15.05.2011 [16:00], anamor, ze série Dětská láska je nejsilnější, komentováno 6×, zobrazeno 3477×

Návštěva nebo trest

Byl to už měsíc od mého ´opět neudržení se´ a bylo to tak, jak jsem říkala. Edward si mě nevšímal. Před všemi jsem stále tajila svou nemoc a tajně si brala léky u Carlisleho v pracovně.

Edward chodí každý den do lesa, zatímco já jsem doma  a pokouším se, aby vše bylo jako dřív.

Když jsme dnes přijeli před dům, Edward okamžitě zmizel v lese a já se za ním jako vždy jen smutně koukala. Zase utekl. Steklo mi pár slz a zamokřily mi tričko. Alice si povzdechla, objala mě kolem ramen a odtáhla do domu.

Každý si šel za svou zábavou a já s Emmetem koukala na televizi.

Z ničeho nic Rose začala křičet.

„Je to idiot, co si o sobě myslí?“ Alice a Jasper se ji pokoušeli uklidnit.

„Kdo?“ ptala se starostlivě Esme.

„Kdo? Edward. Je to vůl. Copak nevidíš, co dělá?“ zeptala se a ukázala na mě.

Zase začali debatovat o Edwardovi, ale mě už to nebavilo. Zvedla jsem se a šla.

„Mami, je táta v pracovně?“ Esme přikývla a já vyrazila za ním. Nikoho to nepřekvapilo, jelikož jsem s ním poslední měsíc byla hodně.

Šla jsem si pro prášky a taky jsme chvíli diskutovali o tom, kdy jim to povím.

Když jsem chtěla odejít, zastavil mě.

„A, Bello, měla bys to vědět. Večer přijedou Denalijští a budou tu pár dní na návštěvě. Pokus se být hodná.“ Věděl, proč mi to říká. Posledně jsem se s Tanyou pohádala tak, že museli zasáhnout, jelikož po mě skočila. Nikdy nemohla překousnout, že mě má Edward raději.

Přikývla jsem a odešla do pokoje čekat na večerní mučení. Mám je ráda, ale Tanyu ne.

Když měli přijet, všichni jsme vyšli ven a čekali. Najednou z lesa vyběhl Edward. Rose se na něj nepřátelsky mračila a zasyčela. Edward dělal, že ji nevidí a stoupl si co nejdál ode mně. To Rosalie rozběsnilo a začala syčet ještě víc. A mě to bolelo víc, než si myslel. Začala jsem se třást a měla co dělat, abych se nerozbrečela. Alice mi chytla povzbudivě ruku a Jasper se na mě vykuleně podíval.

Edward se na mě díval nechápavě a vykuleně. Už to nešlo všechno vydržet a navíc blížící se Tanya. Podívala jsem se na Jaspera. Bylo vidět jak mu moje emoce ubližují. Nechtěla jsem ubližovat někomu dalšímu a už vůbec ne jemu.

„Promiň,“ řekla jsem a běžela do pokoje.

„Belli, počkej,“ křičela Rose, ale já ji nevnímala. Zavřela jsem dveře a zhroutila se. Nemohla jsem zastavit příval slz. Ze zdola bylo slyšet jen jak křičí a poté vše utichlo. Už jsou tady.

Pokoušela jsem se zklidnit a na chvíli zapomenout, že Edward vůbec existuje.

Po chvíli se mi povedlo uklidnit a sešla jsem dolů. Všichni byli v obýváku, včetně Eleazara, Carmen, Kate, Iriny a Tanyi.

Tanya se lepila na Edwarda jak nejvíce to šlo a nechutně se na mě usmívala. Se všemi kromě ní jsem se přivítala. Když jsem se podívala na Edwarda a Tanyu, přepadla mě obrovská zloba a nenávist. No, prostě jsem žárlila. Jasper se na mě opět nevěřícně díval, asi jak se mi mění nálady. Omluvně jsem se usmála a on si něco začal šeptat s Alice. Všichni si, povídali a já neměla co dělat. Najednou mi do oka padl klavír. Nikdo na něj nehrál od doby, co jsem tady.

Je na čase to změnit. Usmála jsem se a šla si sednou na židli u klavíru.

Prsty jsem lehce přejela po klávesách a všichni se na mě otočili.

„Zase bude dělat hluk,“ stěžoval si Emmet.

„Zmlkni,“okřikla ho Rose a já se na ni usmála.

Jako první jsem začala hrát Esmeinu oblíbenou. Všichni se vrátili k hovorům kromě Rose, ta mě pečlivě sledovala. Určitě ví, že je něco v nepořádku, protože jindy se při hraní usmívám, ale dnes nemám důvod.

Hrála jsem, co mě napadlo. Většinou to byly Edwardovy skladby. Pak jsem přešla i na zpěv.

Když jsem začala hrát Něco končí od Marka Ztraceného, položila jsem se do textu, jelikož mi v tuhle chvíli přišel moc podobný mé situaci.

Když jsem hrála, podívala jsem se na ostatní. Pozorovali mě. Ti, co to chápali, měli v očích bolest. Rose jí tam měla nejvíc a taky se nenávistně dívala na Edwarda. Ten se díval překvapeně a nechápavě.

Když jsem dozpívala, rozhodla jsem se pro další - Clair de Lune od Debussyho. Tu skladbu jsem milovala stejně jako Edward. Už jsem se dívala jenom na svoje prsty.

Nakonec jsem začala hrát mou ukolébavku. Už tak dlouho jsem ji neslyšela. Jen jsem zavřela oči a vzpomínala. Byla to první skladba, kterou mě naučil. Má ukolébavka. Hrála jsem ji pořád dokola. Když jsem se rozhodla skončit, utnula jsem ji v půlce. Všichni ji dobře znali a tak se na mě zmateně podívali. Ale Edward se díval frustrovaně. Určitě si přeje slyšet moje myšlenky, ale má smůlu. Šla jsem si sednou mezi Rose a Esme. Jen co jsem dosedla, obě mě objaly a daly mi pusu.

„Krásně hraješ,“ pochválili mě všichni.

„To bude asi díky dobrému učiteli?“ zeptala se Carmen.

„Možná,“ hrubě jsem odsekla.

„Isabello,“ pokáral mě Carlisle.

„Promiň,“ zašeptala jsem. Carmen se divila.

„Co se s ní děje?“ zeptala se a Emmet se začal smát.

„Ale nic. Plašej se jí hormony a nikdo s ní nevydrží, ani Edward.“ To, co řekl, bylo hnusné a hrozně to bolelo.

„Emmete, drž hubu,“ křikla jsem a na Jasperovi bylo vidět, jak ho moje emoce bolí. Tohle všechno totiž bolelo a byla jsem nesmírně naštvaná.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„To nic, ty za to můžeš jen z poloviny Bello,“ řekl ke mně.

Zvedla jsem se.

„Už půjdu raději spát, jinak někdo opět uteče a nebo budu hrubá,“ řekla jsem a odešla. Když jsem mluvila o útěku, dívala jsem se na Edwarda. Všichni přikývli a popřáli mi dobrou, až na jednu osobu. Když jsem šla po schodech, zaslechla jsem Alici.

„Ne, Edwarde, já ti to nepovím. Zeptej se jí,“

„Nejsem úplně hluchá,“ zašeptala jsem a šla do pokoje. Po dlouhé sprše jsem zalezla do postele. V tom se domem rozezněl klavír a to moje ukolébavka. Usmála jsem se a během chvilky usnula.

Druhý den se nešlo do školy, protože mělo být slunečno.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Sundance (15.05.2011 19:00)

jéééé jak já bych chtěla znát noty na tu bellinu ukolébavku no nic je to néééééééééééééééééééééj povídka a néééééééééééééééééééééééééééj kapča ale to jsou všechny no nic už mlčim opovaž se přestat psát to chce tak 100 kapitol už fakt mlčim

4)  Hanik (15.05.2011 18:59)

krása ....achjo už aby byli zase spolu teším se na další

2)  eMuska (15.05.2011 17:25)

Ach jo, to je smutné! čakám, kedy sa všetko prevalí a bude z toho prúser... ale je to krásna kapitolka, opäť ma pri nej premohli spomienky...

1