Sekce

Galerie

22.10.2010 [08:00], MisaBells, ze série Když kočka není pes, komentováno 52×, zobrazeno 8413×

/gallery/kočka.jpg

Že kočka není pes, že včera není dnes, že hip-hop není swing a louka není les. To každý ví, to každý zná ... a přesto se do toho dá tak lehce zamotat... Vlastně už ne!

Když kočka není pes

Stepovali jsme po obýváku jak hladoví lvi.

„Vyhoďte ho někdo, nebo ho kousnu,“ zařvala ze své ložnice Rory a v tu ránu k nám seběhl Taavetti.

„Vidíš? Já ti říkal, že si nemáš hrát na mudrce,“ dobíral si ho Jacob.

„Jen jsem jí řekl, ať dýchá,“ vymlouval se.

„Hele, ty vypadáš dost nezrale. Kdybych tu už pár desítek let nebyl a neznal svůj druh, věřil bych, že tu vrhneš,“ smál se Emmett.

„Jo, je zelený jak májové listí,“ přitakal Daniel.

„Vy jste všichni chytří jak delfíni, co? Ale nikdo z vás tam nevleze,“ odfrkl si Taavetti a přikrčil se, když se domem roznesl další řev Rory.

„Protože my to máme na rozdíl od tebe v hlavě v pořádku,“ špitl Jasper a přikrčil se za Alici.

„Hrdinové,“ odfrkla si.

Já seděla v koutě a ani nedutala. Tedy zatím. První Roryn jekot jsem ustála jen s nepatrným záchvěvem v podbřišku. Druhý mě přiměl otevřít bar a s každým dalším jsem nenápadně upíjela z tátovy lahve whisky. Momentálně jsem tudíž mlčela, ale na tváři jsem měla nenápadný úsměv. K Rory do pokoje vešlo jen málo statečných vojáků.

Bella, Carlisle, Nessie, maminka a Edward. Zkusil to i Taav, jakožto nastávající otec, ale Rory ho bez zaváhání vyhnala. Opět jsem si nenápadně lokla a schovala lahev pod křeslo.

„Dej mi taky,“ zašeptal vedle mě z ničeho nic Dan.

„Chco?“ vyblekotala jsem.

„Nedělej! Vím, že tu lemtáš, tak mi taky dej loka. Tohle se nedá,“ škemral. Vztekle jsem na něj vycenila zuby a podstrčila mu lahev.

„Rzdi!“ okřikla jsem ho tiše. „Mi to vypješ,“ vrtěla jsem nechápavě hlavou. Můj bratr byl budoucí alkoholik. Očividně.

„Taavetti!“ ozvalo se z patra a mně se zježily vlasy na temeni.

„Dej to sem,“ škytla jsem a otočila lahev hrdlem vzhůru.

„No hej! Oni tu normálně chlastaj!“ práskl nás Emmett.

„Že vám není hanba! Vaše teta nahoře trpí a vy tu do sebe klopíte chlast,“ řekl zhnuseně táta. „A beze mě!“ dodal a sebral nám to.

„Vidíš, cos udělal?“ vyčítala jsem Danovi. Taavetti se rozeběhl do patra a ve vteřině ho Rory řev zase vyhnal pryč.

„Tak já už nevím, co chce,“ skučel.

„Tebe očividně ne,“ smál se Jacob.

„Skra,“ zasténala jsem, když mi táta podal prázdnou lahev.

„Neklej. V ložnici mám ještě,“ mrkl táta a zmizel. Opět se mi na tváři rozlil blažený výraz. Ještě že mám toho tatínka, napadlo mě a spokojeně jsem se opřela do křesla.

„Tradá!“ zaječel táta a v každé ruce měl jednu lahev.

„Týjo, vám bude zle,“ šklebil se Jacob.

„Chceš taky?“ nabídl táta.

„No jasně!“ zaúpěl úlevně Jacob a odšrouboval jedno víčko.

„Chjo, tu schnu!“ vztekala jsem se.

„Dejte nám taky!“ dožadoval se Dan.

„Na to máte ještě čas,“ vzdychl Jacob a otřásl se, když polkl první lok.

„Dikri.. Diskrtip…Deskri.. heh,“  vzdala jsem to.

„Diskriminace!“ vyhrkl za mě Dan a já zvedla palec v souhlasném gestu.

„Prásknu tě mámě,“ vydíral Dan a očividně to zabralo, protože měl najednou v ruce dvě lahve. Jacob se lekl stejně jako táta.

„Navl sem dnu!“ zavrčela jsem. Natáhl ruku a já si lokla ve chvíli, kdy Rory opět zakřičela.

Po dalších třech hodinách a čtyřech lahvích mi bylo jedno, jestli někdo řve, nebo ne.

„Lure až se vrátí, tak je zazdí,“ úpěl Emmett. Táta to nezvládl. Svalil se ke mně do křesla tak přitrouble, že mi tiskl obličej do opěrky a já musela pít div že ne brčkem. Jacob si ustlal rovnou pod stolem.

„Hodnej písček,“ plácal ho Dan po hlavě. „Sýček,“ opravil se.

„-cáš smysly,“ okřikla jsem ho.

„Dane, přstaň mi bít do sichtu,“ brblal Jacob z podlahy.

„Omiň,“ škytl brácha a zastrčil si ruku do podpaždí.

„Je to kluk!“ zařval na schodech Taavetti a my byli v tu ránu v pozoru.

„Bacha, jdou sem!“ ječel táta a rovnal si límeček, když se vyprdelil z křesla zadkem napřed.

„Vy jste namol!“ konstatovala jedna z překvapených maminek, co přede mnou stály.

„Na dur,“ smál se Daniel.

„-icho!“ okřikl ho Jacob. „Minko spí!“ strkal si prst před pusu a syčel.

„Kdo vás tak ožral?“ dožadovala se zase maminka. Jedna z nich, tedy. Instinktivně jsem zvedla ukazováček a namířila ho před sebe na tátu. Kamufláž se zdařila, protože to samé napadlo Dannyho i Jacoba.

„Naše dvčátka zašla.. začli… začala,“ zvažoval správnost slov táta.

„Vidím,“ sykly maminky stejně. Zvláštní, že tolik obličejů mělo jeden hlas, ts. Čarodějka.

„Jděte se z toho vyspat. Všichni. A vám se divím, že jste je nechali,“ vyčítala Chrisovi a Pearl.

„Jsou sladcí a trpěli,“ omlouvala nás Pearl. Chris mě mezitím vzal do náruče. „A mimo to, my je hlídali. Nebýt nás, vypili by i tyhle dvě,“ ukázala Pearl.

„Wskhy!“ zapěla jsem.

„Joo! Wskhy!“ přidal se Daniel. „Nám je pajzly!“ divil se.

„Pa- co? Snad braly, ne?“ drbala jsem se na temeni.

„Pojď, ty moje notoričko,“ usmál se Chris. Rezignovaně jsem vzdychla a on zavrávoral. „To je síla,“ vydechl.

„Hanley! Ty máš psa!“ zakřičela jsem na celý obývák a ještě směšnější bylo, že Daniel to udělal ve stejnou chvíli. Tentokrát se smály i maminky.

„Ha, ha, ha. Děsně vtipní vy dva, že? Smát se opilému a zmatenému,“ šklebil se pobaveně Chris a nesl mě pryč.

„Nesi spát. Sci zapjet sestřenku,“ brblala jsem, když mě položil na postel a lehl si vedle mě.

„Lásko, všichni kdo můžou, tak spí, protože jsou jako dogy. To zaprvé a zadruhé nemáš sestřenku, ale bratránka.“

„Jo? Bych chtěla vdět,“ odfrkla jsem si.

„Tak se na to zítra podíváš, ano?“

„Slbuješ?“ dožadovala jsem se.

„Přísahám, lásko,“ usmál se a začal mi prsty proplétat do vlasů. Bylo to příjemné a uklidňující. Tak já mám synovce. Proč jsem si myslela, že je to neteř?

„Snovec neí neteř?“ ujišťovala jsem se.

„Ne, není. Stejně, jako Hanley není Hanny a kočka není pes,“ šeptal tiše.

„Když kočka není pes…“ začala jsem větu, ale jeho vískání ve vlasech bylo tak omamné, že jsem spekulace vypustila a odložila na jindy. Ospale jsem zívla. Snad mi to někdo připomene.

 

Slovo autora... Lollipop s vámi!

I když mi to opět a zase rve srdce, musím za tímhle příběhem udělat tečku a svázat ho do úhledného balíčku. Tentokrát - a to myslím už smrtelně vážně - se k příběhům této mé rodinky nevrátím. Nebudu vám vyprávět o malém dítěti Rory a Taava. Jejich příběh si domyslete vy. Jen vás chci odkázat na povídku Bílá bóje, která na konci vypráví o události po 300 letech a snad vám jako happy end všech těch dílů bude stačit.

Děkuji za váš čas, který jste ztratili u mých písmen.

Děkuji za vaše nápady a návrhy, které jsem sice nevyužila, ale mnohdy mě přivedly na jiné řešení.

Děkuji za potlesky, úklony a sliny.

Děkuji za Hanetku, která mi vstoupila do cesty a vedla mě, oživila Lure a celý příběh. Doplnila šťávu a vymazala nudné partie. Opravila odporné chyby a vykrákala mě za uši při pokusech o mord (viz Pearl a její znásilnění).

Děkuji paní učitelce za to, že mě naučila písmenka a psát... Ok, už končím.

Prostě a jednoduše: Díky všem a všemu, vaše Misabells. Lollipop!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

52)  danje (10.08.2013 21:54)

Jo a ještě: je to moje první přečtená povídka, kde nejsou Bella a Edward hlavními postavami. Tudíž moje zlomové období. Takže díky za novou cestu poznání.

51)  danje (10.08.2013 21:49)

Mooc pěkné Přečetla jsem za jeden den celou povídku . Opravdu krásná práce. Děkuji zažítek

Bella131Black

50)  Bella131Black (04.09.2012 17:36)

Ten příběh byl skvělej.... Strašně jsem se u toho nasmála a někdy jsem dokonce brečela smíchy(bylo to docela často)

Jalle

49)  Jalle (05.08.2012 14:53)

Ďakujem za krásny príbeh a moje výbuchy smiechu prečítala som to za rekordný čas takže to bolo super. Amen.

48)  AddyCullen (27.08.2011 11:53)

Krása...

Never

47)  Never (18.08.2011 12:35)

Pche! To není fér! Když jsme zapíjeli synovečka, tak bylo zle. :D A oni můžou! :D Opravdu nefér!
A já odcházím na cestičku zvanou Sladké koření.

46)  Petronka91 (13.06.2011 15:53)

to bylo tááááák sladký...opilci jedni...a mě s sebou nevzali...

45)  Anna43474 (25.04.2011 16:55)

Zase na mě dopadla ta nostalgie z konce. A to si ještě pamatuju, jak jsi přísahala, že Tabula rasa je poslední. Nebo tenhle příběh. Nebo jak jsem vždycky některou z částí tohohle dlouhatánského příběhu dočetla a byla jsem vyždímaná jak hadr v pračce :'-( A stejně jsem znova smutná, protože tohle je pro mě prakticky poslední povídka - všechny už mám totiž přečtené dvakrát (ano, dokonce i Cinny a Petea ). Někdy prostě nejde odolat. A myslím, že si to možná někdy ještě jednou zopakuju
Díky moc
TKSATVO

44)  Lucul (02.02.2011 12:44)

Super, absolutne souhlasim s 43)Twigirl, od zacatku do konce krasne pribehy.

43)  Twigirl (22.01.2011 22:59)

Psala jsem ti komentář i na jiný web, však určitě víš kam, ale nevím, jestli tam ještě chodíš, protože už přidáváš kapitoly jen sem, tak to kopíruju a raději dám i sem...
;) ;) ;)
Poslední tři, ne počkej, možná čtyři dny, jsem strávila ve společnosti tvých neuvěřitelně skvělých, místy až nechutně smutných, a přitom celou dobu – vtipem napěchovaných příběhů. Každý z nich ve mě něco zanechal a přiznávám se, že jsem si ty poslední dny s tvými povídkami a postavami fakt užila.Nemohla jsem psát postupně komentáře, nefungoval mi net, tak jsem si to zkopírovala do wordu a četla to postupně.Víš, že to má přes tisíc stránek?A to tisíc úžasných stránek!!!Milovala jsem Manua.Ach, tak strašně moc.U toho příběhu jsem měla tolikrát slzy v očích až to pěkné nebylo.Bylo mi ho strašně líto.Ta jeho láska ke Skylar. To, jak ho pořád odmítala proměnit, ty jeho pokusy o sblížení a co nakonec to jejich shledání. Neexistuje nic krásnějšího!!!A doteď, kdykoli se objevily jejich postavy v nějakých dalších povídkách, užívala jsem si to. Nejsem moc zastánce Jacoba, ale v tvém příběhu to bylo tak originální a tak jiné, že i oni se nesmazatelně zapsali do mého srdíčka.A Josh s Lure, ach...Lure!!!Tu miluju!!!A Travettiho snad ještě víc.Ne víc než Manua, to asi nikdy nikoho, ale i tak je Travetti úžasňák. Krásná postava, dokonalý příběh a neskutečně okořeněný Sethem. Postava Rory byla strašně zajímavá. Stejně jako další postavy.V každém příběhu byla povaha hrdinů jiná, při tom, tak nějak, naprosto pochopitelná a v tvém podání jsem jim to prostě všechno věřila a prožívala to s nimi. Příběh Chrise a Hannah a „Dády“ neskutečně vtipný a prošpikovaný srandičkama, že jsem se opravdu, upřímně, bavila.A ve všech těch příbězích, nezaměnitelná, nepatrná a přitom nepostradatelná účast postav Edwarda a Belly, která mi tam hrozně seděla. Není moc povídek o E a B a jejich životu po přeměně, po Nessie a tak a pro to se mi jejich soužití a rozrůstající rodinka vždycky dostává hrozně moc pod kůži.A ty jsi to navíc udělala tak dokonale!!!Jsem ráda, no spíš jásám, že ještě není úplný konec. Čeká mě ještě Sladké koření, ačkoliv to bude muset asi chvíli počkat, protože by manžel mé další sezení s notebookem na klíně asi nepřežil, ale slibuju a slavnostně přísahám, že mě nic neodvede od záměru se vrhnout do dalšího pokračování tohoto příběhu, protože prostě nechci konec.Nechci se rozloučit s Manuem, Skylar, Rory, Lure, Travettim a dalšími.Jejich příběh se mě dotkl a těším se na další!!!Díky za tohle dílko, za těch tisíc stránek s nimi!!!

Yasmini

42)  Yasmini (05.01.2011 23:13)

Kočeno bylo to krásné. Hanetka je poklad to máš pravdu. Tak se přidávám s díky. Ale slova a nápady byly tvoje. Takže tleskám a klaním se.

Koukej zase něco takého napísat. Myslím, že ve vzduchu je cítit nějaké koření. Asi se v nejbližší době podívám pod pokličku.
S Yasmini

Gassie

41)  Gassie (30.12.2010 18:25)

Omlouvám se, že se hlásím až teď. Ale vrhla jsem se na celou povídku najednou a postupovala jsem a na komentáře nemyslela
Další série a další úžasná povídka.
Danny a Hanny jsou bezva
Končím s plkáním. Jdu dál

Fanny

40)  Fanny (11.11.2010 22:25)

Jak už jsem psala, že Nomádka, Jahodové nebe, Tabula rasa jsou úžasné a nepřekonatelné tak Když kočka není pes je povídka, která ani nedovolí na sebe zapomenout tím spíš, že uzavírá (a já stejně doufám, že jen dočasně) celý příběh od Třech trůnů až po Hanny a Dannyho v ve své povídce Když kočka není pes. A děkuju, že jsem si mohla něco takového přečíst...

39)  Lizzie (06.11.2010 12:23)


Dííííík za tebe a tvé povídky!

Amisha

38)  Amisha (27.10.2010 12:39)

V první řadě musím poděkovat za nádhernou povídku. Zvedala mi náladu když mi nebylo zrovna nejlíp, taky mi ji tedy kazila když jsem zrovna byla veselá .
Škoda, že už nebudeš pokraočvat v dalších příbězích téhle rodiny, ale ty určitě vymyslíš nějakou úžasnou další serii.
Speciální poděkování patří Hanetce: Miláčku ty jsi pro nás nejlepší múza, držíš nás nad vodou a podporuješ nás v nápadech a zabraňuješ nám vraždit naše postavy (že Míšo?)

Holky děkuju!

krista81

37)  krista81 (24.10.2010 01:04)

Páááni konec - zase nějak brzo :(
Takže konec celé série? Jak už někdo psal - knižní vydání by nebylo marný, určitě bych měla ráda Tvoje příběhy jako knížku doma
Byla to moc krásná povídka - ostatně jako celá série a vždycky jsem se těšila na další díl.
Bude mi chybět, ale snad začneš psát něco jiného?
+ velké poděkování Hanetce za její nádherné verše
Díky za krásné čtení.

36)  Crystal (23.10.2010 22:41)

Dva dny jsem několikrát denně měnilav adrese číslo 43 na 44 a tu kapitolu to ne a ne otevřít. Až dneska jsem si všimla, že funguje tlačítko další kapitola a tak jsem klikla, no...

Když jsem zahlédla slovíčko epilog, do očí se mi vlily slzy, protože tahle povídka byla neskutečně dokonalá, byla to povídka, která si nezasloužila mít konec.

Každičkou kapitolu jsem žasla nad tím, jak jsi vůbec dokázala vymyslet ten příběh - tak krásný, plný citů, zvratů a domyšlený do nejmenšího detailů. V tomhle jsi skvělá a já ti opravdu závidím.

Epilog byl krásný, nevím, co víc bych psala, protože žádné slovo to nedokáže vystihnout, bylo to neskutečné.

A když jsem si četla slova autora a to, že už nemudeš psát další přiběh téhle rodinky, vyklouzly mi slzy.

Díky, že jsi mi dala možnost si přečíst něco tak skvostného, jako byla právě tahle povídka.

35)  Zuzka (23.10.2010 19:20)

Se slzou v oku se loučím s postavami,které mi zpříjemňovaly život,jejichž osudy mě nejednou rozesmály, rozplakaly, přinutily lapat po dechu a kontrolovat srdeční tep. Tak tedy staří známí Cullenovi, Manu a Skylar, Rory,Taaveti,Joshuo a Lure ,Hanny,Danny, Chrismasi a Pearl nedokážu říci sbohem. Pokud nás už autorka (autorky) nebude provázet vašimi dalšími příběhy velice ráda se budu vracet k těm starým.
MisaBells tvoje povídky jsou úžasné, všechny hrdiny jsem si vždy hned zamilovala.
Hanetko, co na to říct, tvoje verše jsou jednoduše kouzelné.
Holky moc děkuji.

KaculKaB

34)  KaculKaB (23.10.2010 09:53)

V prvé řadě ti (vám) chci poděkovat, že jsem si mohla tuto úžasnou povídku přečíst. Ani nemůžu uvěřit, že je už konec. Bude mi ta střelená rodinka vážně chybět. Ale co? Život jde dál... Nemůžeme tě tu na kolenou prosit o pokračování, pokud sama nechceš. Vážně nechceš? To ti toho prcka není líto, že nebude mít svůj příběh? Ne, já mlčím, tleskám a tiše závidím. Těším se na další tvé výtvory...

milica

33)  milica (23.10.2010 08:44)

Tvoje povídky na téma Cullenovi a spol. jsou prostě úúúžasné. Jsi si opravdu jistá že nebudeš pokračovat?? Chudák miminko, nebude mít svůj příběh?? :) :) :) :) No každopádně jsem se vždy těšila na další povídku a jsem naprosto nadšená DÍKY

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still