20.01.2015 [14:45], kikketka, ze série I minulost se někdy vrací, komentováno 16×, zobrazeno 3232×

Bella se dozvídá nové skutečnosti. Důvod, proč se Edward a Henry nemají v lásce. A také objevuje Edwardův tajný koníček. Je však opravdu jeho?

Doufám, že se kapitola bude líbit. A chtěla bych strašně moc poděkovat za všechny komentáře, které mi tu zanecháváte, a které mi jsou opravdovým povzbuzením! Děkuji vám za ně! Kikky

„Tehdy mě přišla navštívit Amélie… má snoubenka.“ To hlasité zalapání po dechu jsem prostě udržet nedokázala. Valila jsem na něj oči jak dva tenisáky a nevěřícně kroutila hlavou. Tak tenhle fešák do toho málem práskl? „Ano, Bello, byl jsem zasnoubený, a budou tomu již dobré tři roky. Já… Amélii miloval, tedy myslel jsem si, že je to láska. Až později mi došlo, že tento cit vlastně neexistuje.“ Tady mu má romantická dušička chtěla divoce oponovat, ale mlčela jsem. „Ona byla velice krásná, a s těmi plavými vlasy a jemnou tváří se podobala spíše andělu,“ povídal tak jaksi okouzleně, a mně se z toho tónu uzloval žaludek a vařily žaludeční šťávy. Ne, nežárlila jsem! „Kdo by ji nemiloval?“ dodal rétoricky. Uklouzlo mi tiché odfrknutí, a Edwardův zkoumavý pohled mi přistál na obličeji. Cítila jsem, jak se mi do něj hrne horká krev.

Sakra! Přistižena při činu? Ale čeho…

„Pokračuj,“ pobídla jsem jej rychle.

„Ano, tedy… Henry po Amélii často pokukoval, ale přisuzoval jsem to především její kráse. Všichni na ni se zalíbením hleděli. Musel jsem si na to zvyknout, třebaže to bylo velmi nepříjemné. Plánoval jsem s ní společnou budoucnost, rodinu -“ odmlčel se, když shlížel na své ruce, poklidně položené na desce stolu.

„Toho večera, dva týdny před naší svatbou, za mnou Amélie přišla ve spěchu. Byl večer, což se absolutně nehodilo k návštěvě snoubence, nemluvě o tom, že jsem to měl být já, kdo chodí na návštěvu. Ne ona. Přesto jsem ji přijal,“ mluvil tak smutně. Nutkání sednou si mu na klín a chlácholit ho jsem však udolala. „Shledali jsme se v salonku, ale místo obvyklého objetí a políbení jen stála u dveří a v rukou žmoulala kapesníček. Plakala. Vidím to jako dnes.“ Zahleděl se kamsi do dálky, někam za mě. Jistě byl zcela ponořený ve vzpomínkách. „Vybídl jsem ji tedy, aby se posadila a povyprávěla mi, co se jí přihodilo, a ona nevynechala jediný detail,“ zavrzal zuby.

„Že ona tě podvedla s tím Henrym!“ vyjelo to ze mě jako… Ne! Nechci být vulgární, tak na to ani nepomyslím!

„To je to tak zřejmé?“ otázal se celý překvapený.

„Na rovinu, Edwarde? Jak ti to zní? Henry je rodinný přítel, Amélie tvá snoubenka, pak mi tu kousek chybí, a nakonec se ty a Henry nesnášíte. Myslím, že je to celkem jednoduchý hlavolam, ne?“

„Ano? Myslím, že máš pravdu.“

„Ale proč by to dělal?“ pokračovala jsem.

„Nevím.“ Pokrčil rameny, ztracen v myšlenkách. „Nikdy mě nenapadalo, že by mohl mít vůči mně jakékoliv nenávistné sklony. Dodnes tak úplně nechápu, kde se v něm všechna ta zášť a nevraživost vzala,“ povídal. „Svedl ji. Scházeli se za mými zády celé dva měsíce, než se Amélie odvážila promluvit. A neudělala by to, nebýt nechtěného těhotenství.“

„Ona s ním přišla do jináče?“ vyprskla jsem nahlas.

„Jináče?“ Ufa! On mi snad nikdy pořádně neporozumí…

„Jakože otěhotněla?“

„Ano. Dokonce měla tolik troufalosti mi svěřit, že ji to mrzí, a že pokud by nečekala potomka s Henrym, vzala by si mne, protože mě prý neskonale milovala. Nakonec se i s do nebe volající drzostí zeptala, zda bych jí byl schopen odpustit, kdyby šla na potrat,“ zakončil stále nevěřícně.

„Tak to je teda pěkná… štětka!“

„Vyhodil jsem ji z domu, a už nikdy neviděl. Zásnuby byly samozřejmě zrušeny. Předtím jsem jí však ještě od plic vysvětlil, co si o její nehynoucí lásce vůči mé osobě myslím.“

„Moment!“ zastavila jsem jej rozhodně. „V té době jsi byl ještě… ehm… no, to… panic?“ Edward se smutně pousmál, a ani se nezarazil nad tím, že se ho po tom všem ptám právě na tak intimní otázku.

„Ano. Chtěl jsem, aby byla mou první. Jaký idiot, že?“ odpověděl bez zaváhání.

„Ne,“ vypadlo ze mě hořce. „Vůbec ne. Naopak ti rozumím.“ A byla jsem ráda, že se nemusím zastávat Amélie s tím, že když mohl on na návštěvu vykřičených domů, tak proč by si nemohla užívat života i ona, ne? Třebaže nechat se zbouchnout, když se máš vdávat… Musela být pěkně pitomá! A skutečná mrcha, když potom všem, co mu přiznala, si navíc chtěla Edwarda vzít jako by se nechumelilo!

„Opravdu?“

„Jo, svým způsobem jsem měla podobný osud, tedy až na to s tím rodinným přítelem. Jessica byla mou nejlepší kamarádkou jen od střední, než -“

„Než?“

„Než mi ta záškodná běhna přebrala přítele,“ dodala jsem jako by nic. Stejně mě to nikdy pořádně nebolelo. Žal jsem prožívala jedině ze ztráty stereotypu a neexistujícího bezpečí, že někam zase patřím. Nemilovala jsem Mika. Nikdy jsem nebyla ani z poloviny tak vzrušená jako s Edwardem, protože kdyby ano, pannou už dávno nejsem. A to ani k Edwardovi nic hlubšího necítím… Přesto mě v břiše ta její zrada stále užírala jako kyselina.

„Nechceš mi o tom povyprávět? Alespoň se dozvím, jak to mezi sebou budou mít muži a ženy tvého století, a jaký jsi vedla život. To mě opravdu nehorázně zajímá,“ převedl rozhovor mým směrem. Nelíbilo se mi to.

„Já? To -“

Ozvalo se zaklepání na dveře a naštěstí tak přerušilo mé nadcházející koktání.

„Dále!“ zakřičel Edward a do pracovny bez zaváhání vklouzl majordomus.

„Pane, máte dole návštěvu,“ pověděl oddaně s jemnou úklonkou.

„Řekněte, že se chvilku zdržím, ať dotyčný okamžik vyčká,“ odpovídal mu, zatímco však koukal pouze na mě. Zrudla jsem až po konečky uší. Netoužila jsem mu vyprávět můj smutný příběh. Chtěla jsem ho jen potlapkat po zádech s tím, že není jediný, koho v životě podvedla osoba, které důvěřoval. To bylo vše.

„Dobrá tedy, vyřídím panu doktoru Cullenovi, že se okamžik zdržíte,“ dodal jako by nic.

„Carlisle?“ vyhrkl Edward a jeho pozornost se konečně přesunula na osobu ve dveřích. „Tak to je jiná. Nezlobte se, Isabello, ale mohli bychom si o tom popovídat později?“

„Jistě,“ usmála jsem se z radosti nad tou nečekanou záchranou. „Nebo také nikdy,“ vyklouzlo mi tichounce. Slyšel to.

„To tedy ne, jsem velice nedočkavý se dozvědět, jak jste dříve žila.“ Pak se rozloučil a odporoučel po boku Anguse pryč.

Osaměla jsem, ale i tak ze mě spokojenost prýštila snad na všechny strany. Nebyla jsem typ člověka, co se pohádá a pak s druhým několik dní nemluví. Potřebovala jsem se vybít, a pak zas rychle uzavřít mír. Což v praxi znamenalo, že jsem se kolikrát s Mikem pohádala skoro až do krve, ale potom to byla já, kdo se vtíral jako první. Nenáviděla jsem napjaté ovzduší. Dusilo mě.

*

Na zpáteční cestě do pokoje jsem hloubala nad vztahem Edwarda a Henryho. Tentokrát už jsem dokázala pochopit tu šílenou nevraživost mezi těmi dvěma muži. Henry byl prostě… had, jak jej dost chabým přirovnáním definoval Edward. Taky jsem nerozuměla tomu, proč něco takového udělal? Jediná možnost, která mě napadala, byla žárlivost. Tahle emoce po boku všech těch ostatních vládla světu od dob stvoření. A pokud tedy byla Amélie takový kus, pak bylo víc než jasné, že ji chtěl kde kdo. Henryho nevyjímaje.

Také už jsem dokázala pochopit Edwardovo hrubé chování vůči mé osobě v přítomnosti Henryho. Neomlouvala jsem ho, to tedy ani náhodou, jen už jsem to všechno viděla mnohem jasněji. A v jiných barvách. Zkrátka nechtěl, aby se všechno opakovalo, třebaže my dva nebyli ani milenci, natož snoubenci. Jenže podle všeho ten lísavý nováček s knírkem měl o mou maličkost zvláštní zájem, a teď už jsem i tušila proč. Nejspíš chtěl Edwardovi opět ublížit. A přitom bylo jasně řečeno, že jsem pouze schovanka jeho zemřelé matky. Nic víc…

Do očí mi padly dveře Edwardovy obrovské knihovny. Rozhodla jsem se tedy, že si tu udělám krátkou zastávku, však oběd chvíli počká. Bylo tu knih, až mi z toho málem zrak přecházel. Edward mi už několikrát řekl, abych si půjčila ke čtení jakýkoli žánr, cokoliv budu chtít. A dnes jsem se rozhodla tak učinit, jinak hrozilo, že bych se mohla vrátit ke kousání nehtů.

Jednotlivá díla však nebyla seřazena podle abecedy, jak jsem si ihned uvědomila. Zadívala jsem se tedy pozorněji a prsty něžně přešla po pár vazbách. Dýchalo to tu stářím. Zdálo se mi, že nejblíže ke dveřím byla pouze naučná literatura, zejména filozofové, ale i různé atlasy a poučné knihy. Čím dále jsem se však dostávala (téměř až k oknu), tím se téma výrazně měnilo, až přešlo do typicky ženských knih. Což znamenalo, že tu byly knihy o pěstění růží, kultuře, a až úplně nahoře tituly od Judit Drake, a její feministická literatura 17. století, ale také Anne Bacon, Mary Fage a další. A úplně v rožku nahoře, hned vedle Japonského, Mongolského, Čínského a kdo ví ještě jakého slovníku, byla zašitá i Jane Austen! Vlastně co tam nahoře dělaly slovníky? Nebyly spíš naučného rázu? A navíc hned vedle Jane, a jejích romantických románů?

Projela jsem posuvným žebříkem ode dveří na druhou stranu místnosti až k oknu a vylezla úplně nahoru. A tady mi to celé začalo zavánět, protože bylo patrné, že vazba neodpovídá obsahu. Jako by někdo vyrval stránky, nebo… S balancem, který se mi zdál k mé nešikovnosti pro jednou naprosto perfektní, jsem se natáhla prvně po Čínském slovníku a nedočkavě jej otevřela. S Čínštinou to mělo společné tak jedině obal! Uvnitř byl normální anglický text!

V rychlosti jsem nalistovala přes polovinu a začetla se do děje: ‚Kdybych měla chladnější krev, a kdybych nebyla pod dojmem neukojených vzruchů a tužeb, měla jsem jej nyní nesporně bez váhání odmítnout…‘ Bla, bla, bla. Kousek jsem přeskočila zvědavá, jestli je to vážně to, co si myslím, že to je.

‚Zavedl mě do nejbližšího výčepu, kde nás uvedli do malé místnosti vedle průchodu. Sotva vyčkal, než číšník donesl objednané víno, a hned zahájil palubní přepad. Rozvázal mi šátek, dal mi mlaskavou pusu a jedním rázem odhalil celá má ňadra. Hrál si s nimi s takovou lačností a chtivostí, jaká je s to zkrátit i nudnější ceremoniál, než je rozkoš z takovýchto vzrušujících okamžiků. Chtěli jsme rychle zakotvit v hlavní rejdě, ale nenalezli jsme nic, co by nám to usnadnilo. Celé zařízení pokoje se skládalo jen ze dvou, tří nepohodlných, a pro náš účel nevhodných židlí a vratkého stolku. Bez dalšího otálení mne tedy opřel zády o stěnu a vyhrnul sukni. Bez okolků vytáhl svůj -‘ (*)

„Madam!“ ozval se hlas služebné z otevřených dveří.

Kdy?

Polekala jsem se tak, že se mé vratké nohy roztřepaly a kniha mi s mohutným prásknutím sletěla na zem. Já se jen stačila chytit obručí žebříku, abych neletěla stejným způsobem za tou nesporně erotickou knihou. „Tak tady jste! Hledali jsme vás ve vašich pokojích, ale nebyla jste tam, tak mě pan Masen poslal do knihovny. Čeká na vás s obědem,“ osvětlila mi mile.

„Ano, děkuji. Hned jsem tam,“ zasípala jsem skrz stažený hrtan a srdce bubnující mi až v uších. Než jsem však stačila slézt dolů, služebná už sbírala knížku ze země.

„Tady madam.“ Podávala mi ji. Nejspíš jsem teď byla rudá až na zadku, protože pokud dokázala číst… Ne, přece jen jsem nezahlédla, že by nakoukla dovnitř. A z venku to byl pouze Čínský slovník, přesto… Cítila jsem se jak přichycená s rukama v míse s lahodným krémem! „Jste v pořádku? Zřejmě jsem vás nechtěně vylekala,“ prohlásila kajícně služka. „Omlouvám se.“

„To je v pořádku, a vyřiďte panu Masenovi, že se dostavím do deseti minut. Děkuji,“ posílala jsem ji pryč, a naštěstí hned odešla.

Vyklepanou ruku jsem si položila doprostřed hrudníku a pokusila se vydýchat tu nečekanou přepadovku služebné, což se mi i celkem povedlo. A tak s knihou v ruce a nervy už celkem v normě jsem v rychlosti odběhla do pokoje. Zavřela jsem ji do posledního šuplíku ve stole, shodou okolností jediného, co byl obdařen klíčkem, a který ukrýval i další mé klenoty, a rozběhla se zas pro změnu do jídelny. Klíček samozřejmě skončil jako obvykle v korzetu mezi prsy. Služební na mě pokaždé tak podivně koukali, když jsem někam chvátala. Asi to nebylo zvykem? Každopádně do jídelny jsem se dostavila do deseti slíbených minut.

„Vypadáte zadýchaně,“ oslovil mou osobu pohotový Edward namísto obvyklého pozdravu, kterým mě většinou častoval, třebaže jsme se před hodinou viděli v pracovně.

„Spěchala jsem,“ vypadlo ze mě zbrkle.

„To jste nemusela…, Bello.“ Oči se mi rozzářily jak dvě jasné hvězdy na noční obloze. Bello? Za co jsem si to zasloužila? „Doufám, že omluvíte mou troufalost, ale když jste mi prve vyprávěla, že se vám toto oslovení líbí, pak kdo jsem já, abych vám vaše přání odepřel?“

„Není to příliš intimní?“

„Je,“ odpověděl bez mrknutí oka.

„Ale jak hezky jsi to zaobalil, Edwarde: Kdo jsem já, abych vám vaše přání odepřel,“ imitovala jsem mého společníka vesele, mezitím co služebná přinášela předkrmy.

„Bavíte se dobře?“ komentoval to radostně Edward, když si nechal od sloužící nabrat husou zeleninovou polévku.

„Celkem ano,“ odpověděla jsem popravdě.

„Kde se tak najednou vzala ta dobrá nálada, smím-li se ptát?“ povídal zaujatě. Ale to víš, narazila jsem v knihovně na zlatý grál… Ne, tohle jsem mu opravdu nemohla říct, a tak jsem jen nonšalantně a zároveň tajuplně pozvedla ramena. „Neprozradíte mi to?“

„Ne.“

„Jak tedy chcete, ale- “ Odmlčel se jen proto, aby si nabral sousto a spolknul ho, zatímco na mě doslova civěl tím svým neproniknutelným pohledem.

„Co?“ popohnala jsem jej. Nezajímalo mě, jestli právě polyká, ale žádná slušná bytost přece nezačne větu, aby ji takhle neurvale utrhla. Edward však stále jedl a z očí mu táhlo rošťáctví. Popuzeně jsem si odfoukla. Nakonec si tedy otřel ústa ubrouskem.

„Říkal jsem si, že byste třeba ráda nové ošacení, tak jsem po obědě naplánoval, že bychom si vyjeli do města, co říkáte?“ Na odpověď však nečekal a rovnou pokračoval. „Gréta vám sice šaty koupila, ale nenapadlo mě, že je nejspíš… nevhodná k tomuto úkolu. Tak jsem si říkal, že byste si možná ráda vybrala sama?“

„Ale -“ odmlčela jsem se.

„Ale?“

„Vždyť už jsi za mě utratil balík, Edwarde.“

„Prosím?“ Nakrčil zmateně obočí. To on poslední dobou často.

„Chtěla jsem říct, že jsi za mou maličkost už zaplatil víc, než dost.“

„O to se nemusíš bát, Bello. Peníze jsou jedna z věcí, jíž disponuji v přemíře,“ povídal vážně, a z vykání přeskočil do tykání. Zavánělo mi to jakýmsi čepýřením. Moji všetečnou poznámku (co mě tedy hodně zajímala), jestli v přemíře disponuje i jistou částí svého těla, jsem však nechala zemřít na jazyku.

„Jak chceš, Edwarde,“ dodala jsem neutrálně a s odstupem.

„Máš snad lepší plány?“ ptal se s lehkým podtónem uraženosti.

„Ne,“ vypadlo ze mě upřímně. „Chtěla jsem si číst, ale to může počkat.“

„Vskutku? A co pěkného jste si vybrala z knihovny?“ A byl zpátky hravý a vykající Edward.

„Čínský slovník,“ vyhrkla jsem popravdě a pak se zarazila. Proč to vůbec vytahuji!? Proč jsem neplácla třeba ‚Pýcha a předsudek‘ od Jane Austen? Edward zvednul hlavu od talíře tak rychle, jako by dostal ránu do pozadí, a zaraženě se na mě podíval.

Aj, že já zas něco prokecla?

(* Ukázka z knihy Fanny Hill od Johna Clelanda)

Tak copak si o tom myslíte? Sbírá Edward erotické čtivo? ;) A pokud ano, jak asi zareaguje? Bude vystaven všetečným otázkám slečny Isabelly? A má i další podobné svazky schované ve své knihovně?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  kala (20.01.2015 21:45)

Děkuji.

Kik dostala jsi mě. Je to tak 50:50. Knihy budou určitě z dědictví po otci. Dost dobře si nedovedu Edwarda představit, jak je kupuje a vkládá do jiného přebalu a sbírá je. Takže, za mě, buď o "slovníku" vůbec neví a udivila jej ta čínština, nebo spíš ví a už má nastudováno. No jsem zvědavá, jak se k tomu postaví. Moc se těším na další kapitolu. Jo myslím, že tak těch knih bude mít více... Reakci si nedovoluji odhadnout...

Děkuji

8)  SestraTwilly (20.01.2015 21:31)

No teda,to som zvedavá,ako to Edward s tým "čínskym slovníkom" uhraje .Lebo očividne vie o jeho skutočnom obsahu.Výborná kapitolka,už sa teším na pokračovanie

5)  DopeStars (20.01.2015 16:52)

Takže asi teraz začnem čítať čínske slovníky! Toto ma neskutočne pobavilo!!! Toto je jedna z vecí, prečo túto poviedku zbožňujem

1