28.06.2011 [10:45], Hanetka, ze série Double trouble, komentováno 26×, zobrazeno 4967×

13. kapitola - Jak se Edward přesvědčí, samotka mu nesvědčí.

Kapitolu napsala MisaBells

Nemocnice u svatého Munga

Jakmile za ním ten obr zavřel dveře, kouzlo pominulo a Edward mohl jít s přehledem třískat hlavou do zdi. Jenže pořád to bylo lepší než uhoukaný Lockhart. Začal migrovat po cele velké snad dva na dva metry, obhlížel polstrované zdi – takže by mu stejně bití bylo k ničemu – a hledal škvírku. Sice by se malou skulinkou po hřebíku neprotáhl, ale vytrvalým a opakovaným šťouráním by se mohl za pár let dopracovat k poměrně velké díře, kterou by se už dostal ven, ne?

Jednu takovou menší objevil, jenže vzápětí zjistil, že by se dostal jen do další polstrované cely, takže mu už zbývaly jen tři zdi. Plazil se po podlaze, sledoval hrany a ze všech sil se snažil z hlavy vystrnadit myšlenku na tu sněžnou sovu. Taková šťavnatá! Až se tu zase někdo ukáže, nebude si brát servítky. Musí se napít! Musí! I kdyby se tu měl objevit třeba tříoký zubr! Nebo ta akromantule, ať už to je co chce!

Zůstal ležet na zemi a rochnil se v sebelítosti – nic jiného už neměl – když se ozvalo lupnutí, jako když v krbu praskne pod plameny polínko. Otočil prudce hlavu a vymrštil se do sedu. Díval se přímo do ohromného oka, které vedle sebe mělo ještě jedno. Mezi nimi vyčníval ohromný křivý nos a ze stran uši, že by je tomu tvorovi záviděl samotný Dumbo. Bylo to malé, seschlé, odpudivé… Ale žilo to, a to bylo pro Edwarda momentálně nejdůležitější. Na sobě to mělo jakýsi povlak z polštáře nebo co, a strašně – vážně strašně – to smrdělo. Ztratilo to veškerý prvotní gurmánský půvab. Edward se zhnuseně odtáhl a zacpal si nos. To stvoření na něj rozzuřeně přimhouřilo ty obrovské oči s víčky jako roletami v Alicině ložnici a cosi zasyčelo.

„Halucinace?“ zeptal se nejistě Edward. Neodpovědělo to. Jen to vystrčilo bradu. Dlouhou hnusnou bradu. Proč to někdo nezabil hned po porodu, takhle to dítě trápit! napadlo Edwarda. „Jak ses sem dostal, malej?“ promluvil Edward o trochu hlasitěji.

„Krátura umí kouzlit skoro lépe, jak lecjaký kouzelník! Jak bych se sem asi dostal? Do hlídané nemocnice? Krátura byl poslán a tak je tady!“ vykráklo to. Edward nakrčil čelo a jedno obočí mu lehce ve zmatení převyšovalo to druhé.

„Poslán? Hele, a vůbec - co jsi zač? Čínská verze Froda Pytlíka? Ne! Počkej, už to mám. Ty jsi vzdálený příbuzný Alice! Malý a děsně protivný,“ zvolal vztekle Edward a to stvoření před ním se zatvářilo vážně dotčeně.

„Mudlovský šmejd mluví na Kráturu a uráží ho. Krátura tohle poví paní a ona s ním zatočí. Krátura tohle nemá zapotřebí.“

„Kdo je u tebe kreatura?! Ty… ty… výškrabku!“

„Nahluchlý mudlovský šmejd. Nečistá krev…“ brblal dál ten malý.

„Nemluv o jídle!“ zahřměl Edward a omotal si zoufale ruce kolem břicha. Jako kdyby mu to mělo pomoct.

„Křičí na Kráturu,“ odsekl tiše ten skřítek – nebo co to bylo.

„Trpíš samomluvou?“

„Krátura má předat jenom dopis a bandasku, nic víc. Krátura to předá, až najde cíl, a odejde.“

„Bandasku?“ zbystřil Edward. „Davaj!“ Pak se zamyslel nad svým chováním a omluvně zamumlal: „Prosím.“

Ten malý odporný vytahaný a vyšisovaný skrček připomínající Marcuse Volturiho se vítězoslavně ušklíbl a v jeho rybích očiskách to zajiskřilo zadostiučiněním.

„Krátura má bandasku a dopis předat jen Cedriku Diggorymu.“

„Ten je ale mrtvý, neníliž pravda,“ odfrkl si pod nos Edward, načež hlasitě vzdychl a zabodl si ukazováček do hrudi. „Já jsem ten, komu to máš dát!“

„Pan Diggory?“ vykulil oči skřítek a zkoumavě si ho prohlížel.

„Třeba. Tak už mi to dej,“ naléhal Edward.

„Krátura si nemyslí, že jste pan Diggory, ale vypadáte… Hodně podobně. Krátura je už starý, špatně vidí. Krátura se omlouvá, že urazil pana Diggoryho. Krátura nevěděl!“ lísal se nakonec a velkou hlavou skoro bouchal o podlahu, jak se klaněl.

„Dej. Mi. Tu. Bandasku,“ vrčel Edward.

„A dopis…“ připomněl skřítek.

„Dej to sem!“ vyštěkl Edward a chmátl po něm.

Krátura před jeho výpadem mistrně uhnul a rozeběhl se do protějšího rohu.

„Pan Diggory je hodný a klidný a rozvážný. Pan Diggory patří do Mrzimoru! Vy nejste pan Diggory!“ vřeštěl prcek.

„Jsem Drignory!“ hájil se Edward. „Jsem žíznivý uvězněný chlap. Jestli mě nechceš mít místo šály… Fajn, fajn, jinak,“ uklidňoval se Edward a zhluboka se nadechl. „Ok. Drahý příteli, mohl bys mi předat věci určené pro mě? Omlouvám se ti za předchozí nepříjemnosti a mé špatné chování,“ přemáhal se Edward. V duchu však měl skřítek v Edwardově mysli píchnutou v určitém otvoru grilovací tyč a rožnil se nad plamenem. Samozřejmě ne kvůli jídlu. Jen čistě z radosti ducha. Ten Kreatura se přestal na chvíli třást a vypadal, že přemýšlí. Na čele mu naskočila krůpěj čehosi, co připomínalo pot. Fuj… ošil se Edward.

„Jak se jmenujete?“ vyhrkl skřet.

„Ed…rik Drighry…“ zamumlal na půl pusy Edward. Krátura se uklonil, očividně spokojen s odpovědí, a podal mu bandasku a dopis.

Ani nevěděl proč, ale první se vrhnul na dopis. Jako kdyby ta bandaska neexistovala.

Otevřel ho a zamračil se.

„Jaké prase tohle psalo…“ huhlal a opřel se zády o stěnu. Chvilku luštil jméno na konci stránky, protože inkoustová skvrna se do něj obtiskla, a nakonec vytřeštil oči. „Bella? To není možné! Bella? Bella! Bella! BELLA!“ vřeštěl a rozhazoval radostně rukama kolem sebe. Plácnul sebou na zem a vzal to pěkně od začátku poté, co skoro vdechnul celý dopis, jak k němu voněl… Očima kmital jako o život.

Můj drahý Edwarde…

Edward se přitrouble usmál a podepřel si bradu dlaní.

…vezmi na vědomí, že tam, kde se teď nalézáš, existují čáry a kouzla, děti, které je ovládají, chodí do Školy čar a kouzel v Bradavicích, a protože se jednomu z nich podobáš jako vejce vejci, pravděpodobně Tě považují za něj…

„No neříkej…“ odfrkl si. Jako kdyby na tohle v uplynulých hodinách nepřišel sám…

…Bylo mu sedmnáct jako Tobě, v Bradavicích patřil do Mrzimorské koleje, byl kapitánem a chytačem  famfrpálového mužstva a téměř vyhrál Turnaj tří kouzelnických škol…

„Zase ten famfrpál a předtím ten Voldemort… To tu nemají… No nic…“ vzdal své nářky Edward.

… mně a Jakeovi se podařilo dostat se za tebou…

„Co?! On si nedá pokoj a leze i sem… Kéž by se seznámil s Hermionou…“ vrčel Edward při zmínce o Jacobovi.

… Prosím, předstírej, že jsi… KDOŽE?, aby Tě pustili od Svatého Munga.

„Sakra, ten flek… Koho mám předstírat? Já budu! Klidně i Brblala, jen když mě to odtud dostane.“

…Miluji tě, Bella…

„Ach, Bello, vždyť já tebe taky…“ vzdychl Edward a kousnul se do rtu, což mu připomnělo, že vedle něj stále stojí ta bandaska. Odšrouboval víčko a zamrznul. Cítil směsici čehosi. Rozhodně ostrý nezaměnitelně aromatický pach krve, ale jaké?! Bylo to od Belly… Že by… Moment! Ne, to je blbost. Přece by… Ale co když… Ne, blbost… Ale je to Bella, jenže… Blbost, to by neudělala… Ale Bella… Neee…

Nakonec to vzdal, vyplázl jazyk a lehce si líznul. Obličej se mu zkřivil a hrdlo se stáhlo odporem. To tomu fakt tak moc odvykl? Bože, ta krev je z nějakýho baziliš… Zakryl si rukou pusu. Pochyboval, že jim tu běhají srnky, nebo pumy! Ale tohle by neudělala! Ta krev byla kalorická, tučná, odporná… chutnala po zelenině. Co mu to dala? Jenže… Když chvilku počkal, nebylo to tak zlé a vážně, ale vážně měl žízeň! Nemůže si vybírat.

Nebo může? Střelil pohledem po Kreatuře v druhém rohu, která ho upřeně sledovala a vyčkávala. Jak by to asi chutnalo?

„Co teda jsi… ehm… za druh?“ zeptal se sladce Edward.

„Krátura je domácí skřítek, pane Diggory,“ kuňknul.

„Takže jako pes? Nebo kdo?“

„Domácí skřítek není pes! Domácí skřítek je skřítek.“

„Tak to jsi mi fakt pomohl,“ odfrkl si Edward a znovu ponořil opatrně jazyk do bandasky. Ne, pořád to chutná odporně… „Co skřítci jedí?“

„To, co kouzelníci, pane.“

„To už je lepší,“ zubil se Edward, načež se zarazil. „Co jedí kouzelníci?“

„Maso, cukroví, brambory, zeleninu…“ vyjmenovával ten malý a koulel očima. Edward si dal hodně záležet, aby si ho skřítek nevšimnul, jak svou váhu nenápadně přenáší na špičky nohou a připravuje se ke skoku. Tohle bude alespoň teplý…

„Pane?“ zarazil se Karikatura.

„Hm?“ vyhrkl překvapeně Edward a ležérně si zkřížil ruce na prsou.

„Co to děláte?“ zajímal se skřítek a couvnul.

„Co přesně myslíš?“

„Neurazte se, ale vypadá to, jako kdybyste… Koukáte na mě, jako kdyby…“

„Kdybych tě chtěl sníst?“ dořekl za něj Edward s hraným pobavením.

„A chcete?“

„Zvažuju tu možnost,“ vyhrkl Edward.

„Máte tam ale bandasku,“ kníkl skřítek.

„Studenou…“ zavrčel už zoufale žíznivý Edward. Jeho racionální stránka šla absolutně mimo něj. Viděl jen to holátko s velkýma ušima a jeho krční tepnu, jak vyděšeně pulzuje. Pach skřítka přehlušil zvláštní klokotavý zvuk. Edward jen na okamžik odvrátil zrak, aby zjistil, co se děje. V bandasce to vřelo a vycházela z ní pára. „Cos udělal?“

„Ohřívám vám to,“ vykoktal skřítek, ozvala se rána, jako když praskne kost, a stejně, jako ustalo klokotání krve v nádobě, ustal i srdeční tep na samotce v protějším rohu. Ten skřítek byl pryč.

Hanetčino shrnutí xxx MisaBellčino shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

26)  Jalle (14.08.2012 14:13)

25)  Lipi4 (06.07.2011 01:42)

Ede, co Tě to popadlo, že jsi si chtěl dát Kráturu k večeři

Opět famózní, že to ani není možný

24)  nikolka (05.07.2011 18:59)

štyri steny a Edward v nich... aspoň ho "Krátura" našiel a navštívil... aj keď sa ho Edward pokúšal vypiť... no čo, hlad robí svoje a bandaska mu nevoňala...

23)  Kim (02.07.2011 21:51)

Prej jaký prase tohle psalo..
Edward chtěl vypít Kráturu
...já už nemůžu

22)  Lenka326 (29.06.2011 09:09)

„Jaké prase tohle psalo…“
Chudák Krátura, už jsem o něj měla opravdický strach. Edíkovi začíná pěkně hrabat . A přitom je na něj Krátura tak hodný, i krev mu ohřál... Jak tohle dopadne???

21)  milica (28.06.2011 21:12)

To nevím jak by si na Kráturovi pochutnal chudák, ale aspoň mu to Kreatura ohřál

20)  Marvi (28.06.2011 19:50)

Tak mu to aspoň ohřál

19)  Jula (28.06.2011 18:26)

No tak to je konec, Edward nám chce slupnout skřeta

18)  SarkaS (28.06.2011 17:34)

Chudáček Krátura, takové šoky. Edward musel být extrémně zoufalý, když mu i Krátura přišel k nakousnutí

17)  Zombichlerka (28.06.2011 16:56)

Aspoň že ho nevypil
Bože, jaké prase to psalo?!?!

16)  Fanny (28.06.2011 15:30)

Dokonale jsem se pobavila a všechny kapitoly, o jsem teď přečetla, a že jich bylo mnoho za tu dobu, co jsem byla pryč, a můžu je označit jen jedním slovem: SKVĚLÉ

15)  Michangela (28.06.2011 14:56)

Že on ohřál všechnu krev v pokoji? I tu živou? No to zase bude průšvih!!!

14)  Twilly (28.06.2011 14:14)

chudáček Kráturka a my mu tak moc křivdily... a on se mezitím tak hezky stará o Édu, kruciš, i krvičku mu ohřál...

13)  Nika (28.06.2011 14:11)

Kreatura

11)  MaiQa (28.06.2011 13:10)

9)  Ivanka (28.06.2011 12:19)

KOho mám předstírat? Já budu! Klidně i Brbrala, když mě to odsud dostane!
Chdák Krátura, takhle ho vystrašit! Ale zaslouží si to, zrádce! Taky ho mohl Ed sníst, byl by od něj aspoň pokoj, nezradil by a Sirius by žil šťastně až do smrti smrťoucí! Howk

8)  AMO (28.06.2011 12:17)

Jsme o kousek blíž...uáááá
Chudák, já také nejím jogurt a ananas. To bych také nezvládla. Pomóóc!!!
Tak musí začít s učením: Jméno Cedrik
Věk 17
Bydliště Bradavice kolej Mrzimor

7)  KalamityJane (28.06.2011 12:16)

Super, skvělý, úchvatný! jako obvykle

1 2   »