23.08.2014 [21:00], maryblack, ze série Změny mého života, komentováno 7×, zobrazeno 2419×

14. Kapitola

Bella

Jacob měl silný otřes mozku, zlomené žebro a pohmožděniny na těle. Jak se můj táta dozvěděl od svědků, kteří volali záchranku, napadli ho tři muži asi v jeho věku. Měla jsem tušení, že jednoho z nich budu znát, a tak jsem to tátovi řekla a vyklopila jsem ze sebe, i proč by měl důvod Jacoba napadnout. Jakmile se táta dozvěděl, o co se Cullen pokusil, okamžitě se rozjel na stanici, aby zjistil, jestli nemá u policie nějaký záznam, a dal se do pátrání.

Byla sobota odpoledne a já čekala na telefon od Billyho, jak na tom Jacob je. Chtěla jsem ho vidět, ale jelikož ležel na jipce, pustili k němu jen jeho otce. Nemohla jsem se dočkat, až ho převezou na normální pokoj a já ho uvidím.

Když mi ve tři odpoledne zazvonil telefon a Billy mi oznámil, že můžu přijet, neváhala jsem a rozjela se do nemocnice. Billy byl na chodbě a usrkával kávu.

„Jak mu je?“ zeptala jsem se zadýchaně.

„Je vzhůru a má se docela k světu, tak jdi za ním.“ Usmál se na mě a já mu šťastně úsměv opětovala. Jacob měl zavřené oči a klidně oddechoval. Tvář měl natočenou tak, že byla vidět ta strana obličeje, kterou měl pohmožděnou, a mně se zalily oči slzami. Rychle jsem zamrkala:

„Jakeu?“ zavřela jsem opatrně dveře a šla jsem blíž k posteli.

Pořád měl zavřené oči, nejspíš znova usnul. Sklonila jsem se k němu, políbila jsem ho zlehka na rty a prohlížela jsem si jeho tvář. Byl samá modřina a mně se sevřelo srdce lítostí. Přitáhla jsem si židli a posadila jsem se k němu.

Chytila jsem ho za ruku a vtiskla mu do dlaně polibek:

„Jakeu? Jakeu, slyšíš mě?“ Pomalu otevřel zdravé oko a podíval se na mě.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.

Pozorně si mě prohlížel:

„Známe se?“ zachraptěl.

Zůstala jsem na něj civět.

„Já… známe. Ehm… chodíme spolu do školy, jsem Bella“ vysoukala jsem ze sebe. Proč mi proboha Billy neřekl, že ztratil paměť?

„Bože, on si mě nepamatuje!“ uvědomila jsem si a bylo mi hrozně. Do očí se mi nahrnuly slzy, rychle jsem zamrkala, abych je zahnala.

„Myslím, že bych měla jít, asi není dobře, že jsem přišla.“ Chtěla jsem se zvednout.

„Sedni si, Swanová,“ zašeptal a nespouštěl ze mě oči.

„Neříkej… Jak víš, že se tak jmenuju?“ dívala jsem se na něj nechápavě. Najednou se jeho rty roztáhly do širokého úsměvu. Dělal si ze mě srandu!

„Ty víš, kdo jsem?!“ zamračila jsem se.

„Na tebe bych nikdy nezapomněl, hnědoočko,“ mrknul na mě a chytil mě za ruku. Vydechla jsem úlevou.

„Tobě ta nakládačka nestačila? Chceš to schytat ještě ode mě?“ Setřela jsem si neposlušnou slzu. Chtěl se zasmát, ale místo toho sykl bolestí. „Máš vážně blbý nápady.“

„Jsem jima proslavenej,“ řekl tiše. Pochopila jsem, na co naráží, a lehce jsem se usmála.

„Ještě se na mě zlobíš?“ zeptal se tiše.

„Ne, nezlobím,“ usmála jsem se.

„Přestala ses zlobit, jakmile ses dozvěděla, že jsem dostal přes nos?“ olízl si popraskané rty.

„Ne, přestala jsem se zlobit asi dvě hodiny po naší poslední hádce,“ nahnula jsem se pro sklenici s brčkem, abych mu dala napít. Sledovala jsem, jak pomalu usrkává, a když mi naznačil, že stačí, položila jsem sklenici zpět na stolek vedle postele.

„Chtěla jsem s tebou mluvit, ale nebyl jsi ve škole.“

„Nemohl jsem, chtěl jsem ti dát pokoj a aspoň chvíli ti nelézt na oči.“ Usmála jsem se.

„Hledala jsem tě i u vás doma, abych si s tebou promluvila, a ty si tam nebyl.“

„Byl jsem v klubu, chtěl jsem se opít ovocným pivem,“ uchechtl se.

„Moc se ti to nepovedlo, co?“

„Ne, akorát jsem pořád lítal na záchod.“

„Jakeu, udělal ti to Cullen?“ změnila jsem téma a upřeně mu hleděla do očí.

„Jo, ale nemysli si, že to taky neschytal, zlomil jsem mu nos,“ řekl hrdě a já se pousmála.

„Myslela jsem si to. Řekla jsem Charliemu, že si myslím, že to byl on, a taky to, co mi chtěl udělat.“

„Já vím. Charlie přijel i s tátou a řekl mi to. Potvrdil jsem, co jsi mu řekla,“ sevřel moji dlaň pevněji a to mě přimělo se na naše spojené ruce podívat.

„Odpustíš mi to?“ zeptal se tiše a já se na něj podívala.

„Ano,“ usmála jsem se a on taky.

„Dáš mrzákovi pusu?“ zakřenil se na mě.

„Ještě si to rozmyslím,“ dobírala jsem si ho.

Rukou, kterou mě držel, si mě k sobě přitáhnul: „Pojď sem, Swanová, a nepokoušej štěstí.“

Rozesmála jsem se a políbila jsem ho opatrně na rty, naše jazyky se lehce dotkly a mně se rozbušilo srdce. „Miluju tě, Blacku,“ šeptla jsem, když jsem se od něj odtáhla.

„A já tebe. A dej mi ještě pusu, po téhle se cítím trochu líp, takže by to chtělo ještě jednu a pořádnou, ať můžu jít co nejdřív domů.“ Se smíchem jsem zakroutila hlavou a znovu jsem ho políbila.

„Měl bys trochu brzdit,“ zašeptala jsem, když se naše rty odloučily.

„Nikdy!“ zaprotestoval, „celou dobu, co ses ode mě držela dál, jsem netoužil po ničem jiným, než ti strčit jazyk do krku,“ culil se na mě.

„Úžasně řečeno,“ smála jsem se.

„Vím, jsem úžasnej řečník,“ usmál se, ale hned na to zvážněl. „Chci se ti omluvit ještě za něco,“ řekl tiše.

„Za co?“

„Za to, jak jsem se opil a hrál jsem si před vaším domem na Tarzana.“

Uchechtla jsem se. „Byl jsi vážně hroznej a taky směšnej.“ Koutek úst se mu zkřivil do úsměvu.

„To jsi mě měla vidět to ráno potom. Přísahám ti, že jsem měl z Charlieho naděláno v kalhotách, když jsem ho viděl v kuchyni, jak čistí zbraň a dívá se na mě tím svým přísným pohledem.“

„Zasloužil sis to,“ řekla jsem tiše.

„Já vím a ještě jednou se ti za to omlouvám.“

„Dobře,“ usmála jsem se na něj.

„Dáš mi ještě pusu, abych si byl vážně jistej, že jsi mi odpustila?“ zatvářil se ztrápené a já nemohla odolat. Sklonila jsem se k němu a znovu ho políbila.

***

Jacoba propustili po týdnu domů, do domácí péče a já za ním jezdila každý den po škole a domů jsem se vracela až za tmy. Co se týkalo Cullena, byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví, pokusu o znásilnění a musel jít na rok do nápravného zařízení, jelikož nebyl plnoletý.

Jak jsme se dozvěděli, to, že Edward věděl, kde Jacoba najde, mu prozradila Rose. Volala mu, jen co uviděla Jacoba vejít do klubu. Nakonec vyplavalo na povrch, že měla s Cullenem pletky a Emmett se s ní rozešel. Všichni dostali to, co si zasloužili, Cullen lekci na celý život, Rose ještě větší pověst mrchy a já a Jacob jsme byli oficiálně spolu i před našimi rodiči a byli jsme spokojení.

***

„Bello, tak už mě netrap,“ žadonil a rukou mi šmátral pod tričkem.

„Ne a nech toho!“ pleskla jsem ho přes ni a smála jsem se. Ležela jsem vedle něj na posteli a psala jsem zprávu Angele. Billyho odvezl Charlie k nám domů, jelikož byla sobota a chtěli se koukat na zápas.

„Jsi hrozná!“ Stáhl svoji ruku a mračil se na mě.

„A ty marod!“ položila jsem telefon a otočila jsem se na bok, čelem k němu.

„Jsem v nejlepším pořádku!“ pýřil se jak kohout. „Hlavně v jistých partiích,“ dodal a já se rozesmála. Ne, že bych se s ním nechtěla milovat, ale byla jsem nervózní, protože se mi zpozdila menstruace a já nevěděla, jak to Jakevi oznámit.

Byl ale nejvyšší čas to napravit. Posadila jsem se na posteli a prohrábla si vlasy.

„Měl bych napsat do…“ „Mám zpoždění, Jakeu,“ přerušila jsem jeho vtípky.

Zarazil se: „S čím jsi se zpozdila?“

Protočila jsem oči: „Myslím tím, že jsem nedostala měsíčky.“

Všechna sranda ho přešla a on se pomalu posadil: „Dělala sis test? A jak dlouho máš zpoždění?“

„Týden a test jsem si nedělala, bojím se.“ Kousla jsem se do rtu.

„Nemůžeš to oddalovat, Bello, zajedeme do lékárny a koupíme test,“ řekl rázně a vstal z postele.

„A co když bude pozitivní?“ pořád jsem seděla na posteli a nemohla jsem se odhodlat k tomu z ní slézt.

Stál na místě a mlčky se na mě díval, potom se posadil vedle mě a usmál se.

„Jestli bude pozitivní a jsi těhotná, tak to spolu zvládneme.“ Dal mi pusu a usmál se na mě.

„Ale jak? Máme ještě rok školy před sebou,“ namítla jsem.

„Najdeme způsob, neboj. A teď se zvedni a nebuď srab, nejsi na to sama a nikdy nebudeš.“

 

Seděla jsem u Jacoba v koupelně a čekala jsem na výsledek, po třech nekonečných minutách jsem se podívala na malý proužek a…

Jacob seděl v kuchyni za stolem a nervózně ťukal prsty do stolu. Jakmile mě uviděl, přestal. „Tak co?“ vstal ze židle a šel ke mně.

Zhluboka jsem se nadechla: „Nic, je negativní,“ vydechla jsem úsměvem. Sklonil se ke mně a políbil mě.

„Tak vidíš,“ sevřel mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Objala jsem ho kolem krku.

„Ty nemáš radost?“ dívala jsem se mu do očí.

„Mně by ses těhotná líbila,“ zahuhňal mi do ramene.

„Jakeu!“ Odtáhla jsem se, abych mu viděla do obličeje.

„Představoval jsem si tě s velkým břichem,“ usmál se na mě.

„Rodiče by nás přetrhli.“

„No co, sice bych pár týdnu musel utíkat před Charliem, než by se uklidnil, ale aspoň bych se dostal do kondičky.“

„Víš o tom, že Charlie umí dobře střílet?“ cukal mi koutek.

„Jo, už mě informoval,“ řekl suše a já se rozesmála.

„Co takhle to teď oslavit?“ zeptal se mě a v očích mu vesele jiskřilo.

„A jak?“

„No… Jsme sami u mě doma, já už jsem docela v pořádku a…“

„Ty sis půjčil Charlieho zbraň?“ skočila jsem mu do řeči a snažila jsem se nesmát.

„Ne, proč?“ díval se na mě nechápavě.

„Protože mě něco tlačí do břicha,“ kousala jsem se do rtu, abych se nerozesmála.

„Milá, zlatá, můžu tě ujistit, že to rozhodně není zbraň.“

„Ne? A co teda?“ Tvářila jsem se na oko vážně.

„Telefon, slečno Swanová. Mám v kapse zastrčený telefon,“ vytáhl ho z kapsy a zamával mi s ním před nosem. „Na co ty nemyslíš? Jsi…“

„Promiň, že tě přerušuju, ale ty máš v té kapse ještě jeden telefon?“ smála jsem se. Podíval se dolů na svoje kalhoty a pak na mě.

„Ne, tohle už není telefon, tohle je už vážně nabitá zbraň,“ stěží zadržoval smích, zatím co já se smála, až mi tekly slzy. Popadl mě do náruče a nesl mě do svého pokoje.

„Jacobe, máš pohmožděný žebra neblni!“ Ale nebral na moje protesty zřetel. Jakmile jsme se ocitli v jeho pokoji, položil mě na postel a vrátil se ke dveřím, aby zamkl.

„Tak, Swanová, a teď jsi moje rukojmí a nezkoušej mi uniknout, mám totiž zbraň!“

„To jsem si všimla a musím uznat, že docela velkou,“ chechtala jsem se, ale jen do chvíle, než si ke mně lehl a umlčel mě polibkem…

O pět let později…

Jacob

Sledoval jsem Setha a Angelu, jak na sebe zamilovaně hledí. Musel jsem uznat, že Angela byla krásná nevěsta, ale i přesto, že Bella byla jen družička, byla pro mě tou nejnádhernější ženou v kostele. Měla na sobě vínové šaty, které obepínaly její štíhlou postavu a krásně ladily s její porcelánovou pletí. Naše pohledy se setkaly a já na ni mrknul.

Usmála se na mě a pak znovu zaměřila pozornost na Angelu a Setha. Angela byla v pátém měsíci těhotenství a se Sethem se na miminko moc těšili. Nedivil jsem se jim, i já s Bellou jsme ho měli v plánu, jen jsme pořád nevěděli, kdy se nám poštěstí si ho udělat. Kostelem se ozvalo Angelino „Ano“ a Bella si setřela slzu. Pak přišel na řadu Seth a snubní prsteny. Vytáhl jsem malou červenou krabičku z kapsy, jelikož jako hlavní družba jsem byl poctěn tím, abych jim prsteny střežil, a podal jsem ji Sethovi.

Sledoval jsem, jak si navzájem vyměňují prsteny, a věděl jsem, že přesně tohle chci prožít  s Bellou, a doufal jsem, že co nejdřív. Po prvním manželském polibku se novomanželé otočili ke svatebčanům a za bouřlivého potlesku vyšli z kostela, já s Bellou hned za nimi.

Vydali jsme se na místo, kde jsem Bellu poprvé políbil. Už to nebyl klub pro náctileté, ale útulná restaurace vhodná pro svatební hostiny, narozeninové oslavy a jiné výjimečné události.

Posadili jsme se ke stolu, já na stranu ženicha a Bella na stranu nevěsty. Následoval přípitek, kterého jsem se měl ujmout, po něm oběd a nakonec bujará zábava, na kterou jsem se těšil nejvíc.

Všichni byli usazeni na svých místech, a tak jsem vzal sklenici s šampaňským a třikrát do ní cinknul dezertní vidličkou.

„Dámy a pánové, věnujte mi prosím pozornost, protože, jak už mě většina z vás zná, když ji nemám, umím být zlý,“ zakřenil jsem se a publikum se zasmálo.

„Dobře, přestanu vtipkovat. Ehm… Chci dnes připít na štěstí těchto dvou, promiňte, třech lidí,“ usmál jsem se na Angelu a její vypouklé bříško. „Znám je už od střední školy a s jednou výjimkou jsou to ti nejlepší lidé, jaké jsem měl tu čest poznat,“ podíval jsem se na oba dva a pokračoval jsem: „Chci, abyste věděli, že vám přeji všechno štěstí světa a mám vás oba moc rád.“ Angela si utřela slzu a já se pousmál. „Když si vzpomenu na dobu, kdy Seth neměl ani ponětí, jak úžasná holka kolem něj každý den prochází, říkám si, jestli byl psychicky v pořádku.“ Seth se zasmál a já pokrčoval dál ve svém proslovu: „Pak si ale uvědomím, že nebyl jediný, který si neuvědomoval, co za poklad kolem něj chodí.“ Odmlčel jsem se a pochvíli jsem s úsměvem dodal: „Byl jsem mezi těmi zabedněnci taky.“ Bella s Angelou se zasmály. „ A proto jsem nesmírně rád, že po světě chodí lidé, kteří poznají lásku mezi dvěma lidmi a snaží se jí pomoci. Chtěl bych poděkovat Belle, že pomohla Angele a Sethovi najít si k sobě cestu. A ze všeho nejvíc chci poděkovat Angele za to, že stála při mně ve chvíli, kdy jsem myslel, že jsem ztratil to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ mrknul jsem na ni a ona se rozesmála. „Připíjím na lásku a štěstí těchto úžasných lidí,“ pozvedl jsem skleničku a všichni hosté společně se mnou. Každý si usrkl a pak následoval potlesk.

 

Nevěsta s ženichem spolu poprvé tančili jako manželé a já nemohl spustit oči z Belly. Nevěděl jsem, čím to bylo, ale vypadala nějak jinak. Samozřejmě měla na sobě krásné šaty, byla učesaná a nalíčená, ale to nebylo ono, bylo to něco v jejím výrazu a v jejich očích. Položil jsem sklenku s šampaňským a šel jsem za ní.

„Už jsem ti řekl, jak moc ti to dnes sluší a jak moc tě miluju?“ Sklonil jsem se k ní a políbil ji.

„Ano,“ usmála se na mě. „První tanec už mají za sebou, tak teď je řada na nás, co říkáš?“ Napřáhl jsem k ní dlaň a ona do ní s úsměvem na tváři vložila tu svoji.

Odvedl jsem ji na parket, objal ji kolem pasu a přivinul těsně k sobě: „Něco je na tobě jiného,“ díval jsem se jí do zářících očí. Vyzařovalo z ní takové štěstí a spokojenost a já chtěl vědět, co to způsobilo.

„Co myslíš, že to je?“ v očích jí tančily čertovské jiskřičky. Něco tajila a to dokonce i před Angelou. Znal jsem Bellu natolik dobře, abych věděl, že za tímhle šibalstvím v očích se skrývá něco tajuplného.

„Nemám nejmenší tušení, po dnešním proslovu nejsem schopný přemýšlet,“ řekl jsem sklesle.

„Ten přípitek byl krásný a já tě za to, co jsi řekl, miluju zase o něco víc.“ Zlehka mě políbila na rty a pohladila mě po tváři.

„Víš, co se tady stalo před pěti lety?“ zeptala se mě s úsměvem.

„Dal jsem ti naši první pusu.“

„Dal si mi MOJI úplně první pusu!“

Zaskočilo mě to: „Tvoji úplně první?“ zeptal jsem se nevěřícně a ona se rozesmála.

„Vlastně jsi mi narval jazyk do krku jako nějaký hulvát,“ zamračila se a já se rozesmál. Pak jsem ale zvážněl.

„Tak to bych se ti měl omluvit za své hulvátství a ten polibek ti vynahradit, souhlasíš?“

„Že jsi to ty, tak ti dám ještě jednu šanci,“ zasmála se.

„Neprovokuj, Swanová!“ zamračil jsem se.

„Neříkej mi…“ Umlčel jsem ji polibkem.

Líbal jsem ji něžně, dlouze a vychutnával jsem si její blízkost, jako by to bylo poprvé a naposledy.

Když jsme náš polibek ukončili, opřela si hlavu o moje rameno a já ji políbil do vlasů.

„Jakeu?“

„Hm?“ nezmohl jsem se na slovo. Bylo mi tak dobře, že se mi nechtělo mluvit.

„Chtěla bych ti něco říct.“

„Tak mi to řekni,“ pohladil jsem ji po zádech, abych jí dal najevo, že ať jde o cokoliv, budu stát vždycky při ní.

„Jsem těhotná,“ podívala se mi do očí.

Přestal jsem se s ní pohupovat do rytmu a nevěřícně jsem na ni civěl. Vyrazila mi tím dech a já nevěděl, co mám dělat. Žena, kterou jsem miloval ze všech lidí na světě nejvíc, mi oznámila, že čeká moje dítě a já netušil, co jí odpovědět.

„Myslíš, že mi teď bude Charlie vyhrožovat, že umí střílet?“ vyletělo ze mě. Překvapeně se na mě podívala a pak se rozesmála.

„Myslím, že teď ti budu vyhrožovat jedině já, že umím střílet.“

„Promiň, já… mám radost, jen… nečekal jsem, že to bude tak brzo. Myslím tím, že jsem mile překvapen… víš co, pojď.“ Vzal jsem ji za ruku a vedl jsem ji pryč ze sálu, protože tam jsem nebyl schopný se vymáčknout.

„Jakeu, kam to jdeme?“ Vyšli jsme ven z restaurace a vedl jsem ji k autu.

„Něco pro tebe mám,“ ve spěchu jsem ji políbil a pokračoval v cestě.

Došli jsme mému mustangovi. Postavil jsem Bellu před auto a nařídil jsem jí, aby se ani nepohnula. Otevřel jsem dveře spolujezdce, z kastlíku jsem vytáhl malou černou krabičku a strčil jsem si ji rychle do kapsy, aby si jí Bella nevšimla.

„Chtěl jsem to udělat až doma, hezky v klidu, ale nemůžu, mám takovou radost, že to musím udělat hned,“ chrlil jsem ze sebe nervózně, když jsem stál zase před Bellou.

„Jakeu, Jakeu! Uklidni se a mluv pomalu.“

„Promiň,“ těžce jsem vydechl a zahýbal jsem rameny, jako bych se rozcvičoval před zápasem a spustil jsem: „Když mi bylo osmnáct, myslel jsem si, že jsem ten největší frajer na škole, ale pak jsi přijela ty a obrátila jsi mi život naruby. Nejen proto, že si mě vytáčela jako ještě nikdo, ale díky tobě jsem si uvědomil, co je to láska. Můj táta věděl dřív než já, že jsem zamilovanej…“

„Billy byl, je a vždycky bude bystřejší než mi dva dohromady,“ skočila mi do řeči s úsměvem.

„Jo, to je.“  Zhluboka nadechl, abych mohl pokračovat.

„Když jsem tě tenkrát políbil v klubu, abych tě naštval, pocítil jsem něco, co ještě nikdy v životě, a když jsem pak přijel k vám domů s tátou a ty jsi na mě byla protivná, místo toho, abych tě začal nenávidět, začínal jsem tě milovat. Od toho dne jsem tě miloval čím dál víc, a když jsem tě pak našel ve srubu, myslel jsem, že mi pukne srdce. Chci ti jen říct, že…“ Přiložila mi prst na rty a se slzami v očích mě políbila. Vzal jsem její obličej do dlaní a palcem jsem jí utřel slzu.

„Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě?“ Usmál jsem se na ni a vytáhl jsem krabičku s prstenem z kapsy.

Pomalu ji otevřela, podívala se na obsah s široce rozevřenýma očima a místo odpovědi mě objala a políbila.

***

„Neměla jsem nejmenší tušení, že dokážeš být tak ukecanej,“ dobírala si mě, když jsme se vraceli do sálu.

„Já taky ne.“

„Víš, dneska mi to nevadilo, bylo to krásný a romantický a… prostě úžasný, ale příště ti do pusy narvu roubík,“ smála se.

„Ještě chvilku mě provokuj a zažiješ, co jsi ještě nezažila,“ procházeli jsme kolem malého kumbálu, kterého si Bella nevšimla.

„A čeho by se to mělo týkat? Víš, že to na mě neplatí, Blacku?“ pokoušela mě, tuhle její hru jsem znal až moc dobře. Došli jsme ke dveřím do sálu, chystala se je otevřít, když jsem ji popadl do náruče a nesl jsem ji zpátky.

„Co to děláš?“ vzpírala se mi.

„To, po čem toužím celej den, a neříkej, že ty ne.“ Otevřel jsem dveře od malé místnosti, ve které byl jen stůl a nic víc.

„To bude stačit.“ Posadil jsem ji na stůl, a zavřel dveře.

„Zbláznil ses?! Jsme na svatbě, nemůžeme tady spolu... Jacobe Blacku, ještě jednou mi šáhneš na prso a urazím ti ruku!“

„Nevyhrožuj, Swanová!“ smál jsem se a začal jsem jí vyhrnovat sukni.

„Neříkej mi Swano…“ začala se vztekat a já mohl konečně udělat to, co jsem dělal nejraději, umlčel jsem ji polibkem…

---

 

Chtěla bych poděkovat Silvaren za korekci a její trpělivost a taky Empress za její pomoc při psaní povídky. Díky moc holky :*

No a taky nesmím zapomenout na ty, které mi nechaly pod kapitolkou komentáře, moc si jich vážím a děkuji za ně :* Ani nevíte, jak moc mě povzbudily. :) No a pokud si přejete pokračování... něco už mě napadlo, ale určitě bych byla ráda, když by i od vás přiletěl nějaký ten kopanec, jak pokračovat. :D Ještě jednou díky moc :* :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!