17.12.2010 [13:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 34×, zobrazeno 6671×

Myslíte, že je to Happy end?

Seděl v kuchyni Cullenů na židli, pohupoval vrchní částí těla dopředu a dozadu a vrčel. Občas. Když zrovna nenadával nebo se nesmál. Byla z něj emocionální hromádka. Nejraději by všem urval hlavy.

Cullenům za tu odpornou lež.

Charliemu, že si neověřil fakta jako správný policista, a hned tomu uvěřil.

Edwardovi za jeho hysterii, která Jacoba jen utvrdila v přesvědčení, že je Bella mrtvá.

No a nakonec jí. Té zmiji, která se na něj culila jako sluníčko, když se objevil v jejím pokoji. Dívala se na něj těma čokolád – rubínovýma očima a užívala si jeho šok a proudy slz.

Jistěže  brečel. Neuvěřitelně se mu ulevilo. Žila. Nezemřela, ale byla tady. Jako upír. Jak moc mu to v tu chvíli bylo jedno. Vrhl se k ní a skočil jí kolem krku.

Ve vteřině ho z ní Edward sundával, protože se Bella začala novorozenecky bránit.

„Páchneš!“ zděsila se a ucpávala si nos.

„Žiješ,“ hekl a utřel si ubrečené oči. „Ty huso hloupá! Bavíš se?“ vrčel.

„Kdybys jen věděl jak moc,“ zasmála se. Už to nebyl její hlas. Byl jiný – zvláštní. Melodický a podmanivý. Doprovázen tím přesládlým podtónem. „Jacobe, nezlob se. Nešlo odolat,“ omlouvala se nakonec.

„Já si myslel, že jsi mrtvá, a tenhle blbec mě v tom svou reakcí utvrdil.“

„Edward špatně nese, že mě nedokázal udržet jako člověka. Nemůžeme mu to vymluvit.“

„Hele, ale neměla bys být jiná?“ nechápal to. „Jakože – víš jak. Lačnit po krvi a tak?“

„Jo, měla. Jenže nejsem. Divný, co? Možná tě sem přivedli, aby mě otestovali,“ mrkla na něj.

„Tak jak to bylo?“ vyzvídal. „S tím porodem a smrtí… Proč Charlie – ehm, proč si myslí, že jsi…“

„Je to tak lepší. Až budu schopná se ovládat doopravdy, napravím to.“

„Blbost! Víš, jak je na tom? Kácí se v La Push. Je na dně. Měl by vědět, že to není pravda!“

„Asi jo,“ hlesla a zadívala se za Jacobova záda. „Co myslíš?“

Jake se otočil a mělo mu být jasné, na koho mluví. Edward stál u dveří, ruce zkřížené na prsou a opíral se ledabyle o futra.

„Je to na tobě, lásko. Možná má pravdu a měli bychom to přehodnotit. Jsi hodně zvláštní novorozená. Jasper tomu pořád nevěří, ale já ano,“ odpověděl tiše a svraštil obočí.

„Zase výčitky?“ sykla.

„Malinko. Pořád přemýšlím, kde se stala ta chyba. Vše šlo přece skvěle.“

„Jo, jenže Renesmé to přišlo moc dlouhé,“ vysvětlila Bella. „Už jsi ji viděl?“ dožadovala se odpovědi Jacoba. Edward se začal najednou smát a Jake zavrtěl nechápavě hlavou.

„Jsi neuvěřitelná. Chováš se, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdybys z nás neudělala blázny a idioty. My tě obrečeli a ty se ptáš, jestli jsem viděl Renesmé?“ vyhrkl a znovu se mu chtělo brečet. Ještě pár dní v tomhle chaosu a bude z něj ženská!

Edward se znovu rozesmál a to přimělo Jacoba odejít.

Teď seděl v té kuchyni a čekal, až se mu vše vrátí do normálu. Ani si neuvědomil, že se kýve.

„Psychomotorický neklid?“ rýpl do něj hlas a Jake se zarazil.

„Vždyť jo, dělej si ze mě prdel,“ sykl na Edwarda a opřel se lokty o kolena. Hlavu zabořil do dlaní. „Proč jsi mi neřekl, že žije?“ vzdychl. „Nechal jsi mě věřit, že je mrtvá.“

„Nevěděl jsem, že si to myslíš. Tedy ze začátku a pak mi došlo, že si tím musíš projít. Alespoň si uvědomíš, jestli pro tebe něco znamená, nebo ne. Tím, že ses mi otiskl do dcery… Už jsem klidný,“ objasnil Edward a Jacob se na něj zašklebil. „V rámci možností, samozřejmě. Docela se těším, až to Bella zjistí.“

„Jo, jsi vážně sadistický, masochistický…“

„… lev,“ dopověděla za něj Alice, vcházející do kuchyně. V náruči měla malou Renesmé, která rozhodně nevypadala na čtyřdenní dítě.

„Roste rychle,“ vzdychl Jake.

„Ano, až moc. Jen doufám, že to nic velkého neznamená,“ hlesl Edward.

„Takže nejen kvůli Belle jsi byl v prde… v háji?“ vyzvídal Jake.

„Jsi si jistý, že jsem tady tím čtenářem myšlenek já, Jacobe?“ zasmál se hystericky Edward.

„Je to divný, co? Najednou ti rozumím. To je děsivý!“ panikařil na oko Jake.

„Náhodou je dobře, že si rozumíte. Kvůli Belle a malé Renesmé. Nikoho už nebavil ten váš věčný boj a teď, když jednou budete tchán a zeť…“ začala Alice. Oba se po ní otočili a spadly jim brady. Došlo jim to. „Aha… Tak daleko jste ještě asi nezašli, co?“ uchichtla se a zmizela. Jako antirváče jim nechala Renesmé.

„Můžu?“ vyhrkl Jacob a natáhl ruce k dítěti.

„Co?“ sykl Edward.

„Hele, ty moc dobře víš, že zatím to je jen jako moje malá ségra!“ bránil se Jacob.

„Já ti dám malou ségru, až ti bude zle,“ vrčel Edward.

„Jdi se věnovat přítelkyni,“ odbyl ho Jacob.

„Ehm… Stalo se ještě něco, Jacobe. Bella byla jaksi před porodem trochu dramatická a musím se přiznat, že i já byl totálně mimo, když jsem s tím souhlasil takhle narychlo, ale… Prostě jsme se vzali. Bella je teď paní Cullenová,“ vytlačil ze sebe Edward a zbaběle nasměroval dceru mezi ně.

„Alespoň není Nessie levoboček,“ ulevil si Jacob a chmátl po Renesmé.

„Kdože?“ sykl Edward.

„No, Nessie. Renesmé je divný,“ šklebil se Jacob.

„To si Belle řekni sám.“ Edward se jen té představě začal smát, ale Jacob byl mimo. Sledoval jen malou Ness, jak si ho zvědavě prohlíží a má pusinku od ucha k uchu.

„Líbím se jí, vidíš?“ radoval se.

„Spíš je v šoku,“ rýpl si Edward.

„Protože jsem krásnej,“ pyšnil se Jake, „viď, Nessie?“ dožadoval se souhlasu a Renesmé mu najednou přiložila ruku k tváři. Lekl se, když před sebou uviděl sám sebe. Protože jsem krásnej, viď, Nessie?

„No ty vole!“ ujelo mu. Nessie mu to se smíchem znovu přehrála.

„Nebuď před ní vulgární!“ vrčel Edward. Ness se v promítání vyžívala. Měla dar. Dokázala ukázat vlastní myšlenky.

„Tak takhle nějak říkala Belle, co chce?“ zajímal se Jacob a z bezpečnostních důvodů schoval Renesmé ručičky do své dlaně. Chytila ho za palec a stiskla. „Ty jsi silná!“ chválil ji a nedokázal se od ní odtrhnout. Ness se zachichotala a otevřela pusu.

„Nessie, nesmíš!“ vyhrkl Edward, ale bylo pozdě. Renesmé se do Jacoba zakousla, až zařval:

„Jhaů! Pálí, au, au, au, pálí, pálí, pálí!“

„Jak pálí? Jsi v pohodě? Nevidíš mžitky, nebo tak něco? Uvědomuješ si, že je Nessie upír? Napůl?“ blekotal Edward.

„Jsem v pohodě, jen to fakt štípe. Nepřipadám si na umření, jestli ti jde o tohle.“

„Škoda,“ hekl smutně Edward, a když se Jacob chystal bránit, spiklenecky na něj mrkl. Renesmé se znovu zasmála a znovu se zakousla do Jacobova hrudníku.

„Hele!“ okřikl ji. Renesmé na něj přimhouřila rozzuřeně oči a zkrabatila pusinku. „Já to tak nemyslel, ale víš jak… Nekousej,“ vyjekl poslední slova, když se do něj vzteklé dítě znovu chystalo zatnout zuby. Odtáhl ji na vzdálenost paží a ona mu v nich visela jako štěně.

„Tyrane,“ sykla Rosalie a vzala mu dítě.

„Jak ses sem zase dostala ty?“ vrčel Jake.

„Hlídám si neteř. Slíbila jsem to Belle, tak mi nekaž práci a jdi se vyvenčit.“

„Jsi jak utrejch,“ odplivl si Jake a Edward s Rosalie si vyměnili zvláštní pohled. „Co je?“ odhalil je.

„Nic,“ odsekli oba.

„Jdu za Bellou. Vy se tu poperte, ale moji dceru do toho netahejte.“

Edward se skoro nábožně zahleděl na Renesmé a poté zmizel v pokoji. Bella stála u dveří a dívala se z okna.

„Všiml sis toho vůbec?“ zajímala se a ukázala ven.

„Čeho konkrétně?“

„Sněží.“

„Nějak mi to uniklo,“ hlesl a jeho dech najednou Bellu pohladil po klíční kosti. Trhla sebou. Nedokázala si zvyknout na to, že Edwardova kůže už nestudí. „Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat.“

„Nic se neděje. Jen je to nové. Je to utrpení, být tady zavřená a přitom vše slyšet. Lekat se tě, i když vím, že mi neublížíš. Tenkrát jsem se tě měla lekat. Ne teď!“

„Klid, lásko. Vše je v pořádku. Už budeme navěky spolu,“ tišil ji.

„Jo, my čtyři. Nerozlučný čtyřlístek.“

„Čtyři?“ nechápal Edward.

„Já, ty, Renesmé a Jacob.“

„Proč on?“

„Protože to vím, Edwarde. Vím, že se do Renesmé otiskl a vím i to, jak jí říká. Zabiju ho později. Jenže se obávám, že to nebude k ničemu a Renesmé se mstí docela dobře, ne?“ zasmála se.

„Kouše ho pěkně,“ kývl Edward a znovu objal Bellu kolem pasu. Stáli a dívali se na padající sníh.

„Letos první,“ hlesla.

„Jako tenkrát.“

„Jsem ráda, že ten letošní je víc zamilovaný.“

„Já taky. Je to takové klidné, vyrovnané. Mám pocit, že jsem všechno už konečně splatil.“

„No to tedy ne! Teď teprve uděláme řádné a pořádné vyúčtování a zúčtování, pane Cullene,“ poroučela Bella.

„Jak si přejete, paní Cullenová,“ zašeptal a políbil ji. Bez servítků a dokonce ignoroval její počáteční obranu. Stejně byla jen na oko.

KONEC

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

7)  Nosska (17.12.2010 14:00)

Ty už vážně končíš?? Nemáš náhodou v rukávu další řadu??
Ne, musim říct, že tapenhle příběh je dokonalej
A ta výměna názorů mezi Edwardem a Jakem neměla chybu
Každopádně stále doufám, že ta další řada bude

5)  plyshovymedvidek (17.12.2010 13:23)

1)  BlackBeauty (17.12.2010 13:16)

huráááááá

«   1 2