18.08.2010 [15:15], Linfe, ze série Zlomené upíří duše, komentováno 20×, zobrazeno 3680×

Krátký pohled z druhého břehu.

24. kapitola - Edwardovo intermezzo podruhé

Probudil jsem se a všude kolem mě byla tma, byl jsem naprosto dezorientovaný. Nevěděl jsem, kde ležím, ani jak jsem se sem dostal. Až po chvilce jsem zjistil, že se nacházím v posteli u sebe v pokoji, ale přitom si vůbec nevzpomínám, že bych se do ní večer ukládal. Hlava mě bolela jako střep. Všechno kolem mě bylo podivně rozmazané a zvuky zvenčí jsem slyšel jako přes hodně tlustou deku. Posadil jsem se a peřina mi sklouzla až k pasu. Byl jsem nahý. Nikdy nechodím spát nahý!

Zatřepal jsem hlavou ve snaze odehnat to podivné obluzení, ale bylo to ještě horší. Jako kdybych si v hlavě zatřepal tisící střepy.

„Au.“

Opravdu pomalu jsem se vyhrabal z postele a natáhl na sebe triko a tepláky, které se válely na křesle. První, co mě zarazilo, byla vůně vanoucí z mého oblečení. To triko jsem si znovu sundal, zabořil do něj obličej a zhluboka se nadechnul.

Vůbec nevím, proč jsem to udělal. Bylo to směšné.

Tu vůni jsem neznal, ale věděl jsem, že to není žádný můj parfém. Připadal jsem si jako magor, ale nic krásnějšího jsem nikdy necítil. Moje tělo se chovalo, jako kdyby tuhle vůni už někdy cítilo, najednou se celé zklidnilo a zdálo se, že i hlava přestala tolik bolet.

Byl jsem zmatený. Zdálo se, že bych ji měl znát, ale já si nemohl vzpomenout. Najednou mě zasáhla ta myšlenka jako blesk. Nepamatoval jsem si takové věci, jako co jsem měl včera k večeři nebo co je dneska vůbec za den.

Sešel jsem dolů do kuchyně.

„Tati? Mami?“ Všude bylo jenom mrtvolné ticho. Vytáhl jsem z lednice mléko a nějaký starý koláč a odnesl si to zpátky nahoru. Obložil jsem to na noční stolek a hrábnul po mobilním telefonu. Volal jsem tátovi.

Byl trochu překvapený, že se ho ptám, kde je, když se se mnou včera před svým odjezdem na týdenní služební cestu loučil. A máma je prý v Los Angeles jako obvykle. Staví se tam za ní cestou zpět podepsat ty rozvodové papíry.

Rozvod? Cože?

Raději jsem ten hovor ukončil.

Sedl jsem si na postel a složil hlavu do dlaní?

Co se to se mnou děje?

Snažil jsem se donutit svůj mozek ke spolupráci, ale měl jsem pocit, jako kdyby v něm někdo udělal parádní čistku.

Šel jsem si dát do koupelny sprchu v marné naději, že to pomůže. Nepomohlo. Vytáhl jsem ze skříně čisté oblečení, ale při pokusu si ho obléknout se mi nějak zadrhla ruka.  Zase jsem si natáhnul to našpiněný triko a tepláky.

Zapnul jsem počítač a zjistil, že je třetího ledna a naštěstí sobota, takže mám dva dny na to se dát nějak dohromady, než budu muset vystrčit nos mezi lidi a jít do školy.

Žaludek už se urputně hlásil o svoje práva, ale jen, co jsem dojedl, musel jsem vypadnout z baráku někam ven. Všechno na mě tak nějak padalo a já jsem se snažil před tím instinktivně utéct.  Vyšel jsem ven a obešel dům dozadu tam, kde začínala malá stezka vedoucí na mé oblíbené místo. Vždycky jsem se tam cítil příjemně. Tam jsem chodil, když jsem potřeboval být sám nebo, když jsem potřeboval přemýšlet, utřídit si myšlenky .

Jenomže zase to bylo všechno jinak. Dneska prostě nebylo nic tak, jak jsem byl zvyklý. Došel jsem na louku, ale sotva jsem vstoupil, poznal jsem, že je něco špatně. Zaprvé vzadu na druhém konci byly podivně velké, zpola zarostlé díry a dokonce jsem zahlédl jeden zlomený strom. Za druhé, místo klidu se  mi udělalo příšerně špatně od žaludku. Měl jsem pocit, že se mi ho někdo pokouší obrátit naruby. Sednul jsem si hned tady, na okraji louky, opřel se o strom a zaklonil hlavu. Byly slyšet jenom moje hluboké nádechy a výdechy.

Vždycky, když jsem takhle relaxoval a prostě vypnul, myšlenky postupně přicházely a odcházely, jak se jim zachtělo, ale dneska nic. Prostě nic. Velké nic v mé hlavě. Krom té příšerné bolesti, která se zase postupně vracela.

Zvednul jsem se a vrátil se domů. Tohle prostě nemělo cenu. Neměl jsem náladu na nic. Zkoušel jsem všechno, co obvykle zabíralo. Televize, kytara, počítač, hry, ale všechno bez většího úspěchu. Nakonec jsem si zase zalezl do postele. Ta bolest byla otravná, i když musím říct, že jsem si na ni pomalu zvykal.

Trvalo to dlouho než jsem usnul a ani spánek mi nepřinesl úlevu. V mysli se mi míhaly zmatené obrazy.

Louka, hory, jezero... iglů…

Vzbudil jsem se až když byla tma, ale cítil jsem se o dost hůř. Snažil jsem se vzpomenout si, co se mi to zdálo, ale čím víc jsem se o to pokoušel, tím víc jsem zapomínal i to, co jsem před pěti minutami věděl. Mírným pokrokem bylo, že už jsem dokázal pojmenovat alespoň jeden svůj pocit.

Cítil jsem se, jako kdyby mi něco strašně důležitého chybělo. Cítil jsem se nekompletní a strašně sám.

***

V noci jsem už oka nezamhouřil a poflakoval jsem se bezcílně po domě. Když už na mě pomalu začínala padat únava, pustil jsem si dost nahlas nějaký hudební kanál na televizi ve snaze, že mě to probere. Nakonec jsem ale už nedokázal odolávat a vytuhnul jsem přímo na gauči. Probudil jsem se zase až v neděli pozdě odpoledne a krom bolesti hlavy mě bolelo i všechno ostatní z toho proklatého gauče. Smrděl sem jako pes.

Dal jsem si sprchu a už jsem si vážně musel vzít čisté oblečení.

Jak je možné, že mi to doslova rvalo srdce?

Znovu jsem vypadnul z domu a znovu mě nohy samy nesly na tu louku, která se pomalu propadala do noční tmy.  Pro mě to bylo milosrdnější. Ale stejné pocity ze včerejšího dne se dostavily znovu.

Povzdychnul jsem si.

Proč? Ptal jsem se sám sebe.

Proč si na nic nemůžu vzpomenout?

Všude bylo až mrtvolné ticho. Nebylo slyšet žádného ptáka ani jiný lesní život.

Naprostý klid.

Najednou se přímo za mnou ozval hlas.

„To jsem si myslel, že bude vážně větší problém ho najít. S lidma prostě není žádná zábava.“

Prudce jsem se otočil a přímo za mnou, tak dva metry daleko, stál chlápek, který vypadal, že právě opustil maškarní ples.

Byl menší než já, ale oblečený v černém plášti. V těch zbytcích denního světla, které ještě dopadalo na louku, jsem viděl i odporně rudé kontaktní čočky, které měl nasazené na očích.

Celkový dojem byl vážně dost děsivý.

Z lesa se vynořil druhý muž, ve stejném oblečení a se stejným dychtivým výrazem v očích.

Polknul jsem.

„A cos čekal, týdenní loveckou výpravu? Ještě když má vygumovanej mozek a vůbec nic si nepamatuje?“

Zachechtal se.

„Doufám, že budeš alespoň dobře chutnat a my jsme se netáhli přes ten oceán úplně zbytečně.,“ povídá mi.

„Nebudem to protahovat, Eleazare, ne? Rád bych se co nejrychleji vrátil na ples. S tou novou Cullenovou tam bude asi zábava. Viděls, jak ve vteřině dokázala vytočit Ara a ještě to přežila. Taková sranda nebyla v hradu už minimálně tři sta let.“

Druhý muž pokýval hlavou.

Ale moje hlava tu situaci nevnímala.

Ta nová Cullenová… Culenová… Cullenovi….

V mysli mi probleskly dvě nádherné zlaté oči.

Na víc jsem se nezmohl, v hlavě mi doslova explodovala bomba. Zaúpěl jsem.

Ve stejnou chvíli ke mně zezadu přistoupil ten druhý muž a dost drsně mě popadnul.

Pochopil jsem, že tohle je moje poslední chvíle na tomto světě.

Jenže to, co se stalo pak, bylo jako z nějakého hororu.

Ten menší, kterého jsem ho spatřil poprvé, ke mně přistoupil a zakousnul se mi do ruky.

Paží mi pulsovala ostrá bolest. Pomalu se mi začalo zatmívat před očima.

Poslední věc, kterou jsem slyšel byl příkaz od toho chlápka, co mě držel.

„Počkej.“

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  Marvi (16.12.2011 22:52)

Oojeje ten Aro to opravdu udělal, poslal na něj Eleazara a ještě někoho, no pokud dobře tuším tak Eleazar objevil jeho potenciál. To se to pěkně zašmodrchává.

19)  ambra (09.12.2011 00:28)

Jsem na cucky. Pokolikáté už? Abych nezapomněla - kapitolu od kapitoly lepší a lepší . Tady některé pasáže opravdu geniální. Eleazar. Takže Edward prodělá přeměnu. Nezabijí ho, protože... To je na infarkt Řekla jsem, jak úžasně jsi popsala JEHO prázdnotu?

18)  Twilly (18.05.2011 23:32)

Teď mi je Édy líto... tak blízko a při tom tak daleko... to je strašlivě nespravedlivý. Chjo... ale bude z něj upír.. patrně si nebude nic pamatovat, že? No... asi bych měla dát ještě jednu kapitolku... ať se to dozvím...

17)  Janeba (24.02.2011 22:50)

No Linfe, spředlas fakt skvělou síť Jenže v ní uvízl sám Edward měnící se v upíra s vygumovanými vzpomínkami, no potěš protěž! No jo, báječně napsaný, vůbec nevadí, že mě bolí u srdíčka a je mi smutno!
Děkuji!!

16)  nikolka (10.02.2011 23:41)

Čo sa deje? Čo to? Edward, on... on sa stane tým, čím myslím????

15)  eMuska (15.01.2011 12:44)

Ach jéminé! Oni ho premenia? Moje nervy! To... to vyzerá dobre! A som rada, že aspoň Edwardovo telo si pamätá na Bellsu. Ach jéjo! Ešte že tam bol aj Eleazar, lebo inak by zvädol ako... ako vysatý človek... Moje nervy! A celý eho deň, dva dni, to bolo niečo neskutočné! On o nej vedel.
A tie oči, čo mu prebleskli v mysli... Myslím, že si na ňu spomenie aj bez Emmetta, teda... bolo by úžasné, keby si spomenul...
Krásne!

14)  Karolka (08.01.2011 23:13)

Uf, Linfe... Uf uf uf uf... Tohle bolí... Karolko, dopadne to dobře. Dopadne!!!!! Musí...

12)  MisaBells (30.10.2010 16:04)

sakra...

11)  Amisha (17.10.2010 21:09)

No tohle
Jsi skvěle úžasná a jdu dál...

10)  Popoles (07.09.2010 16:33)

Chudák Ed, za tu bolest hlavy asi Emmovi jednou nepoděkuje. Takže Eleazar vycítil jeho dar?
Musím honem číst dál.

9)  Lipi4 (18.08.2010 23:33)

Linfe, úžasné, skvělé a nezapomenutelné ... .... ..Chudák Edward je mi ho hrozně moc líto .... ... .... Díky Eleazare - doufám, že to znamená to co si myslím... ..
....
.. .. ... ... Vím, že tato kapitolka byla velmi rychle, ale už se nemůžu dočkat další kapitolky

7)  semiska (18.08.2010 18:57)

Teda, ty jim to vůbec neděláš lehké. Chudáci, ale takhle to budou mít jednodušší. Jsem moc zvědavá, jak dopadne jejich setkání. Moc pěkná kapitolka

6)  sfinga (18.08.2010 18:43)

Jak to mohli Cullenovi Edwardovi udělat? Chápu, snažili se ho i sebe ochránit, ale stálo to za to? Vždyť ten kluk je evidentně mimo
Tak a jsem našponovaná víc, než minule. Jak to proboha jen dopadne?
Jestli Volturiovi Edwardovi ublíží, tak... tak... tak to nepřežiju a budu tě chodit strašit!!!
P.S.: Těším se a ty víš na co a na kdy!

5)  sakraprace (18.08.2010 18:14)

Chudák, vůbec neví,co se děje. Zapoměl i další věci než jen Bellu. A když to vypadá, že si vzpomíná tak dorazí "uklízeči" Díkybohu to vypadá, že má nějaký dar. Linfe, nádherný díl to byl a doufám, že další bude brzy

4)  Ewik (18.08.2010 16:37)

Nádherný díl
Moc se těším na další.

3)  Hanetka (18.08.2010 16:13)

No, Linfe, ne, že by mě nemrazilo. Koukej honem psát, protože to jsou děsné konce, tohleto. A chudák Edward, ani neví, co a proč se to s ním děje...

1