25. kapitola (Divný pocit)

Ráno jsem se probudila s divným pocitem, hmatala jsem vedle sebe na postel, ale nikoho jsem nenašla. Zase mě nechal celou noc samotnou, povzdechla jsem si a posadila se. Podívala jsem se z okna a zděsila se, tohle nevypadalo jako ráno, rychle jsem strhla pohled na noční stolek, kde jsou hodiny. Bylo už skoro odpoledne, všimla jsem si papírku na stolku a tak jsem si ho vzala a přečetla.

Ještě jednou jsem si povzdechla a ztěžka spadla do peřin. Tohle ještě bude zajímavé a něco mi říkalo, že je vše špatně. Po nějaké sobě jsem se zvedla a šla do koupelny, umyla jsem se a vrátila do prázdného pokoje. Proč jsem měla pocit, že jinak to už nebude? Rychle jsem zahnala svoje myšlenky a vyhrabala něco na sebe, a to v podobě volných černých tepláků a modrého trika.

Vydala jsem se dolů za mámou, měla jsem i docela hlad. Už na schodech jsem ucítila krásnou vůni a můj žaludek se začal hlásit, jako bych o něm nevěděla. Pomalu jsem šla po schodech a pak rovnou do kuchyně. Esme doslovně tančila kolem plotny a já se musel usmát, vypadala u toho skvěle, což je neuvěřitelné. Posadila jsem se na židli ke stolu a dál ji pozorovala.

"Dobré, Bell, prospala jsi se? Carlisle říkal, že ti nebylo dobře," usmála se na mě a pohladila po vlasech. Byla jsem ráda, že táta neřekl nikomu, jak šikovná jsem byla. Kdyby to zjistil Emmett, asi by smíchy umřel, už ho vidím. Usmála jsem se na mámu.

,,Jo, je mi už dobře. Co dobrého vaříš?"

,,No, potřebovala jsem se zabavit. Dělám ti těstoviny se sýrovou omáčkou." Hned se mi začaly sbíhat sliny.

Po chvíli mi už nandávala plný talíř, který jsem do sebe hodila, ani nevím jak rychle. Neměla jsem co dělat a Esme se vrátila ke své práci, tak jsem si lehla na sedačku a pod hlavu jsem si dala polštář.

Zapnula jsem si televizi. Nikde nic nedávali a tak jsem docela dlouho hledala, než jsem konečně našla nějaký pořádný film. Ale také to nebyla žádná sláva. Bylo neuvěřitelné, že v televizi krom špatných jihoamerických telenovel nic nedávají. Kdyby se podle mě natočil film, myslím, že by se lidé vážně nenudili a dost by se zasmáli. Emmett by na to koukal celý den v kuse a neměl by dost.

S povzdechem jsem pozorovala alespoň ten trochu normální film a i tak jsem se nudila. Byl to klasický film na téma: ´Já tě miluju, ale vždy musí být problémy ve vztahu, aby se hlavní hrdinové dali dohromady´.

Ježíši, to neumí točit o ničem jiném? Je to dokonce i v jednom hororu o upírech, a to ten horor je děsná blbost. Už vidím upíra, co kousne člověka a nechá ho krvácet, vážně jsem se u toho nasmála, neuvěřitelně. Myslím, že se to jmenovalo - 30 dní dlouhá noc. Vážně se jim ten horor nepovedl. Alespoň se mají upíři čemu smát.

Koukala jsem na ten nesmysl v televizi, ale vůbec ho nevnímala, nevím, proč mě přepadl divný pocit, že se bude něco dít a já se toho bála a to hodně.

Pokoušela jsem se to nevnímat a dopadlo to tak, že jsem usnula. Můj spánek nebyl klidný, i přesto, že byl bezesný, spala jsme tak napůl. Jako když víte, že se bude něco dít a nemůžete usnout. Sice jsem okolí nevnímala, ale svoje myšlenky ano, i když bych je raději zahrabala hluboko pod zem.

Z tohohle hrozného spánku mě probudil až studený dotyk na mé tvář. Tak jak mě budil v poslední době. Musela jsem se usmát, ale nechtěly se mi ještě otevírat oči, protože jsem se cítila o něco klidnější, ale ne úplně.

Ucítila jsem, jak mě někdo bere do náruče, ale ani to mě nedonutilo otevřít oči. Víc jsem se jen k té osobě přitulila a nechala se odnášet. Po chvíli mě položil na něco měkkého, určitě postel a přikryl mě.

,,Edwarde?" špitla jsem.

,,Jen spi, lásko," zašeptal ke mně ten krásný samotový hlas a políbil mě na čelo. Přitulila jsem se k němu, už pár dní jsem musela usínat a spát sama, to bylo možná to, proč mám špatný spánek. Spokojeně jsem usnula. Tentokrát skutečným spánkem bez snů.

Proudila jsem se a v pokoji bylo šero, že bych spala celý den? Protáhla jsem se a uvědomila jsem si, že v posteli není nikdo jiný než já. Poraženecky jsme si povzdechla. Jestli se budu vždy probouzet sama, asi si brzo pořídím psa nebo velkého plyšáka. Vstala jsem z postele a zamířila rovnou dolů, měla jsem zase hlad.

V obýváku byl zbytek rodiny, všichni si dělali něco svého jako vždy, jen Edward seděl za klavírem a jen tiše koukal ven z okna do tmy lesa a nic nedělal, ani nehrál. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí. Nechala jsem ho být, ani si nevšiml, že jsem tady, a šla rovnou do kuchyně.

Nandala jsem si jídlo, co zbylo z odpoledne, a ohřála ho v mikrovlnce. Sedla jsem si zatím ke stolu a tupě zírala na jídlo, jak se otáčí, když se mi okolo pasu omotaly studené ruce, že by se probral?

,,Jak se vede, sluníčko?" zašeptal mi do ucha a poté na něj políbil.

,,Jo, celkem to jde, a ty?" zeptala jsem se s nezájmem, který jsem ani nemusela hrát a dál hypnotizovala svou večeři. Když mikrovlnka cinkla a já si chtěla vyndat jídlo, ale předběhl mě a talíř i s příborem postavil na stůl.

,,Cekem to šlo," usmál se na mě a já se pustila do jídla. Zbytek večera byl normální, jen večer to bylo divné, když jsem usínala.