16.03.2011 [06:45], Nikol18, ze série Mé oči se nepletou I. + II., komentováno 7×, zobrazeno 2830×

Eve zažívá okamžiky dokonalého štěstí, které jí trochu kazí učení, ale bez něj by to nešlo, ale statečně se drží. Nic jiného jí nezbývá. Konec prázdnin se nezadržitelně blíží. Tak proč si trochu neužít s Bellou? Co na sebe prozradí?

27. kapitola - Bývalý

Od té chvíle se choval jako šťastný blázen, který je nadšený z každé maličkosti. Prostě jako vyměněný. Donesl mi oběd až do pokoje a celé odpoledne se mnou opakoval látku na zítřejší Bellino zkoušení, u kterého samozřejmě nemohl chybět. Díky tomu možná dopadlo tak skvěle. Až na pár chybiček jsem to dokonale zvládla, což mě neuvěřitelně potěšilo a utvrdilo v tom, že bych to mohla nakonec zvládnout. Samozřejmě, když se budu snažit. Střední v Americe byla nová zkušenost a já ji tentokrát nehodlala zahodit jako u nás.

Během pondělka a během zkoušení jsem však měla obavy, kvůli tomu přívěšku. Vůbec jsem si ho nechtěla vzít. Už kvůli Belle. Stále jsem se vůči ní cítila provinile. Měla jsem pocit, že je Edward se mnou jen jí natruc. To jsme si však vyříkali, když nás zmiňovaný nechal chvíli o samotě. Bella to brala naprosto normálně, což mě udivilo.

„Kdyby ti to vadilo…?“ Nechala jsem otázku viset ve vzduchu. Hlavou mi stále probíhaly momenty z Nového měsíce. To bych nechtěla mít na triku.

„Eve… nech to už konečně být. Mně to vůbec nevadí. Stejně jsem s Edwardem začala chodit jenom kvůli tý pitomý knížce.“ Mávla nad tím rukou, jako bychom mluvily o velikosti našich podprsenek. Což by se docela dalo, protože jsem si musela pořídit už o něco větší. Ta stávající už prostě nevyhovovala mým přednostem, které nabraly na velikosti díky tomu drobečkovi, co se tísnil v mém břiše.

„Jak to?“ Na tohle jsem byla zvědavá. Neslyšela jsem ještě její část příběhu… Ruku na srdce, přála jsem si, aby se s knihou tolik neshodoval.

„Naše seznámení neproběhlo přesně podle knih a ještě v jiné době a za jiných okolností.“ Usadila se na postel a udělala mi vedle sebe místo. Jakmile jsem se usadila, a já už čekala, co začne vyprávět, někdo zaklepal.

„Holky?“ Hlas pan Swana se mi moc líbil. I na angličtinu zněl otcovsky, ale zároveň autoritativně.

„Pojď dál, tati,“ vyzvala ho Bella otráveně, ale přesto mile.

„Mám vyřídit, že Edward odjel domů. Prý nějaké vyřizování.“ Knírek pana Swana nakouknul do pokoje.

„Díky, tati.“ Bella se na něj usmála. Její otec pomalu odcházel, ale ve dveřích se ještě na moment zastavil a pomalu se otočil. Zdvihnul pravý ukazováček a chvíli vypadal velmi zamyšleně.

„Jo… Eve, máš Edwardovi pak zavolat, aby tě vyzvednul.“

„Děkuji, pane Swane.“ Bellin táta se usmál.

„Opakuji ti to stále dokola, Eve. Říkej mi Charlie.“

„Já vím, ale nejde to. Starším prostě nedokážu říkat křestním. Ani rodiče mě to tak neučili.“ Pan Swan přikývnul.

„Rodiče tě dobře vychovali. Vidíš, Bello? Z ní by sis měla vzít příklad.“ Podíval se na svou dceru a přitom ukázal prstem na mě. „Já jí to říkám pořád, měj úctu ke starším, ale kdepak, to na ni neplatí. Můžu to pořád dokola opakovat, ale to je jako bych mluvil do zdi.“

„Tati!“ napomenula ho Bella trochu bezradně. Vykulila na něj oči a přestala si okusovat nehet. Vylezla z postele a zamířila ke dveřím a k otci, aby ho vystrčila na chodbu.

„Snad jsem toho tolik neřekl,“ bránil se urputně, ale svému vystrnadění stejně zabránit nemohl. Jeho dcera byla nekompromisní. Cíp kostkované košile zmizel na chodbě.

„Raději jdi, ještě se musíme hodně učit.“ Pomalu mu zavírala před nosem a já jen s velkým vypětím sil skrývala pobavený úsměv.

„A nemáte hlad? Udělal bych ty karbanátky. Stačí je jen vytáhnout z mrazáku.“ Pan Swan opět strčil hlavu do dveří a mrknul mě. Odpověděla jsem mu pouze lehkým kývnutím hlavy.

„Já pak udělám něco normálního, ale teď už prosím jdi.“ Pán domu se na dceru smutně podíval, udělal psí oči a vzdychnul. Dveře klaply. Pak jsem jenom slyšela, jak jde po schodech do přízemí.

„Tvůj táta je fajn,“ pronesla jsem k Belle, když se vracela k posteli. Na to jen odfrkla a lehla si na postel vedle mě.

„Jo, to jo, hlavně, když sedí u televize nebo rybaří, přitom je fajn. Ale nedoporučuji ti, aby ses s ním pouštěla do složitějších debat. Když jsem šla s Jessicou na Zatmění a tam se filmová Bella bavila s filmovým otcem o tom, že je ještě panna, normálně jsem v něm chvílemi poznávala svého otce.“ Na kratičkou chvíli jsem se zamyslela.

„Oni už dávali Zatmění?“ zeptala jsem se překvapeně. Bella kývala nohama, které jí visely přes okraj postele a jen si zvesela povzdechla.

„Skoro dva měsíce. Kdes prosím tě byla? Na Marsu? To byl nejočekávanější film…“

„… roku. Já vím, ale prostě jsem ho zazdila a to jsem se na něj tolik těšila.“ Ale to jsem si nemyslela, že se stanu jeho součástí. Řekla jsem si pro sebe v duchu a svěsila smutně hlavu.

„Tak na něj můžeme zítra skočit. Určitě ho budou ještě promítat.“ Nabídka to byla velmi lákavá. Hned bych po ní s radostí skočila.

„Nemůžu. Promiň.“

„To tě Cullenovi drží zpátky i od společenského života?“ zeptala se pobaveně.

„Ne to ne, ale zítra s Edwardem odlétám na ‘dovolenou‘.“ Zdvihla jsem ruce do pomyslných uvozovek. Stále jsem z toho výletu byla celá nesvá. Netušila jsem z jakého důvodu.

Bella se na mě překvapeně podívala, pak otevřela pusu, aby něco řekla. Jenže ze rtů jí nic nevyšlo a tak vypadala jako kapr na suchu.

„Možná bych mu to měla odříct. Už tak si mezi nimi připadám divně. A někdo by mě mohl poznat,“ přiznala jsem tiše. Nervózně jsem si přitom hrála s provázky na tunice, která byla teď mým nejčastěji nošeným oblečením. Sice jsem nebyla ani ve třetím měsíci, ale bříško jsem už trošku měla.

„Eve, jestli ten výlet odmítneš, budu tě mít za sraba.“ Nechápavě jsem se podívala do jejího nekompromisního obličeje.

„Proč?“

„Proč… proč?! Přestaň se zalamovat tak nepodstatnýma otázkami. A prostě jeď!“ Zavrtěla jsem hlavou a vstala z postele. Začala jsem pomalu chodit po pokoji. Občas jsem pohledem zavadila o Bellu, která mě nespouštěla očí a měla zdvihnuté obě obočí.

„Tohle není vůbec o tom, že by tě mohl někdo poznat. Namlouváš si to, ale o tom to prostě není!“ Konstatovala Bella s údivem ve tváři. „Tady jde o něco úplně jiného! To prostě nezapřeš!“ Vyskočila z postele a vítězně se usmívala. Přeběhla, tedy přešla, pokoj ke dveřím, vykoukla z nich a zkoumala chodbu, jestli tam někdo není, a pak za sebou zamknula. Spiklenecky se při tom usmála a ladnými, alespoň pro ni, kroky, došla ke mně. Chvíli kolem mne chodila jako sup a pečlivě si mě prohlížela.

„Co je?“ procedila jsem nabroušeně přes zatnuté zuby.

„Ty se ho bojíš!“ zašeptala mi do ucha.

„Koho?!“ zeptala jsem se nechápavě.

„Nedělej se, že nevíš! Prokoukla jsem tě. Bojíš se Edwarda!“ Zatvářila se tak vítězně, jakoby ji právě vyhlásili vítězkou štafety na sto metrů přes překážky a ona ani jednou neškobrtla.

„Hloupost!“ oponovala jsem jí s krví hrnoucí se mi do tváří. Zavrtěla hlavou. Popadla mě za ruku a odtáhla na postel. Tam mě usadila a já ji musela sledovat, jak stále obchází kolem.

„Nebojíš se Edwarda jako upíra, ale jako chlapa!“ Na prchavý okamžik ve mě zatrnulo, že přeci jenom něco ví. Že se to prostě nějak dověděla, ale potom fiasku s Edwardem, jsem neměla zájem, to někomu dalšímu říct. Jeden pokus mi naprosto stačil.

„Bello…“

„Prostě máš strach se k němu přiblížit, když jste sami.“ Začala jsem se potit. Nebezpečně se blížila k tíživé pravdě.

„Kdepak, Bello.“ Musela jsem prostě rozvířit vlny a vymotat se z toho. Nechtěla jsem o tom mluvit. Potřebovala něco, aby se toho chytla.

„Když jsme jeli k Meyerový, tak jsme spolu sami byli.“ Naučila jsem se, abych neříkala nikomu nic o svých intimnostech, většinou se to obrátilo proti mně, ale tohle byla krajní nouze. Ale i tak jsem se styděla a opět mi zahořely tváře.

„Eve,“ tiše si povzdechla, „to se nepočítá. Carlisle a Jasper byli na blízku.“

„A jak to víš?“ vyjela jsem na ni hrubě. Dostala jsem strach, že když si ti dva před pěti týdny povídali, tak jí Edward vyklopil všechny svoje pokusy o něco víc, než jen držení za ruku a letmou pusu na tvář.

„To se neříká.“ Zavrtěla hlavou. Takže Alice a Emmett, počkejte, já si to s vámi vyřídím!

„Nebudeme tady řešit, co od koho vím. Ty si prostě nechceš Edwarda připustit blíže k tělu. V tom to je, a to mi nevymluvíš. Viděla jsem vás spolu. Když s vámi někdo v místnosti je, tak je to v pohodě. Nebojíš se u něj být. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybyste spolu měli být opravdu sami, kdyby nikdo z rodiny nebyl v blízkosti tří kilometrů.“ Nechtěla jsem si to přiznat, vzpírala jsem se tomu, ale začala jsem si uvědomovat, že na tom něco opravdu bude.

„Nahlas to zní daleko hnusněji.“

„Nemusíš mít strach. Když jsem s ním chodila. Byl jedním slovem skvělej. Milej, hodnej, pozornej. Nikdy by ti neublížil. Ať vědomě, nebo nevědomě.“

„To už jsem jednou slyšela a narazila,“ vyrazila jsem ze sebe kousavě a spojila ruce na prsou. Už jsem to opravdu slyšela a pokoušela se tomu uvěřit, až zaslepená dodnes nepochopitelnou láskou, ale někde podvědomě jsem tomu nevěřila, i když mi srdce říkalo něco jiného. Kdybych tenkrát poslechla instinkt a ne naprosto zpitomělé srdce, mohla jsem být na úplně jiném místě. Kdybych tak věděla, ale to předbíhám.

Poslední týdny, od toho dne, kdy jsem nahlas přiznala, že Edwarda miluju, jsem začala tiše zabředávat do filozofie svého podivného života. A není dobré příliš přemýšlet, protože to nevede zrovna ke skvělým odhalením.

Do té osudné noci, jsem byla ráda za to dítě, ale když jsem si opět oživila, jak bylo počato… Začala jsem ho tiše proklínat a nenávidět. Mělo být mým spojením s minulým životem, jenže při té zlé vzpomínce jsem si uvědomila, že je spíše bolestnou a ponižující připomínkou mé hlouposti, důvěřivosti, lásky a zaslepené touhy mít někoho ráda a nebýt stále sama. Nechtěla jsem tuhle chybu udělat znovu.

„Eve?“ Upozornila na sebe Bella a vrátila mě zase do reality.

„Hm?“ Nepřítomně jsem k ní zvedla hlavu, ale očima jsem hleděla na místo na protější zdi. Klekla si přede mne a vzala mé ruce do svých.

„Ty jsi pomohla mně a já teď pomůžu tobě.“ Konečně jsem se podívala do jejích čokoládově hnědých očí. „Jeď s Edwardem. Poznej ho blíž. Pokus se s ním nevázat ten typ vztahu, který ty chceš. Jak se říká, oťukej si ho. Zjisti, jestli máte nějaké věci společné, a pak uvidíš. Pokud nebudeš chtít, on tě k ničemu nutit nebude.“ Pevněji mi stiskla ruce a zadívala se mi do očí.

„Požádal mě o ruku,“ vylétla mi ta slova z úst, tak rychle, že jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem to řekla vážně nahlas. Nechtěla jsem to nikomu říct. Dokonce ani Lucce. Nikdo kromě mě a Edwarda, a samozřejmě i Alice, to nevěděl. Nechápala jsem to.

Bella překvapeně otevřela ústa. Chvíli ji otevírala a zavírala jako kapr v předvečer Štědrovečerní večeře na prkénku s paličkou hned vedle.

„A co jsi mu řekla?“ vypadlo z ní nakonec, ale o to s větší zvědavostí, než bych zrovna od ní čekala. Snažila se svou tvář udržet klidnou, ale oči jí zářily a koutky cukly v očekávaném úsměvu.

„Já…“

Bello!“ zakřičel pan Swan ze zdola.

„Já tu večeři udělám pak!“ křikla a protočila oči. Zavolal v tu nejnevhodnější dobu. Alespoň pro ni. Pro mě to bylo jako vykoupení.

„Tak?“ Vrátila se pohledem ke mně a chtěla vědět moji odpověď, ale dnešní den byl opravdu plný spěchu a nedokončených vyprávění.

„Je tu návštěva!“ Bella zatnula zuby a skousla si dolní ret, který se jí nedočkavostí chvěl. Otočila hlavu ke dveřím a potom zase zpátky ke mně. Ústa stáhla do naštvaného úšklebku, tváře jí zrudly a oči stáhla do maličkých štěrbin. Nepatrně na mě mrkla. Zdvihla pravý ukazováček.

„Hned jsem zpátky, nezapomeň odpověď.“ Rychle se zvedla, odběhla ke dveřím, odemkla, ještě na mě mrkla a už pádila po schodech dolů. Domem se rozléhal dusot jejích drobných nohou na dřevěných schodech.

Zůstala jsem sedět na posteli s rukama v klíně a dívala se na své bříško. Bellina slova byla upřímná a od srdce, ale stále jsem měla dojem, že bych na jejím místě neměla být. Mělo to být přesně na opak. To já ji měla přemlouvat, aby si to s Edwardem urovnala. Stejně jako před pěti týdny. Oni dva prostě patří k sobě, a to že ho miluju, nemůže změnit nic na faktu, že jsem tu tak trochu navíc. Dokonce s dítětem na cestě, které chci, ale do hloubi duše nenávidím jeho otce a odnáší to občas i to maličké, i když si to vůbec nezaslouží a za nic nemůže. Děti zbožňuji, ale aby byly počaty za takových okolností, to raději být bezdětná až do smrti.

„Co mám dělat?“ zeptala jsem se sama sebe šeptem. Měla jsem strach, až neuvěřitelně svíravý strach na hrudi. Nechtěla jsem se znovu spálit. Na druhou stranu jsem chtěla Edwardovi věřit, ale jemu jsem taky věřila a jak to dopadlo?

„No ne, koho to tu moje bystré oči vidí?“ Zvučný silný mužský hlas mě trochu vylekal. Cukla jsem s sebou a podívala se do dveří pokoje, kde stál opřený Jacob s úsměvem od ucha k uchu. Celým svým tělem naprosto zatarasil dveře a jen okrajově jsem zahlédla Bellu, jak marně poskakuje za jeho zády, aby nakoukla do pokoje, či spíš se do něj dostala.

„Co ty tady děláš?“ zeptala jsem se ho překvapeně. Jen se znovu usmál a trochu uhnul, takže se Bella konečně dostala do pokoje. Popadla svého bývalého za paži a vtáhla ho do pokoje, aby za ním mohla zavřít. Nevím proč, ale vždy mě dokázala překvapit. Ukrývalo se v ní tolik netušeného.

„Od kdy vycházíš se všemi svými bývalými takhle dobře?“ Bella se při mé otázce jen trochu zašklebila.

„Od té doby, kdy mě jedna super osůbka donutila, si s jedním z nich promluvit.“ Jí i Jacobovi se tvář rozzářila a vzájemně se na sebe podívali. Bella zavrtěla hlavou a šla se usadit do křesla u okna a Jacob se rozvalil na posteli za mnou.

„A taky to bude tím, že se známe už odmalička a takhle dlouhou známost nezkazí klanový otisk. No ne?“ zahučela hora svalů za mými zády. Neubránila jsem se smíchu.

„Jasně, Jakeu. Jak jinak, ale štveš mě. Rušíš nás při důležitém dívčím rozhovoru,“ vyjela na něj na oko naštvaně až kousavě Bella. Zamračila se a předstírala hluboké rozhořčení.

„Fakt?“ Zvědavě jsem se k němu otočila a viděla jeho pravé obočí lehce pozdvihnuté a levý koutek mu cukal v brzkém nefalšovaném smíchu od srdce, ale udržel se a pokračoval raději dál: „Tak to jsem rád, že jsem přišel a překazil to. Kdo ví, co byste si řekly, ale pochybuju, Eve, že ti Bella už vyprávěla o tom, jak chodila s Rileym,“ zarýpal si na oplátku a vůbec se nesnažil maskovat ve svém hlase stopu pobavení a silné provokace, směřující k Belle, kterou to mělo rozčílit.

Což se mu bravurně povedlo. Bella se zakabonila jako nebe před prudkou bouří, tváře jí zrudly, našpulila rty, po česku, prostě se nafoukla jak žába, ale nic neřekla. Vrhla na kamaráda vraždný pohled a tím mi dodala dostatek času, abych zpracovala Jacobova slova.

„Tys chodila s Rileym?“ Zmateně jsem se na ni podívala. Jen přikývla. Ale hned zase probodávala Jacoba pohledem.

„Všechno bych ti řekla, ale vtrhnul sem táta, a pak to a to, a už to bylo v háji a já ztratila nit.“  Durdila se, ale už nazlobenou nehrála, byla rozzlobená a Jacob jen přiléval do ohně. A to jsem si myslela, že spolu vychází.

„Tu nit ztrácíš docela často. Nechtělo by to toho Němce, co máš na zádech, už konečně shodit? Nejsi na něj moc mladá? Co ty na to?“ Opřel se lokty o postel, aby na Bellu lépe viděl, oči mu zářily nadšením a čekal na její odezvu.

„Proč si ze mě dělají všichni srandu?“ zaúpěla Bella s přeskakujícím hlasem a očima upřenýma na strop. Ještě kdyby spojila ruce, vypadala by, jakoby se modlila.

„Furt je to lepší, než se hádat, ne?“

„Jacobe,“ začala jsem pomalu, abych nebyla pouze tichým pozorovatelem, „hádat se a vyměňovat si názor, je velký rozdíl a mám dojem, Bello, že jste si spíše vyměňovali ty názory, a nehádali se nebo si ze sebe dělali srandu.“ Jacob si prohrábnul, během mého proslovu, rukou vlasy, zamyslel se a nakonec se raději posadil na zadek. Že by uvolňoval zalehnuté vedení?

„Myslím si, že na ni mají Plattovi špatný vliv,“ pronesl směrem k Belle s naprostým soucitem, ale ze mě nespouštěl litující oči, dokonce i smutně zavrtěl hlavou. Jenže jsem od něj čekala nějaký podraz. Tušení bylo silné.

„Taky si myslím,“ přisvědčila mu Bella naprosto vážně. Začala se potutelně usmívat.

„Co vy dva chystáte,“ zeptala jsem se mírně zděšená.

„Nastal čas…“ začal jacob.

„Abys poznala…“ pokračovala Bella.

„Naše metody…“

„Od upírávání neboli odvykací kůru,“ pronesla Bella tajemně a pokusila se ďábelsky usmát, ale moc se jí to nepovedlo a já zadržovala smích, i když situace vyžadovala úplně jiné chování.

„Cože?“ Měla jsem být zděšená, ale připadalo mi, že je to naopak. Chtěla jsem se smát. Oba si toho všimli, mrkli na sebe a Jacob si přisednul ke mně a položil mi ruku kolem ramen.

„Vlkodlačí šílenství, to tě čeká, mamčo!“ Zatnula jsem zuby a ignorovala poslední slovo. Pošeptal mi to do ucha naprosto smrtelně vážně.

„A to je jako co?“ zeptala jsem se pobaveně.

„Nech se překvapit,“ ukončil náš rozhovor. Nestačila jsem se ani usmát a už mě vzal do náručí. Bella mi položila sako do klína a jen mi věnovala krátký úsměv, který neříkal vůbec nic. Jen poslušně vyšla za Jacobem na chodbu a zavřela za sebou dveře do svého pokoje.

Pod schody stál pan Swan s rukama zkříženýma na hrudi a jen kroutil hlavou s úsměvem skrytým pod jeho knírkem. Všimla jsem si, že na koncích knírku u koutků úst si z něj nesetřel pivní pěnu.

„Mohl byste, porosím, zavolat Edwardovi nebo Alici, že se pro dnešek opozdím…?“ Podívala jsem se na Jacoba, „Opozdím o trochu víc?“

„Pokusím se, a když se budou ptát, kde jsi?“

„Na to se ptát nebudou, tati,“ křikla na něj Bella za mě. Pan Swan přikývnul a odešel klidně do obývacího pokoje a mě tam nechal s těma dvěma. Asi dávali nějaký zápas. Jinak by tam s námi stál a povídal si.

„Ještě štěstí, že u toho nebudeme, až mu bude volat,“ zašklebila se Bella, když se ohýbala pro moje boty. Stihla si už přes sebe hodit lehčí mikinu, aby mohla volnou rukou zavřít domovní dveře.

Mířili jsme rovnou k Jacobově starému Fordu. Natlačil mě do zadu a Bella mi dala boty, abych si je mohla v autě nazout. Ještě jsem na sebe hodila sako, protože bylo už trochu chladno. Nasedla na místo spolujezdce a vyjeli jsme.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Fanny (16.03.2011 20:32)

Co proboha chystají? Zí to docela zajímavě a vůbec celá tahle kapitola byla úplně jiná a mně se převelice líbila

5)  Michangela (16.03.2011 18:40)

3)  bb119 (16.03.2011 12:31)

2)  Silvaren (16.03.2011 07:56)

Parádní kapitola! Ten pokec v pokoji byl skvělý. Copak na Eve asi chystají? Těším se.

1)  lied (16.03.2011 07:53)

tak ona se bojí být s ním sama no docela jí chápu s tím co zažila. oni jí unesli tak to chci vidět Edwarda ten bude vyvádět jak vyktorka u splavu

1