06.05.2012 [21:00], anamor, ze série Chybíš mi, tati!, komentováno 8×, zobrazeno 2585×

Stěhování...

36. kapitola – Co dál?

Seděla jsem na zadním sedadle tátova Volva, za volantem byl on a vedle něj seděla na sedadle máma. Oba se na mě co chvilku otáčeli a kontrolovali mě. Nevím, jestli čekali na to, až se hystericky zhroutím, nebo až usnu, a pořádně si tak odpočinu během téhle cesty, která bude ještě šíleně dlouhá.

Byla jsem pečlivě oblečená v teplých kalhotách, silném svetru a přes nohy jsem měla deku. Vedle mě ležela ještě moje zimní bunda. Topení v autě jelo naplno. Všichni byli až moc starostliví, ale ještě to nezačali přehánět. Opravdu jsem potřebovala být v teple, zvláště když si uvědomíte, že jedeme na Aljašku.

Všichni byli nadšení po zjištění, že čekám další přírůstek do naší rodinky. Už ve chvíli, kdy se to dozvěděli, okolo mě všichni začali poskakovat, jak jsem pískala. Rozhodně jsem toho nevyužívala, spíš je prosila, aby toho nechali. Všichni věděli, co mě čeká. Nejen tělesně ale i psychicky. A čekali, až se zhroutím, jenže to nenastalo, ani nenastane. Už jen proto, že nechci tomu drobečku ublížit.

Poté, co jsem se vybrečela u Carlisleho v pracovně, jsem odmítala brečet a myslet na to, co mě trápilo. Nesměla jsem si to připouštět. Nebyla jsem sama, měla jsem svou rodinu a především rodiče, kteří mi budou pomáhat. I díky tomu jsem se rozhodla vše potlačit.

Nastaly i komplikace, všem bylo jasné, že nemůžeme zůstat tam, kde jsme byli. Bylo hned několik důvodů. A tím, kterého se všichni báli, byli naši známí Volturriovi, věděli přesně, kde bydlíme. Další důvod bylo dítě. Nemohli jsme zůstat takhle moc blízko lidem. Nevěděli jsme, jaké bude moje těhotenství a dítě, byla jsem poloupírka, ale máma ne, když čekala mě. Carlisle byl přesvědčen jen tím, že dítě bude víc do upíra, než já.

Celkem dlouho se rozhodovalo, kam pojedeme, ale nakonec vyhrálo Denali. Už jen tím, že tam jsou další upíři a bude nás víc. Na všech bylo vidět, jak se bojí toho, kdyby to zjistili Italové, a že jsou odhodláni tomu jakkoliv zamezit. Nikdo to neřekl nahlas, ale všichni to věděli. I já se toho bála.

Odvrátila jsem pohled od krajiny okolo a zadívala se na svoje bříško, které bylo dokonale schováno pod huňatým svetrem. Stále nebylo moc velké, jen lehce vypouklé, jako kdybych měla stabilně nafouklé břicho. Podle Carlisleho to teď bude rychlé. Musela jsem se vrátit k lidské krvi, kterou mi sháněli na černém trhu. Tohle mi nevadilo, když to bylo s vědomím, že kvůli mně nezabili člověka. Trochu jsem si poposedla a položila obě ruce na břicho. Zhluboka jsem se nadechla a znovu se podívala na ubíhající krajinu.

Těšila jsem se, ale zároveň jsem se i bála toho, co má přijít. Můj osud byl neuvěřitelně nevyzpytatelný, a tak jsem jen mohla čekat na to, co si pro mě přichystá.

Celkem jsem se do Denali těšila, už dlouho jsem neviděla Eleazara a ostatní.

Moc se o mě všichni báli. Měla jsem pomalu zakázáno vystrčit nos z auta, ještěže na záchod mi dovolovali jít, ale pak jsem musela hned zpátky. Byla jsem moc vděčná za to zastání v mojí mámě. A po jejím nepříčetném pohledu i v tátovi. To byla opravdu vtipná chvilka, že jsem se musela smát na celé auto. Nic jsem nedělala a přitom se cítila unaveně.

„Klidně spi,“ ozval se z místa řidiče táta. Poslechla jsem ho a lehla si na celou délku zadních sedadel. Přikryla jsem se a stulila se do klubíčka, jak jen to šlo. Táta sice nerad vidí, když nejsem připoutaná, ale možnost že by naboural, když má v autě mě a mámu, i když té se už nic nemůže stát, je nulová. Potichu jsem poslouchala předení motoru, které mě uspalo.

„Neměli bychom ji probudit? Pak se po ní vrhnou a budou k nezastavení,“ slyšela jsem mámin hlas, ale nějak jsem na to nereagovala. Přetočila jsem se na druhou stranu a povzdechla si.

„Dej ji chvilku, začíná se probouzet.“ Otevřela jsem oči a koukala se do béžového čalounění Volva. Pomalu jsem se posadila a lehce se protáhla a zabručela u toho. Smáli se mi. Podívala jsem se z okna a překvapeně jsem zamrkala.

„To už jsme tady?“ vydechla jsem překvapeně, když byl všude sníh.

„Už jen kousek, jak se spalo?“ otočila se na mě máma a podala mi papírový kelímek.

„Spalo se i líp,“ přiznala jsem a vzala si kelímek, který byl krásně teplý.

„Než ses probudila, byli jsme na pumpě, máš tu i koblihy,“ podala mi sáček.

„To, že jsem těhotná, neznamená, že se budu cpát,“ zabručela naštvaně.

„Tak jestli nechceš…“ stáhla máma pytel s koblihami.

„Ne, tak jsem to nemyslela!“ natáhla jsem se po něm. Začali se mi smát, našpulila jsem pusu a usrkla si čokoládu a přitom stáhla ruku s pytlíkem do klína. V klidu jsem si papkala tu dobrotu a nevšímala si jich.

Ve chvíli, kdy jsem dojedla, jsme parkovali akorát před domem. Aby neměli ostatní řeči, oblekla jsem si na ten malý kousek bundu a vystoupila za mámou ven. A rovnou se rozešla do domu. Než jsem došla ke dveřím, za zády byla celá má rodina.

Denalijští o nás věděli, a tak nás v klidu nechali svléknout a sundat boty.  Byla jsem jako vždy poslední a tak se hned všichni vrhli na tátu. A jen co se přivítali s ním, holky se vrhly na mě. Připadala jsem si jako ve svěráku.

„Nemačkat,“ zakřičela celá rodina za námi a táta už mě vysvobozoval z jejich sevření. Překvapeně na tu rodinou scénku koukali.

„Vždyť ji jenom vítáme, dáváme si pozor na její křehkost,“ ohradila se dotčeně Tanya a přicupitala ke mně, aby mě znovu objala. „Zase si vyrostla, jsi kočka,“ mrkla na mě a usmívala se.

„Ale teď musíme být extra opatrní. Je ještě křehčí,“ kladl jim na srdce Jasper.

„Zlatíčko, ty jsi nemocná?“ strachovala se Carmen a došla ke mně a objala mě. Záporně jsem zakroutila hlavou.

„Jen těhotná,“ připustila jsem potichu. Jenže u upírů to bylo, jako bych křičela. Čtyři upírky se proměnily v dokonalé a krásné sochy. Dokonce i Eleazar se zasekl na místě a prohlížel si mě. „Překvapení,“ špitla jsem při pohledu na ty sochy.

Tanya zareagovala jako první. Očima přeběhla celou rodinu a zkoumavě se zadívala na mě.

„A kde je ten šťastlivec?“ koukala se na mě, ale já sklopila pohled.

„Posadíme se,“ nadhodila Esme a já si rychle sedla. Teď měla přijít ta horší část.

„Co se děje?“ zeptal se obezřetně Eleazar a zkoumavě se na mě zadíval. „Najednou přijedete a Nessie je ke všemu těhotná?“ nadzvedl obočí.

„Jsem na půl člověk, proč bych nemohla být prostě těhotná z blbosti?“ zeptala jsem se šokovaně, proč za tím viděli problém, pokaždé?

„Protože bys nesměla být dcera svých rodičů, aby něco bylo normálního a z pouhé mladé hlouposti. Navíc víme, jak tě hlídali,“ připomněla Kate situaci. Povzdechla jsem si, protože měla pravdu ve všech bodech.

„Kdo je otec?“ zadívala se na mě Tanya a v klidu čekala na odpověď, kterou ji s radostí poskytnu, protože se za to nestydím.

„Demetri Volturri,“ řekla jsem klidným hlasem, což mě překvapilo. Asi mám opravdu talent lidi nebo spíš upíry šokovat. Dnes se mi to povedlo už dvakrát za pár minut.

„Jakou jste udělali s Volturrivými dohodu?“ zavrčel podrážděně Eleazar, holky jen šokovaně koukaly.

„Žádnou,“ zastal se mě táta.

„Jasně, a to jsi ho jen tak nechal, Edwarde, aby ti Volturri spal s dcerou? Na to tě znám moc dlouho, abych věděl, že bys to nedovolil, kdyby byla jen adoptovaná, natož tvoje,“ postavil se a měřil si nás pohledem. „Co vám Aro nabídl za to, když ho necháte počít s Renesmeé dítě? Vykoupení a svobodu pro rodinu s tím, že mu to malé dáte? Spojení se v jednu šťastnou rodinku?“ zajímal se.

„Držel mě na hradě sedmnáct let, zatímco jsem měl v Americe a ženu a dceru, které nadevše miluju. Myslíš, že bych ho to nechal udělat za své vykoupení? Jsi blázen. Nikdy bych ho nenechal obchodovat s mým dítětem, ani vnoučetem,“ vrčel podrážděně táta a postavil se přede mě s rozzuřeným výrazem.

„Proč čeká dítě s Demetrim?“

„Přestaňte tak mluvit o mém dítěti!“ zakřičela jsem rozčíleně, štvalo mě to tak moc. A to, co si mysleli, že by mi táta byl schopný nechat udělat. Postavila jsem se a podívala se na všechny.

„Nejsem žádná dohoda ani obchod. Já, ani to malé nemáme s Arem nic společného. Neví o něm a ani se nikdy dozvědět nesmí. Byla jsem držena na hradě, ale nevykoupila jsem se tímhle způsobem. Jsem tu já i máma s tátou jen proto, že za nás udělal Demetri dohodu, abychom mohli jít. Neví, že čekám jeho dítě, nic takového ho rozhodně nenapadlo, když jsem si vydobyla sex jako rozloučení s někým, koho miluju. To je celý příběh.“ Zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila, a znovu se posadila. Teď na mě koukali úplně všichni. Asi jsem to trochu přehnala a ty slova taky mohla být líp řečená, ale byla to pravda. Trochu jsem se díky tomu uvolnila. Máma mi jezdila uklidňujíc po celé délce zad. V celé místnosti vládla zmatená atmosféra. Všichni museli vstřebat nově nabyté informace.

„Co po vás Aro chtěl a jak dlouho jste tam vlastně byli?“ promluvil po značně dlouhé době ticha Eleazar.

„Sedmnáct let a něco,“ odpověděl táta, „a chtěl Nessie.“

„Něco kolem týdne,“ špitla máma.

„Dva měsíce, nebo tak nějak,“ odpověděla jsem nejistě. Byla jsem na hradě odříznuta nejen od lidstva, ale i od času. Nevěděla jsem vůbec jaký je den, natož kolik bylo hodin.

„Co s tebou prováděli Nessie?“

„Nic zvláštního. Krom toho, že mě Aro nehorázně štval, mě Demetri učil bojovat a používat své dary,“ pokrčila jsem rameny. Vybavilo se mi, když jsem Ara hodila přes celý sál.

„Dary? To je to, co z tebe cítím, nový dar,“ vydechl ohromeně Eleazar.

„Zázračné dítě,“ zasmál se Emmett. „Ale ten nový dar je super,“ zavýskal. Asi ho budu házet proti zdi častěji, když se mu to tak líbí.

„Určitě jsi unavená a hladová,“ vyskočila Carmen na nohy a řítila se do kuchyně a za ní Esme a máma. Pravda byla, že jsem celkem hlad už měla. Krom těch koblih a bagety jsem nic nejedla. A taky jsem pocítila pálení v krku. Podívala jsem se na tátu a ten kývnul Carlislemu, který se vypařil.

Vrátil se po chvíli do místnosti s železným hrnkem, který byl pečlivě přiklopen, a trčelo ven jen brčko. Jen co ke mně ruku s kelímkem napřáhl, čapla jsem po něm a už měla brčko v puse a spokojeně sála tu teplou tekutinu. Posunula jsem se na sedačce do rohu a nohy skrčila vedle sebe. Papkala jsem tu dobrotu a všichni se na mě koukali a culili se. Když ve mně skončil celý obsah, vyplázla jsem na ně jazyk.

To se zasmáli a po chvíli se vylouply z kuchyně všechny tři kuchařky a přinesly mi teplé jídlo. Tohle byla jedna z mála chvil, kdy jsem měla ráda to jejich obskakování. Zatímco já jedla, mužská část rodiny vynosila naše věci do pokojů. Byla jsem vyhnaná spát a to všemi, dokonce se mi Emmett nabídl, že mi přečte pohádku na dobrou noc, za což jsem ho shodila ze schodů a naštvaně práskla dveřmi. Věděla jsem, že budou probírat, co se dělo v Itálii, a otce toho prcka a u toho jsem ani být nechtěla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Kamci (07.05.2012 20:14)

tak ještě od tama dostat toho Demetriho
moc pěkný příběh, jsem ráda, že přibyla další kapča

7)  sfinga (07.05.2012 19:57)

Těhotná z blbosti? Trefné, ale já bych řekla, že spíš z velké lásky. Doufám, že ji nenecháš dlouho samotnou trápit, že jí Demetriho vrátíš. Jak, to je jen na tobě, beruško
Hrozně moc bych chtěla vidět Emmetta shozeného ze schodů. Sedmnáctileté, dospělé a těhotné ženské chce číst pohádky? To je ale pako
Moc se těším na pokračování a přeju ti, aby tě tvůj múzák co nejvíc líbal, aby tě inspirace neopustila

6)  Nicole (07.05.2012 19:47)

úžasný, dokonalý!! Ten Eleazar s těma kecama mě naštval.. rychle další!!

2)  wuzinka (07.05.2012 08:28)

1