21.05.2010 [08:00], anamor, ze série Každá lež jednou skončí, komentováno 6×, zobrazeno 2958×

Tak protože jste minule psaly komentáře a tím ukázaly zájem, je tu další. Tahle písnička se mi moc líbí a i text k tomu sedí Tak co tu dnes pro vás mam? Bella je ve svém novém domě a pokouší se postavit na nohy. Když se jí objeví příležitost, jak se pomstít i jak trochu zapomenout na to, co se děje. Pomůže to? Dopadne to podle jejich představ? A nebo se zase vše zkazí? A co Mike, jak se do toho on zaplete?

28. kapitola - Nechci nic slyšet ani vidět

Byly to už dva týdny, já se stále neodvážila jít do školy. Nikoho z rodiny jsem neviděla a byla jsem za to i ráda. Esme mi volala, ale já to nezvedla, jen jí napsala prostou sms - Potřebuju být sama. Jsem si jistá, že kdyby chtěli, našli by mě bez mrknutí oka, ale oni respektovali to, že chci být sama, a já jim za to byla vděčná, nechtěla jsem teď nikomu vysvětlovat, proč jsem se odstěhovala od svého manžela, ať jim to chlapec vysvětlí sám, on to dokáže.

Můj domeček byl už útulně zařízen, vše mělo svoje místo, ven jsem chodila jen do obchodu pro jídlo a nebo na lov, to jsem ale chodila v době, kdy jsou ve škole, aby jsem se nepotkali. Blížil se konec dalšího víkendu a já se rozhodla jít konečně do školy.

Večer jsem si vše nachystala, co si vezmu na sebe. Vyzývavé oblečení, aby věděl, o co přichází. Z krku jsem si sundala prsten, dívala jsem se na něj a začala zase brečet.

„Elizabeth, proč mi to dělá?" ptala jsem se beznadějně jeho matky, i když to nemělo smysl. Prsten jsem schovala do šperkovnice a šla spát.

Bála jsem se docela toho, ale už jsem musela, bylo by to moc divné. Se strachem, kterému jsem nedovolila proniknout ven, jsem se vydala do školy. Zaparkovala jsem schválně jinde než ostatní členové mé rodiny. Jen co jsem vystoupila, už mě objímala Alice.

„Bell, tolik jsi nám chyběla, a hlavně Esme,“ šeptala mi do ducha a pevně k sobě tiskla.

„Vy mě taky, ale bude to tak lepší,“ odpověděla jsem potichu. Překvapeně se ode mě odtáhla.

„Co bude lepší?“ On jim to neřekl? Střelila jsem pohledem po něm a on se raději koukal do země.

„To, že jsem se odstěhovala a budu bydlet sama,“ odpověděla jsem. Všichni až na Edwarda na mě vykulili oči.

„To nemůžeš, Esme to zdrtí,“ řekli všichni najednou, jako by to měli nacvičeno.

„Jsem už dospělá, mám právo na svobodu,“ odpověděla jsem neutrálně.

„Ale v tom případě jsi si něco zapomněla doma,“ zasmál se Emmett a podíval se na Edwarda.

„Věř že jsem si nic nezapomněla, co mělo zůstat, zůstalo,“ odsekla jsem ledově a vydala se na hodinu, kterou jsem měla s Jasperem. Za to jsem byla ráda, protože on mě nebude zpovídat. Nakonec se mnou ani nemluvil a já za to byla ráda. Další hodinu jsem měla s Emmettem, ten chtěl mluvit, ale když jsem ho zpražila hnusným pohledem jen co otevřel pusu, rozmyslel si to a byl taky ticho, on by nemusel přežít, kdyby mluvil.

Další hodinu jsem měla se svou sestřičkou Alice, která do mě pořád hustila a ptala se, co to má znamenat a co já a Edward.

„Tohle manželství nikdy nemělo šanci," odsekla jsem jí na konci hodiny a odešla na další, kterou jsem měla bohužel s Edwardem. S povzdechem jsem se vydala na další hodinu. Ještě nebyl v učebně, a tak jsem si sedla na místo k oknu a dívala se ven. Zřetelně jsme slyšela vrznutí židle, ale nebrala to na vědomí.

„Bell,“ promluvil na mě s bolestným hlasem. Připomnělo mi to, když se k nám vrátil a chtěl se mnou mluvit a já se rozhodla být stejná jako předtím.

„Nechci nic slyšet,“ řekla jsem ledově a stále se dívala ven z okna.

„Já si chci promluvit,“ odpověděl naléhavě.

„Ale já ne, není už nic, co bychom si mohli říct. Předtím jsi měl dost času na mluvení, ale mlčel jsi, tak mlč nadále,“ řekla jsem naštvaně a otočila se k němu. Můj výraz mu mohl prozradit jen podrážděnost, ten jeho zase stáhnutou smutnou grimasou, ale litovat ho nebudu, on mě taky nelitoval, když se scházel s Jess.

Odvrátila jsem od něj zhnuseně tvář a dívala se z okna, dokud nepřišel učitel, pak jsem se věnovala jemu. Nastala pauza na oběd a já se rychle vydala do jídelny. Cestou jsem potkala Mika, tak jsem si začali povídat. Seděla jsem s ním, Jess a Angelou na obědě. Povídali jsme si a já stále cítila pohledy mé rodiny v zádech, ale pokoušela jsem se je ignorovat.

Byl konec oběda, v jídelně už moc lidí nebylo, jen moje rodina a pár dalších, u našeho stolu jsem byla jen já a Mike.

„Tak co, Bell, nezajdeme si někdy do kina?“ zeptal se Mike.

„A víš, že ráda?! Potřebuju někam mezi lidi, co třeba už dnes?“ usmála jsem se na něj a on se usmál široce na mě.

„Jo, klidně. Tak já tě vyzvednu kolem sedmi."

„Jo, na zastávce mě vyzvedni, jo?" usmála jsem se na něj. Ještě jsme se rozloučili a odešel na svou hodinu.

Odnesla jsem i svůj tác a vydala se na další hodinu, kterou mám s Alice, Jasperem a Edwardem. Před učebnou mě ale zastavily studené ruce, které mě strhly na stranu.

Zmateně jsem se dívala na Edwarda, který stál přede mnou.

„Proč jdeš s tím červem ven?“ zavrčel na mě.

„Tobě to může být jedno, a chce se mi do kina a nabídl se mi, tak co?“ zavrčela jsem na něj zpátky. Chtěl mi něco říct, ale přišla k nám Jess.

„Copak, sourozenci se hádaj?" zasmála se a já měla chuť ji uškrtit.

„Jo! Ještěže nejsem Masenová, to bych tomu dala," odfrkla jsem si a odešla do učebny. Edward i s Jess mě následovali a já se vydala k Jasperovi.

„Udělal bys mi, bráško, službičku,“ usmála jsem se na něj andělsky.

„Co potřebuješ, Bell?“

„Sedni si se svým retardovaným bratrem, prosím,“ usmála jsem se na něj. Překvapeně se na mě díval, ale posadil se místo něj a já tak seděla s Alice. Ona si mě i Edwarda nedůvěřivě prohlížela. Hodina proběhla mlčky, pak následoval tělocvik, který má celá rodina. Hrál se basketball. Moc jsem se nezapojovala na rozdíl od kluků. Prali se o míč a mě neušlo, že Edward, kdykoliv mohl, srazil, nebo něco udělal Mikovi, ale tak, aby to nebylo nápadné. Nechápala jsem, o co mu jde. On si začal s Jess, tak ať toho nechá.

Jakmile skončila poslední hodina, rychle jsem se dostala ke svému autu, aby mě nemohl Edward odchytit. A jela jsem domů, ke mně domů.

Tam jsem hned začala plánovat, co si vezmu, a pak mi došlo, že je mi to jedno. Nechci na někoho, jako je Mike, zapůsobit a dávat mu zbytečné naděje. A tak jsem si vzala jen černé rifle, modré triko s výstřihem a k tomu černé sáčko. Připravila jsem si to na postel a vydala se na lov. Ulovila jsem si srnku a vrátila se domů. Udělala jsem věci do školy, co mi dali učitelé, že jsem zameškala, a to mi akorát stačilo do půl sedmé, kdy jsem se oblékla, trochu nalíčila a byla hotová. Šla jsem pomalu k stávce, kde jsme měli nakonec schůzku. Nechtěla jsem, aby se vědělo, že jsem se odstěhovala od rodiny. Mike už tam byl, zhluboka jsem se nadechla a šla k němu. Snažil se být milý a pozorný, ale i tak to nebyl kluk pro mě.

Dojeli jsme ke kinu. Dávali nějakou komedii, a tak koupil dva lístky, ještě popcorn a pití. Před sálem se ale stalo něco, co jsem nečekala a co mě bolelo i štvalo. Stál tam totiž Edward s Jessicou. Zhluboka jsem se nadechla a Mike mě už táhnul k nim. S Jess si notovali, že je to super, jak jsme se potkali a tak.

Vevnitř jsem zjistila, že sedíme vedle sebe a Edward si u Jess vymluvil na to, že mě musí hlídat, a sednul si vedle mě, což mi vadilo, ale pokoušela jsem se ho ignorovat.

Jenže po nějakých dvaceti minutách se mi na stehně objevila Mikova ruka, podívala jsem se na něj a odsunula ji. Tohle tedy ne, jeho dotyk mi byl nepříjemný. Ale hned poté se na mém druhém stehně objevila ledová ruka. V tu chvíli se mi zrychlil tep a já se musela uklidnit. Ruka se pomalu sunula výš a výš. Chytla jsem jeho ruku a posunula ji níž. Abych ji pustila, musela jsem se dlouho přemáhat. A nakonec mi ji pevně chytil on a nechtěl pustit. Pokoušela jsem se mu vykroutit, ale tak, aby si toho nevšiml, což nešlo.

Podívala jsem se na Edwarda a jeho koutky byly pozvednuté nahoru. Celý zbytek filmu mě pevně držel a nechtěl pustit. Po chvíli jsem to vzdala a nechala se držet. Jen jsem nechápala, co si od toho chlapec slibuje.

Když film skončil, rychle jsem se mu vyškubla a kupodivu mě pustil. A já za to byla neskonale vděčná. Světlo se rozsvítilo a já se na Mika usmála. Vstala jsem jako ostatní a vydala se celkem rychle ven. Chtěla jsem už jet domů, vůbec se mi nelíbilo být tu s Edwardem, jenže se proti mně všichni spikli, protože se domluvila ještě společná večeře, a tak jsem musela s nimi.

Docela jsem se bavila, když jsem se dívala na Edwarda, jak polyká jídlo, bylo to dost zajímavé. Ale v tom mi zazvonil telefon a podívala jsem se na číslo a zamrzla.

Rychle jsem se omluvila a šla k záchodům to zvednout.

„Prosím,"

„Ahoj, Bell, tady Alec," zasmál se do telefonu.

„Ahoj, Alecu, co se stalo, že sis na mě vzpomněl?"

„No, mám zjistit, jak se ti daří s manželem." Podívala jsem se okolo sebe a uviděla napjatého Edwarda.

„Proč? James chce další pokus?" zasmála jsem se, ale bylo slyšet to napětí.

„A víš, že i jo?" To jsem překvapeně vykulila oči.

„Tak mu vyřiď, že jsem šťastně vdaná a nechci na tom nic měnit." Tohle byla lež, ale jim o tom, jak jsme na tom, říkat nebudu.

„Měj se, Alecu, manžel volá," rozloučila jsem se rychle a vypnula hovor. Bez toho, abych se na Edwarda podívala, jsem odešla zpět ke stolu. Dojedlo se jídlo a mohlo se domů.

„Odvezu Bell domů, abys tam nemusel, Miku," řekl Edward a já se nemohl hájit, protože nikdo nemá vědět, že bydlím sama. Nechtělo se mi jet s těma dvěma, ale nic jiného mi nezbývalo.

„Díky za večer, byla sranda," rozloučila jsem se s Mikem a šla si sednou na zadní sedadlo Edwardova Volva. Cesta proběhla celkem v tichosti. U Jess před domem vystoupili oba, ale já to nechtěla vidět, přesedla jsem si vevnitř dopředu a zavřela oči. Opřela jsem si hlavu o okno a pokoušela se spát. Když jsem uslyšela, jak se zavřely dveře, nevzhlédla jsem, stále jsem si hrála na spící. Auto se rozjelo a já byla ráda, že budu za chvíli doma.

„Vím, že nespíš, otevři oči, Bell," zašeptal ke mně sametový hlas. Poslechla jsem a podíval se ven, on mě opravdu vzal ke mně domů. Myslela jsem si, že mě bude chtít vézt k nim domů.

„Bell, já," začal, ale já už nechtěla nic slyšet.

„Nechci nic řešit, jsem unavená," zašeptala jsem k němu. Smutně se na mě podíval a poté se ke mně naklonil odvrátila jsem tvář. Políbil mě na ni a poté na čelo.

„Sladké sny, Bell," popřál mi a já vystoupila. Doma jsem běžela do koupelny, kde jsem byla dlouho a brečela. Poté jsem unavená usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  mima19974 (21.05.2010 17:25)

dalsiii prosiim!
x DDDDDD

5)  jeanine (19.05.2010 21:47)

Teda to je napínavé!!!

4)  Lipi4 (18.05.2010 00:35)

Úžasný dílek

2)  zuzka88 (13.05.2010 21:17)

No... docela by mě zajímalo, co Edward s Jessicou měl nebo neměl. To, že je spolu viděla, ještě neznamená, že ji podváděl, ale je fakt, že to taky neznamená, že je to svatoušek. Měla by ho vyslechnout, teda když jí to chce vysvětlit. To její nechci nic slyšet a řešit je sice hezký, ale ničemu to nepomůže a ona se tak ještě víc trápí. Kdyby si to vyříkali, bylo by aspoň jasno. To je můj názor.

1