21.01.2011 [17:15], ambra, ze série Miř přesně, lásko, komentováno 36×, zobrazeno 6219×

Když máme v životě štěstí, zažijeme okamžik, kdy nás ovládne neředěná touha. Někdy z toho ale může být pěkná kocovina. To, když druhý den zjistíme, že to byla jenom touha. A někteří upíři jsou na tom stejně.

 

Zůstala stát u dveří. Navzdory skoro nezvladatelné touze ho obejmout a uklidnit. Těsně za sebou cítila Edwarda. Emmett se zprudka posadil. Sotva o ni zavadil pohledem – natáhl před sebe ruce a nechápavě na ně zíral. Pak pootočil hlavu a stejně nedůvěřivě hleděl na místo, kde ještě před chvílí ležel.

„Nejsou spálené. Tvé ruce,“ upřesnil Edward. „A ani postel není propálená nebo rozžhavená. To je jen poněkud nepříjemný vedlejší projev přeměny. Tak jako my jsi měl dvě možnosti. Smrt nebo smrt. Jen po té naší smrti zůstáváš tak nějak hmotný a při vědomí. Vítej mezi příšerami, Emmette.“

Stačily dvě minuty a všechno mu bylo jasné. Edwarda překvapilo, že na smiřování se s existencí něčeho takového nespotřeboval ani setinu vteřiny. Vzal to prostě jako trochu ujetý fakt. Kdyby tu přistáli mimozemšťani, Emmett McCarthy by vzal flašku whisky a šel by je prostě přivítat, napadlo ho.

Stejně rychle přešel i Rosaliino přiznání a omluvu. I když  Roseina úleva byla možná předčasná. Nezabýval se tím, protože se mu teď nechtělo. Odsunul to na později.

Po následující pětiminutové přednášce byl Emmett rozhodnutý živit se krví zvířat. Myšlenkový pochod, který ho k tomu dovedl, Edwarda znovu šokoval. Emmett si představil, jak snadné by bylo dostat člověka. A pak začal fantazírovat o skutečném lovu. Uprostřed divočiny, všech pachů lesa, a aspoň s náznakem dobrodružství.

„Za hodinu vyrážíme. Můžu vás tady nechat?“ Pochopil, že musí za ní, navíc Rosalie chtěla být sama s tím podivným hromotlukem, který kupodivu zatím nechtěl nic. Zdálo se, že dokáže všechno nepříjemné odložit na později. Žízní se trápil asi jako špatně padnoucími spodkami.

Dostat se k tomu šedivému domu v mizerné čtvrti mu zabralo sotva pár desítek minut. Netušil, proč tam tak nutně potřebuje jít. Zkontrolovat, jestli ji Aro dostal? Rozloučit se? Využít poslední příležitost a konečně vypít krev, která byla bezpochyby stvořena jen a jen pro něj?

Na protějším chodníku ho přimrazilo několik pachů. Tři známé – ty stejné se ještě jako lepivý sliz držely v hale jejich chicagského domu. A taky dva neznámé. Kupodivu příjemné. Nedokázal se na ně soustředit, potřeboval vědět, jak je na tom ona.

Stačila vteřina a věděl, že Isabella žije. U vchodových dveří stála dětská koloběžka a zevnitř se ozývaly trucovité vzlyky a její domlouvající hlas. A taky baryton jejího otce.

Uslyšel je dřív, než se vynořili za nejbližším rohem.

„Počkej tady, Jazzi, doufám, že teď už mi věříš.“

„Tobě ano, ale jemu ne.“

„Psst, nezlob, vždyť víš, že bych viděla, kdyby mi něco hrozilo.“

Vysoký blonďák zůstal nerozhodně přešlapovat pár set metrů od Edwardova pozorovatelského stanoviště. Drobná tmavovláska šla přímo k němu. Dalo jí hroznou práci neběžet.

„Ahoj, Edwarde, jsem Alice. A ty nejsi jediný, kdo umí něco extra,“ uculila se a on si na chvíli připadal, jako by našel dávno ztracený kousek sebe sama.

„Taky cítíš, jak to hezky zapadlo? Viděla jsem to, ale ve skutečnosti je to ještě úžasnější.“ Najednou mu visela kolem krku a doslova ho zaplavila obrazy jejich společné budoucnosti.

Ona, její Jasper, Rosalie, Emmett, Carlisle, Esme, on a – a náznak nějaké šmouhy. Vzal ji v podpaží a odtáhl od sebe.

„Jsi blázen?“ Vůbec ho nenapadlo, že by se mohla urazit. Blonďák hlasitě zavrčel. Alice se nadšeně rozesmála. „Jo, jsem a hrozně se mi to líbí!“

Nebyl tak pružný jako Emmett. Chvíli trvalo, než ho přesvědčila. Pak se znovu obrátil k domu. Popadla ho za loket.

„Říkal jsi, že už mi věříš,“ zašeptala najednou úplně vážně. Přikývl a zarazil se.

„Nemůžeš tam teď jít,“ dodala ještě tišeji a on zahlédl, co by se stalo, kdyby ji neposlechl. Pohled na jedno odřené koleno a vzápětí tři mrtvá těla.

„Proto ji Aro nechal být. Je opatrný. Tři mrtví najednou se špatně uklízejí a on navíc spěchal.“

„Zůstane bez ochrany,“ hlesl.

„Věř mi,“ zopakovala poněkolikáté. „Když odjedeš, bude to pro ni nejlepší ochrana.“

Pocity, o kterých si na setinu vteřiny myslel, že je možná konečně dokáže pojmenovat, se zase rozostřily. Utopily v Alicině vizi krvavé lázně. „Tak je to v pořádku,“ pohladila ho útěšně po ruce.

„Jaspere!“ křikla přes rameno. Přiběhl jako poslušný pejsek a stejně oddaně na ni zíral.

„Jedeme domů, kluci,“ usmála se, zavěsila se do nich a popostrčila je tím správným směrem.

xxx

Když osaměli, litovala, že ji Edward tentokrát tak ochotně poslechl. V pokoji zavládlo dusné ticho, které ale očividně vadilo jen jí. Emmett se rozhlížel, jako by něco hledal.

„Jdu balit, ano? Dnes musíme odjet. Tamti nám to poručili. A navíc bys teď pár let neměl žít ve velkém městě,“ vysvětlovala důležitě to, co už věděl od Edwarda.

Konečně se na ni podíval na dýl než na půl vteřiny. „Jak jste mluvili o té síle… Přemýšlím, na čem bych si to mohl vyzkoušet.“ Ušklíbla se, ale po bleskové úvaze mu ze sklepa přinesla hromadu starých a pořádně tlustých telefonních seznamů. Zůstaly tam po předchozím nájemci.

Emmett potěšeně hvízdnul a pustil se do prvního.

Byla hotová dřív, než se jí líbilo. Namluvila si, že ho musí zkontrolovat. Stál uprostřed hromady miniaturních papírků. Na jedné ruce. Druhou se plácal do stehna a chechtal se nadšením.

Povýšeně si odkašlala. Bleskově se k ní otočil a málem při tom manévru ztratil rovnováhu. Když zjistil, jak snadno ji zase získal, znovu se radostně rozhýkal.

„Možná bys to mohl uklidit,“ ušklíbla se a chtěla odejít. Najednou stál za ní a zezadu ji pevně objímal. Ztuhla, ale jen do chvíle, než ucítila jeho dech na své šíji. Zatím si bral jen její vůni. Spokojeně zavrčel a v příštím okamžiku leželi v té potištěné závěji.

Nenapadl ji jediný důvod, proč ho odstrčit. Přesně o tomhle snila poslední tři dny. Vlastně všechny své upíří roky. Silná náruč, hezká tvář, laskající rty. A to vůbec nepočítala s horkou vlnou, která ji okamžitě zaplavila. Chtěla ho; možná víc, než on ji. Cáry jejich oblečení se rychle promíchaly s papírovou spouští.

Pak se teprve dostali k polibku. Nehledal si k ní cestu. Rychle a prudce naplnil její ústa. Otevřela oči. Chtěla si užít pohled na muže, který ji chce. Po letech odmítání to bylo jako napít se živé vody.

Stalo se to skoro současně. Vzpomínka. Krátká a příliš ostrá. Ji už přece jednou svíral muž, který ji opravdu chtěl. A dostal. Ve stejném okamžiku Emmett zvedl ruku, aby jí z krku odhrnul vlasy a mohl své rty přesunout níž. Na jeho prsteníčku se zaleskl tenký stříbrný kroužek.

Odstrčila ho tak nečekaně, že se nestihl vzepřít. Vykuleně se posadil. Prudce oddechoval. Vypadal naštvaně a zklamaně. Roztřeseně ukázala na prsten. O tamtom teď rozhodně mluvit nechtěla. Nechtěla o tom nikdy mluvit a už vůbec ne s ním.

Sklonil se a upřeně pozoroval prstýnek. Trvalo to nemožně dlouho, než konečně zvedl hlavu. Ale nedíval se na ni. Díval se někam skrz ni. Do pradávné minulosti, staré tři dny.

„Je od Daniely. Moje holka. Složili jsme spolu slib čistoty. Že až do svatby nic.“ Zatvářil se ublíženě a konečně se na ni podíval:

„Kdo je Daniela? Co jste to se mnou, kurva, udělali?!“

xxx

Alice mu nepřetržitě posílala ten samý obraz. Když vrazili do domu a vyběhli do patra, to, co uviděl, se do detailu shodovalo s její vizí. Nahý Emmett stál uprostřed nějaké změti papírů a látky a držel nahou Rosalii pod krkem. Nemusel být čtenář myšlenek, aby pochopil, co se obr právě chystá udělat. Jen nechápal, proč Rose vůbec nebojuje. Proč se nebrání.

V její hlavě viděl jen smíření. A naprosté zoufalství.

S Jasperem bojovali jako sehraná dvojice. Přesto měli co dělat, aby Emmetta udrželi. Alice odvlekla apatickou Rose z pokoje.

„Tak už mě pusťte, vy idioti,“ zasípal Emm, když mu Jasper důrazněji přiklekl na krk. Edward ještě chvíli sledoval tu obdivuhodnou rychlost, s níž se Emmett ze stavu totální nepříčetnosti vrátil zase ke svému obvyklému klidu. Kývl na Jazze. Odtáhli se od něj. Všichni tři se posadili a vytvořili kruh naplněný ostražitostí a nejistotou.

„Do prdele já mám žízeň,“ rozčísl Emmett ticho. Všichni tři se s úlevou rozesmáli.

xxx

Emmetta posadili na sedadlo spolujezdce. Jednak zabíral nejvíc místa, jednak Rose odmítla sedět vedle něj. Za jeho široká ramena se posadil Jasper připravený zasáhnout, pokud by zvenku pronikající lidská vůně přemohla Emmovo odhodlání.

Alice seděla uprostřed a soustředěně sledovala jejich vyhlídky na hladký odjezd z města.

Rose se namáčkla za Edwarda, kterému většinu cesty tiše nadávala. Její minulost nestála za nic a on teď přivede domů holku, která jí bude připomínat, že i její budoucnost je mizerná? A jako bonus blázna, který se na ni škaredě podívá pokaždé, když se její špatná nálada změní na ještě horší.

Edward se chytil volantu, jako se tonoucí chytá záchranného kola. Zbývalo mu pár hodin na pokání. Pár hodin na to, aby se připravil na setkání s rodiči, od kterých odešel za lepším živobytím.

Dřív na svůj první opravdový lov vzpomínal s pohrdavým úšklebkem. Teď už jen se shovívavým úsměvem. Vyrazili s Rose společně. Cítili, že budou potřebovat vzájemnou podporu. Že se budou muset hecovat. O hodinu později si podávali toho zavšiveného ubožáka a zdvořile si dávali přednost.

Ty první, máš větší žízeň.

Já jsem v pohodě, tys chtěl jít už dneska…

Nikdy už o tom nemluvili. Prostě se dál živili tak, jak je to Carlisle naučil. A jak to oba celé roky u něj nesnášeli. Ale vrátit se nechtěli. Pocit studu vyvolal potřebu zlobit aspoň nějak. A pak je to při nějaké hloupé gangsterce napadlo. Peníze budou potřebovat, pokud nechtějí žít v lese. A to nechtěli. Chodit do školy nebo do práce nepřipadalo v úvahu – celý den v uzavřeném prostoru s lidmi daleko přesahoval jejich možnosti.

A tak si sehnali všechny rekvizity a vyrazili. Bylo to překvapivě snadné. Nečekali, že to půjde tak lehce. Nedošlo jim ovšem, že Aro má své špicly po celém světě. Když někdo z nich zachytil ve zprávách záběr z bezpečnostních kamer, na kterém se v jednom okamžiku sklání maskovaná lupička nad postřeleným mužem a vzápětí tam ani jeden z nich není, musel podat hlášení.

A nakonec tímhle dětinským chováním ohrozili i Carlislea a Esme… Zachvěl se při vzpomínce na svou nekonečně laskavou adoptivní matku. Určitě jim vyhrožovali, děsili je…

„Edwarde, máme náhradní kolo, ne volant,“ upozornila ho suše Rosalie, když se ozvalo nepříjemné zapraskání.

Mají náhradní kolo. Ale dokážou znovu slepit svou náhradní rodinu?

Upnul se k té starosti. Upnul se k ní, jak jen to šlo; přesto nedokázal potlačit strach o tu křehkou voňavou dívku, která milovala Shakespeara a kterou nechával daleko za sebou.

povídky od ambry

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

15)  Lenka326 (21.01.2011 20:21)

Ambro, to bylo dokonalé, jak jsi je všechny dala dohromady. Zlatíčko Alice se svým Jasperem . Emmett je kouzelný, jen chudák Rose, ale doufám, že to nějak vyřešíš. No a Edward Podle Alice je správné, že tam Isabellu nechává, ale??? Ale nějak by se k sobě přiblížit měli, že? No, budu napjatě čekat, čím nás překvapíš.
Krásný dílek, moc jsem si to užila.

14)  Janeba (21.01.2011 20:18)

Tak to byla jízda jak na horské dráze! Emocionální smršť, která si s človíčkem dělá naprosto co chce, hraje si s ním a on se jen omámeně nechává unášet, aniž by cokoliv mohl ovlivnit a ještě se mu to líbí! Ambřičko, naprosto jsi mi vyrazila dech! Né že by se to od Tebe nedalo očekávat, naopak, ale první nasměrování vypadalo docela vtipně a od té chvíle jsi přivážňovala! Skvělá nádhera!
Děkuji!!

13)  Ivanka (21.01.2011 20:14)

Tak to je síla. Nějak jsem tušila, že to Rose a Emmovi nedáš zadarmo. Doufám, že se to vyřeší co nejdřív, tak nějak si nedokážu představit apatickou Rose. Setkání Alice, Jazze a Edwarda bylo naprosto dokonalé, úžasně jsem se u toho bavila.

Vrací se domů... Je mi jasné, že je Esme a Carlislem přijmou s otevřenou náruči, ale výčitky jsou prostě sviňa. Moc se těěím, co dalšího na ně vymyslíš!

12)  eMuska (21.01.2011 19:48)

Ajéje! Som totálne ohromená. Alice a Jasper? Emmett a Rose? A Daniela? A Bella? Edward ju len tak nechá? Dúfam, že sa vráti... Alebo ona nejako nevedomky dôjde za ním... Tešáám!

10)  Lioness (21.01.2011 19:39)

Čím to jen je, že mi to čte tak lehce a s takovou radostí, ačkoliv tady nepíšeš o zrovna extra příjemných tématech? Kouzlo autora!
Edward už je v té vodě až po pás (výraz "až po uši" si schovávám na dobu, kdy se s ní odhodlá setkat, o čemž jsem přesvědčena).
Emmett je možná splachovací, ale není hloupý. Možná se dokáže srovnat s mnohým, ale tohle evidentně tak lehce nepůjde... A když k tomu má mít po svém boku zraněnou Rose, bude to nejspíš problém.
Musím se přiznat, že v téhle kapitole mi Alice vadila. Nikdy jsem ji neměla extra ráda, ale nikdy jsem necítila ani závan odporu. Až do teď. Co si vlastně myslela? Že se k nim přižene, ukáže jim, jak skvělé tohle bude, a donutí je, aby to skvělé bylo hned? Nekryje se jí ta budoucnost s přítomností až moc?
Líbí se mi ale nápad, že by se Cullenovi neskládali dohromady v průběhu desetiletí, ale hned. Z Jasperových slov jsem poznala, že se s Alicí taky nezdají zrovna dlouho. A Edward s Rosalie přichází sice podruhé, ale přesto přichází...
Ještě do té skládačky narvat Bellu, hezky poskládat dílečky a bude hotovo. Jednoduchost nade vše... Vtip. Já CHCI číst o problémech!

8)  Yasmini (21.01.2011 18:54)

Alice. Přesně ta tam chyběla.
Edwarde, máme náhradní kolo, ne volant.
A Emmet je rozkošný. Do prdele já mám žízeň,

Ale co Bela chudinka malá? Aby nám ji někdo v mezidobí nevysál.
Dokonalé to je
Y.

7)  Ewik (21.01.2011 18:47)

Byl to úžasný díl.
Emmette je kouzelnej. Jen mi nedá ta Tvoje připomínka o Isabelle. Těším se na další díl.

6)  nikolka (21.01.2011 18:28)

Rose mi je skutočne ľúto, asi bude musieť viac bojovať za svoju lásku...
nedokážem však v sebe potlačiť strach, o to ako si budú hľadať k sebe cestu Edward s Isabellou, mám strach, čo si si pre nich ešte pripravila, pretože toto nebude určite ľahká cesta k láske...

5)  Bosorka (21.01.2011 18:07)

Jsem strašně zvědavá, jak to zase promícháš! Uááá už se těším na můj oblíbený koktejl

4)  milica (21.01.2011 18:03)

Krásné, takhle je dát všechny dohromady

3)  Hanetka (21.01.2011 17:53)

Nemůže ji nechat za sebou! Zařiď nějak, ať se setkají, ať se Bella přestěhuje do Forks nebo tak něco...
Ovšem popis Emmetta byl přesný. Jeho dětská schopnost zabývat se jen jednou věcí, v tuhle chvíli tou nejdůležitější, a ostatní okamžitě odsunout, mě naprosto okouzlila. A Rose, chudák, té je mi vážně líto.
Ambři, tleskám, na víc se dneska nezmůžu.

2)  Lucie (21.01.2011 17:46)

1)  Twilly (21.01.2011 17:34)

Ano, smršti moje milovaná, máš mě tam, kde mě chceš mít... v transu, kompletním . Ta tvoje cvrnkaci hra po dospělé, cvrnk do emoce a ta sa kutálí a úspěšně zapadne do ďolíku duše čtenáře. To umíš mistrně, drahoušku . Teď mám v sobě nacvrnkáno tolik emocí, že se bojím, jestli je všechny pojmu. MUSÍM, nesmí mi ani jedna jedinká uklouznout. Jsou to velice vzácné kuličky - emoce, ty nejvzácnější ze všech.

Ano, umíš to krásně a já jako ostatně pokaždé co tě čtu, smekám

«   1 2