02.05.2014 [20:15], maryblack, ze série Změny mého života, komentováno 8×, zobrazeno 2252×

2. Kapitola

Bella

Od středy se po zubatém Jacobovi, kamarádovi Sethovi a zbytku mužské populace třetího ročníku slehla zem. Kdybych v jídelně nezaslechla rozhovor dvou slečen, ani bych se nedozvěděla, že odjeli na soustředění a budou pryč do konce týdne. Seth měl u mě vroubek, že se mi nezmínil o tom, že odjede. Seděla jsem u stolu sama, jako kůl v plotě a přemýšlela jsem nad Jacobem. Nemohla jsem pochopit, že je z něho tak hezký kluk.

„Jacob a hezkej? Zbláznila jsem se?! Pěknej jo, ale spíš idiot!“ vedla jsem svůj vnitřní monolog.

Odstrčila jsem talíř se salátem a zamračila se. Na jídlo jsem neměla vůbec chuť. Chyběl mi Seth, hlavně když byl jediným člověkem, se kterým jsem se zatím kamarádila.

„Můžu se posadit?“ ozvalo se vedle mě.

Zvedla jsem oči od talíře a podívala se na holku, které ten příjemný hlas patřil. Měla tmavě hnědé vlasy na ramena, velké hnědé oči schovávala za brýlemi a její široký úsměv zdobila rovnátka.

„Jasně“, přikývla jsem. Usmála se na mě a posadila se.

„Jsem Bella. A ty?“ představila jsem se a nezapomněla se zeptat na její jméno. Pomyslela jsem si, že by bylo fajn získat si kamarádku.

„Já jsem Angela,“ odpověděla a opět se usmála. Byla opravdu hezká, její vzhled kazily jen nevhodně zvolené brýle a rovnátka. „Ale že bys právě ty byla královnou krásy, se taky říct nedá!“ vysmívalo se mi moje podvědomí. Hned jsem ho umlčela zbytkem salátu.

Celý oběd jsme si povídaly o všem možném a já jsem musela s radostí konstatovat, že toho máme dost společného. Hodně jsem se jí vyptávala na lidi ze školy a odolávala jsem pokušení zeptat se i na Jacoba. Angela byla pozorovatel typu Velkého bratra, takže mi o každém něco řekla, a já si konečně nepřipadala jak vyvrhel. Nakonec jsme se domluvily, že po škole zajedeme do města a pak se podíváme, co dávají v kině.

 

Moje modlitby byly tedy vyslyšeny a já si našla kamarádku. I Charlie měl radost, když jsem ve čtvrtek přivedla Angelu na večeři.

V pátek jsem se s Angelou dohodla, že bychom večer zašly do klubu pro náctileté. Jak jsem se od ní dozvěděla, klub vlastnila rodina Cullenova a ten Edward ze školy byl jejich synem. I přes to jsem musela uznat, že je to fajn místo. Hrála tam fajn hudba, za nejtvrdší alkohol se považovalo ovocné pivo a pizza voněla přes celou místnost. Podívala jsem se na malý taneční parket, který byl zatím prázdný, a šla jsem se s Angelou posadit do boxu naproti vchodu.

„Ještě nikdy jsem tady nebyla,“ prozradila mi Angela a tvářila se, jako bychom byly v nějakém pajzlu plném kriminálníků.

„Angelo, prosím tě, přestaň se tvářit, jako by tě měl někdo přepadnout. Většina těch lidí je z naší školy. Dáme si pizzu a vypadneme,“ chlácholila jsem ji a otevřela jsem jídelní lístek.

„Dobře, když jinak nedáš,“ souhlasila nakonec.

Nakonec jsme si objednaly střední pizzu se salámem a chilli. Když jsme dojedly, Angela se vypařila na záchod a já šla zaplatit. Stála jsem u baru a čekala na obsluhu, když se vedle mě objevil Seth.

„Čau!“ vyletělo ze mě radostně.

„Nazdárek, Bello!“ pozdravil mě. „Vidím, že si objevila Doupě!“

„Jo, Angela se o něm zmínila, tak jsem byla zvědavá,“ přitakala jsem. „Ale musím uznat, že pizzu tady dělají výbornou. A co ty tu? Myslela jsem, že jsi pryč až do neděle.“

„Překvapilo nás ošklivé počasí, takže jsme se museli vrátit dřív, a kámoš mě přemluvil, ať s ním jdu do města,“ vysvětloval mi. „Našla sis kamarádku?“ zeptal se a začal se rozhlížet kolem, jestli ji někde neuvidí.

„Jo, jo, Angela je bezva. Jen vydrž, až ji poznáš. Akorát si odskočila, ale za chvilku je tady“ zaplatila jsem slečně za barem a otočila se na Setha.

„Je fajn, že sis našla někoho, s kým si máš co říct,“ říkal Seth poněkud roztržitě. Něco mi snad uniklo?

„Ano, to mám… Támhle jde!“ ukázala jsem na ni. Angela vyšla z oné místnosti a chtěla jít za mnou, ale když uviděla Setha, zarazila se. S údivem jsem sledovala její rudnoucí tvář a pak mi to došlo.

„Hele, Sethe, už asi půjdeme, uvidíme se v pondělí,“ rozhodla jsem se náhle. Chtěla jsem jít za Angelou, která se nepohnula z místa, Seth mě však zastavil. „Ještě nechoď, zábava teprve začne. Na chvilku si taky odskočím a hned za vámi přijdu. Nechoďte nikam!“ nařizoval mi. Pak na mě mrknul a zmizel jako pára nad hrncem. Drzoun!

Když jsem Angele prozradila plán, rozhodně kroutila hlavou, že absolutně nesouhlasí. Jenže já chtěla zůstat. A taky jsem byla zvědavá, co mi Angela tají.

„Proč jsi souhlasila, že zůstaneme?“ vyjekla hystericky. Ovšem nakonec se mi jí podařilo nacpat zpět do boxu, kde jsme seděly předtím.

„Tobě se Seth líbí, že jo?“ uhodila jsem na ni rovnou.

„Ne!“ zaprotestovala až příliš rázně. „Co, co… Proč si to myslíš?!“ Funěla tak moc, až se jí orosily brýle.

„Protože nejsem slepá, viděla jsem, jak si zrudla, když sis ho všimla. Tak líbí se ti nebo ne?“

„Ne, nelíbí se mi!“ bránila se, ale nevěřila jsem jí ani slovo.

„Ty mi lžeš!“ obvinila jsem ji, ale koutky mi u toho cukaly o sto šest.

„Bello!“ vykřikla nešťastně.

„Angelo!“ nedala jsem se a dál se na ni culila.

Zhluboka se nadechla a nakonec ze sebe vymáčkla přiznání. „Fajn, líbí se mi a hodně, už od druháku. Jenže si mě vůbec nevšímá.“

„Když to říkáš,“ uznala jsem, ale myslela jsem si svoje. Nejsem přece slepá a viděla jsem Sethovu reakci na její jméno. Nakonec jsem jí navrhla, že to zkusíme nějak napravit. Bylo mi jí tak líto.

„Ne! Bello, prosím, nic mu neříkej!“ protestovala.

„Angelo, přísahám na naše kamarádství, že mu neřeknu ani slovo, to ti slibuju. Ale mám nápad.“ Mrkla jsem na ni.

Pak můj pohled zabloudil ke dveřím, ve kterých se objevil ctihodný pan Black, společně s dikobrazím ksichtem v závěsu.

„No potěš koště,“ ujelo mi a protáhla jsem obličej. Angela nechápala do té doby, než se ohlédla a uviděla to co já.

„Edward Cullen,“ zašeptala.

„Tohle bude zajímavej večer,“ hudrala jsem. „Kde je sakra ten Seth?!“

Rozhlédla jsem se, ale jako by se po něm slehla zem. „Já ho zabiju!“ pomyslela jsem si.

Snažila jsem se nedívat Jacobovým směrem, ale on mou antipatii očividně nesdílel a stejně si mě našel. „Ahoj, Ello!“ snažil se vypadat neodolatelně. Jenomže já se nemohla ubránit hlasitému smíchu, který zapříčinil Angelin výraz, když slyšela, jak mě oslovil…

Jacob

Ani ve snu by mě nenapadlo, že na ni narazím v klubu, ale jakmile jsem ji uviděl, přestal jsem vnímat Cullenovy kecy a šel jsem rovnou za ní. Seděla v boxu s Angelou Weberovou a tvářila se, jako by kousla do citrónu.

„Ahoj, Ello,“ pozdravil jsem a ona se začala smát. Nechápal jsem a zaměřil jsem svůj pohled na Angelu, která se na mě dívala jako na debila.

„Můžu vědět, čemu se směješ?“ zeptal jsem se pobaveně, posadil se vedle ní a podíval se jí upřeně do očí.

„To nic, promiň, já jen… to já jen tak,“ vysoukala ze sebe zadýchaně.

Ta holka mě provokovala! I když se tvářila vážně, její oči se mi pořád smály. Její společnice seděla tiše jako myška a s kamenným výrazem sledovala Edwarda. Věděl jsem, že ho nemá ráda za to, jak si ji dobírá kvůli jejímu vzhledu.

„Víš, že si mi chyběla?“ zaměřil jsem opět svoji pozornost na Ellu.

Další výbuch smíchu.

„Och, vážně?“

Ten její přidrzlý výraz mě k ní přitahoval. Podíval jsem se na Angelu, která se rychle spakovala a zmizela bůhvíkam a Ella se na ni podívala jako vrah. Bylo mi jasný, že se mnou nechce být sama a já chtěl vědět proč. Byla to první holka, které se ze mě okamžitě nepodlamovala kolena, a to mě užíralo. Moje ego bylo na obdiv zvyklé a kvůli jejímu posmívání utrpělo pár šrámů.

„Můžu tě na něco pozvat?“ nedal jsem se.

„Jo, proč ne,“ souhlasila. Usmála se a moje sebevědomí se vrátilo zase zpět do sedla. Co nejsvůdnějším hlasem jsem jí zašeptal, ať mi nikam neuteče, a šel jsem k baru, u kterého už seděl Edward.

„Tak co na ni říkáš, na naši Bellinku?“ kývnul hlavou směrem k boxu, odkud jsem právě přišel.

„Bellinku? Co to meleš?“ podivil jsem se a vzal si od servírky dvě ovocná piva.

„Copak nevíš, jak se jmenuje?“ zasmál se.

„Ella… jak by se měla jmenovat?“ nechápal jsem.

„Kamaráde, tahle holka není žádná zakletá princezna Ella. Jmenuje se Bella, celým jménem Isabella Swanová, abych byl přesný. A je to dcera našeho šerifa.“

Cítil jsem se, jako by mě praštil pěstí do břicha. „Cože?“

„Jak mě slyšíš, je to dcera našeho šerifa.“

„Jak jsi na to přišel?“ ptal jsem se vykuleně.

„Mám svý lidi,“ řekl a kývl hlavou na barmanku.

V hlavě se mi to začalo mlátit, když mi došlo, jak se mnou vyběhla. Ta malá potvora! Proto se začala dusit, když slyšela „svoje“ jméno. Jak jsem jí mohl nepoznat?! A ještě ke všemu jsem ji cchtěl sbalit! Pro Krista pána já jsem takový vůl!“ proklínal jsem sám sebe. „Proč mi neřekla, kdo je? Na co si to hraje? Ale má smůlu, holčička, z Jacoba Blacka si nikdo srandu dělat nebude! A určitě s tím nezačne ona!“

Nechal jsem Cullena Cullenem a šel zpět za ní. Posadil jsem se, položil před ni pivo a usmál se na ni, jak nejlíbezněji to v daný moment šlo. Už jsem chápal ty její veselé oči – vysmívala se mi. Ale pokud chtěla válku, měla ji mít.

Dokud ani jeden z nás nepromluvil, přemýšlel jsem co dál. Jestli na ni hned uhodit, nebo se jí pomstít. Ta druhá možnost se mi zdála lákavější. Byl jsem tak zabraný do svých úvah, že jsem si málem nevšiml, že se ke stolu z jedné strany vrací Angela a z druhé strany se k nám blíží Seth. Ona se posadila vedle Belly a Seth vedle mě.

Z reproduktorů se začaly ozývat pomalé rytmy, a tak jsem mohl udělat jen jednu jedinou věc, abychom byli ještě chvilku sami a já si ji vychutnal. Vytáhl jsem ji na parket, aniž bych bral na vědomí její protesty.

„Já netancuju!“ čertila se a pokoušela se mi vymanit, když jsem ji objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Její protesty jsem nebral na vědomí.

„Od té doby, co jsem tě uviděl, netoužím po ničem jiným, než tě takhle držet,“ zašeptal jsem jí do ucha a ona ztuhla. „Ještě nikdy se mi nestalo, abych tohle cítil k nějaké holce,“ pokračoval jsem nemilosrdně. S radostí jsem sledoval, jak její vzdor povoluje. Zahleděl jsem se jí do očí. Měly tvar mandlí, byly orámované dlouhými hustými řasami a já se v nich utápěl. Jednu věc jsem musel uznat, a to, že z ní vyrostla vážně hezká holka.

„Co to kecám, sakra!“ vynadal jsem si.

Držel jsem ji těsně u sebe a pomalu se s ní houpal v rytmu hudby. Padla do mojí náruče, jako by pro ni byla stvořená a já si uvědomil, že se mi líbí mít ji u sebe tak blízko. „Cože?! Co to meleš?!“ okřikl jsem se v duchu. Ale místo toho, abych od ní dal ruce pryč, ještě jsem přitvrdil.

„Jsi kouzelnice, která mě očarovala!“ šeptal jsem dál. Používal jsem opravdu silná slova a modlil jsem se, aby se mi nevysmála do obličeje.

Když nijak nereagovala, oslovil jsem ji“ „Ello?“ Pak jsem se odtáhl a podíval se znovu do jejích očí.

„Ano?“ řekla sotva slyšitelně.

Podíval jsem se na ni, nemohl jsem prostě odolat. Nechtěl jsem zajít tak daleko, ale její rty mě k sobě začaly přitahovat jako magnet. Pomalu jsem se k ní sklonil a otřel se svými rty o její. Měl jsem pocit, jako bych dostal ránu elektrickým proudem, a ten pocit mi nebyl vůbec nepříjemný. Pootevřela rty, nejspíš se chystala mě poslat ke všem čertům, ale nepodařilo se jí to. Využil jsem situace a začal jsem ji líbat. Zpočátku zkoprněla, pak se ale uvolnila a poddala se tomu polibku stejně jako já. Po pár vteřinách mě od sebe odstrčila a vrazila mi takovou facku, až se mi zatmělo před očima.

„Co to děláš, ty prase?!“ zafuněla zlostně. Byla rudá, jen jsem nevěděl, jestli vzteky, nebo studem.

Probral jsem se ze svého okouzlení, promnul si bolavou tvář a sjel jsem ji pohledem od hlavy až k patě.

„Líbám Bellu Swanovou!“ odpověděl jsem přidrzle. Vítězný úsměv na mé tváři ji vytočil ještě víc, a kdyby uměl pohled zabíjet, bylo by už dávno po mně.

„Jsi hajzl, Blacku!“ vybafla na mě a utřela si rty.

„A ty mrcha!" vrátil jsem jí. „Nebo jsi zapomněla, jak jsi mě tahala za nos… Já jsem Ella…“ napodobil jsem její hlas. Za mými zády se ozval Cullenův smích.

„Kdybys nebyl úchylný prase a nesnažil se sbalit každou holku, která kolem tebe projde, nic by se nestalo! Jsi ještě větší debil, než jsi býval!“ prohlásila a pak se kolem mě protáhla a nenechala si ujít možnost, aby do mě pořádně nestrčila.

„A ty jsi kráva, co…“

„Buď zticha, Jacobe!“ přerušil mě Seth, který se objevil po mém boku.

„Nepleť se do toho, Cleawatere!“ varoval jsem ho a zpražil ho pohledem. Přitom jsem nezapomněl sledovat Bellu, jak společně s Angelou naštvaně odchází z klubu. Jakmile byly pryč, přestal jsem hypnotizovat dveře a šel jsem k baru.

„Skvělý, Blacku! Musím ti pogratulovat k solidnímu hereckému výkonu." tleskal mi Cullen. „Všechno skvělý, až na ten závěr. S takovou bude těch sto babek mých!“ vysmíval se mi a u toho usrkoval pivo.

Jestli mě chtěl rozčílit, tak se mu to povedlo. „Tady už nejde o sto babek, Cullene! A vůbec, dej si pro dnešek svátek, nemám teď chuť se s tebou bavit.“

On kupodivu poslechl a už si mě nevšímal. Mávl jsem na barmanku, aby mi dala další pivo, a pořádně jsem se napil.

„Co to bylo, Jakeu? Proč jsi to udělal?“ Měl jsem Setha rád, ale měl jednu chybu, a to tu, že nevěděl, kdy mě má nechat na pokoji.

„Nestarej se, Clearwatere, to je mezi mnou a Bellou a tobě do toho nic není!“ odbyl jsem ho.

„Kvůli čemu jsi naštvaný? To spíš ona má právo se zlobit!" pokračoval.

„Kdo je teda naštvaný? Já vůbec nejsem naštvaný! Naopak, jsem úplně v pohodě!"

„Jasně, a já jsem indiánský Santa Claus!" vysmál se mi.

„Jdi někam, Clear..." nadechl jsem se.

„Jmenuju se Seth! To jen kdybys náhodou zapomněl," popichoval mě. On si ze mě normálně dělá legraci!

Neměl jsem chuť to dál řešit, hodil jsem peníze na bar, Setha tam nechal jen tak stát a jel jsem domů. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Mrzelo mě, že jsem se nechal vytočit Sethem. Všechnu vinu jsem svalil na tu hnědovlasou opici. Protože nebýt toho polibku, který netrval déle než pár vteřin, a toho, že ode mě Bella utekla, byl bych teď v pohodě.

„Do prdele!“ zaklel jsem a praštil pěstí do motorky.

 

Nemohl jsem spát. Převaloval jsem se na posteli a přemýšlel jsem o Belle. Vzpomínal jsem, jak mě kdysi táta nutil jezdit k Charliemu vždycky, když k němu přijela na prázdniny. Byla nesnesitelná, pokaždé, když jsem něco udělal, okamžitě na mě žalovala a nadávala mi. A říkala mi Zubatý Jake! Hádali jsme se a prali vždycky, když jsme zůstali o samotě, a tušil jsem, že v našich osmnácti na tom budeme stejně, možná i hůř. Zavřel jsem oči a uviděl jsem před sebou její obličej. Její krásně vykrojené hebké rty a oči, ze kterých sršely blesky. Vzpomněl jsem si, jak sladce chutnala a opět jsem zaklel.

 

Bella

„Debil! Imbecil!!! Co si o sobě vůbec myslí?! Jak si mohl dovolit líbat mě?!" zuřila jsem potichu.

„Ale ty ses nebránila!“ rýplo si moje podvědomí.

„Budeš zticha!“ snažila jsem se ho umlčet. Ale ten otravný hlas v mé hlavě měl pravdu. Proč jsem mu to pro boha živého dovolila?! Copak jsem se dočista pomátla?

Řítila jsem se k autu rychlostí blesku a nevnímala jsem Angelu, která za mnou cupitala.

„Bello, no tak počkej na mě!“ volala na mě.

„Angie, pro Boha, nauč se rychleji chodit!“ Zastavila jsem se a zafuněla jako býk na koridě. Kdyby mi v ten moment někdo změřil tlak, rozbil by se mu tlakoměr.

„Tobě by dnes nestačil ani maratonec!" popíchla mě. „Co to mělo znamenat? Proč ti říkal Ello? A proč jste se líbali?“ vysypala ze sebe, když ke mně konečně celá zadýchaná doťapkala.

„Teď ne, Angie, jsem vytočená jako nikdy a nechci se o tom blbečkovi vůbec bavit.“

„Dobře," souhlasila nepříliš ochotně. „Hodíš mě tedy prosím domů? Myslím, že jsem tu pizzu neměla jíst, nějak mi žbluňká ve střevech.“ Ten zvuk nešlo přeslechnout. Podívala jsem se Angelu a zacukal mi koutek. „Tak pojď, než to tady odpálíš!“ Rozesmála jsem se.

„Nesměj se! To chilli je zabiják,“ říkala nešťastně, ale bylo vidět, že se taky baví.

„Já se přece nesměju,“ snažila jsem se říct s vážnou tváří.

Došly jsme k autu, odemkla jsem a posadila se za volant. Natáhla jsem se na stranu spolujezdce, abych Angele otevřela.

„Co tam děláš?“ zeptala jsem se, když se pořád nic nedělo a ona postávala na místě. Měla jsem sice podezření, ale…

„Nic,“ hlesla a nato zčervenala.

„Tak pohni!“ Mávla jsem rukou, aby nastoupila.

Nasedla do auta, a jakmile se uvelebila na sedadle, zaslechla jsem zvláštní zvuk.

„Angie?“

„No?“ Byla červená až za ušima.

Nakrčila jsem nos, protože mi přes něj něco zaválo. „Angelo Weberova, ty sis pšoukla?!“

„Ne!“ Oči měla vykulená a byla rudá jak rajčátko na nožičkách.

„Nelži!“ rozesmála jsem se a nemohla jsem přestat. Podívala jsem se znova na Angelu, která taky stěží zadržovala smích. Smály jsme se obě, až nám tekly slzy.

„Příště už žádné chilli!“ dušovala se.

„A já ti slibuju, že už tě příště nebudu tak honit." Mrkla jsem na ni. Nastartovala jsem a v tu chvíli jsem si na Blacka vůbec nevzpomněla.

 

To přišlo, až když jsem Angelu vysadila doma a osaměla jsem. Znova a znova jsem si přehrávala celou scénu. To, jak mě držel v náručí, jak mi to bylo příjemné, a já si uvědomila, že to byl největší důvod mého vzteku. Líbilo se mi, že mě držel, že mě líbal.

Jak se mi to mohlo líbit? Jacoba přece nesnáším – odjakživa!

Zařekla jsem se, že tohle mu jen tak neprojde! Byla sice pravda, že jsem si to z části zavinila sama, ale to mu přece nedávalo právo takhle mě ponížit! A nazval mě krávou! To na mě bylo moc. Takhle jsem si první polibek nepředstavovala!

Když jsem přišla domů, táta seděl v kuchyni a pil pivo.

„Tak jak bylo?“ vyzvídal nedočkavě.

„Docela fajn. Teda, až do té doby, než tam přišel ten idiot Jacob.“ Napustila jsem vodu do sklenice a napila se.

„Nemyslíš, že už bys s ním mohla vycházet? Přece jen jste skoro dospělí. A vaše starý rozepře jste už dávno mohli hodit za hlavu,“ bránil ho otec.

„Nemám chuť s ním být zadobře, je to ještě větší debil, než si pamatuju.“

„Bello!“

„Promiň, ale nemám nejmenší chuť se o něm bavit, jdu si lehnout. Tak dobrou!“ Odložila jsem sklenici do dřezu a otočila se ke schodům.

„Je teprve devět,“ divil se.

„Jo, ale jsem unavená.“

Odešla jsem a nechala jsem Charlieho s jeho pivem. Neměla jsem chuť poslouchat, jak toho imbecila pořád obhajuje.

Vlezla jsem pod sprchu a pokoušela jsem se nemyslet na jeho oči, rty, ruce, tělo... které mě…

A dost!

On se mi prostě jen mstil a já byla tak pitomá, že jsem mu sedla na lep!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!