27.09.2013 [20:00], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 5×, zobrazeno 2697×

Popojedeme

Držela jsem se Edwarda za ruku a měli jsme propletené prsty. Nechala jsem se vést hloučkem lidí okolo nás pryč ze sálu kina, kde právě skončil film, na kterém jsme byli. Užívala jsem si tuhle sobotu jako všechny předchozí posledního roku a půl, od mého prvního přespání v domě Edwarda.

Nebylo to pravidlem každé soboty, to by bylo tátovi okamžitě podezřelé, ale jednou za čtrnáct dní jsem přespávala u „Alice“, když ona s Jasperem byli ve skutečnosti někde jinde. Pořád jsme to před tátou chtěli udržet v tajnosti, hlavně já. Nikdy jsem nelhala v něčem podobném, ale líbilo se mi mít takový malý svět, jen můj a Edwarda.

Zvládla jsem dokončit střední školu a dokonce s přihláškou na vysokou. Už bylo rozhodnuto, že to v nejbližších několika dnech budeme muset tátovi nějak říct, já se do toho ale nehrnula, na rozdíl od Edwarda jsem v tomhle směru dělala mrtvého brouka. Přesvědčoval mě už nějakou dobu, abychom to řekli, já se toho ale bála.

Ovšem dokázala jsem si užívat všechen společný čas s Edwardem. Občas se stalo, že Alice a Jasper zůstali ve městě a byli s námi třeba jeden den. Chodili jsme do kina, dokonce i divadla, na večeře nebo jen tak do města na procházky. Jeden víkend jsme také strávili v Seattlu.

„Byl to krásný film," chválila jsem jeho výběr o upírech.
„Nasmál jsem se, jen nechápu ty ostatní, proč se báli," předstíral nechápavého a culil se u toho. Čím dál častěji jsem ho přistihla, že se chová neuvěřitelně lidsky a mě to těšilo a fascinovalo.
„Taky jsem to chování nepochopila," souhlasila jsem s ním zcela vážně. Nevydrželo nám to dlouho a propukli jsme v smích.
Zastavil se a zadíval se na mě při smíchu, než se přiblížil obličejem k mému a pak zrušil náruživě i ty poslední milimetry, co nás dělily.
Už dávno ztratil počáteční ostýchavost a opatrnost. Byl si jistý a náruživý a já ho zbožňovala snad ještě víc.
Pověsila jsem se mu pevně kolem krku a vychutnávala si ten polibek. Nevadilo ani, že jsme v předsálí kina a všude je spousta lidí. Kdo by si jich všímal, když jsem s Edwardem.
„Ehm, dovolíte, rád bych si koupil popcorn," vyrušil nás.
Edward se ode mě prudce odtrhl, jako by ho bodla včela, což už nějaký ten pátek necítil.
Zmateně jsem se podívala po našem rušiteli. Dopadla jsem pevně na paty.
„Edwarde… Isabello?" zajíkl se táta.
Jsem si jistá, že jsem zkameněla na místě s rukama pevně obtočenýma kolem Edwardova krku a přitisknutá k jeho tělu a jeho dlaně na mém pozadí, o tom, co jsme dělali před chvilkou ani nemluvě.
Cítila jsem, jak rudnu opravdu závratnou rychlostí. Edward připomínal sochu vytesanou z kamene snad ještě víc než kdy předtím.
„Tati, co tu děláš?“ promluvila jsem po dlouhé odmlce a nemohla skrývat svůj šok v hlase. Nepodařilo se mi ale spolknout ten knedlík, co jsem měla v krku.

„Isabello,“ vyjekl a prohlížel si nás.

„Já…“ začala jsem, ale tak nějak nevěděla, co bych mu řekla. Bezmocně jsem se podívala na Edwarda, který to pochopil.

„Raději bych možnou další diskuzi přesunul někam do soukromí, tady je celkem plno,“ připomněl nám místo, kde se nacházíme. Podívala jsem se okolo sebe po lidech, kteří si všímali sami sebe, naštěstí. Ale je pravda, že vybrat si předsálí, kde prodávají pamlsky a jsou záchody, není chytré, až příliš cizích lidí na rodinnou schůzku.

„To si piš, že bude další diskuze,“ zasyčel táta. Nepoznávala jsem ho. Podívala jsem se za jeho rameno, kde skoro nebyla vidět Sue.

„Ty máš rande?“ vyhrkla jsem to ze sebe. Táta nikdy nikam nechodil!

„To je vedlejší,“ odpověděl mi vyhýbavě, chtěl to zas hodit na mě a Edwarda. Zamračila jsem se, on tu taky něco tajil.

„Odvezu Bellu domů a počkáme tam na vás, až přijedete z kina,“ promluvil Edward.

„Jistěže budete čekat,“ zamračil se na něj táta autoritativně.

Edward nečekal na nic dalšího, stejně všechno věděl z jeho myšlenek. Pevně mě chytil za ruku a vedl ven z kina a já se s radostí nechala.

Překvapil mě venkovní chladný vzduch. Bylo ještě vidět, šli jsme do kina brzo, byla v plánu ještě procházka, ta se odkládala na dobu neurčitou. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu.

Podržel mi dveře spolujezdce a počkal, než se usadím. Nastartoval auto a vydal se na cestu směr Forks.

Takhle se to nemělo stát, byla jsem vyvedená z míry a bála se tátovy reakce.

„Tys ho neslyšel?“ zeptala jsem se Edwarda. Jindy mě varoval, když se táta přiblížil a my byli spolu, ale dnes nic.

„Bello, říkal jsem ti, že s Charliem to je složité. Má velmi tiché myšlenky, musím se na ně soustředit. A vevnitř jsem opravdu myslel na něco jiného,“ vysvětlil mi. Prostě taky nepředpokládal, že by se tam mohl můj táta jen tak zjevit, proto ho nehlídal, jako třeba když jsme u nás doma nebo ve městě.

„A co si myslel? Co udělá tobě?“ ptala jsem se dál. Neuměla jsem předpokládat tátovu reakci, popravdě jsem domů nikdy kluka nepřivedla a Edward nebyl jen tak někdo, byl to ještě tátův podřízený na stanici.

„Klid,“ řekl to tiše a chytil moji ruku, kterou pevně sevřel. „Nad ničím takovým nepřemýšlel, jen si dával dohromady všechna vodítka v našem chování a byl udiven, že si toho nevšiml. Možná proto bude uražený, ale jinak byl klidný. Pořád se nemůže rozhodnout, zda má mít radost nebo ne, a taky pochybuje o víkendech, které jsi trávila s Alice,“ mluvil tiše monotónně a mě to uklidňovalo, jeho hlas mě vždy uklidnil.

„Takže, co to pro nás znamená?“

„Zatím nic vážného. Bell, ty zapomínáš na tu největší výhodu, co mám,“ mrknul po mně. Neděsilo mě, když nekoukal na cestu ale na mě, už jsem si tak nějak zvykla.

„Že jsi neprůstřelný?“ zkusila jsem si tipnout. Rozesmátě přikyvoval.

„Tak dvě. Dokážu mu číst myšlenky a tak reagovat, aby to dopadlo dobře pro mě.“

„Není to proti Charliemu fér. Měl bys hrát podle jeho lidských pravidel, Edwarde,“ napomenula jsem ho. Ale měl pravdu, dělala jsem z toho moc velkou vědu, Edward to dokázal vše sám zahrát na nejlepší karty a mně stačilo se jen dívat a přikyvovat.

„Jsem král, nikdy nehraju férově,“ mrknul po mně. Natáhla jsem se a dala mu pusu na tvář.

Edward se rozhodl určitě tátu neprovokovat, odvezl mě domů a čekal tam se mnou, jak slíbil.

Seděla jsem pohodlně opřená o Edwarda s puštěnou televizí. Objímal mě okolo ramen a já si hrála s jeho rukou a bylo to mnohem zajímavější jak ten film, co dávali.

„Táta přeci nezvoní,“ zamračila jsem se, když se domem ozval zvonek.

„Jdu tam,“ zvednul se Edward a vydal se ke dveřím.

Čekala jsem a napínala uši, ale nic jsem neslyšela. Už jsem se chtěla zvednout, přeci jen jsem byla prostě zvědavá holka a tohle bylo zvláštní. Jenže zpoza rohu se objevil Edward a nesl krabici pizzy.

„Kvůli nepředpokládané komplikaci jsme nemohli na večeři, tak abys mi nehladověla, objednal jsem ti jídlo,“ vysvětlil mi a šel do kuchyně.

„Neměl bys mě tak rozmazlovat, co si se mnou pak doma Charlie počne?“ smála jsem se a šla za ním, abych si sama vzala kousek k jídlu.

„Mě to baví,“ vysvětlil mi s polibkem na tvář. Kousla jsem si do voňavé a opravdu dobré pizzy při cestě k sedačce.

U sedačky už stál Charlie a mračil se na nás.

„Jak se líbilo kino?“ zeptala jsem se ho a přešla ke stolku odložit talíř. „V kuchyni je pizza, jestli máš hlad,“ dodala jsem.

Posadila jsem se na sedačku a Edward nečekaně zaujal místo vedle mě. Otec si nás přeměřil a pak se zarazil pohledem na Edwardovi.

„Tak… vysvětlíte mi to nebo ne?“ zeptal se. Mluvil už klidně a jen se mračil. Podívala jsem se po svém upírovi a čekala na jeho reakci, on je tu moudřejší.

„Omlouvám se, Charlie, že jsem si s tebou o tom nepromluvil. Nejdřív jsem chtěl Bellu vzít ven a zjistit, zda by nám to šlo,“ promluvil Edward a díval se na mého tátu.

„A jak dlouho to zjišťujete?“ podíval se na mě. Ajej, chtěl zjistit, jestli mu nelžeme. Naštěstí jsem se od mých upírů něco naučila. Oplácela jsem tátovi pohled.

„Podruhé,“ odpověděla jsem mu bez mrknutí oka a podívala se pak na Edwarda, měl překvapený pohled. Asi netušil, že umím lhát.

„To vám mám věřit? Potom, co jsi víc jak rok skoro každý týden byla o víkendu u něj doma?“ podíval se na mě jako na pachatele zločinu a mířil prstem na Edwarda. Našpulila jsem pusu a mlčela jsem. Já mu až tak lhát nechtěla, říkala jsem to Edwardovi.

„Byla tam s Alice,“ začal Edward. „Charlie, já si tě opravdu vážím a mám rád Bellu. Chtěl jsem nejdřív zjistit, jak je na tom ona, než ti to povím.“ Roční zjišťování?! Tak nerozhodná nejsem, Edwarde! mlaskala jsem nespokojeně v mysli a bylo mi po dlouhé době líto, že moje myšlenky neslyší.

„Dobře, necháme to už být. Měl bys jet domů, Edwarde,“ prohodil a šel do kuchyně. Podívala jsem se na jeho záda a pak rovnou do usměvavého obličeje upíra vedle mě.

„Má mě prostě rád,“ špitnul ke mně a zvednul se. Následovala jsem ho do síně.

„Vysvětlíš mi to?“ zeptala jsem se mezi dveřmi, byla jsem trochu mimo.

„Je jen trochu uražený, že nic nevěděl, ale jinak v pořádku. Vlastně jsem se mu od začátku líbil a tak nějak neví, koho jiného bys tu potkala,“ mluvil a div se nenaparoval pýchou jako páv.

Mračila jsem se na něj, ale s ním to nic nedělalo, vůbec nic. Přisunul se ke mně těsně a sklonil se.

„Máš kliku, upíre,“ škádlila jsem ho. A byla jsem popravdě ráda, jak to Edward s Charliem vybavil. Ale ještě čekal jeden rozhovor mě a tátu, a to o jeho rande a ne o mém, i když tam bude chtít přehodit řeč.

„Přijdu za chvíli oknem,“ pošeptal mi. A políbil mě. Přitiskla jsem se k němu a polibek mu vracela.

Vrátila jsem se do domu a mířila si to za tátou, který se ládoval pizzou.

„A tys mi o Sue chtěl říct kdy?“ zeptala jsem se bez okolků. On taky po nás rovnou vyjel, tak co si brát servítky. Zaskočil mu kousek pizzy a začal kašlat. Podala jsem mu plnou sklenic vody a čekala, až se vrátí jeho zdravotní stav, abych mohla pokračovat v tomhle rozhovoru.

„Bylo to jen pár schůzek,“ odpověděl neurčitě. Jasně jsem viděla, jak začal rudnout a dělalo mi dobře, že v tom dnes nejsem sama.

„Jen? Tati, a proč potom já měla něco říkat o Edwardovi?“ zeptala jsem se ho uraženě. Pokud si našel přítelkyni, týkalo se mě to stejně jako jeho. Máma mi o Philovi taky řekla dopředu.

„To je něco jiného. Ty jsi moje dcera,“ ohradil se. Jasně, nic jiného neuměl než tohle, abych se stáhla.

„To je pravda, ale dospělá a půjdu na vysokou,“ připomněla jsem mu zamračeně.

„Dobře, možná jsem ti měl o Sue říct, ale nechtěl jsem to uspěchat. Byli jsme na čtvrté schůzce.“ Někam jsme se dostali.

„Čtyři? To je celkem dost, táto. Měl bys mi ji oficiálně představit,“ usmála jsem se na něj a obešla ho. Chtěla jsem jít do sprchy, než přijde Edward.

„A ty mně Edwarda,“ zvolal.

„Už ho znáš a před chvílí ti tu seděl na sedačce,“ připomněla jsem mu a pokračovala. „Jsem ráda, že jsme si to vyříkali,“ dodala jsem provokativně. Zaslechla jsem, jak tam něco zabručel, ale komentoval to hlasitěji.

Konverzace uzavřena.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Dennniii (29.09.2013 15:45)

Docela dost velkej skok, ale nijak zvlášť mi to nevadí. Edward je prostě zlatíčko. A Charlieho reakce byla docela v klidu, však on taky něco zatloukal.

Moc se těším na pokračování!
Krásná kapitolka!!!

2)  emam (27.09.2013 21:45)

To byl ale časový skok. Částečně to chápu, ale neříkej, že si toho tajého radění navšiml Jacob

1