele se bavili, dokonce i když jsme měli jiné hodiny, Edward mě doprovázel. Všichni se na nás zaraženě dívali a něco si špitali. Poslední hodinu před obědem jsem měla sama a tak jsem seděla v učebně a poslouchala dění okolo, když mě jeden rozhovor zaujal.

„Viděli jste je? Vůbec se od sebe za celý den nehnuli. Pořád si s úsměvem povídají a nevnímají okolí. A víte, co se stalo včera?“ mluvila Jessica.

„Ne, co?“ horlivě se ptali ostatní.

„Jak Mike pracuje pro pizzerii dostali objednávku ke Cullenům, prý to bylo poprvé a tak tam poslali Mikeho. Prý tam neměli auta a dům byl prázdný, ale otevřel mu Edward. Umíval se, což on se nikdy nesměje. A po chvíli za nimi přiběhla Bella, byla rozcuchaná a vypadala jako by se předtím něco dělo. Chvíli spolu cukrovali, než zaplatili a Mike odjel.“

Všichni se na mě otočili a já se dívala z okna.

Bože, tak to vážně včera vypadalo?

Jen doufám, že se to nedonese k tátovi. Jinak je Edward mrtvej.

Jakmile zazvonil konec hodiny, rychle jsem se vyřítila ven a ve dveřích se s něčím tvrdým srazila. Naštěstí mě to chytlo a já nespadla. Podívala jsem se nahoru a viděla Edwarda. Vesele se na mě usmíval a já za námi slyšela další šeptaní.

„Musíme si promluvit,“ řekla jsem hned a on jen přikývl. A tak místo, abychom následovali ostatní do jídelny, vydali jsme se na druhou stranu.

„Asi už víš, co se o nás říká,“ podívala jsem se na Edwarda, který přikývl. „A co s tím budeme dělat?“

„Mohli bychom jim zahrát divadélko, jsou to jen klepy. Navíc bys mi tak pomohla, aby mě holky neotravovaly,“ usmál se na mě.

„Ale musíš to vysvětlit Emmettovi, jinak tě zabije. A žádné osahávání a líbání, jasný?“ podívala jsem se na něj přísně. Jen přikývl a tak jsme se vydali do jídelny, kde už všichni museli být. Byla jsem z toho nesvá.

Před jídelnou mě Edward objal kolem ramen a my vešli dovnitř. Všechno utichlo a všichni se na nás nevěřícně dívali. Hlavně moji rodiče. Emmett změnil ale po chvilce výraz na naštvaný.

„On tě zabije,“ špitla jsem k Edwardovi.

„Nic mi neudělá,“ zasmál se a poté nás vedl k jídlu. Něco mi vzal a vedl mě úplně jinam, než byli ostatní.

„Myslím, že bude lepší, když budeme sami,“ mrknul na mě a já si bez protestů sedla ke stolu, který vybral. Všichni na nás pořád koukali a mě to znervózňovalo. Proto jsem si oddychla, když byl konec pauzy na oběd a my se vydali na naší předposlední hodinu. Edward ji měl se mnou a tak mě celou cestu do učebny objímal kolem ramen.

Všichni se na nás pořád otáčeli, že jim to nebylo blbý, když jsme seděli v poslední lavici. Vážně se mi ale ulevilo, když skončila poslední hodina.

„Jedete k nám, víš to?“ zeptal se mě najednou Edward.

„Ne, a popravdě se mi dnes nikam nechce, chtěla bych být chvíli sama,“ povzdechla jsem si.

„Jestli chceš, hodím tě domů. Emmett může nabrat Alice a Jaspera,“ navrhl mi.

„Nechceš se potkat s mým tátou, co?“ zasmála jsem se.

„Tak trochu, jakmile přijedu domů, budu mu to muset vysvětlit. Chceš tedy odvést?“ podíval se na mě a já přikývla. Chtěla jsem být už sama doma.

Na parkovišti už Jeep nestál a tak jsem si v klidu sedla do Volva. Edward se rozjel a během chvilky jsme byli u mě doma.

„Dnes byla zábava, díky za odvoz. Zítra ve škole,“ usmála jsem se na něj a vystoupila ven. Zamávala jsem mu ještě a pak vešla do domu, kde na mě vše padlo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Carlie (05.11.2010 17:18)

to jsou draci, moc hezky se jejich vztah vyvíjí, pobavila jsem se i zasnila, moc pěkné

6)  eMuska (05.11.2010 09:09)

Čo všetko na ňu padlo? Dúfam, že nie budova...
Prekrásne... Také divadlo by som si aj ja rada zahrala!
Úžasné! A tie klebety... Pizza... rozcuchaná...
Dokonalé! Teším sa na ďalšiu kapitolu!

5)  semiska (04.11.2010 20:55)

Chudák kvůli té schopnosti s ním nemůže normálně chodit ALe oni to spolu určitě nějak vymyslej, chytří jsou na to oba dost Moc se těším na další kapitolku.

4)  Michangela (04.11.2010 20:14)

3)  Dennniii (04.11.2010 19:55)

chudák Bells, je mi jí moc líto , i když je mi jasný, že to Edward nevzdá
A to divadýlko, bylo super jak všichni čuměli
No a Jessica a její klepy, tu aby vážně někdo už
Strašně moc se těším na pokračování

1