10.11.2010 [22:00], Linfe, ze série Jméno není všechno!, komentováno 23×, zobrazeno 5282×

4. kapitola

Běžely jsme zase kolem vody. Dneska už nebyl důvod nejít ráno běhat. Přednášky v Cambridgi měly tu výhodu, že začínaly až v devět. Ale na druhou stranu se tiše zatajoval fakt, že strávíte ve škole celý den. Žádný volný odpoledne nebo tak něco. K tomu byly jenom víkendy.

Minuly jsme místo, kde jsme předevčírem viděly ty veslaře. Dneska bylo v plánu oběhnout celý park. Jenomže za zatáčkou jsme zase nevěřícně zastavily a zíraly na most. Ten by sám o sobě nebyl nijak zvláštní, kdyby na něm v osm ráno nepostávala banda načinčanejch holek.

„No, je tohle to normální?“ zeptala jsem se udiveně.

„To asi ne,“ řekla zamyšleně Caroline. „Ale jen tak tam asi nestepujou, věř mi. Za tím musí něco bejt,“ dodala a rozhlížela se na všechny světový strany. Vypadala, že něco hledá.

To něco opět vyjelo ze zatáčky. Loď s těma namakanejma klukama. V tu chvíli se dav holek změnil na ječící a mávající monstrum.

„No, ty vole,“ vydechla jsem.

„Hele, není támhle to ten hezounek, co si to přihasil včera pozdě na přednášku k Fosterovi? Ten úplně na konci.“

Snažila jsem se zaostřit na kluka, co na něj ukazovala. Jako jedinej byl vidět celej, protože seděl až na kraji.

„Jo, vypadá tak,“ připustila jsem.

Musela jsem uznat, že bylo zase na co se dívat. Všichni měli přiléhavý tílka a svaly se jim vzdouvaly námahou. Veslice podjela most a kluci se konečně ocitli holkám tváří v tvář. Všichni se usmívali, ale jenom pan Anthony pustil veslo a holkám nahoře zamával. V tu chvíli se loď povážlivě zhoupla a ostatní mu začali nadávat do blbců.

Začala jsem se smát. „Tak tyhle školní playboye fakt nežeru. Většinou jsou hezcí, ale v hlavě maj pusto a prázdno.“

„Něco na tom bude,“ přikývla Caroline. „Vzhledem k tomu, že pan Foster včera říkal, že chodí na jeho přednášky už podruhý.“

„Hele, měly bysme jít nebo přijdem pozdě,“ zavelela jsem.

Dneska jsme měly jako první přednášku z ústavního práva. Do posluchárny přišel asi šedesátiletej stařík ve tvídovým saku a manšestrovejch kalhotách. Typickej anglickej profesor. Třísknul s hromadou papírů, co měl v ruce, o katedru a místo představování vyštěknul: „Co je to ústavní právo? Na co se vztahuje a co vyjadřuje?“

Vzal do ruky seznam studentů. Chvíli do něj koukal a pak pronesl medovým hlasem: „Třeba slečna Isabella Swanová.“

Celá třída vybouchla smíchy a já v tu chvíli věděla, že tohohle chlapa budu nenávidět až do konce svýho života. Byla jsem rudá a vzteky bez sebe.

„Ticho,“ zařval. Ten nemohl mít ani ponětí, čemu se smějou.

„Tak je tady Swanová?“ zeptal se ještě jednou, ale teď už dost podrážděně. Zvedla jsem ruku.

„Můžete mi vysvětlit, proč neodpovídáte na první vyzvání?“ uhodil na mě.

„Protože se nejmenuju Isabella Swanová. Jsem Bella Swanová a to je rozdíl,“ odpověděla jsem a rychle dodala, „pane.“ Jen tak pro jistotu, ale něco mi říkalo, že tohle už nezachráním.

„Tak, slečno Bello Swanová, můžete mi odpovědět na položenou otázku?“ Už zas měl ten nechutně medovej hlas.

„Ne.“ Zíral na mě a obličej mu taky pomalu měnil barvu. „Neznám odpověď.“

„Vy jste nečetla doporučenou úvodní literaturu? Tomkinse, Munra nebo Barendta?“

Zakroutila jsem hlavou. Byla jsem ráda, že jsem přečetla to, co nám zadal Foster. „No tak to budete mít dneska v noci co dělat, protože do zítra mi přinesete desetistránkovou práci na téma základy ústavního práva,“ zubil se na mě.

Svírala jsem lavici tak, až mi zbělely klouby, a přikývla. Profesor Higgins, jak jsem si přečetla ve studijním plánu, pokračoval ve stejném duchu i u dalších několika studentů. Když ani v jednom případě nedostal uspokojivou odpověď, zase zařval: „Takže mi tu práci přinesete do zítra všichni.“

Třída nespokojeně zahučela. „Nebo jich snad má být dvacet, těch stran?“ Slizoun jeden.

Tenhle chlap asi vážně neumí mluvit normálně.

„Potřebuju kafe,“ vyhrla jsem, když jsme konečně opouštěly posluchárnu. „A stejně ti ho dlužím.“

Caroline přikývla a dodala: „Jestli tohle přežijem a dostanem tu zkoušku, tak nás budou muset prohlásit za svatý.“

S kouřícíma kelímkama jsme dosedly venku na lavičku. Tupě jsem zírala před sebe a snažila se vzpamatovat z toho příšernýho zážitku.

„Vidělas tam Edwarda? Ty jeho vlasy, vypadal jako nějaká filmová hvězda.“

Obě jsme se s Caroline nevěřícně otočily, za náma seděly na další lavičce dvě holky. Vypadaly přesně jako ty, co stály ráno na mostě. Prostě nanynky.

„Hele, já ti nevím, mě se líbí víc Josh.“

„Pche, ten proti Edwardovi nemá nejmenší šanci. Copak jsi neviděla ty jeho svaly?“ přesvědčovala ji ta druhá.

Otřásla jsem se odporem. „Pojď, jdem na oběd,“ vyhrkla jsem a zamířila pryč.

„Ježíši kriste, ty holky jsou fakt úplně vypatlaný. Oni srovnávaj živýho kluka s nějakým blbečkem z knížky nebo z filmu. Navíc, jestli má Edward Cullen nějaký svaly, tak jsou asi úplně slepý. A to jsem ten debilní film viděla jenom jednou.“

„No, řekla bych, že u nás v Americe je to ještě horší,“ zasmála se Caroline. „Vlastně můžeš bejt ráda, že žiješ v Anglii.“

Teď bych se nejradši odstěhovala někam na Antarktidu, ale nejsem si jistá, jestli i tam bych byla v bezpečí.

Sotva jsme přišly do jídelny, nastalo ticho. A všichni koukali směrem k nám. Bylo mi to jasný, novinky se šíří rychle. Pár lidí z prváku, který jsem poznávala, se začalo smát. Caroline mi položila ruku na rameno.

„Klid.“

Čekaly jsme společně ve frontě na jídlo a já se snažila nevnímat ten šepot za svými zády. Co jsem čekala? Zase to bylo úplně stejné. Lidi se prostě vždycky budou chovat stejně.

Hluk v jídelně znovu nabíral na intenzitě, když najednou opět všichni zmlkli. Otočila jsem se a mezi dveřma stála ta holka, co mi včera dělala kartu do školy. Jednu ruku měla v bok a vypadalo to, že pěkně zuří. Někoho hledala. Její oči se zastavily a ona se vydala směrem ke mně. Podpatky div nezarejvala do kamenný podlahy.

„Ty,“ došla až ke mně a zapíchla mi svůj ukazováček do ramene. Prudce jsem jí ho smetla dolů, což ji evidentně vytočilo ještě víc.

„Jestli si myslíš, že díky tomu, jak se jmenuješ, jsi bůhví co, tak se šeredně pleteš. Dávej si na mě pozor,“ zasyčela, otočila se na fleku a odkráčela, odkud přišla.

„A tohle bylo jako co?“ dostala jsem ze sebe.

„To byla Kaitline Hamiltonová,“ řekla holka, co stála ve frontě za náma.

„A?“ nechápala jsem. V hlavě mi to šrotovalo. Proč by mě holka, co mi dělala jenom kartu do školy, mohla takhle nenávidět?

„Ty jsi ta Bella Swanová, ne?“ zeptala se.

„Jo, a co má jako bejt,“ vyjela jsem po ní. Možná až zbytečně prudce. Chudinka se lekla a couvla dva kroky zpátky, kde narazila do dalšího ve frontě.

„Ona je Edwardova přítelkyně,“ vyhrkla.

„Edwardova př… COŽE?“ zařvala jsem skoro hystericky.

„Je to přítelkyně Edwarda Anthonyho. Největšího krasavce na týhle škole a člena zlatý osmiveslice z Cambridge.“

Zatmělo se mi před očima. Doprdele!

To snad není možný. To se vážně může stát jenom mě.

Nechala jsem oběd obědem a odešla. Zamířila jsem rovnou do pokoje a zabořila hlavu do polštáře. A zaječela do něj z plných plic. Když mi došel kyslík, sedla jsem si a snažila se uklidnit. Byla jsem příšerně naštvaná. Na to, že jenom já můžu mít tak příšernou smůlu. Už se mi párkrát stalo, že mi bouchly nervy. Ale nejvíc bezmocná jsem se cítila kvůli tomu, že s tím prostě nic neudělám.

Tváře mi ještě hořely a bylo mi děsný vedro, když přišla do pokoje i Caroline. Nesla mi alespoň bagetu.

„Díky,“ hlesla jsem už s plnou pusou.

„Dneska je den úplně na pytel. Zajímalo by mě, co se ještě stane,“ povzdechla si.

Bála jsem se, že to bude chtít řešit, což bylo to poslední, o co jsem stála. Neřekla ani slovo, byla skvělá.

Dosoukala jsem do sebe jídlo a ona mi zatím přinesla mi sklenici vody. Vyházela jsem přebytečný věci z tašky a pak jsme se vydali na odpolední vyučování. Měly jsme pana Fostera. A tentokrát to schytala Caroline. Jenomže on nebyl pan Higgins.

„Slečno Davisová, četla jste to, co jsem vám zadal?“ zeptal se. Přikývla, byla úplně rudá.

„Takže jestli jste to četla, musíte tu odpověď znát. Jenom se asi špatně ptám. Takže to zkusíme jinak.“

„Pokud někdo ukradne v obchodě chleba, můžete ho soudit podle práva, ale můžete ho soudit taky podle společenských zvyklostí, které jsou regulovány podle platného práva. To jsou ty dva pohledy.“

„A říká se jim?“

Caroline, která vypadala, že jí to právě někde v hlavě sepnulo, vyhrkla: „De lege lata a de lege ferenda.“

„No vidíte, já vám říkal, že to víte,“ usmál se. Počkat, on na ni fakticky mrknul?

Navečer jsme měly ještě studijní kroužek, což bylo něco jako diskuze s učitelem. Byli jsme rozděleni na menší skupinky asi po deseti lidech. K našemu překvapení za náma přišel zase pan Foster. Nesednul si za katedru, ale vzal si židli, otočil jí opěradlem dopředu a posadil se k nám.

„Tak kolik stránek jste dostali od Higginse tentokrát?“ zeptal se. Koutky už mu zase cukaly. Ten chlap se snad pořád smál.

Všichni jsme na něj jenom vyjeveně zírali a mlčeli, takže asi považoval za nutný nám to vysvětlit.

„Starej Higgins už od dob, co jsem tady studoval, se vždycky přižene na první hodinu, ztropí strašnej kravál a napaří studentům nějakou esej. Každoročně.“

„Myslel jsem, že bych vám mohl pomoct to udělat, abyste se taky v noci vyspali.“

Ten chlap byl neuvěřitelnej. Drcla jsem do Caroline, aby zavřela pusu.

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  Karolka (18.01.2011 09:00)

Ještě jsem se nerozhodla, ale máme tu dva pány a dvě dámy, což mi matematicky přijde úplně v pořádku.

22)  Linfe (18.01.2011 08:55)

Karolko, tak co? Pan profesor nebo Edward v této povídce

21)  Karolka (18.01.2011 00:16)

Áááááááááááá! Rauš! Nefalšovanej rauš! On tam chodí Edward Anthony?! To jako fakt?! Chudák holka, já vím. Ale já se musela smát. Děsně mě baví její myšlení i reakce. A je mi docela jedno, že tam zatím nikdo nikoho nebalí (že pane profesore ), ale moc si užívám tu atmosféru.

EDIT: Aha. Konec. Tak se těším, že brzy bude další.

20)  Lipi4 (15.01.2011 03:58)

Linfe , já normálně opět nemám slov já profesora Fostera žeru - nemůže učit na mý škole? A senilního staříka Higginse bych pověsila za ..... do průvanu (Fotka je přímo dokonalá ) . .. . .. .. Nechci se dneska ráno už znova opakovat, ale je to dokonalá opočinková povídka, která se ani nedá ohodnotit, jelikož je dokonalá, krásná a nádherná

PS: Doufám, že další kapitolka bude brzy , jelikož už teď mám normálně absťák

19)  Linfe (03.01.2011 09:24)

Julinko viz mé shrnutí, ale bude bude...někdy

18)  julie (07.12.2010 22:03)

Linfe,prosím,pokráčko by nebylo?Aspoň malilinké.....

17)  AnneCullen (16.11.2010 21:14)

Tak dneska jsem přečetla předchozí díly a... WOW! Je to úžasné, píšeš úžasně, no prostě jsi úžasná! A budeš ještě úžasnější, když přidáš hooodně brzo pokračování

15)  MaiQa (11.11.2010 20:56)

Chudák Bella.

14)  sfinga (11.11.2010 19:31)

Lin, já četla tuhle kapitolku v předstihu, ale netušila jsem, že jsi mi neposlala konec
Neva, teď jsem to v klidu dočetla. Tušila jsem, že v ve jméně toho frajírka bude schovaný Edward, chudák Bella. Co provedla v minulém životě, že ji osud takhle zkouší
A ještě ten profesor, uááá

13)  Petik (11.11.2010 17:10)

páni, ještě, že máme na škole celkem normální profesory, Higginse bych asi něčím praštila...ale musím říct, že Foster vypadá vážně skvěle, jak podle fotky, tak povahy... jen tak dál

12)  Bosorka (11.11.2010 16:40)

Veslující a namachrovaný Edward .....
Bye - asi jsem taky briketa...on je ti profesor takový...zajímavý?

10)  Kamikadze (11.11.2010 15:33)

cha, ja říkala, že to bude Edward a ještě ke všemu si hraje na potápěče, nebo se o to aspoň snaží
a starej Higgins, no prostě na
a pan Foster se mi opravdu začíná líbit

9)  Bye (11.11.2010 09:51)

Ááá, vážně už jsem asi stará briketa! Když mi profesor v tvídovým saku a manšestrákách nepřipadá staromódní, ale celkem šik. Ke všemu, když vypadá, jako by Gandalfovi z oka vypadl!
Pan Anthony málem potopil veslici!
Oprava, pan Edward Anthony.
Jáj, to bude jízda. Navíc s Kaitlin za zády!
A Caroline má taky vyhlídky... Hele a co to kolem ní bylo za záhadu?

8)  sakraprace (11.11.2010 05:59)

Tak to je mazec Fanynky na mostě jsou luxusní,alr to, že si někdo dělá starosti, aby jí kvůli jménu nepřebrala přítele, tak to mě odbouralo Higgins bude asi kus vola, ale Foster jim to nejspíš vynahradí

7)  semiska (10.11.2010 23:41)

Caroline je boží, líbí se mi, naprosto skvělá. Já ji chci za ségru Jo a ta Edwardova přítelkyně (nebo co to bylo) je pěkná kráva.
Báječné počteníčko.

6)  MisaBells (10.11.2010 23:10)

uáááá co to je za pipku???? Pche! Tak s tou to bude ještě veselý, prý Edwardova přítlekyně. Pche! Bello do toho! Rozbij jí čumák

5)  Michangela (10.11.2010 22:40)

4)  julie (10.11.2010 22:38)

Tak b.l.o.n.d Edward Anthony? no nádhera!!! Ale Caroline se mi líbí čím dál víc

1 2   »