13.01.2011 [23:30], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 62×, zobrazeno 11146×

Takže MPREG? :-) Ree byla rozhodně pro!

Napsáno na motivy nezveřejněného drabblu od Ajjinky.

Charlie seděl na vaně a vypadal velmi, velmi vyděšeně. Byl bledý, na čele se mu třpytily kapičky potu a chvěl se mu knírek.

No tohle? To ale přece... To není... Jak se to mohlo stát? Beželo mu hlavou. Já vím, nedávali jsme si pozor, ale...
„Vzpamatuj se, Charlesi!“ řekl nahlas, ale jeho hlas nezněl moc sebevědomě. „Jsi sakra chlap! Náčelník forkské policie!“

Odmlčel se, zamračil se a podíval se na zem vedle sebe. Válelo se tam bez ladu a skladu několik totožných předmětů. Stejné bílé kousky plastu, stejné modré čárky. Dvě modré čárky. Dohromady dvacet modrých čárek. Jel pro to až do Port Angeles, aby o tom nikdo tady nevěděl!

„Panebože, Charlie,“ zamumlal a sklonil hlavu, aby si mohl prohlédnout své malinko pivní bříško s pruhem tmavých chlupů. „Já jsem v tom!“

Nešťastně zasténal a svezl se z okraje vany na zem. Fňukl. A ještě jednou. A najednou se mu chtělo opravdu moc plakat. Dvakrát škytl, jak se snažil to přemoci (je přece chlap), ale nakonec se hystericky rozeštkal.

Náhle se zarazil. Popotáhl nosem, narovnal se a lehce se pleskl pravačkou přes tvář.

„To je blbost! Uvažuj rozumně! Nemůžeš být těhotný, jsi chlap! Vyrobil jsi dceru, jako chlap! Tohle je prostě-“ Že je to omyl už nestačil doříct, protože v tu chvíli ho zastihla další vlna nevolnosti. Těhotenské nevolnosti.

Když dozvracel a opláchl si obličej, povzdechl si:

„Jak mu to řeknu? Co mu řeknu? Edwarde, mám pro tebe překvapení? Edwarde, musíme si promluvit?“

Zamračeně přemýšlel. A pak znovu zasténal a zbledl ještě víc:

„Jak to řeknu Belle?!“

Opřel se o studené kachličky na záchodě a počítal. Snažil se, seč mu síly stačily, ale vždycky se dopočítal toho samého čísla. Dva. Dva měsíce, co se to stalo. Kdyby byla tehdy ta zatracená Bella doma, rozhodně by k ničemu nedošlo.

Edward zazvonil na zvonek u dveří jejich domu. Charlie  zrovna sledoval zápas, takže jenom hlasitě zabručel, když musel převzít žezlo domovníka. To, že uviděl svého potencionálního zetě, mu na radosti nepřidalo.

„Bella není doma,“ odsekl a chystal se zavřít, ale Edward dveře zachytil.

„Já vím, rád bych na ni počkal,“ usmál se na něj a Charlie mírně zrudl. „Fajn,“ zamumlal a odšoural se zpátky na pohovku. Edward si sedl vedle něj. Těsně vedle něj.

Když na svoji noze ucítil chlapeckou ruku, zakuckal se pivem. Edward mu musel pomoct, ale i když už byl Charlie v pořádku, Edwardova ruka pořád spočívala na jeho zádech. A začala po nich pomalu přejíždět.

Na to, co se dělo mezi tím a mezi… tím, Charlie nevzpomíná zrovna rád. Nedokázala se mu však vymazat jedna vzpomínka.

Z pohovky se ozývaly steny a tiché, slastné mručení, když se jedno mručení ozvalo silněji.

„Charlie, tlačí mě tvoje zbraň,“ hlesl Edward a trochu se ošil.

„To není zbraň, Edwarde,“ zašeptal smyslně Charlie a v příštích několika minutách už nepromluvili ani slovo.

Měl tehdy popadnout služební zbraň a ukázat mu... Rychle zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal nechtěné představy o tom, co všechno by mu mohl ukázat. A pak si povzdechl. Nemělo smysl to odkládat. Odpotácel se dolů do pokoje, posadil se na gauč, na ten gauč, a vzal telefon. Dům Cullenových byl jednoznačně nejpoužívanějším číslem.

„Prosím?“ ozval se jemný ženský hlas. Charlie zabručel něco jako pozdrav a požádal, jestli by mohl mluvit s Edwardem. Připadal si hrozně. „Edwarde!“ křikla jedna z jeho sester, nebo možná paní Cullenová, „volá ti tvůj budoucí tchán!“

Charlie zase tiše zasténal. Tedy, asi ne tak tiše, protože ze sluchátka se ozvalo:

„Jste v pořádku, Charlie?“

Znovu zamumlal pár slov a pak už slyšel Edwardův hlas:

„Dobrý den, Charlie.“ Říkal mu Charlie, už ne pane Swane nebo náčelníku Swane. No, samozřejmě. Po takovém sblížení... „Stalo se něco? Je Bella v pořádku?“

„Chm, jo, no,“ začal, ale nevěděl, jak pokračovat.

„Charlie?“ Edwardův hlas zněl najednou trochu jinak. Vycítil, že se něco děje. „Jste v pořádku?“

Snažil se držet, vážně snažil. Jenže to bylo silnější než on. Zatracený hormony!
„Ne,“ vzlykl. „Přijeď, prosím. Přijeď!“

„Hned jsem tam,“ řekl Edward a ukončil hovor.

Než přijel, Charlie prozkoumal ledničku. Našel nakládaný česnek, mléko, čokoládový jogurt, lasagne od včerejška, ale přestože to všechno zkombinoval, něco tomu chybělo. Završil to nasypáním hrstky kari přímo do pusy a spokojeně mlaskl. Pak se ozvalo zběsilé zabušení na dveře.

Šel otevřít naprosto vyklepaný.

„Charlie, co se děje?“ zeptal se vyděšeně Edward. „Něco s Bellou?“ Charlie jen vzlykl a zavrtěl hlavou. „Něco s vámi?“ Tentokrát přikývl a nechal se dovést k pohovce. Sedl si a sklonil hlavu.

„Edwarde,“ zachraptěl a natáhl se pro sklenku. Vypil ji celou. Nějak mu vyschlo v ústech. „Já... My... Ty...“ Ne, nevěděl, jak pokračovat.

„Co se děje?“ zeptal se rázně. To čekání ho děsilo.

„Jsem těhotný!“ vyhrkl Charlie a nahlas to bylo ještě horší než v duchu. Edward vykulil oči, ale místo toho, aby se podivil nad jeho těhotenstvím, se jeho tvář zkřivila bolestí.

„S kým?“ zašeptal tiše a sklonil hlavu.

„S tebou!“ vyhrkl. Ne, tohle musel být špatný sen! Čekal, že tohle bude Edward řešit s Bellou, ne s ním. Jenže Edward měl na to jiný názor. Nadšeně Charlieho vyzvedl do vzduchu a zatočil se s ním. Charlieho žaludek tak tak udržel svůj obsah.

Když ho Edward položil na zem, sehnul se k jeho bříšku a pohladil ho po něm.

„Ahoj, prcku, já jsem tá-“ Zarazil se a zkoumavě se podíval na Charlieho, ten jenom pokrčil rameny a Edward dokončil svou větu. „Já jsem táta,“ zasmál se a líbl ho na břicho.

Charlie se v tu chvíli cítil jako nejšťastnější těhotný muž na světě. A cítil se tak v Edwardově něžném, ale pevném objetí ještě dvě hodiny. Pak přišla domů Bella. Charlie chtěl vstát a jít své dceři nějak vysvětlit vzniklou situaci, ale Edward mu položil ruku na rameno:

„Seď. Nech to na mě. Ty se teď nesmíš rozčilovat. Mysli na něco hezkého. Pusť si třeba zápas.“

Charlie poslechl, ale když ho za chvíli ze skvělého útoku domácích vyrušil hysterický jekot z prvního patra, celý se přikrčil. A přistihl se, jak podvědomě kryje svoje břicho dlaněmi. Zarazilo ho to, ale pak pokrčil rameny a zhrublým hlasem zamumlal:

„Ahoj, ty tam.“

O chvíli později Bella odešla z domu.

Snažil se ji zastavit, prosil, aby si to nechala vysvětlit. Nakonec na ni křičel, že on je v tom nevinně a byl to její přítel, kdo ho svedl a zbouchnul. To se Edwarda viditelně dotklo, ale Bellinu odchodu to nezabránilo. Zůstali sami dva.

Vlastně tři.

Dohodli se na tom, že nejlepší bude, když Charlie dá výpověď a zůstane doma. Jeho práce, ač většinou klidná, nebyla dost bezpečná pro těhotného muže. Edward ho ujišťoval, že se o něj postará on i jeho rodina. Byl si jistý, že ho budou mít rádi a jejich miminko si zamilují, zvlášť ta ženská část příbuzenstva. Obrovskou výhodou bylo, že Carlisle byl lékař. Mohl Charlieho vyšetřit soukromě a na veřejnost tak neprosáklo nic. A za sedm měsíců řeknou, že to dítě adoptovali, nebo tak něco.

Edward se nastěhoval do Charlieho domu. V jejich vile bylo hodně lidí a Charlie se tam necítil moc dobře, zvlášť proto, že hned při první seznamovací návštěvě pozvracel jídelní stůl a pak během bouře hormonů nařkl Rosalii z toho, že je závstivá mrcha. Edwardovi jeho obyčejný dům nevadil; hlavní bylo, že byl blízko Charliemu a dítěti.

A když jednoho dne Carlisle odtáhl na vyšetřovně plentu a za ní stál ultrazvuk, Charlie se rozplakal dojetím ještě předtím, než jejich potomka uviděl. Sice se v té změti fleků vůbec nevyznal, ale bylo mu to jedno.

Děsivé sny, které Charlieho každou chvíli provázely, byly… vážně děsivé. Edward ho před hysterickým záchvatem probral a uklidňoval ho polibky. Jednu noc však nezabraly.

„No tak, Charlie, byl to jen zlý sen,“ šeptal a hladil ho po vlasech.

„Tohle není sen. Já rodím!“ vykřikl vyděšeně. Edward ztuhl a zíral na něj. A pak se najednou probral a už stál vedle něj s připravenou taškou a pomáhal mu z postele. Tentokrát jeho rychlá jízda, kterou dřív Charlie nesnášel, nikomu nevadila. Nemocnice sice byla blíž než Cullenovic vila, ale diskrétnost je diskrétnost.

Sotva zastavili smykem před domem, byl u něj Carlisle a radil mu zhluboka dýchat. Dovedli ho do pracovny a položili na lehátko.

„To bude dobrý, Charlie!“ chlácholil ho láskyplně Edward a v očích měl slzy dojetí.

„Já vím,“ usmál se, a když Carlisle odhrnul spodek jeho noční košile, viděl nastávající rodič jen Edwarda, jak se kácí k zemi.

Chlap! Nic nevydrží!

Jenže o chvilku později začaly být bolesti vážně, vážně kruté.

„Já umřu!“ vřeštěl Charlie a Carlisleova slova útěchy a povzbuzení vůbec nepomáhala. Cítil se, jako by mu někdo zevnitř břicho propaloval rozžhaveným pohrabáčem. „Já nechci umřít!“

A právě, když si myslel, že už víc nevydrží, probral se na zemi vedle postele, zamotaný do deky. Jeho močový měchýř byl plný tak, až to bolelo.

Charlie se zmateně vyprostil z deky a první, co udělal bylo, že si vyhrnul tričko a podíval se na břicho.

Bylo ploché. Tedy tak, jak se dá čekat u chlapa v jeho věku a s jeho zaměstnáním. Ale bylo dost ploché, aby bylo jasné, že v něm není nic, co by tam být nemělo. Jediné zvuky vydával jeho prázdný žaludek.

Obrovsky se mu ulevilo.

Bellu překvapilo, že našla Charlieho v kuchyni naprosto čilého. Usrkával kafe a vypadal nevyspale.

„Špatné sny?“ zeptala se. Protočil oči:

„Ani mi nemluv.“

Poplácala ho po zádech a on se natáhl po její ruce a na chvilku ji neobratně přidržel. Byl rád, že je tu. Že neodešla.

Před domem zastavilo auto.

„To je Edward. Jedeme do Port Angeles na nákupy,“ vysvětlila, když si brala bundu. Charliemu zaskočilo kafe. Bella stihla otevřít dveře a pak mu přispěchala na pomoc.

„Jsem v pohodě,“ sípal a snažil se popadnout dech. Nakonec ale musel zvednout pohled a pozdravit se s Edwardem. Hlavou mu proběhl celý ten šílený sen a on si několikrát v duchu pořádně zanadával. To je z toho, že spolu ti dva určitě chtějí spát! Nakonec za všechno opravdu může Cullen! Ještě že mu nevidí do hlavy...

Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl.

Ree/Nebraska

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

42)  Baruu (14.01.2011 19:55)

39)  Ivanka (14.01.2011 18:49)

Myslím, že někdo psal, že se sem tento prvek psaní nehodí! A vy jste naprosto jistě dokázali, že géniusové vašeho formátu to zvládnou na jedničku. Jestli to všechno bylo naprosto skvělé, tak POslední věta mě úplně odrovnala!

38)  eMuska (14.01.2011 18:22)

Ach jéminé! Skúsiť treba všetko, to je pravda, a zvlášť vo vašom prípade! Vy ste neprekonateľné! Aaach! A Edward, keď si všetko prečítal v Charlieho mysli... Ajéje! Ťapkám!

37)  Fanny (14.01.2011 16:56)

Celý mi přišlo trochu šílený a ani mi to nepřišlo moc vtipný dokud jsem nedošla na konec... Poslední větu jsem přečetla a pak už jsem jen svezla ze židle válela se smíchy po podlaze Skvělé!

36)  MaiQa (14.01.2011 16:35)

Statečně jsem se jen tu a tam pousmála ale s koncem jsem se neudržela. Panebože. To je úžasný.

35)  Ree (14.01.2011 16:23)

*vylézá ze svého tajného bunkru a kouká okolo* Děvčata, děkujeme, vážně Popravdě jsme čekaly, že nás spíše ukamenujete, ale vy jste moc hodné Rozhodně to byla dobrá zkušenost, ale víckrát do toho nejdu!

34)  Lucie (14.01.2011 15:45)

No tak teď jsem úplně mimo provoz- ono když se člověk nezřízeně řehotá toho moc udělat nejde...

33)  Texie (14.01.2011 15:18)

Můj ty Bože! Tohle bylo sakra co?! Zbraň hromadného ničení? Pokud by to předčítali nějaké bojové jednotce tak je okamžitě většina mimo provoz!!!
Jdu to vydýchat. Ale jinak:

29)  Rosalie7 (14.01.2011 14:14)

Bože, já prostě nemůžu. To je geniální! Ani nevíš, jak jsem ráda, že to byl jen sen... A poslední věta? To už byl jen hřebíček do rakve, kterou si tu pro mě celou dobu tak poctivě stloukala. Jsi borka

27)  julie (14.01.2011 12:57)

panenkomarja ty to vidíš a po tomhle já mám vážně pracovat až do večera Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl aúúúúúúúúú

26)  bubble (14.01.2011 12:15)

Na tohle by se mělo dávat upozornění!!!
Vražedné...
Jak jsem četla, tak už tady pár lidí zajíklo kafem, já jsem se zase pro změnu polila čajem.
To se nedivím že Edward zakopl... Skvělé...

25)  Ajjinka (14.01.2011 12:01)

Krásný

24)  dorianna (14.01.2011 10:51)

No divím se, že si Edward před tím domem nerozbil hubu, protože vidět tenhle sen, to není jenom na zakopnutí , výborná spolupráce

«   1 2 3 4   »