14.11.2013 [17:45], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 7×, zobrazeno 2671×

Bellina pojistka

Týden utekl jako voda. Hned druhý den poté, co jsem se dozvěděla o cestovním plánu pana krále, se vrátili Alice s Jasperem, kteří už všechno věděli. Začala jsem opravdu závidět Alice její dar vizí.

„Nepotřebuju být hlídaná od tolika upírů. Alice s Jasperem stačí,“ bránila jsem se po jeho seznámení s Cullenovými.

Všichni byli opravdu milí a takoví, jak jsem o nich slyšela a viděla na fotkách, upíři se prostě nemohli změnit. A Emmett byl přesně podle vyprávění Jaspera. Jen co mě uviděl, pokoušel se mě vystrašit pohledem a pár poznámkami. Když to nezabralo, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou, jako bych byla malá holčička.

Jen jeho manželka nebyla tak vstřícná a házela po mně zkoumavé a ne moc přátelské pohledy.

„Budou tu pro tvoje bezpečí a ne jako chůvy, Bello,“ přesvědčoval mě o svém dobrém úsmyslu. Mračila jsem se na něj s rukama pevně zkříženýma na prsou.

„To mě nepřesvědčí,“ nehodlala jsem ustoupit. Sice jsem zbytek Cullenových chtěla poznat, ale za jiných podmínek, než je jeho odjezd do Itálie.

„Ber to jinak, Bello. Oni jsou tvá pojistka, že se vrátím, protože jinak může Jasper s Emmettem jet do Itálie a nakopat mi zadek,“ obrátil to jiným směrem a ve vtip.

Ten koutek mi cuknul sám od sebe při té představě, jak Edwarda v jeho královském hábitu a sále kopou Jasper a Emmett.

Povzdechla jsem si smířlivě. Nechtěla jsem se hádat. Tohle byla poslední noc, ráno odlétal pryč. Přešla jsem k němu pár kroků a objala ho.

„Budeš mi chybět,“ přiznala jsem a znovu nemohla potlačit tu tíseň ve mně a pláč. Objal mě a dal pusu na spánek.

„Já se určitě vrátím,“ slíbil mi, jako už několikrát po celý týden, kdy na tohle téma padlo slovo. Přitulila jsem se blíž. Chtěla jsem si užít, co nejvíc to šlo jeho přítomnost, dokud by tady.

Opět jsem se dnes vymluvila na Alice, vlastně mě vyzvedla doma a vezla sem. Charlie souhlasil, musela jsem poznat rodinu, své kamarádky a přítele.

Trochu se odtáhl a podíval se mi vážně do očí.
„Vím, jak moc se bojíš, že se nevrátím,“ promluvil. Chtěla jsem mu vysvětlit, proč se bojím, ale sotva jsem otevřela pusu, přiložil mi prsty na rty, abych mlčel.
„Chci ti dát nějaké ujištění… nenapadlo mě ale nic jiného.“ Pustil mě a o krok ucouvl. Zmatená jsem ho pozorovala a čekala.
Sáhl do kapsy kalhot a vytáhl malou černou sametovou krabičku. A pak si klekl.
Překvapeně jsem otevřela pusu a zírala na něj.
Otevřel krabičku, ve které se blyštil prsten. Velký ovál se spoustou vsazených malých kamenů.
„Tenhle prsten je to nejcennější, co mi zbylo z mého lidského života. Nosila ho moje matka. A já bych ti ho chtěl dát jako důkaz mé lásky a že se opravdu vrátím. Jenže tenhle prsten si
zaslouží lepší darování než jen jako záruku,“ mluvil a mně klesala brada. Chvěly se mi ruce a bála jsem se jeho dalších slov. A nemohla jsem spustit zrak z toho prstenu.
„Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě?“ zeptal se. Ohromeně jsem zalapala po dechu. Tak tohle jsem nečekala. Ne dnes večer. Zaměřila jsem svůj pohled do jeho očí. Trpělivě čekal na má slova a vypadal trochu nesvůj.
Několikrát jsem naprázdno otevřela pusu, než se hlasivky daly zpět do práce.
„To myslíš vážně?“ ujišťovala jsem se ohromená.
„Smrtelně,“ přitakal okamžitě. „Nemusíme se brát hned, jak se vrátím. Můžeme počkat, jen… prostě jsem to musel udělat.“
„Ano,“ dostala jsem ze sebe a sama jsem svou odpovědí byla překvapena. Po tváři se mu rozlil obrovský spokojený úsměv. Chytil mě za levou ruku a nasadil mi prsten. Nebyl tak těžký, jak jsem očekávala.
Byla jsem stále omámena a nedokázala se poradně pohnout. Edward mě políbil.

„Jsme tu sami,“ zašeptal. Překvapeně jsem zvedala hlavu a zadívala se mu do obličeje. Viděla jsem v přímém přenosu, jak se mu duhovky postupně zbarvují ze zlaté do černé. Přeběhl mi mráz po zádech a v břiše rozletěli motýli. Věděla jsem přesně, co tohle znamená.

„Kam šli?“ zeptala jsem se tichounce.

„Všichni se vypařili na popud Alice na lov, jen co jsme vyšli schody,“ odpověděl mi.

Měla bych Alice poděkovat, asi s ní zajdu na nákupy a dobrovolně, jako odměnu.

Nenechal mě ale dlouho přemýšlet o nákupech s Alice. Přivlastnil si moje rty a s nimi i mou plnou pozornost. Natahovala jsem se na špičky, abych k němu byla blíž. Prsty se mi propletly do jeho sametových vlasů.

Udělala jsem krok dozadu a on mě následoval. Věděla jsem, že někde za mnou je postel, jen jsem nevěděla, kde přesně to je. Po dvou krocích mě Edward vedl. Začala jsem se zajímat, jak nejúčinněji z něj dostat košili, knoflíčky byly prostě můj nepřítel, s kterým jsem se pokaždé potýkala. Bitva byla těžší, ale válku jsem s nimi vyhrála, tak abych mohla klouzavým pohybem dlaní po Edwardových ramenou košili svlíknout.

Musela jsem se prostě smát při tom mírné zavibrování, které prošlo Edwardovým tělem a následné trhání mého trika.

Smích mě přešel, jen co se moje záda dotkla té extra měkké matrace postele. Byla jsem zahalena jeho tělem a cítila jeho vůni a tiché vrčení, které mě dostávalo do varu snad ještě víc.

Zaklesla jsem nohy o jeho boky a dlaněmi přejížděla od jeho břicha přes boky až na záda a ramena.

Zasténala jsem, když se jeho zuby dotkly mého krku v oblasti tepny a decentně mi zmáčkly kůži.

Byla jsem pod jeho vlivem.

***

Cítila jsem chladné šimrání na rameni. Lechtalo to. Několikrát jsem ramenem cukla, ale nepřestalo to. Nesouhlasně jsem zabručela a doufala, že to zmizí, ale ne. Víc jsem se schoulila do klubíčka a pokoušela se přikrýt rameno. Nešlo to.

Zaslechla jsem u ucha zavrčení. Mírné a dráždivé, probralo moje smysly.

Můj mozek byl okamžitě připojen na správnou vlnu. Po zádech mi přeběhl mráz. Otevřela jsem oči a vymrštila se do sedu. Edward seděl naproti mně, oblečený do tmavé košile a džínů. Držela jsem si levačkou peřinu u těla a zírala na něj.

„Už je ráno?“ zjišťovala jsem zmateně. Všimla jsem si světla v místnosti, jasné znamení. Okamžitě jsem se podívala na Edwarda, zda je ještě tady.

„Budu muset jet,“ pošeptal tiše. Bylo vidět, že to nechtěl říct, ale musel. Dolezla jsem na posteli k němu a posadila se mu na klín.

Dostala jsem pusu na čelo a pevné objetí. Natočila jsem k němu obličej a zabořila ho do košile, abych nasála jeho vůni.

„Bude se mi stýskat,“ šeptla jsem a držela se ho jako klíště.

„Mně taky, princezno. Vrátím se co nejdřív,“ slíbil opět a dal mi další pusu na temeno hlavy. „Alice a ostatní tu jsou pro tebe, kdyby se něco dělo. Nezlob tu.“ Odtáhla jsem se od něj a usmála se.

„Pokusím se, ale nic neslibuju,“ vtipkovala jsem. Natáhla jsem se po jeho rtech na pořádný loučící polibek. Proklínala jsem svoje plíce, které neměly takovou kapacitu kyslíku, jakou bych při líbání s upírem potřebovala.

„Ještě se prospi, Alice tě pak odveze.“ Dal mi ještě rychlou pusu na levou ruku s prstýnkem a odešel z pokoje. Povzdechla jsem si a praštila sebou do nadýchaných peřin.

Bude to dlouhý měsíc.

Převalovala jsem se v posteli až do oběda, který mi připravila Esmé, a byl opravdu dobrý na to, jak dlouho nevařila.

Odvoz od Alice se nekonal, ve skutečnosti mi slavnostně předala klíčky od Edwardova Volva i s doklady. Pokoušela jsem se protestovat, ale Alice vytáhla těžký kalibr a to, že si to přál Edward. Nemohla jsem, hned jak opustí město, dělat hlouposti a on mě prostě nechtěl nechat jezdit mým náklaďáčkem. Měsíc s jeho autem jezdit bych mohla zvládnout.

Byl to chytrý tah od mého upíra, cítila jsem v autě jeho vůni a při zapnutí rádia klavírní skladby.

Volvo jsem zaparkovala na naší příjezdové cestě. Podle auta u chodníku s majáčky byl táta doma.

„Ahoj tati,“ křikla jsem do domu a zula se. Prošla jsem do obýváku, odkud se mi dostala odpověď.

„Nový auto?“ prohodil jen tak mimochodem a koukal na zápas v televizi.

„Jo, Edward mi ho půjčil, než se vrátí s Chicaga,“ odpověděla jsem a šla se k němu posadit. Tohle byla verze pro tátu a další ze stanice, když si bral dovolenou.

„Co tam vůbec bude dělat? Nějak jsem to nepochopil,“ optával se dál.

„Něco s jeho dědictvím po biologických rodičích, ale přesně nevím,“ krčila jsem rameny a zadívala se na baseball.

„Koukám, žes souhlasila,“ ozval se po pár minutách znovu. Ohromeně jsem se na něj otočila a otevřela pusu. Prsten jsem neschovala, ale netušila jsem, že to Charlie ví.

„Jak to víš?“ zajímala jsem se překvapeně.

„Edward chtěl ode mě souhlas. Moc jsem nevěřil tomu, že budeš souhlasit,“ připustil a napil se piva. „Jste spolu tak krátce,“ neodpustil si.

„To sice jo, ale známe se déle a neřekli jsme si, že se hned jak se vrátí vezmem, chvíli ještě počkáme,“ špitla jsem a nejistě se na sedačce vrtěla. Tak tenhle rozhovor jsem nechtěla vést a už vůbec ne tak brzo. Táta se mračil na televizi. Raději jsem se tiše vypařila do svého pokoje. Nechtěla jsem pokračovat v dalším rozhovoru o svatbě. Byla to daleká představa.

Podívala jsem se na svůj prstýnek na levačce. Byl tam stále a byl ještě krásnější než večer. Měla jsem z něj smíšený pocit, ale nebylo už návratu, souhlasila jsem. Dalo se to čekat, Edward byl prostě Edward, opravdu trochu středověký král. Doufala jsem, že se vrátí dřív a taky, že bude vše v pořádku a proběhne to jednání s bratry klidně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  emam (17.11.2013 22:42)

4)  nicky88 (14.11.2013 21:17)

super kapitolka, moc mi líbí tvá Bells, Edward i Jasper

2)  DopeStars (14.11.2013 19:40)

1