01.10.2010 [15:00], Linfe, ze série Zlomené upíří duše, komentováno 18×, zobrazeno 3120×

A všechen klid a rodinná pohoda je jako mávnutím tlapy pryč.

29. kapitola - Vize

Život v naší teď už více početné rodině nabral veselejší směr. Z povzdálí jsem sledovala, jak jsou Kaia s Jasonem vítaným zpestřením pro většinu členů rodiny. Měla jsem z toho radost, hlavně kvůli ostatním, protože jsem si uvědomovala, jakou přítěž pro ně představuji. Já jsem se s nimi ale radovat nedokázala. Počáteční nadšení se zase pomalu vracelo do těch samých šedých kolejí bez konce. Proč má všechno svůj konec jenom můj život ne?

Kdybych věděla, jak rychle ten konec přijde, možná bych si to ani nepřála.

Carlisle, po té co ukončil studium Kaii, požádal o spolupráci Jasona. Ten se nebránil, ale myslím, že když po pár týdnech zjistil, o co jde, velmi toho litoval. Ale Carlisle byl velmi spokojený a zapálený do svého vědeckého bádání, že ho nejspíš Jasonovi bylo líto a tak to nějak přetrpěl.

Esmé byla doslova nadšená, protože se konečně mohla o někoho starat. Ti dva spotřebovali jídla jako menší armáda a ona pro ně s chutí po nocích vařila. Dokonce se přihlásila v Seatllu do nějakého kurzu vaření.

Alice, Rosalie a Kaia společně jezdili nakupovat a Jason se stal Emmettovým novým parťákem při hraní videoher. Společně s Jasperem pak velmi často pořádali venku demoliční mejdánky. Tak jsem tomu alespoň říkala já. Jen jednou jsem se byla podívat, co to tam v lese provádějí.

Našla jsem je dost daleko od domu na nějaké mýtině. Jason byl ve své vlčí podobě a společně se rvali jako koně. Tehdy jsem nechápala jejich zábavu. V lese totiž po nich zůstala neskutečná spoušť. Zdemolovali všechno v okruhu padesáti metrů od mýtiny. Vypadalo to jak, kdyby si tam hrála parta kluků s bagrem. Kámen nezůstal na kameni a strom v zemi. A to doslova.

Teprve později mi došlo, co tam dělali. A teprve tehdy jsem to mohla ocenit. Učili se totiž společně bojovat.

***

Stalo se to na začátku prosince. Seděla jsem stulená u Jaspera v náručí na sedačce v obýváku. Kaia s Jasonem si na druhé straně pokoje rozdělali oheň v krbu a lenošili na dece rozprostřené před ním. Esmé si cosi kreslila do svého bloku, Carlisle pracoval v pracovně a Emmett s Rose se vrtali zase v nějakém autě. Bella byla nahoře u sebe v pokoji a soudě podle tichého šustění papíru si četla nějakou knihu.

Tehdy přišla moje vize.

***

Stál jsem v trůnním sále a přede mnou seděli na svých místech všichni tři vládcové. Ale já přišel jen za jedním z nich. S ostatními jsem nikdy neměl moc co dočinění. Oni mě nezajímali.

Přišel jsem si pro svou pomstu. Pro tu, kterou mi před skoro dvěma lety slíbil.

Splnil jsem všechno, co po mě chtěl. Trochu se mě dotklo, že se se mnou za celou tu dobu, co jsem byl tady ve Volteře, stýkal jen velmi málo, ale nakonec jsem se stal jedním z nejlepších bojovníků gardy a nepostradatelným článkem jeho elitního sboru přesně, jak po mě chtěl. Udělal jsem všechno a teď byl čas, abych dostal něco na oplátku.

Svou pomstu. Dva roky toužím zabít tu, jenž za to může. Jenž může za to, že jsem tím, čím jsem. Zrůdou.

Chci zabít Isabellu Cullenovou.

A to na den přesně, dva roky po té, co jsem se stal upírem.

Podal jsem mu svou ruku a Aro jen beze slova přikývl. Dal mi to, po čem jsem skoro dva roky toužil.

***

Vize pokračovala ještě nějakou chvíli dál a já jsem s hrůzou vytřeštěnýma očima sledovala, jak ti dva domlouvají podrobnosti svého plánu.

Proboha, co se to z Edwarda jenom stalo?

Najednou bylo po všem. Z úst se mi vydral zmučený a vyděšený nářek.

„Bože, stůj při nás, jestli tam někde jsi,“ zašeptala jsem a otřásla se hrůzou.

Otočila jsem se, abych viděla Jasperovi do tváře. Byl stejně vyděšený jako já. Jenomže on se zatím bál jenom o mě.

Ve vteřině se kolem mě shromáždila celá rodina včetně Belly. To představovalo menší problém. Bella o Edwardovi stále nevěděla, a já jsem si nebyla jistá, jestli by bylo vhodné, aby se o něm dozvěděla právě teď. Tohle musí rozhodnout někdo jiný. Takže, teď to bude chtít trochu upravenou verzi toho, co jsem viděla.

Nenáviděla jsem se za to, že jí tohle dělám a byla jsem si celkem jistá, že jednou bude nenávidět ona mě.

Bože! Proč? Proč já?

„Aro svolal celou gardu a po Novém Roce se nás chystá zlikvidovat. Přijdou sem. Všichni!“

Všem dost dlouho trvalo, než pochopili dopad toho, co jsem pronesla. Jako první se vzpamatoval Carlisle.

„Proč? Nemá k tomu žádný důvod. Nemůže přece jen tak vyvraždit celou naší rodinu? To by mu ani v upířím světě neprošlo.“

Jenže on ho má, Carlisle. On ho má. Má Edwarda a ten mu jeho záminku zajistí.

Ovšem tohle jsem teď říct nesměla.

Pokrčila jsem odevzdaně rameny.

„Má na nás spadeno ještě od toho plesu. Myslím, že nikdy nebyl dostatečně spokojený s tím, jak to nakonec dopadlo. Že byla potrestána jenom Bella,“ odpověděla jsem.

„Navíc se zdá, že je nyní vegetariánských upírů o něco více, což ho přirozeně přivádí k šílenství.“

„Kdo?“ zeptal se překvapený Carlisle.

„Z toho, co jsem viděla myslím, že Tanya a její rodina. Neuposlechli jeho příkazů. Ve vizi jsem sice nic takového neviděla, ale obávám se, že jejich životy také nejsou v bezpečí.“

Po očku jsem sledovala Bellu, jak stojí v pozadí u okna a celá se třese. Věděla jsem, co se jí teď odehrává v hlavě a jak přesně to skončí. Rvalo mi to moje mrtvé srdce. Netrvalo to ani minutu a Bella jako šílená vyrazila z domu a utíkala pryč.

Jason se okamžitě pohnul, chtěl vyrazit za ní. Rychle jsem se zvedla z gauče a chytila ho za ruku. Se zlostným výrazem se na mě podíval.

„Počkej, prosím. To není všechno.“

„Ale Bella…“ a ukázal směrem k domu.

Sklopila jsem oči.

Počkala jsem, dokud jsem neslyšela žádné její vzdalující se kroky v lese. Pak jsem si povzdychla.

„Je dobře, že tu není. Nemohla jsem před ní říct všechno.“

Teď už byl očividně zmatený. Rozhlédl se po ostatních členech rodiny.

„Edward,“ zašeptala jsem.

Všem náhle blesklo hlavou pochopení.

„To on je ten důvod a Arova záminka,“ doplnila jsem to ještě.

Carlisle se naštěstí chopil slova. Měla jsem pocit, že víc už opravdu nezvládnu. Rychle jsem se přesunula za Jasperem. Tam jsem se cítila alespoň v relativním bezpečí. Ihned mě zalila vlna klidu.

„Jasone, vyprávěla ti Bella někdy o Edwardovi?“ zeptal se ho.

Zavrtěl hlavou.

„Ne, vlastně ne. Hned po tom, co se stala ta věc s Kaiou, mi na útesu prozradila, že to byl její lidský přítel a že teď už tady ale není. Víc mi ale říct nedokázala a já neměl chuť se na to někoho ptát, i když mi to dovolila. Měl jsem pocit, že je to její soukromá věc.“

„Dobrá, myslím, že je čas na trochu vyprávění. Je to bohužel nutné.“

A tak se Jason konečně dozvěděl o lásce mezi Bellou a Edwardem, o tom, co se přihodilo ve Volteře a jaké byly následky toho všeho. Když Carlisle skončil, byl Jason očividně naštvaný.

„Jak jste jí něco takovýho mohli udělat? Celý dva roky tady žije jako troska bez duše a Edward při tom není mrtvý, jak si ona myslí.“ Zuřil.

„Musíš nás pochopit. Neměli jsme jinou možnost, pokud si oba měli uchovat alespoň nepatrnou naději na to, že se ještě někdy shledají. Edwarda odvlekli do Voltery, což je takové upíří královské město a je tu největší koncentrace upírů na světě. Nás je pouze sedm, pokud bychom se ho pokusili zachránit, byly bychom mrtví ještě dřív, než bychom překročili práh hradu. A co myslíš, že by asi udělala Bella, kdybychom jí řekli, že Edward je naživu a tam? Nic by ji nedokázalo udržet na tomhle místě.“

„Pro nás taky nebylo jednoduché jí to celou tu dobu tajit. Možná nemáme bijící srdce, ale pořád máme duši a city Jasone.“

Ten tam stál v objetí s Kaiou a nakonec pokýval hlavou.

„Asi máš pravdu, ale děsím se toho, když si představím, co to pro ni musí být za muka. Já to zažíval jenom pár dní a myslel jsem, že se zblázním.“

Carlisle jen smutně přitakal.

„Takže, co chcete dělat. Co se teda vlastně doopravdy stane?“ zeptal se.

Teď byl čas, abych zase začala mluvit já. V hlavě jsem si ještě jednou nechala přehrát tu děsivou vizi.

„Aro a jeho garda pravděpodobně celý ten čas ve Volteře vtloukali Edwardovi do hlavy, že Bella je ten, kdo ho přeměnil v upíra. Jemu se očividně nelíbí to, čím musí být. Stal se Arovým zabijákem a ten ho udržuje v přesvědčení, že tohle je jediná možnost, jak mohou upíři žít. To posiluje jeho nenávist k ní, protože nenávidí sám sebe za to, co dělá. Ale Aro mu slíbil, že pokud se stane elitním členem jeho gardy a bude mu sloužit, poskytne mu možnost se Belle pomstít.“

„A ten čas teď nadešel“

„Arův plán je zvrácený. V podstatě Edwarda jenom využívá a ten o tom samozřejmě neví. Aro si je jistý tím, že díky mým vizím budeme vědět, že přicházejí. Edward dostane svoji šanci zabít Bellu a předpokládá, že mi ji budeme bránit, až ji napadne. Tím dostane svoji záminku a bude mít důvod nás všechny zabít, protože jsme se pokusili zabít člena jeho gardy.“

„Viděla si, kolik jich přijde?“ zeptal se Carlisle.

Zavrtěla hlavou.

„Ne, viděla jsem jenom tu scénu v trůnním sále,“ odpověděla jsem.

„Možná později.“

Ale přešly Vánoce a já stále nic neviděla. Bylo to divné. Nechápala jsem proč. Všechny podrobnosti plánu byly sice domluvené, ale i tak bych očekávala, že se mezi Volterskými bude něco dít. Nic.

Carlisle se zkontaktoval s Tanyou a její rodinou. Měla jsem pravdu, neuposlechli Arových příkazů a stali se vegetariány. Tanya, Kate a jejich třetí sestra Irina. Překvapením i pro nás bylo, že každá měla ještě i svého partnera. Christophera, Garetta a Ivana. Když jim Carlisle sdělil, co se přihodilo, bez váhání se rozhodli, že nám přijedou pomoct. Carlisle byl proti, ale ty tři už nedokázalo nic zastavit. A tak nás bylo o šest více. Celkem třináct upírů a jeden vlk. I tak to bylo zoufale málo. Carlisle odhadoval, že jich přijde něco kolem třiceti.

Ve zbývajícím čase jsme se všichni snažili vymyslet nějakou taktiku, abychom měli alespoň malou šanci na úspěch. Nejvíc prostoru dostával Jasper, protože ten měl jako jediný s bojem zkušenosti. Domluvili jsme se, že na ně počkáme na nedaleké louce v horách. Bella se do příprav nijak nezapojovala. A nikdo neměl odvahu jí o něco prosit.

Do třetího ledna zbývaly poslední čtyři dny. Novoroční oslava jaksi nepřicházela v úvahu, spíš to u nás doma vypadalo jako na pohřbu. Jason s Kaiou teď byli pořád někde pryč. Nejspíš v La Push, protože tam se jí Jason rozhodl uklidit. Domluvil se s radou, že ji tam přiveze pod pláštěm noci, aby ji nikdo nezasvěcený nepoznal. Až bude po všem, buď se pro ni vrátí, nebo byla vybavená vším, aby mohla začít nový život někde jinde. Nevěřila jsem, že by byla schopná žít jinde. Ty peníze a doklady budou k ničemu.

Zoufale jsem se snažila zahlédnout alespoň střípky z naší budoucnosti. Mnula jsem si spánky, chytala se za hlavu a snažila se uklidnit, zalezla jsem si dokonce na půdu a všechny vykopala na lov, aby mě nic nerušilo, ale zaboha jsem neviděla ani vteřinu z toho, co se stane. To mohlo znamenat jediné. Žádná budoucnost není.

V poslední předvečer jsme se všichni sešli v obýváku. Všichni byli ponořeni ve svém podvědomí a nikdo nevydal ani hlásku. Cizí pozorovatel by viděl jenom láskyplně se objímající kamenná dvojsoší. Jedině Bella stála zase v rohu místnosti a koukala oknem ven na zasněženou zahradu.

Vymanila jsem se Jasperovi z náruče.

„Promiň,“ zašeptala jsem a on jen zavrtěl hlavou na znamení, že mu to nevadí.

Došla jsem k Belle a objala ji. Okamžitě se ke mně přitiskla jako klíště. Pocit vinny v mém nitru se ještě zdvojnásobil.

„Prosím, Bello, nikdy nezapomeň, že tě mám ráda jako nic jiného na světě hned po Jasperovi. Nezapomeň na to, prosím.“

Za nějakou dobu se zvedl Jason s Kaiou. Ta měla tašky už připravené u vchodu a teď nastal se čas se rozloučit. Nejhůř to nesla Esmé.

Jason byl už skoro venku, když se na mě ještě otočil.

„Nevíš náhodou, jaké bude zítra počasí?“

Vykulila jsem oči nad jeho otázkou. My máme zítra všichni zemřít a on se ptá na počasí? Nicméně jsem se zamyslela. Kupodivu tohle jsem veděla.

„Bude foukat dost silný vítr od západu a nadělá dost hluku. Sněžit nebude, ale rozhodně bude pod nulou.“

Zdálo se mi to, nebo spokojeně pokýval hlavou?

A tak nastala poslední noc v našem domě. I kdybychom mohli, nikdo z nás by určitě nespal. Vychutnávali jsme si poslední chvilku se svými bližními.

***

Ležela jsem na posteli a zírala tupě do stropu. Ale dnes to bylo jiné než těch předchozích sedm set dvacet osm nocí před tím. Zítřek sliboval změnu. Zítřek konečně sliboval smrt. Pousmála jsem se. Konečně.

Ale před tím sebou do pekla vezmu tolik Volterských kolik budu schopna. Za rodinu. Za Edwarda.

Za Edwarda!!!

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Marvi (17.12.2011 10:10)

Ten Aro je opravdu potvora... no jsem zvědavá jestli si to Edward nechá vymluvit, pokud má nějaký dar, mohl by zjistit sám co o něm ví Cullenovi a kdo ho vlastně proměnil.

17)  ambra (09.12.2011 18:48)

Lapám po dechu a držím se okraje stolu, abych se nezřítila ještě hlouběji do tvé fantazie. Strhující, napínavé, nádherně beznadějné a tíživé. No vždyť víš, jsem pako
Proč je Alice nevidí přicházet? Má Edward jinou schopnost než čtení myšlenek? Asi ano, jinak by přece od Ara věděl, jak to bylo s jeho přeměnou. A jaké eso má v rukávu Jason? Juch! Mám další kapču!

16)  Twilly (19.05.2011 16:54)

Nádhera, Týnko, nádhera... předvečer boje... ten klid před bojem... skvěle vykresleno. Byla v tom přesně ta melancholie, která tam přesně měla být

15)  nikolka (27.02.2011 12:35)

Aro! nech sa prepadne do najhorúcejšieho pekla!!!! prečo im to musí stále robiť? prečo chce mať vždy a všetko pod rukou? Síce je pravda, že sa Edward s Bellou stretnú, no nemohlo to byť pri inej krajšej a romantickejšej príležitosti?

14)  eMuska (15.01.2011 14:44)

Keby len dievča vedelo. Aro je pekný hnusák, hm! Strašné! Ale dúfam, že Edward si rozpomenie. Neverím, že by bol schopný Belle ublížiť, teda dúfam, že. Ach, ak to nedopadne dobre, asi sa mi niečo stane. Ale musí. Ja ti verím, verím v teba a v šťastné konce, pretože oni existujú, len treba chcieť. A myslím si, že Jason má plán... Snáď...
Krásne je to! Som úplne unesená!

13)  Karolka (09.01.2011 00:29)

Ty jsi mistr stratég, fakt že jo. To tedy asi bude velký třesk!!! Jde mi z toho hlava kolem. Tak nějak jsem k nim hrozně moc přirostla.
Už se chystám spát, ale zítra to dočtu. Děkuju, za úžasný zážitek!

11)  MisaBells (30.10.2010 18:00)

bože... to nejde komentovat, když je tu další díl...

10)  Hanetka (02.10.2010 07:12)

Tak jsem to stihla ještě před odjezdem a i když se něco takového dalo čekat, jsem napnutá jak kšandičky od strýčka a tetičky. Vzpomene se Edward na svou lásku k Belle? Vzpomene, že jo? Musí! A Bella... neměli by jí to říct? Až ho tam bez varování uvidí, dostane určitě strašný vztek. Aby se nevrhla do nějaké sebevražedné pomsty! Uáááááá, piš, piš, piš, nemůžu se dočkat!

8)  semiska (01.10.2010 22:21)

Lin, díky moc. Krásná kapitolka. Moc jsem se těšila a je vidět, že to těšení bylo zasloužený. Nádherný a moc. Ty zvraty mě zabijou...

7)  Ewik (01.10.2010 21:47)

Je to nádherně smutné, plné emocí.
Chudák Bella ani neví, že Edward žije. Zato Edward ví moc nesprávných věcí. Jak tohle dopadne

6)  Lipi4 (01.10.2010 20:54)

Linfe, správně, jelikož vím kde bydlíš

5)  Linfe (01.10.2010 20:51)

Už jsem to tu musela svatosvatě několikrát slíbit pod pohružkou smrti

3)  Lipi4 (01.10.2010 19:10)

Linfe , já se bojím, co se stane . .. . .. . . .. Že brzy přidáš další kapitolku? . . .. .. .. .. . .. .. krásná kapitolka

2)  sfinga (01.10.2010 18:07)

Týnko, ta beznaděj Dýchá na mě z každého slova
Co bude, až Bella zjistí, že Edward sice žije, ale na nic si nepamatuje a ji považuje za svou úhlavní nepřítelkyni?
Aro je ďábelštější než si kdo může pomyslet. Zničit Cullenovi pomocí nevinného kluka
Prokristapána, už aby byl další díl
Dokonalé a dechberoucí

1)  sakraprace (01.10.2010 17:51)

Lin, to si děláš sradndu?!?!? Celá garda s nic si nepamatujícím Edwardem v čele?!?! A oni jí stále nic neřekli?!?!?! Kde máš další písmenka a odstavce?????

1