29.10.2010 [22:45], Linfe, ze série Zlomené upíří duše, komentováno 62×, zobrazeno 9836×

Já nemám moc ráda neukončené věci v povídkách a nemám v plánu vytvořit nějakou multigenerační a rozvětvenou rodinu jako některé z vás (že ano, Sfingo a Míšo). Proto jsem napsala ještě tento krátký epilog a taky jsem vám všem chtěla na tomto místě o něco níže poděkovat.

Poprvé a naposledy bych poprosila, všechny, kdo to dočetli až sem, abyste nebyli líní a nechali mi v komentářích alespoň obyčejného smajlíka, díky kterému budu skákat až do  nebe a budu vedět, že jste to dočetli do konce a neodpadli někde v půlce.

Takže konec a sbohem někdy příště možná. Nebo u Uglyho :-)

Vaše Linfe

Epilog

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.

„Dlouho jsme se neviděli, co? Jsem ostuda.“

„Ale ty víš, jak to všechno bylo. Hlídal jsi mě, vím to.“

Rukou jsem nervózně čechrala zelenou trávu. Moc dlouho jsem s ním nemluvila.

„Promiň mi to. Byla jsem … no já vlastně ani nevím, kde jsem byla. Ale všechno už je v pořádku.“

„Jsem vdaná, vidíš,“ vesele jsem natáhla dlaň a zahýbala prostředníkem. Lesknul se na něm diamantový prstýnek. Na chvíli jsem se zahleděla na obzor a vzpomněla si na náš svatební den.

Esmé s Rosalií nádherně vyzdobily zahradu. Moje oblíbená houpačka vedle rozložitého stromu byla celá opletená bílými liliemi. Edward stál pod stromem a čekal na mě. V tom černém obleku a se zlatýma očima vypadal nadpozemsky krásně. Jako bůh lásky.

Za zvuků svatebního pochodu jsem pomalu kráčela uličkou. Přemýšlela jsem o tom, proč my všechny naše holky vyprávěly, že měly co dělat, aby vydržely to pomalé tempo a nevrhly se rovnou na ženicha. Kráčela jsem sama. Přišlo mi to tak správné, když tu táta už nebyl. Vyšla jsem z francouzských dveří na zahradu a můj pohled zakotvil na Edwardovi. Zbytkem své mysli jsem si užívala hudbu, zpěv ptáků v pozdním jaru, vůni květin a dotek ještě orosené trávy na mých chodidlech. Byla jsem bosky, lodičky jsem odmítla. Sice mě za to Alice málem prohodila malinkatým oknem v koupelně, ale ve zbytku se vyznamenala na jedničku. Nechtěla jsem žádné okázalé šaty, přezdobené a nepohodlně upjaté. Ty moje byly smetanové, vzdušné a pohodlné. Neměly žádná ramínka a jenom u spodního lemu je zdobila zlatá výšivka. Vlasy mi Rosalie stáhla z čela, natočila a nechala je volně splývat po zádech a kolem krku. Byly ozdobené zlatými perličkami. To byli jediné ozdoby a doplňky, které jsem na sobě měla.

Užívala jsem si tuhle chvíli. Obřad byl krátký a jednoduchý. První novomanželský polibek o to delší.

Trhla jsem hlavou a probrala se ze snu.

„Škoda, že si tam nemohl být, ale Jason tě důstojně zastoupil. V tom obleku mu to taky seklo, i když mu ho Alice musela nechat ušít na míru. Je obrovský, víš?“

„Kaia mu byla samozřejmě po boku, krásná jako vždycky. S jejich svatbou nás předběhli,“ zasmála jsem se.

„Vdávala se v těch šatech z korálků po tvé ženě. Všichni byli moc dojatí. Nevím, jak to Jason udělal, že můžou oba zase žít v rezervaci mezi obyčejnými lidmi, ale jsou tam šťastní. Nerada to přiznávám, ale asi šťastnější než u nás. Chybí mi.“

„Musí z něj být dobrý alfa. Střeží si svoji smečku. Nikdy nám neřekl, kdo všechno byli ti vlci, co nám přišli na pomoc. Nemohla jsem jim ani poděkovat. Říká, že, co se týče smečky, je to jeho záležitost a nikoho jiného. Víc už jsme se o tom nebavili.“

„S Edwardem půjdeme na podzim do školy. Doděláme si spolu střední a pak asi půjdeme na vysokou do Seatllu. Ještě máme nějaký čas, po který tady můžeme bydlet.

„Bože, jak já se netěším na to stěhování. Tady jsem doma,“ povzdechla jsem si.

Upravila jsem mu kytici lilií, kterou jsem mu přinesla a pomalu se zvedla.

„Dej mi tam nahoře pozor na tátu, jo?“ poprosila jsem ho.

„Tak sbohem, Jaku. Zase přijdu.“

Otočila jsem se a pomalu odcházela. V tom jsem si uvědomila, že jsem mu vlastně zapomněla říct to nejdůležitější, proč jsem přišla.

„Jaku, budeš děda,“ zašeptala jsem.

Dovolím si na závěr pár slov a poděkování. Jsem puntičkář a pedant, takže jsem prošla všechny kapitolky a všechny komentáře, abych na nikoho nezapomněla.

Nejprve znovu jedno velké DĚKUJI. Kolik lidí skutečně dočetlo mojí povídku až do konce se asi nikdy nedozvím, ale o to víc jsem vděčná všem, kteří jste obětovali čas a zanechali svoji stopu v komentářích. Bylo vás celkem 46. Děkuju, byli jste moje motivace, proč pokračovat dál.

Teď několik slov jmenovitě:

Sakraprace: Ty jsi moje hvězdička, víš to? Bylas se mnou od začátku do konce a jsi můj vítěz a miláček. Poctivě si mi nechávala komentáře u všech kapitol. Utekla ti jenom 20, asi proto, že to byla dost žhavá kapitolka a tobě bylo horko, a 30. Jsi moje nejúžasnější čtenářka a máš můj velký obdiv, že si vydržela až do konce. Doufám, že se někdy setkáme i v reálném životě. To bych moc ráda.

Popoles: Beruško moje milovaná, ty jsi se mnou byla taky už od první kapitolky a budu vděčná, jestli se sem jednou pročteš a přečteš si moje poděkování. To tvoje příběhy byly ty první, které jsem na FF četla. Snad si na tuhle povídku nezanevřela a máš jenom spoustu jiné práce. Mám tě ráda.

Hanetka: Děvče moje, stálice moje. Taky jsi se mnou od začátku až do konce, občas si žehlila moje chyby a nakopávala moji kebuli, když to nějak nešlo. Za to všechno děkuju a taky za mnohem víc dalších věcí. Však ty víš

Teenka: Doufám, že si se mi nikde neztratila. Na tvoje komentáře jsem vždycky čekala a pevně doufám, že si na mě u té 21. kapitoly nezanevřela a dostala ses nakonec.

Amisho: Slunce moje. Ty jsi začala číst mou povídku, až když byla skoro u konce a ty jsi byla tou hlavní hnací silou a pomocí při jejím dokončení, Však ty víš. Děkuju a těším se na tebe.

MIsaBells: Myško, jak já bych chtěla mít tvou hlavu. Však ti to říkám pořád a jsem zvědavá, co tomuhle všemu řekneš, až se dostaneš na konec. Takže čtení zdar

Krikkite: Vím, že si měl spoustu jiných starostí a že to nemáš úplně jednoduché. Býval si první, kdo četl moje kapitolky a pevně doufám, že si je všechny jednou dočteš. Stejně mám v úmyslu ti jí poslat do kindlu. Doufám, že ti Jitka tenhle komentář doručí, protože ta si ho určitě přečte.

Lipi: Ty, která si začala číst až o něco později, ale ty, jejíž komentáře patřily vždycky k nejdelším a nejosmajlíkovanějším. Ty motorová myši a nespací tvore!!! Děkuju

Mino: Děkuju za tvou neutuchající přízeň a milé komentáře.

Ewiku: Vážím si toho, že ti to stálo za to číst. Děkuju

Bosorko: Doufám, že až rodičovské povinnosti dovolí, vrátíš se k ZUD a ten jediný komentář nebude poslední. A povíš mi svůj názor, protože od tebe jako od jedné z NEJ čtenářek mě to fakt zajímá.

Semisko: No, my jsme se nakonec díky FF a téhle povídce našly, viď? ;-) Takže dík a ty víš, že můžeš kdykoliv a cokoliv

Michal7: Jsi jediný kluk, který tuhle povídku dočetl. Tvoje komentáře my udělaly radost a leckdy i pořádně pobavily. Jsem ráda, že si vydržel do konce

Evelyn: Děkuju za rady a postřehy. Doufám, že si nakonec došla nakonec :-D Díky mnohokrát

Leni, Belko: Vám dvěma jmenovitě taky moc děkuju za komentáříky ještě mimo tu velkou hromadu lidí, co bude následovat.

Nebrasko: Tobě a všem ostatním adminkám díky za schvalování povídek leckdy v rekordním čase

Ambro: Od tebe jsem vděčná i za ten jeden komentář, dej mi vědět, jestli si to dočetla. Vážím si toho, že si to vůbec četla a zajímá mě tvůj názor

Lenko, Paikee, Abero, Rosalie7, Hellokitty, Julie, Leni, Viki, Alicemasen, Liz, BlackBeauty, Dorianno, Baroslavo (ségra, já tě donutím to dočíst :-) ), Judy, KalamityJane, Eleanor, Mejbi, Raduska97, Meeko, Alicullen, Barča2, Lied, Tru, Scherry, UV, bb, Anna43474, Lenka326: Vám sšem patří moje velké díky. Vy jste ty, pro které píšem tyhle povídky a doufáme, že to někomu udělá radost a ukrátí dlouhou chvíli. Děkuju, klaním se a jsem ráda, že vám to stálo za to číst

A kdo chybí? Ano ještě jedna osoba.

Sfingo, srdce moje. Ostudo :-) První koment až u 14. Kapitoly. Tolikrát si to četla a nestálo ti to za to se tam vrátit. Opovaž se to udělat, jenom si z tebe dělám legraci a ty to moc dobře víš. Ty, která si musela snášet moje nálady, záseky, nadávky i fňukání. To tebe jsem tahala z postele, od vaření, otravovala v práci a večer nenechala jít spát, když jsem potřebovala, aby si to někdo přečetl a řekl mi názor. Když jsem u toho nadskakovala nadšením, že to je ono, nebo se bála, jestli to není moc. Díky FF, díky ZUD jsem našla tu nejlepší kamarádku pod sluncem a to vím na sto procent. Takže… díky lásko moje.

Děkuju všem. Konec. Sbohem

Vaše Linfe

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4

1)  sfinga (29.10.2010 22:57)

Linfe, právě jsem se snažila vypnout počítač a naspat pár veršíků před zítřejší rachotou. Ještě jednou, naposled jsem mrkla na FF a našla Epilog. No nic spaní počká, zítra je změna času, budu spát o hodinu déle.
Nevím, čím jsem si zasloužila všechnu tvou chválu, ale věř mi, že mě pohladila po mé okoralé duši
Prozradím ti sladké tajemsttví, že ZUD jsou včetně Epilogu v mé flashce a zítra se mnou poputuji do práce, aby mi zpříjemnily den.
Těším se na to. Na Bellinu přeměnu, stěhování do Forks, seznámení s Edwardem, výlet, Edwardovu reakci, Emmettovo pátrání, Vánoce, Iglů, Volterru, dva roky trápení a zmaru, boj, vítězství a krajinu plnou vzpomínek.
Děkuju ti, přítelkyně moje
Ugly se už na tebe těší, lump jeden.

«   1 2 3 4