29.08.2013 [13:30], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 7×, zobrazeno 2866×

Charlie je doma

Držel mě okolo pasu a tisknul na své tělo. Mé nohy se nedotýkaly země. Svírala jsem jeho vlasy a triko. Srdce divoce bušilo v hrudníku, musel to cítit, jak jsem k němu byla namáčknutá.

„Jsem upír,“ připomněl mi, když se kousíček odtáhl od mých rtů, abych se mohla nadechnout.

„Já vím. A já jsem už dospělá,“ připomněla jsem mu zase já, velmi zadýchaně. Jedna jeho ruka opustila můj pas a pohladila mě po tváři, odhrnul mi tak pár neposlušných pramenů z obličeje.

„To jsi,“ připustil zcela vážný. Usmála jsem se na něj, spokojená, že si je toho vědom. Dovolil mi jen rychlou pusu. Položil mě opět na zem a odtáhnul se, to se mi nelíbilo.

„Musím dodělat tvoje auto. A myslím, že Charlie ještě není připraven, aby to věděl. Ani od nás ani od sousedů,“ vysvětlil mi jeho počínání.

Sousedi, úplně jsem zapomněla, že něco takového je. Sice jsme byli víc stranou, přesto tu sousedé byli. Podívala jsem se okolo sebe, zda někoho neuvidím, bylo všude prázdno. Ale věřila jsem mu, on měl v hlavě zabudovaný radar na myšlenky.

„Pravda,“ připustila jsem. Do práce se ale neměl, koukal se stále na mě a stál na místě.

„Takže…“ začala jsem opatrně a chytla si ruce za zády. „Jak tedy? Král upírů, který se momentálně podřizuje člověku, který mu v práci dělá šéfa, bude ke všemu ještě tajně chodit s jeho dcerou?“

Začal se smát, můj výběr slov měl evidentně úspěch.

„Jo, přesně takhle to teď bude, pokud nejsi proti.“ Opět mě hladil po tváři a já si to náramně užívala, skoro jako kotě.

„Souhlasím,“ zašeptala jsem a trochu přivřela oči a víc se vtiskla do jeho dlaně.

„Musím dodělat to auto, než přijede Charlie,“ připomínal mi. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem se od něj vzdálit, už ve škole mě to štvalo.

„Jdu dovnitř něco dělat,“ rozhodla jsem se nakonec. Tak nějak jsem si byla jistá, že by neudělal vůbec nic, kdybych tu byla.

Pokoušela jsem se zabavit malým úklidem. Nešlo to, byla jsem jako na trní, věděla jsem, že je za těmi dveřmi.

Očima jsem kmitala stále k hodinám a čekala, kdy táta přijede. Bylo ještě dost času.
Vydržela jsem to hodinu, než jsem znovu vypochodovala ven a našla ho ve stejné póze jako předtím.
Věděla jsem, že o mně ví. Šla jsem pomalu a pokoušela se dělat zbytečný randál.
„Jsi si jistý, že to opravíš?" pošťuchovala jsem ho.
„Jistě, už to mám, ale musím předstírat pomalou lidskou práci. Také hodnotím, jak dlouho bude ještě jezdit," vysvětluje mi trpělivě a pomalu.
„Jistě, zapomněla jsem na tvou super rychlost. Jezdí a to je hlavní," odpověděla jsem rychle. Naklonil se obličejem ke mně. Zakřenil se.
„Potřebovala bys nové auto," poznamenal.
„Nepotřebuji. Navíc si nemyslím, že jsou upíři tak bohatí," zamračím se na něj. „A co bys řekl tátovi?" zajímám se.
„Že to auto už nechci a kupuju si nové." Opravdu měl odpověď na vše. „Věř mi, že finančně nestrádám."
„Edwarde, nech to být. Auto mám. Co budeš dnes dělat?" změnila jsem téma.

„Dnes?“ podivil se. Protočila jsem nespokojeně oči, musel vědět, co myslím.

„Večer, jdeš na lov nebo tak?“ upřesnila jsem.

Usmíval se na mě.
„S Jasperem a Alice jsme chtěli jet o víkendu někam dál," prozradil.
„Mám si dělat nějaké plány na dnes?" pošťuchoval mě.
„Kdyby ses nudil, mohl bys přijít," připustila jsem nervózně. Proč mi to náhle dělalo problém, pořád to byl on.
„To zní opravdu dobře," připustil a o krok se přiblížil. Usmívala jsem se na něj jako blbeček. Cítila jsem doslova, jak mě brněly rty, podívala jsem se na ty jeho. Sklonil se a políbil mě. Objala jsem ho kolem krku a odmítala pustit, jenže on byl upír a můj odpor pro něj nic neznamenal.
„Charlie je za zatáčkou," vydechl a plně se vzdálil, otočila jsem se a skutečně do ulice vjíždělo policejní auto.
„Tvůj radar mě stále fascinuje," připustila jsem tiše a pokorně. Zatímco táta parkoval, prohrábla jsem si rukou vlasy.
„Ahoj děti," pozdravil nás. Mále jsem se rozesmála – nazývat Edwarda dítětem, to bylo urážlivé.
„Ahoj tati," usmála jsem se na něj a Edward mě napodobil a neměl ani připomínku k tomu oslovení, což bylo zvláštní, když je to panovačný vládce – tak jsem si ho pamatovala.
„Jak to vypadá?" zajímal se s otázkou na Edwarda a bradou pokynul k mému teď už opět pojízdnému auto.
„Jezdi. Tedy do doby, než se rozpadne," odpověděl a nemohl si tu poznámku prostě odpustit. Nespokojeně jsem našpulila pusu.
„Musí vydržet jen do konce roku, než Bella odejde na vysokou," odpověděl mu klidně táta.
„Jdu dělat večeři," náhle jsem si uvědomila a ztratila se do domu. Než jsem to připravila, stáli venku a povídali si. Edward se omluvil, že musí na večeři domů, jinak by mu to Alice neodpustila. Neměla jsem šanci se s ním rozloučit, ale věřila jsem, že večer přijde a těšila se jako malá holka. Táta byl spíše zamlklý, což bylo zvláštní, když ještě před chvilkou diskutoval s Edwardem.
„Co kdyby k nám přišel Edward se sestrou na večeři?" nadhodil opatrně. Chtěl je mučit? Ale byla jsem škodolibě pro všema deseti.
„Když budou chtít," krčila jsem rameny a předstíral lhostejnost. Budu potřebovat kameru a natočit tu večeři, mohlo by to být lepší jak komedie v televizi. Táta vypadal spokojeně a odebral se k televizi, jen co na řadu přišlo mytí nádobí.

V pokoji jsem udělala jen rychlou zastávku pro věci a přivlastnila si koupelnu.
Takže já jsem teď s Edwardem chodila nebo něco podobného? Jde vůbec, aby chodil upír s člověkem? Byla jsem pro něj něco víc nebo stále jen tím lákadlem – chodící čerstvá a pěkně voňavá krev?
Pamatovala jsem si jeho slova z hradu. Choval se ke mně jako k hadrové panence, abych se o nic neporanila a nezačala krvácet, protože jak mi po několika mých stížnostech vysvětlil, v tu chvíli by byl se mnou konec a on by byl v první linii, i když mi nechce ublížit.
Povzdechla jsem si, smyla si z vlasů šampón a začala se sušit. Nevěděla jsem, kdy Edward přijde a jestli přijde.

Zamyšlená jsem se odebrala do svého pokoje. Třískla jsem dveřmi trochu hlasitěji, než bylo v plánu. Lekla jsem se ale toho, co jsem spatřila. Edward se povaloval v mojí posteli a vypadal, jako by patřil do zařízení pokoje.

Střelila jsem jeden rychlejší pohled k oknu, které bylo pevně zavřené tak, jak jsem ho nechala při odchodu do koupelny.

„Jak...?“ zajímala jsem se, stále stojící u dveří jako solný sloup.

„Mám své metody. Bello, jsi děsně nevšímavá,“ prozradil mi spiklenecky. Tím mě překvapil ještě víc.

„Tys tu byl už…“ nedořekla jsem to a on přikývl. Jak jsem si mohla jen nevšimnout Edwarda ležícího na posteli? To bylo něco tak nepochopitelného, jako bych si nevšimla, že mi chybí ruka.

„Doufám, že se bavíš,“ odpustila jsem si zašklebení a posadila jsem se na židli ke stolu.

„Trochu,“ připustil a posadil se.

„Je to divný,“ připustila jsem nečekaně. Nevěděla jsem, co to se mnou je. Vstal a obešel postel, tak aby byl co nejblíže ke mně. Naklonil se a zadíval se mi do očí.

Měla jsem pocit, že se topím. Neviděla jsem cestu návratu, on bude moje zkáza, rozhodně mého rozumného uvažování. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Věřila jsem i tomu, že kdyby mi řekl, abych něco udělala, bez řeči bych se podřídila, ještě bych z toho možná měla i radost.

„Pořád jsme to my,“ zašeptal.

Jeho hlas bylo to poslední, co jsem potřebovala k tomu, abych vzplanula. Natáhla jsem se k němu, bez varování. Potřebovala jsem jeho rty.

Odtáhl se.

Zamračila jsem se na něj, ale ne na dlouho, když zpoza svých zad vytáhl další růži.

„Charlie si opravdu nemůže ničeho všimnout,“ prohodila jsem ironicky, ale natěšená. Zaculil se jako malý kluk a vložil růži rovnou za má záda, kde byla váza s těmi ostatními, a že držely pěkně dlouho.

„Musí se obnovovat,“ prohodil, jako by i mně dokázal číst myšlenky. Hned si všiml, na co kápnul, protože poznal můj vykulený pohled. „Stále nic, ale můj odhad je lepší a lepší,“ řekl pyšně na to, co umí.

„Vládce upírů se zapletl s lidskou dívkou, neporušuješ asi tisíc tvých pravidel?“ ověřovala jsem si.

„Možná jich porušuju o dost víc, ale já jsem ten, kdo je sestavil a co je může upravit,“ připomněl mi. Náhle jsem v jeho pohledu zahlédla tu stopu povýšenosti a arogance, kterou uměl krásně projevovat na hradě.

„Nejenže z tohohle klepne pepka mého tátu, ale ještě všechny na hradě,“ škádlila jsem ho a nechala se dovést k mojí posteli, na kterou jsem se posadila do tureckého sedu a on naproti mně.

„Bude to zábava.“ Líbil se mi takhle rozverný, popravdě to byl pro mě tak nový Edward. Na hradě byl stále upjatý, a když se uvolnil, nebylo to zas takové terno jako tohle.

„Určitě tě Carlisle nevyměnil za někoho jiného?“ ověřovala jsem si. Nechápavě na mě upřel pohled a zavrtěl hlavou, že ne.

„Já jen… Jsi jiný. Ještě víc jiný než předtím, a ne jen ty oči. Je toho víc a nestačím se divit a líbí se mi to,“ vysvětlila jsem mu to rychle, aby náhodou nedošel ke špatnému závěru, jak bylo jeho dobrým zvykem.

„Měla bys jít spát, zítra máš školu,“ musel si zaautorizačit a nevadilo mi to. Viděla jsem i tak v jeho očích ty šibalské jiskřičky a pozvednutý jeden koutek úst.

Uložil mě do postele a lehnul si ke mně. A já během chvilky spala jak mimino.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Dennniii (02.09.2013 12:43)

awwwww
Nádherná kapitolka, konečně jsou spolu. Jsem zvědavá co na to Charlie až to zjistí, přeci jen Edward je jeho oblíbenec, tak třeba nebude vytahovat pušku

Moc se těším na pokračování!!!!

1