14.05.2010 [08:00], anamor, ze série Každá lež jednou skončí, komentováno 1×, zobrazeno 3128×

Je tu další díl, který je spíše oddechový. Snad se vám bude líbit.

21. kapitola – Místo, kde to vše začalo

Byla jsem po tom všem dost unavená, a proto mě ani moc nezajímalo, kam letíme, protože domů to není. Letěli bychom s ostatními. Jen co jsme nasedli do letadla, opřela jsem si unaveně hlavu o svého manžela a usnula. Probudil mě až jeho sametový hlas, když mě budil.

„Miláčku, jsme tady, vstávat.“ Musela jsem se tomu usmát a otevřela jsem oči. Podívala jsem se na mého anděla a ještě víc se usmála.

Byla jsem ještě dost rozespalá, a tak mi pomáhal přes letiště do taxíku. Ani jsem nepátrala, kde se nacházíme, chtělo se mi ještě spát. Edward se pořád pochechtával a mumlal si pro sebe, že je to moc lehké. Když jsme vystupovali, nedal mi možnost se podívat okolo sebe a táhnul mě do hotelu.

„Máme tu rezervaci na jméno Masen,“ řekl Edward mile recepční, jejíž pohled na mého manžela se mi nelíbil, přemýšlela jsem, jestli jsem si přeci jen ty svatební šaty neměla nechat. Místo toho jsem se víc přitulila k jeho boku a nenápadně položila levou ruku na jeho hruď, aby byl vidět můj prsten. Věřte, že je nepřehlédnutelný, a ona ho viděla. Když na mě vykulila oči, usmála jsem se na ni. Edwardovi podala kartu od pokoje a s poděkováním jsme odešli.

Jen co jsme vešli do výtahu, se začal Edward smát. Dívala jsem se na něj a on se koukal na mě a nevěřícně kýval hlavou. Přitáhl si mě k sobě a vzal si můj obličej do dlaní, já mu dala ruce na pas.

„Bell, jsi neskutečná,“ zasmál se a políbil mě.

„Chci jen aby se vědělo, že jsi můj,“ špitla jsem k němu a ještě jednou ho políbila. Výtah se zastavil a Edward mě vedl bez zastavění ke dveřím pokoje. Pomocí karty otevřel. Chtěla jsem vejít, ale zastavil mě a vzal do náruče. Nečekala jsem to, a tak jsem vyjekla. Pak jsem si jen povzdechla a obtočila mu ruce kolem krku. Vnesl mě dovnitř a já se rozhlédla.

„Prezidentské apartmá, že?“ Jen přikývnul a já se začala smát. Otočil se se mnou uprostřed pokoje dokola a já viděla dveře do ložnice. To místo mě bude zajímat nejvíc.

„Proč tu jsme?“ zeptala jsem se, protože mě to vážně zajímalo. Mlčel, jen mě položil a došel k závěsům na druhé straně pokoje. Roztáhl je a za nimi byla velká prosklená stěna. Venku se akorát stmívalo. Došla jsem blíž oknům a podívala se ven.

Zatajil se mi dech, když jsem uviděla město. Měla jsem ho jako na dlani, ale o to mi nešlo. Spíš o to, jaké město to bylo. My byli ve městě, kde vše začalo – v Chicagu. Otočila jsem se na usměvavého Edwarda. S úsměvem jsem mu skočila přímo do náruče, omotala jsem mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Rty se přisály na jeho.

„Ale stále se ptám, proč tu jsme, můžeme sem přijet kdykoliv,“ zašeptala jsem, když jsem se po dlouhé době odtáhla od jeho rtů.

„Protože jsme neměli od svatby nikdy pořádně čas jen pro sebe. A po posledních třech měsících jsem si myslel, že bys chvíli strávila se mnou v klidu, než se vrátíme k rodině. A kde jinde být s tebou než tady v Chicagu?“ usmál se na mě a někam si i se mnou v náručí razil cestu. Moc mě to ani nezajímalo, protože si mou pozornost žádaly jeho rty, ale já se přesunula na krk.

Kam mě unáší mi došlo, až když mě pokládal na měkounkou postel. Ucítila jsem Edwardovy ruce pod mým tričkem, slastně jsem vzdychla a přitáhla si jeho rty. Když jsem uslyšela křupnutí a tričko bylo pryč.

„Edwarde, nemá nic na sebe,“ připomněla jsem mu při pohledu na moje triko na dvě půlky.

„Neboj se, zařízeno. Alice sem poslal kufry s naším oblečením,“ ďábelsky se na mě usmál a začal se věnovat mému tělu.

Ráno jsem se probudila sama. Překvapeně jsem se podívala po pokoji, ale nikde jsem ho neviděla. Pořádně jsem se protáhla a omotala kolem sebe deku. Vrátila jsem se do toho malého obýváčku, ale taky nikde nebyl. Kde se zase courá, povzdechla jsem si a šla blíž k prosklené stěně. Jak jsem tohle město milovala. Tady se mi děly krásné věci, i když tu byly i ty špatné. Ale hlavně, tady jsem se potkala s Edwardem.

V tu chvíli, jako bych si ho myšlenkami přivolala, se mi kolem pasu obmotaly paže. Jen jsem se usmála a dál se dívala.

„Jsi ráda?“ zeptal se opatrně. S úsměvem jsem se na něj otočila.

„Ne, jsem šťastná,“ zašeptala jsem k němu a věnovala mu první polibek dne. Odvedl mě ke stolku, kde na mě čekala snídaně. S chutí a hladem jsem se do ní pustila. V ložnici jsem si poté všimla kufrů, byly v rohu. Neváhala jsem a jeden otevřela. Bylo tam ale víc krajky než normálního oblečení. Vytáhla jsem si krajkové spodní prádlo, jiné tu ani nebylo, a poté našla vysněné triko a kalhoty. Bylo to sladěné do modré, vzala jsem si věci a šla do obří koupelny se vysprchovat. Vrátila jsem se do ložnice, kde už na mě čekal Edward.

„Co kdybychom se šli projít?“ usmál se na mě a já hned přikývla. Podal mi modrou mikinu. Oblékla jsem si ji a v ruku v ruce jsme opustili hotel. Edward mě vedl a já se nechala. Přeci jen znal to město pořád líp než já. Vedl mě někam k centru a já tu cestu začala poznávat, až jsem uviděla, kam mě vede - do nemocnice. I když jich je tu dnes víc, tahle se pořád zachovala. Před nemocnicí jsme se zastavili a chvíli se dívali na tu budovu.

„Niky mě nenapadlo, že uvidím tohle místo rád,“ zašeptal Edward.

„A mě nikdy nenapadlo, že v nemocnici najdu tebe,“ usmála jsem se něj. Edward se ke mně sklonil a políbil mě. Ano, tohle bylo místo, kde jsme se poprvé setkali i políbili.

„Děkuju za tenhle výlet,“ poděkovala jsem svému manželovi a vydali jsme se na další cestu. Procházela jsem se se svým manželem po městě, drželi jsme se za ruce a já byla dokonale šťastná. Až jsme se zastavili před malým rodinným domkem. Podívala jsem se na Edwarda a ten si prohlížel pečlivě dům.

„Tady jsme bydleli,“ zašeptal nakonec. A já si naplno vzpomněla na Elizabeth. Objala jsem pevně okolo pasu Edwarda a povzdechla si.

„Myslíš, že by byli spokojení s tvým výběrem manželky?“ zeptala jsem se na jednou, možná jsem chtěla i odlehčit atmosféru.

„Proč si myslíš opak? Máma by byla nadšena, měla tě ráda,“ usmál se na mě smutně.

„To sice ano, já ji taky, ale to, že sis nabrknul poloupírku, se kterou nebudeš mít lehkou věčnost,“ usmála jsem se na něj.

„Když jsem zvládl ty roky, kdys mě nenáviděla, zvládnu i věčno, když mě miluješ a já tebe,“ usmál se na mě a dal mi pusu na nos. Najednou jsem si něco uvědomila.

„Víš vůbec, kde mají tví rodiče hrob?“ Záporně zakýval hlavou.

„Táta je vážně hlava děravá. Nechal tvým rodičům na mou žádost hlavně kvůli Elizabeth udělat hrob. Mají ho na nedalekém hřbitově, chceš se tam jít podívat?“ Překvapeně se na mě díval a jeho pohled se ptal proč.

„Říkala jsem ti, že jsem ji měla ráda jako druhou mámu. A navíc jsem se musela nějak odvděčit za syna, jako jsi ty, kterého mi vlastně v nemocnici dala na krk,“ usmála jsem se na něj a on se usmál na mě.

Nechal se mnou vést na hřbitov, kde jsou jeho rodiče. Dovedla jsem ho tam a chvilku jsme tam strávili. Na večer jsme se vrátili na hotel a já byla utahaná. Z koupelny jsem rovnou mířila do postele, kde už čekal Edward. S radostí jsem se svalila do měkkých polštářů a jeho náruče.

Když zazvonil mobil, nestačil Edward zareagovat, držela jsem ho u ucha.

„Kdo dnes otravuje?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Ahojky, Bell, ještě žiješ? A Edward? Nepovraždili jste se už náhodou, nebo nezbourali hotel, byla už hádka?“ ptal se hned s nadějí Emmett. Musela jsem se smát.

„Ne, vše je v pořádku. Zrovna se válíme v posteli v těsném obětí. Dej mi Alice.“ Slyšela jsem jeho nesouhlasné bručení a Alicin křik, aby jí koukal dát ten telefon.

S Alice jsem si ještě chvíli povídala a poté hned usnula. Celodenní procházka vzala za své.

S Edwardem jsme strávili krásný, a po dlouhé době klidný víkend. Užívali jsme si jeden druhého a byli šťastní.

Když jsme se vrátili na Aljašku, bylo rozhodnuto že se budeme stěhovat do Forks, malého městečka ve Spojených státech, kde skoro celý rok až na pár výjimek prší a je zataženo. Ideální místo pro nás.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  Jalle (03.01.2013 12:47)

1