Každá lež jednou skončí - 27. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

20.05.2010 [08:00], anamor, ze série Každá lež jednou skončí, komentováno 9×, zobrazeno 3246×

Bella se rozhodla ,a tak jen musí vyřešit, jak odejít bez toho, aby jí přemlouvali. Zvládne to? Co bude dělat Edward, až se to dozví? A co Mike, jak on se do toho všeho zaplete?

Musím odejít

Celá promočená zmrzlá, naštvaná a zlomená jsem se vrátila do domu předním vchodem. V obýváku byli jen naši a Edward, všichni tři se na mě vykuleně koukali.

,,Ježíši, Bell, cos vyváděla?" vyhrkla se strachem máma.

,,Nic, byla jsem se vyvětrat, jdu spát," odbyla jsem je a vydala se nahoru do schodů. Slyšela jsem za sebou další kroky. Že by můj manžel? odfrkla jsem zhnuseně v mysli. Nevšímala jsem si ho a šla do pokoje, ve skříni jsem si našla oblečení a zalezla do koupelny. Zamknula jsem se a vlezla si pod horkou vodu, která mě uvolnila, ale nepomohla mi zapomenout. Ba naopak, zase jsem viděla před sebou Jessicu, asi se mi směje. Nedokázala jsem se uklidnit a tak jsem se po zdi svezla k zemi a začala brečet. Objala jsem si pažemi nohy, které jsem si přitiskla k hrudníku.

Jak tahle zrada bolela víc než to, že díky němu jsem byla ve Volterře. Neuvěřitelně to bolelo a já začala pociťovat bolest v hrudi, přesněji na srdci. Zase za to mohl on, vždy za to může on. A já už to tak dál nechci, chci žít, ne se pořád kvůli němu trápit. Já už na to nemám. Vždy se pořád ode dne, kdy jsem jeho i Elizabeth poznala, trápím a mám toho dost.

Po hodně dlouhé době jsem se uklidnila a vylezla. Usušila jsem se a podívala se na své stehno, kde byla jen jizva, stehy táta už vyndal, byl to už měsíc. Tak dlouho se navzájem mučíme, a já to musím už ukončit, pro naše dobro. Oblekla jsem se do tepláků a trika, po chvilkovém váhání jsem se vydala do pokoje.

Velké překvapení pro mě bylo, že tam byl, seděl v křesle u okna a díval se ven. Zavřela jsem za sebou do koupelny a vydala se do postele. Lehla jsem si a ani jednou se na něj nepodívala a už vůbec nepromluvila. Nestojí mi za to, když mi nedokáže říct pravdu do očí místo toho, abych se trápila.

Pro jistotu jsem se ještě otočila zády k němu a usnula. Měla jsem neklidné spaní, jako od doby, kdy se mnou můj manžel není v posteli.

Ráno jsem měla další překvapení a to že Edward byl stále v pokoji, seděl na tom křesle a koukal ven. Hned jsem od něj odvrátila pohled, protože bych začala brečet a šla jsem si najít oblečení. Černé rifle, triko taky černé a žlutou mikinu přes hlavu. Vzala jsem si to a vydala jsem se do koupelny, kde jsem se umyla a oblékla.

V kuchyni jsem si vzala tousty od Esme a mohli jsme vyrazit. Dnes jsem jela sama svým autem, abych mohla uskutečnit svůj plán. Alice nic neví, protože mám přes sebe stále štít. Až se dozví, co jsem udělala za jejími zády, tak mě zabije, ale bylo mi to upřímně jedno.

V autě jsem byla v klidu, protože jsem byla sama. Nechala jsem se ovládnou svou láskou k rychlosti a šlápla jsem na plyn. Před školou jsem byla během chvilky a tak jsem se vydala hned na hodinu. Bohužel jsem zahledla mávání Jess na Edwarda. Přidala jsem do kroku, abych už byla v učebně. Až tam jsem si uvědomila, že mám tu hodinu s Edwardem.

Naštvaně jsem se sesunula na židli. Do třídy začali pomalu chodit lidé. Dívala jsem se ven z okna a nevnímala, ani když vedle mě vrzla židle. Ale když se vedle mě ozvalo vrčení a před lavici se postavil Mike, zmateně jsem se na něj dívala a Edward vedle mě tiše vrčel.

,,Potřebuješ něco, Miku?" zeptala jsem se ho a usmála jsem se. Edward začal ještě víc vrčet, nemá důvod hošánek, ať si toho nechá. Nadávala jsem v duchu.

,,No, Bell, říkal jsem si, jestli bys někam nešla se mnou." A usmál se. Byl milý a já budu ode dnes volná, proč toho nevyužít a nezačít žít nanovo jako můj manžel?

,,Dnes nemam čas, Miku, ale ráda bych si vyšla," usmála jsem se na něj a jemu v očích zajiskřila naděje. Přikývnul a odešel a vedle mě se ozvalo hrozivé zavrčení, až jsem se lekla a nadskočila. Překvapeně jsem se podívala vedle sebe na Edwarda, který si mě měřil naštvaným pohledem, ten jsem mu oplatila ledovým a dál si ho nevšímala.

Po hodině jsem na nic nečekala a šla na další hodinu, od které začínal můj plán, odchod.
Hodinu jsem měla s Rose. Už během hodiny jsem se chovala jako že je mi špatně a díky mému umění jsem to dokázala tak, že se o mě Rose vážně bála.

,,Není mi dobře, pojedu domů," zašeptala jsem k ní potichu.

,,Jen jeď, Bell, omluvím tě. Nechceš odvézt?" ptala se starostlivě.

,,Ne, to je dobré, to dojedu," usmála jsem se na ni lehce a poté vyšla ze třídy a zamířila si to, rovnou k autu. Už zvonilo na další hodinu, tak mě nikdo neuvidí. Měla jsem dnes vážně štěstí, protože Esme jela do Port Angeles.

Tašku jsem hodila na sedadlo spolujezdce a nasedla. Zapnula jsem si pás a poté se rychle rozjela domů. Musím to vše stihnout, než se vrátí domů. Nechám jim jen dopis, nechci s nimi mluvit. I když budu pořád chodit do stejné školy, i bydlet ve stejném městě, ale tak týden je nechci vidět, ani jednoho.

Rychle jsem zastavila před domem a vydala se k Esme do pracovny, kde má krabice, vzala jsem si jich pár a vydala se do pokoje. Vyndala jsem zpod postele kufry a dala je na postel. Krabice jsem složila a dala je vedle postele.

Začala jsem dávat věci do krabic. Notebook, knihy, učivo, některá CD. Vše, co bylo moje, jsem naházela do krabic. Fotky a vše, co jsem měla na památku. Krabice jsem vzala a odnesla do auta. Nebyly těžké, takže nebyl problém.

Vrátila jsem se tedy do pokoje a začala balit oblečení, které potrvá dlouho. Přeci jen můj šatník byl díky Alice dost velký. Ale vše si brát nebudu. Jen to, co budu nosit a potřebovat, třeba šaty, na co by mi byly? Usmála jsem se, Alice mě do nich narvala jen málokdy od doby, co ženy mohou nosit kalhoty, a tak je nosím pořád.

Balila jsem si oblečení do kufrů a pořád hlídala hodiny, měla jsem dost času. Vyndávala jsem další štos triček, když mě za paži zachytila studená dlaň. Naskočila jsem a vykřikla. Rychle jsem se otočila za majitelem a zůstala zírat. Přede mnou stál Edward. Mračil se na mě a pevně svíral mojí paži. Vyškubla jsem se mu a beze slova zamířila ke kufru, kam jsem dala oblečení.

,,Co to sakra děláš?" křikl najednou rozčíleně. Otočila jsem se k němu čelem a koukala se mu do očí, které byly vzteklé.

,,Balím si věci," odpověděla jsem ostře, obešla jsem ho a šla si pro kalhoty do skříně. Vrátila jsem se ke kufru, kam jsem je zabalila.

"Proč se balíš?" zavrčel na mě.

,,Protože se stěhuju," křikla jsem na něj a otočila se k němu. Otevřel pusu a jen na mě nevěřícně zíral.

,,Nikam tě nepustím," odpověděl potichu, přišel ke mně a silně mě objal. Proč mi to jen dělal? Začala jsem ho mlátit do hrudi a odtáhla se od něj.

,,Já se tě neptám, já ti to oznamuju," odsekla jsem mu.

,,Proč?" ptal se nechápavě, vůbec jsem ho nechápala.

,,Protože se mučíme, nevydržíme spolu v jedné místnosti s lidmi, natož sami. Nedokážu s tebou být už pod jednou střechou," zadívala jsem se mu do očí, kde byl smutek, který jsem vůbec nechápala.

,,To není pravda, dokážeme spolu být, jsme manželé," protestoval, ale tak chabě, že jsem se mu málem vysmála.

,,Řekni mi, kdy jsi mě naposledy samovolně jen tak políbil, dotknul se mě? Nemyslím ty tvoje předem promyšlené dotyky, které byly jako od kamaráda a ne manžela. Vždyť od doby, co jsme tady, ses mě ani nedotknul. Pořád běháš venku a bůhví s kým," zakřičela jsem na něj.

Otočila jsem se zpět ke kufru a dobalila, zavřela jsem ho a vzala si do ruky, otočila jsem se zpět k Edwardovi.

,,Neodcházím od rodiny jen z domu. Budu bydlet tady ve městě. Musím odejít, nedokážu už žít s tebou pod jednou střechou. Už se kvůli mě nemusí omezovat. Vyřiď to ostatním, asi týden chci být v klidu a nikoho z vás nevidět, poté se objevím ve škole. Sbohem," zašeptala jsem k němu a odešla z pokoje, nepokoušel se mě zastavit. Kufr jsem hodila do auta, naposledy jsem se na něj podívala a viděla Edwarda na verandě, jak se na mě nevěřícně kouká.

Nasedla jsem do auta a jela rovnou do svého nového domu. Byl to malý jednopatrový domek na kraji Forks. Vyndala jsem věci a vydala se dovnitř, otevřela jsem klíčem, co byl pod verandou, jak jsem se domluvila. Vešla jsem dovnitř, nábytek tu byl po bývalých majitelích a byl v pořádku, tak nebyl důvod nakupovat nový.

Nahoře v patře byly dva pokoje a jedna koupelna. Tohle mi akorát stačilo. Dole byl obývák, kuchyně a chodba. Co víc bych já sama potřebovala? A tak jsem si začala vybalovat věci.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9) mima19974 (21.05.2010 17:07)

kraasne........ chuda Bell
x D

8) jeanine (19.05.2010 21:40)

No teda mazec...

7) Leni (14.05.2010 12:43)

Hm, jsem tedy moc zvědavá co za tím jeho chováním vězí. Něco se mi na tom nezdá.

6) MichellCullen (13.05.2010 21:01)

Teda celou dobu co jsem to četla jsem měla svíravý pocit na srdci. Jestli jí Edward opravdu podvedl tak je to hajzl všech hajzlů :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

5) viki (12.05.2010 17:24)

Paráda, paráda, paráda !!!

4) witmy (12.05.2010 13:15)

jen by mě zajímalo co se to s edwardem stalo jinak super kapča už se těšim na pokráčo

3) Happy_Trip (12.05.2010 11:47)

Nádhera......jen je mi líto Belly.....a Edward....pořád je rozkošnej hezounek..ale parchant...ale tak víš to jen ty jak to dopadne a já se těším na pokračování pig