Sekce

Galerie

09.06.2010 [08:00], Lioness, Povídky jednorázové, komentováno 21×, zobrazeno 4088×

/gallery/thumbs/jasper-alice.jpg

Pracovně se tato povídka jmenovala "Deprese". A o té to také je.
Co když z Alice vyprchá její životní nadšení? Co je špatně? A kdo a jak to vyřeší?

Žánr: psychologické, romantické (snad)

Postavy: Alice, Jasper

Komíhala jsem nohama v křišťálově čisté vodě lesního potoka. Voda byla příjemně chladivá, nejspíš, ale mé ledové tělo to nevnímalo. Přesto to bylo příjemné. Bylo příjemné sedět tu sama, nemyslet na nic, jen se kochat okolní přírodou. Mohla jsem zapomenout na vše, i na žízeň, když jsem se pozorně zaposlouchala do zvuků okolního lesa... Tentokrát to nezabralo.

Unikala jsem tím ze světa, ve kterém jsem žila. Měla jsem milující početnou rodinu, nejdokonalejšího muže na světě, skvělou nejlepší kamarádku... Ale přesto jsem se poslední dobou cítila prázdná. Bez radosti a nadšení. A ani v budoucnosti neleželo nic slibného, jen nudná, zdánlivě dokonalá existence. Věděla jsem, že jsem nedokázala skrýt svou nespokojenost, ale nedokázala jsem se s ní ani vyrovnat.

Nevěděla jsem, co přesně se se mnou děje. Nevyznala jsem se ve zmatku svých emocí a s Jasperem jsem o tom ukvapeně odmítla mluvit. Nechtěla jsem to začít rozebírat sama a on respektoval mé přání.

Věděla jsem, že mi vadí, že žiji ve stále stejném stereotypu... Škola, nákupy, rodinné večery, noci s láskou mého bytí... Všechno mi to kdysi připadalo tak dokonale nádherné. Ale teď mi to nestačilo. Byla jsem nevděčnice.

Netušila jsem, po čem vlastně toužím.

Uslyšela jsem tiché dopady nohou na lesní pokrývku. Ty kroky bych poznalo kdykoliv. Byla jsem na něj vyladěná ve všech směrech.

Několik metrů ode mě se obezřetně zastavil a čekal. Neotočila jsem se, nijak jsem mu nedala najevo, jak moc chci, aby šel ke mně, objal mě a utěšil. Protože jsem věděla, že to vše ví i on.

Najednou jsem se nalézala v jeho měkké, teplé a voňavé náruči, která pro mě znamenala bezpečí a jistotu. Objala jsem ho kolem hrudi, hlavu mu položila na rameno a přitáhla si ho co nejblíže.

Nemluvili jsme, nemuseli jsme. Ale já teď chtěla... potřebovala jsem to dostat ven.

„Jsem tak unavená.“

Jako bych nebyla jen kus nezničitelného kamene, s nezměřitelnou silou, rychlostí a hbitostí. I upír má city.

„Já vím, já vím,“ zašeptal mi do vlasů a u něj to nebyla jen pouhá fráze. Cítil to. Nemusela jsem mu vysvětlovat zmatek, který jsem pociťovala a sama nechápala. On se v něm vyznal lépe. Ve změti nespokojenosti, nedočkavosti, přelétavosti, chtíče... Co jsem vlastně chtěla?

Nadechla jsem se jeho drsné a zároveň tak jemné vůně a trochu se uvolnila. Byl tu a vždy bude.

„Co by sis přála?“ zeptal se mě tiše a konejšivě. Snesl by mi i modré z nebe, stačilo si jen říct. Ale já mlčela, neznala jsem odpověď. Mohla jsem se podívat do své budoucnosti, ale odpověď v ní neležela, protože rozhodnutí ještě nepadlo.

„Svatbu?“ zkusil to.

Vždy mi to udělalo radost. Plánování, nakupování, objednávání, zařizování... Teď ne. Smutně jsem zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu.

„Změnu?“

Změna. Jednoduché slovo. Má dvě slabiky, pět písmen. V jeho podání však znělo jako pozvánka do ráje. Trochu jsem se zamračila.

Věděla jsem, že to je to pravé. Ale co skrývá v sobě? Co značí? Co chci změnit? Přestěhovat se? Přestat chodit do školy?

Ani jsem si nevšimla, kdy jsem přikývla. Nemusela jsem se na něj podívat, abych viděla jeho spokojený úsměv, jako vždy, kdy věděl, že pro mě může něco udělat.

„Odejdeme.“

To slovo mě zmátlo. „Odejdeme"? Ne „odjedeme"?

„Kam?“ špitla jsem a připadla si jako malá holka, která se schovává za maminčinou sukní před něčím, čemu doopravdy chce vyjít vstříc. To bylo hloupé. A Jasper byl na nějakou maminku příliš sexy.

„Kamkoliv. Nebudeme plánovat, prostě půjdeme. Nikdy sis nezkusila život nomáda, ačkoliv je to naše přirozenost. Budeš nádherná divoženka,“ dodal něžně.

Pozvedla jsem k němu hlavu a četla v jeho očích. Láska, přesvědčenost.

Zkusila jsem si to představit. Konec hry na lidi. Jen já a on. Poznávali bychom přírodu z její drsné, skutečné stránky, byli bychom svobodní a nespoutaní. Zbožňovala jsem svět z lidského pohledu – drahé apartmány, luxusní šaty, rychlá auta. Ale představa že to vyměním za liduprázdnou krajinu, kterou se budu prohánět po svých, možná nahá, možná v ukradeném oblečení, po jeho boku... byla neodolatelná.

Představa se změnila ve vizi. Běželi jsme s větrem o závod uprostřed neznámých lesů a ve vzduchu zněl náš šťastný, rozpustilý smích.

Usmála jsem se, znal mě lépe než já samu sebe.

„Miluju tě.“

 

LACJHLACJHLACJH

 

Byly to krásné tři roky mého života. Nebyla jsem spoutaná nikým a ničím. Šli jsme za nosem a nic neřešili.

Všechno ale končí a i my jsme se vrátili domů. Milovala jsem, miluji a budu milovat svou rodinu, svůj pravý domov, který se tak často přesouvá. Na umístění nezáleží. Ale každý někdy potřebuje oddech, krátkou dovolenou. A já už vím, jak na to.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

21)  kajka (10.03.2012 23:16)

Tak jiná Alice! Jsem upřímně překvapená jak jsi dokázala na pár řádcích zachytit tu tíhu věčnosti. Tohle je za Jaspera

eMuska

20)  eMuska (09.04.2011 14:25)

Tak toto bolo úplne výnimočné! Krásne! Perfektné! Nemám slov. Vždy som si myslela, že Alice spoľahlivo upokoja nákupy... Ale je fakt, že po nejakej tej večnosti to začne byť nuda. Ty si to spísala totálne vynikajúco!

Bosorka

19)  Bosorka (08.04.2011 20:47)

Divoženka Alice.... Jak já ji toho Jaspera závidím! A tobě závidím tu schopnost málo slovy vyjádřit tak hodně!

Lioness

18)  Lioness (10.09.2010 21:10)

Paike: Nedokážeš si představit, jak nadšená jsem z toho, že si dokážu udělat tak skvělou reklamu. Řečeno nadneseně, ale myšleno dojatě. Díky!

Paike

17)  Paike (10.09.2010 21:03)

Téměř beze slov a přece přesvědčivě jsi vyjádřila vztah Alice a Jaspera, i já jsem se jednou zamýšlela shodou okolností o věčností uchozené Alici, jsem ráda, žes to napsala ty, nepoužila obšírné popisy, ale zavedla si nás jednoduše dovnitř problému, já bych asi kroužila kolem jako sup, avšak k srdci bych se nedostala.
Díky, že mě zvědavost zavedla k tvým dalším povídkám. Neudělala jsem chybu.

Lioness

16)  Lioness (28.06.2010 23:22)

Evelyn: Děkuji. Já také nevím, jak lépe vyjádřit, co pro mě takové komentáře znamenají a jak moc vděčná jsem těm, kdo mi je píší.
Pehy: Díky, díky, díky. Uvažuji, že to slovo budu psát v různých jazycích, abych se neopakovala, protože na lepší přijít prostě nemůžu.
Ivanka: Přesně takové čtenářky miluji! Snad Tě nějak nezklamu nebo neodradím, budu se urputně snažit! Jsem neskutečně ráda, pokud mé psaní takhle cítíš. Víc, než ráda. Díky.

Ivanka

15)  Ivanka (28.06.2010 17:11)

Tak... Nevím co napsat. Celá tahle stránka je naplněná úžasnými povídkami ohromující délky, kde se stane hodně věcí. Nestěžuji si, jsem zmlsaná a vyhovuje mi to tak.
Ty píšeš jinak. Krátce a přesto výstižně, dokážeš do těch několika odstavců dát duši, kouzlo (vím, že se opakuji, ale jinak neumím vysvětlit to, co cítím! :D) něco víc, to co je mezi řádky. Tvoje psaní je lehké vzdušné a přece krásné. Našla si ve mě věrnou čtenářku, které se jen tak nezbavíš!

Pehy

14)  Pehy (12.06.2010 20:15)

Oujé! Krásna!

Evelyn

13)  Evelyn (12.06.2010 11:33)

Tedy, to bylo nádherné. Sedím tu s dolní čelistí kdesi u kolen a jsem úplně konsternovaná. Oprvadu úchvatná povídka, úplně jsi mě pohltila a asi mi bude chvilku trvat, než budu schopná se nějak smysluplně vyjádřit...

ambra

12)  ambra (12.06.2010 11:04)

No, vzhledem k Tvému věku napsat, že z Tvé "další tvorby budu zklamaná", je poněkud odvážné a příliš věštecké prohlášení:D :D . Těším se na Shrnutí ;)

Lioness

11)  Lioness (12.06.2010 10:56)

Nu dobrá, shrnutí bude. Jsi moc přesvědčivá. :D Nu, kapitolovka se bude přepisovat, dodám tam jednu novou dějovou linku, kterou jsem původně chtěla zpracovat, ale pak si řekla, že tam nepatří... patřila. Ale mám pocit, že z mé delší tvorby budeš zklamaná. Pokud mi jakž takž jdou ty kratší formy, o povídkách na pokračování bych to vážně tvrdit nemohla. Uvidí se.

ambra

10)  ambra (12.06.2010 01:51)

Lio, zabere Ti chvilku času a je to motivace pro tu (nebo novou?) kapitolovku Tu původní jsem si zakázala otevírat, abych nebyla ovlivněná. Prostě jen věřím ve Tvé schopnosti. Shrnutí!!! Jo!!! ;)

Lioness

9)  Lioness (12.06.2010 00:47)

ambra: Ehm... ke kapitolovce jsem se ještě nedostala. Nápad na další jednorázovku by byl, ale ještě potřebuje dozrát. Ale právě přidávám jednu starší. Snad se bude líbit. :p A shrnutí... myslíš, že už by teď mělo cenu?

ambra

8)  ambra (11.06.2010 10:10)

Lioness, doufám, že pilně pracuješ na "učesání" své kapitolovky a vybíráš - případně píšeš - další skvělou jednorázovku. A - ehm - co takhle Shrnutí? Ať můžu chodit klepat na patřičné dveře...;)

Nikol18

7)  Nikol18 (10.06.2010 21:40)

Já jsem naprosto konsternována. Naprosto uchvácena a dojata. Tak krátká povídka vyjádřila něco, co dokáže cítit jen Alice, jako bych se do ní vžila. Cítila její pocity, pochopila co cítí, co prožívá, protože život potřebuje občas změnu, něco změnit. Nebýt to pořád ten stejný stereotyp, který by mohl unavit i upíry. Jak jsi psala, nemůžou si stále hrát na lidi, občas je dobré se od všeho oprostit, od všeho si odpočinout, načerpat novou sílu, novou energii, která je pro Alici důležitá, protože jinak by to nebyla ona.
Vážně skvělé dílko. Od tebe je to naprosto dokonalé a silné. Jsem moc ráda, že jsem si to mohla přečíst a vplout na chvíli do duše někoho jiného ze ságy než E nebo B. Moc děkuju. Dokonalé

Lioness

6)  Lioness (09.06.2010 21:29)

Ehm... echm... wow. Děkuji moc, holky (ženy, dámy...). Já... nevím, co napsat (což je situace, do které se jakýkoliv autor, či jen obyčejný pisálek jako já, velice nerad dostává). Mám pro vás jediné slovo: Děkuju!
Ambra: Díky za třetí komentář, budeš mi muset prozradit recept na jejich originální a úžasné psaní!
Karolka: Komentář od někoho, jako jsi Ty, potěší vždy. Třeba i jen rada. Ale pochvala? Božínku, díky! Já jsem také šťastná, že jsem tady. Jen doufám, že nezklamu a tato jednorázovka nebude vypadat jako něuveřitelná vyjímka.

Karolka

5)  Karolka (09.06.2010 20:03)

Málem jsem začala naprosto odevzdaným (a možná tupým) "He?" Už dlouho se mi nestalo, abych tolik litovala, že jsem dočetla na konec povídky. Také jsem ještě nikdy neprožila, jak velice přitažlivá a sexy je Jasperova schopnost. Bylo to jako jít po luxusních schodech z bílého mramoru, bosky, a užívat si, jak perfektně na sebe každý další stupeň navazuje. Nepolíbili se, nemazlili se, ale bylo to tááák... Jsem šťastná, že jsi tu, Lio!

sakraprace

4)  sakraprace (09.06.2010 08:51)

Áááááááááách, tak krásné

Hanetka

3)  Hanetka (09.06.2010 08:50)

Jé, to bylo hezké. A tak si říkám... někdy bych tak potřebovala takovou dovolenou, a ani by nemusela trvat tři roky... Moc hezká povídka, vážně. Zkus napsat něco delšího, určitě máš ve mně novou čtenářku.

ambra

2)  ambra (09.06.2010 07:28)

Lioness, ahoj!;) Neuvěřitelné, jak mnoho se může vejít do tak mála slov. Přesně jsi "popsala" (to slovo se někdy vůbec nehodí!) tu tíhu věčnosti... A Alice + Jasper... E+B rozhodně nemají sólo patent na hlubokou a věčnou lásku... Moc povedené, těším se na další povídky od Tebe!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek