05.01.2012 [20:30], Rosalie7, ze série Čtvrtý trůn, komentováno 14×, zobrazeno 2449×

Akutní absence Edwarda Cullena.

Ale slibuji, že když tuhle kapitolku přežijete, vynahradím vám to příště

15+ kvůli výrazivu našich děvčat

10. kapitola

Zoe seděla v místností, která připomínala spíš apartmá než pokoj, a zpracovávala informace, který na ní ta holka vyhrkla. Nakonec se z ní vyklubala princezna upírů.

Jo. Upírů.

Ne takovejch těch klasickejch, jako třeba Drákula. Tihle se česneku ani kříže nebáli, a už vůbec nespali ve dne v rakvích. Vlastně nespali nikdy.

A na slunci se třpytili, místo aby se uškvařili.

Když jí to princezna řekla, myslela, že se počůrá smíchy. Jenže pak si ta mrňavá černovláska stoupla na slunce a v tu ránu se proměnila v disko kouli.

Zoe si do tý doby myslela, že si z ní ta holka jenom střílí. Ale tohle evidentně nebyla žádná show se skrytou kamerou, kterou pak bude moderovat nějakej model s širokým bílým úsměvem a celej primitivní svět se tomu bude smát. Ne, tohle byl zasranej béčkovej horor.

V jehož scénáři se ona ocitla jako svačinka.

Dál tu holku poslouchala jen na půl ucha. Dalo jí dost práce pochopit, že je opravdu vzhůru a tohle je realita.

Taky to možná bylo tím, že její drahé veličenstvo nikdo neučil dávat do vět tečku, a Zoe po chvíli vodopád jejích slov nestíhala. Černovláska ji naštěstí krotila, a tak Zoe neunikla žádná podstatná informace.

Ta holka fakt chtěla dodržet svůj slib. Mohla ji pustit hned a trochu jí promazat paměť. Nebo si ji tu ještě chvíli nechá.

Fajn, to by šlo. Hlavně, když bude pod její ochranou - modlila se, ať to něco znamená a ona zde má opravdu nějaké slovo, jak jí tvrdila. Podle kupy dárků v rohu pokoje to však vypadalo, že jí uctívají, a tak se Zoe trochu ulevilo. Pryč se jí zatím nechtělo.

Bylo jí jasné, že si nebude nic pamatovat, ale momentálně věděla o světě za zdmi tohodle hradu víc, než bylo zdrávo. Nechtěla riskovat pobíháním po tomhle městě. Podruhý už by takový štěstí nemusela mít. A navíc, princeznu vůbec neznala a kdo jí zaručí, že to nebude ona, kdo ji zblajzne?

Ne, tentokrát bude lepší zůstat. Nechtěla se stát krvosajem, to ani náhodou. Princezna ji vysvětlila, že nemusí zabíjet lidi, aby přežila, ale stejně... Věčnost je docela neurčitej pojem. Nikdy nepatřila k těm bláznům, co chtěli žít věčně. Navíc, přestože by nestárla - což bylo snad jediné pozitivum -, ta část s nebijícím srdcem se jí nelíbila.

Všechno, co potřebuje, je jí nabízeno. Dostane ochranu i čas. Pro ten už měla využití. Stačilo sehnat počítač s funkčním internetem - snad tady vědí, co to znamená -, založit si novou adresu a napsat si o všem e-mail. Nechtěla riskovat, že u ní při odchodu najdou fyzickej důkaz. Nechat se sežrat nebyl dobrej nápad, a princeznu už naštvanou viděla - rozhodně si to nepotřebuje zopakovat.

„Tak fajn. Nechám si nějakej čas na rozmyšlenou. Pak ti řeknu, jak jsem se rozhodla,“ řekla nakonec. Princezna se usmála. Na její vkus to dělala až moc často.

„Dobrá, tak půjdeme do hlavního sálu. Představím tě otci a strýčkům a oznámím, že jsi pod mojí ochranou,“ řekla a už se zvedala. Zoe rázně zakroutila hlavou. Žádný podezřelý pocity se nedostavily, ale rozhodně se nenechá nalákat někam, kde před chvílí proběhla krvavá snídaně.

„To teda ne. Mám se nechat dobrovolně zabít? Do žádnýho hlavního sálu mě nedostanete,“ zaprotestovala, přestože si byla jistá, že to pro princeznu zas tak velká překážka není. Ta si však jen povzdechla a z kapsy vytáhla malý předmět. Když k ní natáhla ruku, všimla si, že je to zapalovač.

„Vem si to. Upíra zabiješ jenom tím, že ho spálíš. Sice bys ho musela předtím roztrhat, jinak tě může kdykoli odzbrojit, ale jako provizorní štít to bude stačit,“ vtiskla jí studený kov do ruky. Zoe k ní nevěřícně vzhlédla.

„Proč mi to říkáš? Co kdybych tě teď podpálila?“ zeptala se s upřímným údivem. Mohla by to udělat, došlo jí. Ale chtěla?

Schovala zapalovač do dlaně. Ne, zrovna tuhle holku zabít nechce. Byla by pak stejná jako všichni krvesavci. Ale napadal jí někdo, komu by se tou věcičkou mohla pomstít. Aspoň na konkrétní části těla.

Princezna spokojeně pozorovala její ruku, než sama odpověděla a udala jí tak ten nejdůležitější důvod.

„Mohla bys to udělat. Ale přišla bys tím o jediného ochránce na tomhle hradě. A jsem si jistá, že bys tím všechny upíry naštvala, takže by ti moc času nezbylo. Navíc ani nejsem normální upír, takže je dost možný, že bych se jenom popálila. Ale jestli to chceš riskovat, klidně můžeš.“

„V pohodě. Mám lepší nápad, jak to použít,“ neodpustila si. Princezna si povzdechla.

„A nebudeš bezdůvodně napadat nikoho z mých lidí.“ To je tak průhledná? „Postupně ti všechny představím. Začneme tady Alicí. Kdykoli uvidíš upíra s takhle zlatejma očima, je hodnej. Těch se snad ani nemusíš bát,“ řekla, ale Alice ji přerušila.

„Pokud před námi nebudeš krvácet nebo nijak jinak provokovat,“ doplnila princeznu. Zoe se pousmála. Zatím to vypadá, že začne nosit šátky.

„Jo, ale to se tu všeobecně moc nedoporučuje,“ pokrčila rameny princezna a dál vyjmenovávala své nejvěrnější. „Dvojčata Jane s Alecem, taky Sam - na tu si dej pozor, je novorozená, což znamená, že by se nemusela tak dobře ovládat. Zatím se drží výtečně, ale nechci riskovat, že jí pošpiníš rejstřík. A v neposlední řadě moje bodyguardy, Demetriho a Felixe,“ řekla sladce. A pak s těžko skrývaným úsměvem dodala: „Kterého už jsi měla tu čest poznat.“

Jo. Takhle se to taky dalo říct...

Felix chtěl zrovna odejít ze sálu. Službu u princezny měl sice až večer, ale na Ness se těšil. Včera ji celý den neviděl - jako ostatně nikdo z hradu. Když ráno přišel do jejího pokoje, nebyla tam ona ani Demetri. Jen na nočním stolku ležel vzkaz.

Sedm let jste jí pili krev.

Tentokrát se postarám o to, aby si narozeniny taky jednou užila.

Demetri

P.S.: Nebojte, on mě zas vrátí, až bude po všem!

Celý hrad byl vzhůru nohama a Aro se mínil zbláznit. Demetriho auto chybělo, ale ten parchant nechal vystopovatelnou GPSku v garážích, takže nikdo nevěděl, kam ti dva zmizeli. Naštěstí jí dnes ráno v pořádku vrátil. Ta cácorka si jen s úsměvem přebrala všechny dárky, a poté, co rozbalila ten nejmenší, málem uškrtila Ara samou radostí. Zbytek si nechala odnést do pokoje a hned se hnala za Alicí.

A pak ta příhoda v chodbě. To si rozhodně bude muset nějak vyžehlit. Rozešel se ke dveřím ale ty se najednou otevřely. Vstoupil Demetri, následovaný princeznou, Alicí a tou lidskou holkou.

Tohle nebylo dobré znamení.

„Ahoj tati. Myslím, že se Heidy zatoulala jedna ovečka,“ spustila. Ještě předtím po Felixovi hodila výhružným pohledem. Povzdechl si, ale přistoupil blíž k princezně a zaujal čestné místo její stráže.

„Výborně, zlatíčko, to se nám bude hodit,“ pochválil ji Aro. Jako by předem netušil...

„Víš, napadlo mě,“ začala tím tónem a každému, kdo jí dobře znal, bylo hned jasné, co má v plánu. Caiovi se na trůně nepodařilo udržet vážnou tvář a tak schoval úsměv do dlaně. Felixovi s Demetrim také uniklo uchechtnutí, ale Felixe zpražila pohledem ta blondýna.

Páni, takhle se zdála vcelku drsná. Usmál se na ni, nejvíc, jak jen uměl - všechny zuby ven, jen ať jsou vidět špičáky!

Nevylekalo jí to. Místo toho schytal ránu loktem do žeber od princezny. Ta holka má snad oči všude.

Blondýna se zasmála. Tentokrát se na ni zamračil. Evidentně to zabralo víc, než-li předváděčka chrupu.

Princezna si odkašlala, aby znovu získala pozornost.

„No, prostě... Našla jsem ji já, takže je prakticky moje.“ Tentokrát to bylo kopnutí do holeně, které umlčelo jeho námitky. „A když jsem nad tím tak přemýšlela, nikdy jsem k narozkám nedostala živýho člověka. Mohla bych si ji nechat?“ Blondýna vedle ní chtěla protestovat, ale včas si to rozmyslela a zmlkla. Chytrá holka.

Aro si povzdechl. Felix věděl, že je to skoro doma, ale princezna nehodlala nic riskovat. Naopak přitvrdila.

„Prosím, tatínku.“ Tomuhle by neodolal ani ten nejtvrdší upír. Aro poraženecky přikývl. V rychlosti ho seznámila se svým plánem, a on naštěstí nic nenamítal.

Felix byl evidentně jediný, kdo s tím měl problém.

Když se princezna rozloučila s tou jasnovidkou, zatáhla blondýnu k sobě do pokoje a rozhodla, že jí tam ubytuje. Prý to bude bezpečnější.

Jasně.

Demetri se opíral o dveře a pozoroval, jak za sebou princezna vláčí tu lidskou ženu - představila se jako Zoe Adamsová -, a přitom se nevědomky usmíval. Když zmizely v šatně a princezna začala hledat oblečení, které by Zoe padlo, naklonil se k Felixovi.

„Nevadilo by ti, kdybychom si prohodili služby?“ zašeptal spiklenecky. Felix se usmál a přikývl. Občas si chtěl jeden z nich vzít volno a trochu se... no, řekněme uvolnit. Rozhodně mu nevadilo, že bude s princeznou o chvíli déle. Věděl, že mu to Demetri zase brzo oplatí.

„Dokdy se chceš ulejvat,“ zeptal se ho. Demetri se zamračil.

„Mě spíš napadlo, jestli by sis nechtěl vzít volno ty.“ Felix si ho chvíli měřil pohledem. Tohle nemůže myslet vážně.

„Hele, brácha, nepouštíš se do nějaký kraviny, že ne?“ Demetri se pousmál. Hranou rozjařeností však pronikl stín bolesti. Nebo to bylo počáteční šílenství?

„Ne. To rozhodně ne,“ pronesl, ale nevypadal, že by si tím byl moc jistý. Felix si povzdechl.

„Na jak dlouho?“ zeptal se nakonec.

„Nevím. Prostě ti dám vědět.“

Na dveře, o které se opírali zády, se ozvalo zaťukání. Oba o krok ustoupili. Přesto ne dost na to, aby se mezi nimi Jane protáhla.

„Heslo znáš?“ zeptal se Demetri. Jane si založila ruce na hrudi. Pak se sklonil a provokativně zašeptal: „Už jsem ti někdy řekl, jak jsi krásná, když se mračíš?“

„Pusťte mě,“ řekla Jane nakvašeně.

„Promiň, ale bez hesla to nepůjde,“ přisadil si Felix.

„Debilové,“ ulevila si a do obou vcelku nešetrně strčila. Uskočili a Demetri hned šeptem spustil:

„Jak to, žes’ jí řekl heslo?!“

„Já? To tys jí ho řekl!“

„To není pravda!“

„A jak to teda uhodla?“

„Nevím! Asi bylo moc jednoduchý!“

„Musíme vymyslet něco chytřejšího...“ zamyslel se Felix.

„Idioti!“ napomenula je Jane.

„Skvělej nápad,“ schválil Demetri. Jen protočila očima a zamířila do šatny. Princezna vykukovala ze dveří a náramně se bavila.

„Prý sis našla novou hračku. Nejsi na živý panenky moc velká?“ zeptala se jí s úsměvem. Princezna jen zakroutila hlavou. „Tak to ukaž, no,“ řekla Jane poraženeckým tónem.

Prý to! pomyslel si Felix a zavrčel. A pak ztuhl. Než se však stihl Dem na cokoli zeptat, princezna se ohradila:

„Jaký to? Je to Zoe.“ Řekla to tak pyšně, jako by jí jméno sama vymyslela. Jane se jen usmála a udělala krok blíž k Zoe. Felix také postoupil dopředu. Už byl jednou nohou v šatně.

A tou druhou měl nakročenou do daleko většího průšvihu.

„Voní hezky,“ konstatovala Jane. Felixovi se z hrudi opět vydralo zavrčení. Na princeznině tváři tím vytvořil široký úsměv. Jane ho ještě chvíli provokovala, ale pak jí to přestalo bavit a po chvíli zase musela k Arovi. Demetri ji znovu zkřížil cestu.

„Pusť mě!“ rozkázala. Ve skutečnosti jen položil ruku na futra, což nebyla zas tak velká překážka.

„Co za to?“ zdvihl obočí. Jane se zamyslela a skousla si přitom ret. Pak se krásně usmála.

„Můžeš si políbit prdel,“ navrhla mu.

„Jsi tak štědrá,“ pronesl melodramaticky tónem nešťastně zamilovaného básníka. Naštvaně odstrčila jeho ruku a vydala se ke dveřím. Když za nimi zmizela, princezna se zeptala:

„Co jste si vy dva udělali?“ Felix se musel usmát, protože Dem se evidentně neměl k vysvětlování. Pro jistotu se do toho pustil sám.

„Je naštvaná, protože se s ní vyspal,“ osvětlil jí situaci. Schytal za to ránu do žeber.

„A tos jí potom nezavolal, nebo co?“ nechápala princezna příčinu jejich žabomyší války.

„Jo, kdyby jen nezavolal, bylo by všechno v pohodě. Jenže ten debil se musel hned druhej den vyspat s Heidy,“ smál se Felix.

„Jenom žárlíš, protože ti Heidy nikdy nedala,“ odsekl Demetri.

„To není pravda,“ bránil se Felix.

„Jo, a tohle by mělo mít staletí rozumu,“ zašeptala k Zoe, která vše jen vyděšeně sledovala, zatímco se ti dva hádali. Pak hlasitěji dodala: „Heidy spí s každým, protože je to děvka, a vy jste pěkný pitomci, když se tím musíte ještě chlubit.“ Zarazili se. Jako by měli naprosto synchronizované myšlení, oběma se v očích blýskla neposedná jiskra. Jenže princezna je měla přečtené.

„Já vím, že se děvka neříká. A vy o tom před Heidy pomlčíte, že ano?“ znovu nasadila výraz andílka.

„Hmmm... Ani náhodou!“ zakroutil Felix hlavou. Demetri ji popadl dřív, než se začala bránit, a hodil si ji přes rameno.

„Je mi líto, princezno. Žalovat se nemá, ale hlásit se to musí!“ Věděla, že je zbytečné se bránit - za chvíli ho to stejně přestane bavit. A tak si jen položila bradu do dlaní a opřela se lokty o Demovo rameno. Ještě stihla Felixovi přikázat, aby hlídal Zoe.

„Demetri,“ zavolal za ním ještě Felix, když byli ve dveřích. Jmenovaný se opatrně otočil, aby nepraštil princeznu o zárubně. „Opravdu nemusím mít strach?“ ujišťoval se nezvykle vážným tónem.

„To si nemyslím. Ta blondýna vypadá docela nakrknutě,“ hodil hlavou někam za jeho záda a zavřel za sebou dveře. Když se Felix otočil, stála přímo před ním. Hodně blízko. Moc blízko

A mračila se jako sto čertů.

Felix si v duchu povzdechl. Nějak tušil, že tahle drobná lidská holka bude jeho smrt.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Rosalie7 (07.01.2012 18:38)

To víš, ona má princezna trochu převrácený žebříček hodnot Jsem ráda, že si toho někdo všiml, a jednou všechny ty věty vysvětlím

13)  HMR (07.01.2012 18:30)

kdykoli uvidíš upíra se zlatejma očima, je hodnej no, nevím, jestli by se Emmettovi s Jazzem tahle věta líbila nikdy jsem k narozkám nedostala živýho člověka to tedy Volterra nevychytala... a přitom by splnění toho přání bylo táááák jednoduché... styďte se, nedopřát princezně takovou maličkost

12)  Rosalie7 (07.01.2012 11:08)

Děvčata, ještě že vás mám!
Vaše komentáře jsou krásné, ale odpovídat na vaše dotazy nebudu. Místo toho tam hodím další kapitolku, která vám to všechno vynahradí...

11)  Bye (06.01.2012 23:01)

"Usmál se na ni, nejvíc, jak jen uměl - všechny zuby ven, jen ať jsou vidět špičáky!"
Felix a Zoe jsou jednoznačně nejchytlavější dvojičkou posledních dvou kapitol!!!
On (by měl být) vážnost sama, o smrtelném nebezpečí nemluvě... a ona by se před ním měla počůrat strachy. Ale takhle je to mnohem lepší! Krásně je to k sobě táhne. A to jeho ochranářský vrčení!
Mno, a co tu máme dále... Zdá se, že Demetri princeznu kryje v nějaký lumpárně, že?
Copa to asi bude?
Tak teď nevím, jestli mám škemrat, abys dokončila tu scénu s Felixem a Zoe, nebo pokračovala dál s princeznou... A kde je vlastně Edward? A co Tess?

10)  Twilly (06.01.2012 22:40)

Je ti jasné, že je tady ještě pořád mnoho... záhad? Tak nějak nevíme, jak Nessie vypadá, krom tmavých vlasů a kde je Tes. A hlavně, KDO je Tes? Krom toho, že je to měnička, neboli levkodlak ... já vím, přemýšlím nad blbostmi...

8)  Marvi (06.01.2012 13:33)

Ness byla někdo mimo??? Edward byl mimo... ale kde byl Demetri? To je postav, ale že by některé měli více identit? Ale to jsi jaksi na začátku zamlžila... No jsem zvědavá opravdu moc, jak se tohle vysvětlí

7)  Bosorka (06.01.2012 11:08)

Janebko - to je už těžká závislost tohle . Vždyť jsi ho měla u "mě"

6)  Janeba (06.01.2012 11:05)

Rosalinko, těším se, těším!!!
Děkuji!!!

5)  Bosorka (06.01.2012 11:00)

Že by Ness konečně měla možnost vytvořit školku pro malé poloupírky

4)  Fanny (05.01.2012 22:51)

"debilové" Tahle hláška je opravdu bezkonkurenční. A "to", "ta blondýna" "Zoe" nebo jak ji to vlastně pojmenovali vtipně míchá kartami.

3)  belle (05.01.2012 22:47)

kapitolka se četla sama, Ness je skvělá a to, co předvedla Arovi v sále bylo super, Feldík si se Zoe ještě užije

1)  Lenka326 (05.01.2012 21:34)

Princezna kolem sebe šíří takovou pohodu, že si pořád nemůžu uvědomit, že jsme v mrazivé a krvežíznivé Volteře. Felix a Zoe? Jsem pro! A kdepak to princeznička byla, když se vytratila z hradu??? Doufám, doufám a těším se na další.

1