17.05.2014 [20:45], maryblack, ze série Změny mého života, komentováno 4×, zobrazeno 2193×

6. kapitola

Bella

Týden uběhl jako voda. Jacob a já jsme na sebe narazili jen párkrát, a to při hodině španělštiny a na chodbě. U oběda jsem ho zahlédla jen zřídka kdy, takže si očividně držel odstup, a já mu byla vděčná. Potom mi došlo, že je to snad poprvé, kdy jsem v souvislosti s ním necítila zlobu. Bylo to zvláštní a jiné a marně jsem dumala nad tím, proč se tak stalo. Proč se mi začal vyhýbat?

Co mi však neušlo, byl fakt, že Seth a Angela spolu začali trávit čím dál tím víc času. Hřálo mě u srdce, jak se k sobě měli.

A co se týkalo mě, já byla taky šťastná. Po úmorném hledání a ještě těžším rozhodování jsem si konečně vybrala kostým na maškarní zábavu. Angela mě přemlouvala tak dlouho, dokud jsem nesouhlasila s tím, že půjdu za Pocahontas. Nechápala jsem, proč zrovna Pocahontas, ale odkývala jsem jí to, abych měla pokoj. Edward na sobě nedal nic znát, ale stejně mi neušlo, jak se zaksichtil, když jsem mu oznámila svůj výběr. Z druhé ruky, nebo spíš pusy, se mi doneslo, že už se připravoval na masku Tarzana a já jsem zřejmě mněla být Jane. Jenomže tím, že jsem ho o chvilku předběhla, jsem mu vzala vítr z plachet, a on se, chtě nechtě, musel smířit s kostýmem Johna Smithe, pokud jsme měli jít společně.

Angele jsem na oplátku vybrala kostým Sněhurky a Seth měl jít za lovce. Bylo zvláštní, že dokud jsem pomáhala jí, tak mi to šlo od ruky, ale jakmile šlo o mě, byla jsem jak vyměněná.

Všechno bylo tedy připravené a domluvené, a když nastala sobota, sešly jsme se s Angelou u mě doma, abychom se připravily.

„Budu vypadat jako debil,“ stěžovala jsem si. Seděla jsem otočená zády k zrcadlu a Angela mi upravovala paruku.

„Jen kdybys nekecala," zakroutila hlavou Angela, „moc ti to sluší a kluci ti budou padat k nohám.“

„Nemám zájem, aby mi k nim někdo padal,“ řekla jsem suše.

„Budeš ta nejhezčí Pocahontas, jakou jsem kdy viděla,“ pokračovala dál Angela a moje stížnosti nebrala v potaz.

„Ještě tě namaluju a budeš hotová.“

„Zvládnu se namalovat i sama, Angie," protestovala jsem. Měla jsem trochu strach, co s mým obličejem provede. Jenže Angela mě šťouchla do žeber a pronesla něco ve smyslu, abych se tomu poddala a nebála se. Rozhodla jsem se jí věřit a nahlas povzdechla.

Byl to velmi dlouhý proces, až mě z toho sezení začal bolet zadek. Bylo to samé: zavři oči, otevři oči, podívej se nahoru, dolů, teď nemrkej… Když byla hotová, vydechla jsem úlevou. Konečně jsem se mohla postavit a podívat se na sebe do zrcadla. Osobu, která na mě zírala z druhé strany, jsem nepoznávala.

„Páni, Angie, klobouk dolů před tvým talentem, vypadám perfektně!“ složila jsem jí poklonu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to opravdu já.

Angela se jen culila. „Říkala jsem ti přece, abys mi věřila.“ Složila ruce na prsou, pyšná na svůj výtvor.

Chytila jsem ji za ruku a táhla ji k posteli, kde ležel její kostým. „Tak, a teď jsi na řadě ty!“ pronesla jsem rozhodným hlasem. Pomohla jsem jí se do něj nasoukat a daly jsme se do líčení. Po hodině vypadala dokonale a já se nemohla dočkat, až ji uvidí Seth.

 

„Tati, můžeme jet!“ zakřičela jsem, když jsme scházely ze schodů. Táta, který na nás čekal v obýváku, vykoukl ven a obdivně zamručel.

„No páni! Moc vám to sluší holky. Ale ty sis mohla vzít delší šaty, Bello!“

„Ne, tati, nemohla. Jdu za Pocahontas, ne za jeptišku,“ odbyla jsem ho a on to už víc nekomentoval.

Nasedli jsme do tátova policejního auta a vyrazili směr Doupě. S Edwardem a Sethem jsme byly domluvené tak, že tam přijdou napřed, aby mohli zajistit místa k sezení. I když s ohledem na to, že Edward byl jedním z potomků Cullenova klanu, by to neměl být problém.

Když jsme konečně otevíraly dveře do klubu, bylo přesně půl deváté. Angela šla jako první a já hned za ní jako její ocásek. Byla jsem nervózní a neměla jsem nejmenší tušení, co mi dnešní večer přinese. Zpocenou dlaní pravé ruky jsem se přidržovala zábradlí a rozhlížela se po klubu. Obrovská místnost praskala ve švech. Zábava se pomalu ale jistě rozjížděla, i parket byl na tak brzkou hodinu docela plný a o krásné kostýmy nebyla nouze. Všichni spolužáci se na jeden večer proměnili v úplně jiné bytosti a já si aspoň ve svém kostýmu s kratičkou sukýnkou s třásněmi nepřipadala jak debil. Seth si odvedl Angelu na místo a mě už pod schody čekal Edward, ale můj zájem upoutal někdo jiný. Seděl u baru, oblečený do nějakých středověkých šatů, a nespouštěl ze mě oči. Srdce se mi rozbušilo, ještě víc jsem znervózněla a taky se mi málem povedlo zakopnout.

Tohle není dobré! zamumlala jsem si sama pro sebe. Takže než jsem udělala další pohyb, zhluboka jsem se nadechla. Velmi brzo mi však bylo umožněno soustředit se na osobu v mé těsné blízkosti.

„Jsi nádherná, Bello. Nemůžu z tebe spustit oči,“ zašeptal mi Edward do ucha a já se otřásla. Jeho blízkost, důvěrnosti a komplimenty mi byly kdoví proč nepříjemné.

„Ehm... Tak díky," odpověděla jsem mu inteligentně. „Nepůjdeme se radši posadit za Angelou a Sethem?“

„No, myslel jsem, že si třeba sedneme k baru, ale když nechceš, tak běž za nima a já půjdu objednat,“ promluvil zklamaně. „Na co máš chuť?"

„Prosím si jedno jahodové pivo!" požádala jsem ho.

„Tvé přání je mým rozkazem, milá princezno," řekl obřadně. Pak se na mě usmál, otočil se a odešel pro pití.

Jenomže když jsem se začala prodírat davem, abych se dostala k Angie a Sethovi, rozlilo se mi po zádech divné mravenčení a něco mi pošeptalo, že dnes večer jsem měla vážně zůstat doma…

 

Jacob

Celý týden jsem se snažil obcházet Bellu obloukem, vůbec si jí nevšímat a docela se mi to dařilo. Nemyslel jsem na ni víc, než bylo nutné, ale když jsem ji teď uviděl scházet po schodech dolů, vyrazila mi dech. Byla překrásná! Černé vlasy jí spadaly do pasu, šaty obepínaly její štíhlou postavu a zároveň odhalovaly krásně tvarované nohy. Nemohl jsem z ní spustit oči, ani když s ní mluvil Cullen, ani když si šla sednout. Byl jsem jak slintající bernardýn.

„Zavři radši pusu, Blacku, a nech si zajít chutě. Swannová je dnes moje,“ podíval se na mě Edward výsměšně a z baru vzal dvě láhve s pivem.

„To se ještě uvidí,“ zamumlal jsem potichu a těšil se, jak mi plán vychází.

Zvedl jsem se z barové židle a šel na záchod. Musel jsem počkat, než za ní půjdu a pokusím se na ni zapůsobit. Měl jsem na sobě kostým Johna Rolfa a ona jako Pocahontas představovala moji osudovou lásku. Dalo mi opravdu velkou práci, vypáčit ze Setha, za co Bella půjde, ale nakonec se mi to podařilo. Když jsem se vracel zpátky k baru, uviděl jsem na svém místě u baru sedět Rose v kostýmu ledové královny. Bez rozpaků mě začala sjíždět pohledem od hlavy až k patě a obzvlášť dlouho se zastavila v mém rozkroku. Zakoulel jsem očima a pokusil se sednout si od ní co nejdál.

„Ahoj, Jakeu, copak to máš za hadry? Snad nejsi další nápadník naší úchvatné Pocahontas?“ Arogantní tón jejího hlasu mě přinutil se na ni zhnuseně podívat.

„Vidím, že jsi milá jako vždycky. Řekl bych, že výstižnější převlek sis ani vybrat nemohla. Vlastně mohla, fúrie by byla taky dobrá, ale na to bys nepotřebovala kostým,“ odbyl jsem ji, z baru jsem si vzal pivo a odešel jsem. Neměl jsem nejmenší chuť být v její blízkosti a poslouchat její žvásty. Podíval jsem se ke stolu, u kterého seděla Bella. Edward jí neustále něco šeptal, různě se jí dotýkal a já myslel, že vzteky rozmačkám láhev v ruce, když ji vedl na parket. Chtěl jsem jít za ní, být blízko ní, líbat ji, ochraňovat...

Nepoznával jsem sám sebe! Místo toho, abych byl rád, že ji Edward namotává, a tím pádem můj plán vychází, měl jsem na sebe vztek, že jsem mu to dovolil. Cítil jsem se, jako bych se lapil do vlastní pavučiny. Měl jsem ale na výběr, buď zůstat sedět v rohu místnosti, všemu jen přihlížet a litovat se, nebo se zapojit do hry.

Zvolil jsem si druhou možnost.

 

Hudba přestala hrát, Edward odvedl Bellu ke stolku a odešel bůhvíkam. Neváhal jsem ani vteřinu a šel jsem za ní.

„ Ahoj," pozdravil jsem všechny přítomné. „Můžu si přisednout?“ Podíval jsem se na Bellu a pak na ostatní.

„Jasně, že můžeš,“ ozvala se Angela s širokým úsměvem na tváři.

„Děkuju moc, už jsem si myslel, že si dnes snad nesednu." Zašklebil jsem se a Angela se rozesmála. „Moc vám to sluší, holky,“ zalichotil jsem jim. Myslel jsem to upřímně, i Angela byla nádherná, a proto jsem se nedivil, že na ni Seth visí očima. Posadil jsem se vedle něj a dal jsem mu tak možnost posunout se těsněji k Angele.

„Dneska jsi tady za džentlmena?“ neodpustila si Bella.

„Dá se to tak říct,“ přikývl jsem na souhlas.

Byl jsem z ní celý nesvůj a snad poprvé v životě jsem nevěděl kam s očima. Světla se najednou ztlumila a z reproduktorů začala hrát pomalá hudba. Seth vzal Angelu na parket a my dva je sledovali, jak odchází, a neřekli jsme ani půl slova.

„Vypadají spokojeně,“ prolomil jsem ticho mezi námi.

„Spokojeně je slabý výraz.“ Usmála se a nespouštěla z nich oči.

Nervózně jsem si poposedl a oslovil ji“ „Hele, Bello, chci se ti omluvit, za to, co se stalo minule,“ vysoukal jsem ze sebe.

„Co prosím?“ podívala se na mě překvapeně.

„Moc mě mrzí to, co se stalo a jak jsem se choval.“ Díval jsem se jí upřeně do očí a to, co jsem říkal, jsem myslel smrtelně vážně.

„Nechce se mi věřit, že bys to myslel skutečně tak, jak říkáš!“ zapochybovala a probodla mě pohledem. „Myslíš si, že po tom všem se s tebou budu bavit, jako by se nic nestalo?!“

Začínalo to ve mně vřít. „Proč myslíš, že tady sedím nastrojený jak idiot?“

„Nevím, ale nečekej ode mě odpuštění, nebo něco podobnýho, nemám zájem se s tebou kamarádíčkovat!“ odpálkovala mě nemilosrdně.

Jen jsem žasl. Ta holka se mi snad zdá!

„Můžeš mi říct, proč jsi pořád tak protivná?!“ zaskřípal jsem zuby.

„Jsem protivná jen na tebe, na ostatní dokážu být milá.“ Ušklíbla se na mě.

„Třeba na Cullena?“ zeptal jsem se podrážděně. Všechny moje plány na úspěšný večer šly do kytek.

„Třeba. On mě totiž neuráží jako někdo! A co je ti vlastně po tom?“ Z očí jí sršely blesky.

„Nic, absolutně nic!“ udělal jsem ze sebe debila. Zase!

„Buď teda od té dobroty a dej mi pokoj!“ vybafla na mě.

Zhluboka jsem se nadechl. „Dobře, pokud si to přeješ, půjdu pryč. Ale pamatuj si, že to já chtěl zakopat válečnou sekeru.“

„Jak tě znám, tak bys mi ji nejraději zasekl do zad!“ odsekla chladně.

„Fajn, když si to myslíš!" rezignoval jsem. „Tohle je fakt zbytečný, nevím, proč tady ze sebe dělám vola?!“

„Asi proto, že se bavíš s krávou, ne?“ povytáhla obočí.

„Nějakej problém, Blacku?“ zavrčel mi u ucha Cullen. Ani jeden z nás si nevšiml, že se vrátil, a já netušil, co všechno mohl slyšet.

Otočil jsem se na něj a sjel ho pohledem. „Ne, žádnej. Nemám už žádnej problém.“ Odešel jsem, aniž bych jim věnoval poslední pohled.

Měl jsem vztek sám na sebe, a tak jsem šel k baru. Posadil jsem se na barovou židli a snažil jsem se opít. I když popravdě, nealkoholickým pivem to šlo velice, ale velice špatně.

Uběhly asi dvě hodiny, ve kterých jsem pil, sledoval Bellu, běhal na záchod a pil. Rose se kolem mě pořád motala a snažila se mě vytáhnout na parket. Za jiných okolností bych neváhal a pobavil se s ní ve všech směrech, ale nešlo to. Bella mě totálně vyvedla z míry a já měl vztek sám na sebe, že jsem jí to dovolil.

 

Po těch dvou hodinách jsem se zvedl a chystal se odejít, když se ke mně přiřítil Seth. „Neviděl jsi Bellu? Nemůžeme ji s Angelou nikde najít!“

Podíval jsem se na něho a pokoušel jsem se zaostřit pohled. Přeci jen měla ta piva nějaký účinek.

„Ne, Bella je tady s Cullenem, tak proč bych ji měl hlídat?“ odpověděl jsem.

„Angela říkala, že se jí udělalo zle, a tak šla ven na vzduch. Jenže už je to víc jak patnáct minut a Bella nikde. Není ani venku, ani nikde uvnitř.“

„Zeptej se Cullena,“ prohodil jsem směrem k němu. Chtěl jsem pokračovat v cestě, ale jeho další slova mě zastavila. „Cullen taky nikde není.“ V hlavě mi to šrotovalo jak v továrně.

„Jestli hledáš Pocahontas, tak tu si odvedl Edward,“ informoval nás Newton, který se najednou odněkud vynořil. „Asi před hodinou se začal na záchodě chlubit, že dnes zaskóruje, i kdyby nechtěla. Prý jí dal něco do pití.“

V ten moment, jako by mi dal někdo facku, a já se probral.

„Cože?!“ ozvali jsme se se Sethem naráz.

„Prostě se vytahoval, že ji dnes večer dostane. Řekl jsem mu, že si myslím, že nemá šanci, ale on se mi vysmál a zamával mi před nosem nějakýma práškama. Říkal, že po nich bude povolnější.“

„Ten hajzl!" zaklel jsem a pak se otočil na Setha. „Prosím tě, vezmi Angelu a zkuste zjistit, jestli se přeci jen nedostala domů, ale před Charliem se snažte mlčet.“

„A co ty?“ ptal se mě.

„Vím o jednom místě, kam si Cullen vodí holky. Zajedu se tam podívat,“ říkal jsem spěšně a měl jsem se k odchodu. U dveří jsem se ještě ohlédl za Sethem, který běžel za Angelou.

Debil! Jsem korunovaný debil!!! Nikdy jsem se s Cullenem neměl vsázet, mohl jsem čekat, že udělá nějakou hnusárnu. Jestli se jí něco stane, budu vinen jenom já a nikdy si to neodpustím.

 

Bella

Neměla jsem nejmenší tušení, jak a kdy jsem vypadla z klubu ven. Jedno bylo ovšem jasný, právě teď jsem seděla u Edwarda v autě, oči se mi zavíraly a necítila jsem tělo.

„Kam to jedeme?“ vysoukala jsem ze sebe a jazyk se mi u toho jen těžce převaloval.

„Na jedno bezva místo,“ pošeptal mi a pak beze studu sáhl na moje odhalené stehno.

„Přestaň,“ ozvala jsem se chabě. Chtěla jsem mu odsunout ruku, ale neměla jsem vůbec žádnou sílu.

„Jen se neboj, Bellinko. Jsem si jistý, že se ti to bude líbit," zasmál se, jako by se nechumelilo. „Ještě žádná si nestěžovala."

„Je mi zle,“ polkla jsem těžce, protože i přes zamlžené vidění mi docházelo, k čemu se tady schyluje.

„Za chvilku budeme na místě a bude ti lépe,“ snažil se mě uklidnit, ale marně.

„Odvez mě domů, Edwarde,“ zaskřehotala jsem a zavřela jsem oči. Byla jsem unavená a malátná jako nikdy v životě.

Cítila jsem ten moment, kdy auto zastavilo. Posbírala jsem zbytek sil a pokusila jsem se otevřít oči, ale nedařilo se mi to. Najednou jsem pod sebou necítila sedadlo, ale pár rukou, který mě pevně svíral a nesl kdoví kam.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na krk. „Jsi tak sexy, Bello. Chci tě, už dlouho tě chci!" mlel dál a já mu jen bezmocně visela v náručí. Neměla jsem sílu protestovat, nedokázala jsem ovládat tělo a netoužila jsem po jiném, než tvrdě usnout. Po pár minutách jsem pod sebou ucítila měkkou matraci.

„Jsem doma?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Ne, nejsi, ale neměj obavy, tady ti bude líp než doma.“ Ten hlas zněl zkresleně a já ho nepoznávala. Podařilo se mi pootevřít oči natolik, abych se podívala, kdo mi odpověděl.

Byl to Edward! Seděl na posteli vedle mě a svlékal si kalhoty.

Co to probůh dělá?! Uvažovala jsem zmateně.

Najednou jsem na sobě ucítila jeho ruce. Chtěla jsem se bránit, ale neměla jsem sílu. Moje ruce bezvládně dopadly vedle mé hlavy. Pokoušela jsem se zakřičet, ať mě nechá na pokoji, ale nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku.

„Bude se ti to líbit,“ zachraptěl mi do ucha.

Pokusila jsem se opět zvednout ruku, abych mu jednu vrazila, ale moje tělo mě vůbec neposlouchalo. Začal mi vyhrnovat šaty, když ho zastavil nějaký hluk. Znělo to, jako by někdo bouchal na dveře. Jeho těžké tělo se ze mě odvalilo a pak jsem ztratila vědomí.

Jacob

Měl jsem pravdu. Volvo toho prasete bylo zaparkované u starého srubu v lese. Vystoupil jsem z tátovy dodávky a běžel ke dveřím. Bouchal jsem do nich tak silně, že jsem je div nevyrazil.

„Otevři, Cullene!“ Žádná reakce a mě tuhla krev v žilách.

„Otevři, ty hajzle!“ zařval jsem jak smyslů zbavený a u toho práskal do dveří.

Ozvaly se kroky a za chvíli se otevřely dveře dokořán. „Co tady chceš, Blacku!“ vybafl na mě.

Nejen, že byl svlečený do půl těla, ale vrcholem byl jeho arogantní úsměv, kterým mi jasně dával najevo svou nadřazenost. Nebyl jsem ve stavu, abych se s ním vybavoval, a tak jsem mu místo toho hned jednu vrazil a on se svezl na zem.

„Co si myslíš, že děláš?!" křičel jsem na něho nepříčetně. „Mluv, kde je Bella?!“ Zatřásl jsem s ním

„Co je ti potom?!" odbyl mě. „Smiř se s tím, že to já jsem vyhrál sázku!“ Postavil se na nohy a utíral si krev, která mu tekla ze rtu.

„Zdrogoval jsi ji!“ namítl jsem a hlas se mi rozčilením jen třásl.

„Každý má své metody,“ prohodil nonšalantně. Domýšlivý tón v jeho hlase mě dopálil ještě víc.

Neměl jsem na to nervy. Nejen, že ten parchant chtěl znásilnit Bellu, on se mi ještě ke všemu smál do ksichtu! Znovu jsem mu vrazil, tentokrát ale ránu ustál a vrátil mi ji. Dal jsem mu další, znovu se svalil na zem, ale už zůstal ležet. Očividně si taky něco vzal, protože neměl vůbec sílu.

Vběhl jsem do pokoje, kde ležela Bella. Nehýbala se, měla zavřené oči a vypadla, že je v bezvědomí, a mě se málem zastavilo srdce.

„Co jsem to do prdele udělal?!“ vynadal jsem sám sobě.

 

Přiběhl jsem k posteli a opatrně jsem s ní zatřásl. „Bello! Bello, slyšíš mě?!“

„Kdo je to?“ zašeptala, aniž by otevřela oči, a já vydechl úlevou.

„To jsem já, Jacob,“ zašeptal jsem jí do ramene.

„Jakeu,“ špitla a pokusila se otevřít oči.

„Jo, to jsem já, ten starý otrava," přisvědčil jsem a ona se nepatrně usmála.

„Jakeu, chci jít domů,“ požádala mě a já jí moc rád vyhověl.

„Svatá pravda, je nejvyšší čas vypadnout.“

Vzal jsem ji do náruče a nesl ji do auta. Byla lehká jak pírko. Obešel jsem Cullena, který pořád ležel na zemi a vzpamatovával se z mého pravého háku.

„Neboj se, už budeš v bezpečí," tišil jsem ji. „Odvezu tě k nám do rezervace, takhle tě Charlie nemůže vidět.“ Posadil jsem ji do auta, zapnul jí bezpečnostní pás a pohladil ji po vlasech.

Usnula a spala celou cestu. Probrala se, až když jsem zajížděl k našemu bungalovu.

„Je ti líp?“ zeptal jsem se, když jsem jí pomáhal vystoupit. Malinko zavrávorala, a tak jsem ji radši podepřel, ale bylo vidět, že už není tak mimo.

„Trochu," kývla hlavou. „Co se stalo? A proč jsme tady?“ zeptala se a začala se kolem sebe rozhlížet.

„Cullen ti hodil něco do pití, ale naštěstí jsem přijel právě včas. A navíc, uznej sama, že v tomhle stavu tě Charlie vidět nemůže,“ vysvětloval jsem jí a doufal jsem, že se nezačne vztekat.

„Jo, ale stejně se to dozví od Billyho,“ namítla. Zněla unaveně a nebylo divu.

„Neboj, táta je u Rachel,“ uklidnil jsem ji. Přikývla a položila si hlavu na moje rameno.

Pomalu, tak aby mi stačila, jsem jí vedl do domu. Jakmile jsme vešli, odvedl jsem ji k pohovce a pomohl jí posadit se. Zul jsem jí boty a řekl jí, ať si lehne. Popošel jsem kousek stranou a vyndal z kapsy telefon. Musel jsem zavolat Sethovi, abychom se domluvili, jak vysvětlit Charliemu, že Bella nepřijede domů.

 

„Řekni Angele, že napíšu z Bellina telefonu Charliemu, že zůstane na noc u ní,“ žádal jsem ho.

„Dobře, já ji to povím," odpověděl a pak se zeptal, jak jí je.

„Přijel jsem právě včas, ten hajzl už měl kalhoty na půl žerdi!" nadával jsem. „Ale zdá se, že si Bella skoro nic nepamatuje. Je ještě mimo, ale je v pořádku,“ vysvětloval jsem mu dál a u toho jsem přecházel po kuchyni.

„Fajn, Charlie i tak nebyl doma, takže nic netuší. Dávej na ni pozor, Jakeu.“

„Jasně, že budu,“ řekl jsem mu sebejistě a položil jsem telefon na stůl.

Šel jsem za Bellou. Spala, tak jsem ji přikryl dekou, posadil jsem se na pohovku a její nohy jsem si položil do klína. Hřálo mě u srdce, že je se mnou, a hlavně, že je v bezpečí. Neodpustil bych si, kdybych nestihl přijet včas. Nepočítal jsem s tím, že Cullen zajde tak daleko, ale to mě stejně neomlouvalo. Věděl jsem, že je nechutný prase, ale ani ve snu mě nenapadlo, že je násilník. Když jsem si uvědomil, kolik holek takhle musel dostat, udělalo se mi zle.

Podíval jsem se zpět na Bellu. Zavrtěla se, přitáhla si přikrývku k bradě a já se usmál. Líbilo se mi mít ji tak blízko u sebe. Vzpomněl jsem si na tátova slova o lásce a nenávisti a uvědomil jsem si, že měl pravdu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!