16.06.2010 [07:30], Linfe, ze série Zlomené upíří duše, komentováno 21×, zobrazeno 5172×

Ááách

13. kapitola - Hra na schovávanou

Jako ve snách jsem ležela na posteli ve svém pokoji. Představte si naprosto nehybného člověka v bezvědomí, s očima dokořán a zasněným kamenným úsměvem. Takhle nějak jsem teď vypadala. Pohledem někoho jiného a jednoduše řečeno, jako blbec. Jenže mě nikdo neviděl, a i kdyby, bylo by mi to fuk.

Z cesty domů si toho moc nepamatuju. Jen, že jsme vyzvedli Edwardovo auto na školním parkovišti a pak jsme se po dlouhém a vášnivém polibku, kdy mě posadil na kapotu svalouše a objal kolem pasu, rozloučili a jeli každý k sobě domů. Ještě, že upíři se fakt nemusí soustředit na cestu a jednají instinktivně, jinak bych to stoprocentně narvala do nejbližšího stromu. Vybavovala jsem si zas a znovu ten první polibek na louce. Zprvu nesmělý, ale velice záhy začal nabírat na intenzitě. Ani mě nenapadlo držet se zpátky a naplno jsem mu projevovala svou vášeň. Chtěla jsem, aby poznal, jak moc ho chci a že v tom rozhodně nelítá sám. Detailně jsem prozkoumávala tvary jeho obličeje a ochutnávala jeho ústa. Měl plné rty, kterými bezezbytku uspokojoval mou touhu a krásně bílé zuby. Jeho dech příjemně voněl po mátě.

Zbytek odpoledne už jsme strávili jen poleháváním v trávě a povídáním. Měla jsem hlavu poleženou na jeho hrudi a on mě hladil po zádech. Silou vůle jsem se držela, abych ho nezačala taky hladit po jeho pevném bříšku. To už by bezpečně povolila i moje stavidla sebekontroly. Cestu k autu jsme prošli mlčky, ruku v ruce a tam, kde to šlo, jsem ho objala kolem pasu a on mě vzal za ramena.

A teď jsem tu ležela bezvládně na posteli a myslela jsem, že se rozpustím štěstím.

Bylo mi krásně jako ještě nikdy před tím, ale noc je dlouhá a já jsem byla celý život ta rozumná hodná holka. Tedy většinou, zapomeneme na moje malinko bouřlivé upíří začátky. Proto se taky začaly dostavovat realistické pohledy na věc.

Edward je člověk a navíc má svou vlastní rodinu a vcelku spokojený život. My jsme upíři a nejdůležitější zákon zní, že se o nás nikdo nesmí dozvědět. Pravděpodobnost, že si Edward nevšimne, že se mnou něco není v pořádku, je celkem nulová, tím jsem si byla jistá. Je chytrý a stejně by to jednou poznal. A já mu rozhodně nemám v úmyslu něco tajit. Mou jedinou útěchou byl Emmet. S ním tu byla vždycky nějaká nouzová možnost, kdyby se něco nepovedlo.

Proto jsem se rozhodla, že se tím teď nebudu zabývat. Náš vztah je teprve na začátku a já bych chtěla, abychom měli s Edwardem dostatek času se vzájemně poznat. Alespoň chvíli spolu chodit jako normální kluk a holka. Nechám ho, aby na to všechno přišel sám, a zatajovat mu nic nebudu. Teprve pak se uvidí, jak to všechno dopadne. Ovšem s upíří rodinkou vyzbrojenou tak, jak je to u nás, je to úkol hodný McGivera. O Alici a Jaspera jsem se snad postarala, a i když ostatní jsou, co se týče darů, více méně mimo hru, pořád jim zůstávají všechny ostatní smysly. Což byl hodně obtížný úkol.

No, hra může začít.

Ráno jsme naštěstí měli s Edwardem hned první hodinu, takže než se na mě mohl vrhnout a dát mi polibek nebo nějak jinak mi prokazovat svou náklonnost (o což jsem ve skutečnosti děsně stála), jsem ho mohla připravit na to, že se kolem mě dneska nesmí motat. Se školou plnou upírů, kde i doslova stěny mají uši, bychom náš vztah asi dlouho neudrželi v tajnosti. Nesměli jsme udělat ani tu nejmenší chybičku. Ve třídě jsem zaplula do lavice a rychle pro něj načmárala vzkaz na papírek. Přišel naštěstí až, když už začala hodina, takže nemohl nic dělat a jen tiše vklouznul vedle mě. Opatrně, aby nás Rose neviděla, jsem mu ho podstrčila pod sešit. Naštěstí ona si četla vzadu nějaký časopis o autech.

Edwarde, sejdeme se po škole u vás před domem. Prosím, vůbec se ke mně nehlas dneska. Potom ti všechno vysvětlím. Mám tě ráda, Bella.

Nechápavě na mě koukal, tak jsem jenom zavrtěla hlavou. Přežít dnešní den ve škole bylo hrozně těžké. Na obědě jsem se snažila zapojit normálně do hovoru s rodinou, aby to vypadalo, že je všechno v nejlepším pořádku. Už včera vyzvídali, kde jsem odpoledne byla. Odbyla jsem je tím, že jsem se jenom potřebovala uklidnit po škole. Moc lidí kolem mě najednou a tak. Docela to zabralo, jenom Alice na mě házela očkem a občas se poťouchle usmála. Snad to ale nebylo nic, co by ostatní mohli zaregistrovat. Teď jsem děkovala bohu i za to, že jsem dostala náklaďáček a mám výmluvu, proč jezdím do školy i ze školy sama svým autem.

Po vyučování jsem spěchala, jak nejrychleji to šlo, abych byla na parkovišti dřív než všichni ostatní. Koutkem oka jsem zahlédla i Edwarda, jak doslova letí ze školy. Svaloušek trochu zaškytal tím rychlým startováním a výjezdem, protože jsem ho fakt nemínila mít za zadkem a krotit svou nohu na plynu. Láska, ale odtud potud. Rozhodně nestojím o to, aby mi někdo další kecal do řízení. Toho jsem si užila od bratříčků víc než dost. Alespoň těch deset minut, než dojedu k nim před dům, jsem si chtěla vychutnat. Tam jsem zaparkovala na parkovišti, kde momentálně nestálo jediné auto. Edward je šnek, trvalo mu to dalších patnáct minut, než dorazil. Pardon, vlastně je to člověk. Čekala jsem na něj usazená vzadu na korbě a klátila nohama ve vzduchu. Najednou se ze zatáčky před domem vyřítilo stříbrné Volvo a s kvílením gum zastavilo těsně vedle mě.

Wow, slušná rychlost kamaráde a za efekt dostáváš desítku. Pousmála jsem se pro sebe.

Z auta vyskočil Edward, motor zapnutý, dveře otevřené, a doslova se na mě vrhnul. Kdybych dost jasně neslyšela jeho srdce, myslela bych si, že je upír. Vrazil do mě fakt silně a začal mě zuřivě líbat. No, samozřejmě, že jsem se nechala a ještě mu to vracela. Copak jsem blbá?

„Proč jsi mi tohle, sakra, udělala?“ dostal ze sebe namáhavě mezi polibky.

„Vysvětlím ti to, neboj. Jinak to nešlo, později to určitě oceníme,“ odpověděla jsem s  pusou plnou jeho jazyka. Byl rozkošný.

Trvalo to asi tak dalších pět minut, než se nabažil a uklidnil.

Začala jsem se mu smát.

„Tak už máš konečně dost a přesvědčil ses, že jsem opravdu tady a nikam jsem neutekla?“

„Ty se mi normálně směješ?“

„Jasně, i když je mi tenhle ten tvůj útok velice příjemný, tak nechápu, proč tak vyšiluješ. Proto jsem ti ráno dala ten vzkaz.“

„A to si jako myslíš, že mi to stačilo? Jen tak, bez vysvětlení.“

„Kdybys mi věřil, mělo by,“ šklebila jsem se na něj.

„Asi jo, promiň. Jsem pako,“ omlouval se mi.

„Ne to nejsi, a když už tak jsi moje pako a mě se to líbí“ utěšovala jsem ho.

„Vysvětlíš mi to?“

Povzdechla jsem si. Těm chlapům to občas vážně dlouho trvá a jednou jim to nestačí. Sakra, proč sem si zrovna teď vzpomněla na situaci, kdy bych byla vděčná, že mu to jednou nestačilo.

„Bello?“

„Co? Aha. Vysvětlím. Vždyť jsem ti to ráno slíbila.

Emmet s Rose jsou momentálně asi jako párek spokojených lenochodů oproti mně, fakt. Copak takhle myslí slušná holka nebo vůbec nějaká holka?

„Půjdeme se zase projít? Jen tak. Tady okolo baráku,“ zeptala jsem se ho. Pamatovala jsem si, že u nás za domem byla malá stezka, která vedla do lesa a na jejímž konci byla malá kulatá louka, kam jsem ráda chodila odpočívat a přemýšlet.

Přikývl mi na souhlas a vyrazili jsme. Jeho ruka si v okamžiku našla tu mou a naše prsty se propojily do jediného chumlu.

„Udělala jsem to kvůli svojí rodině, víš. Včera jsi mi vyprávěl o té tvé a o svém životě. Dneska je řada na mě. Na konci toho to určitě pochopíš a dáš mi za pravdu.“

Spustila jsem ohranou rodinnou písničku pro lidi. Zdůraznila jsem Carlisla jako hlavu rodiny, Esme jako mateřský typ, který náš všechny zahrnuje nesmrtelnou láskou, Emmeta jako toho šaška v naší rodině, co nezkazí žádnou legraci, ale taky nenechá nic a nikoho na pokoji, pokud se mu něco nezdá. A Alici, která prostě vždycky musí všechno vědět.

„Všichni v rodině se milujeme nadevše kromě svých partnerů a já jsem jediná, kdo toho pravého ještě nenašel. Kdyby poznali, že jsem se tebou nejšťastnější člověk na světě, zahrnuli by tě stejnou měrou lásky klidně i hodinu po té, co byste se poznali. Myslím, že na to opravdu nejsi připravený. Navíc bych ti ráda dala nejdřív šanci poznat mě a vychutnat si to, než se budeš muset vypořádat s ostatními členy mojí rodiny. Myslíš, že bys to mohl pro mě udělat? Znamenalo by to ale denně ve škole to samé, co se odehrávalo dnes. Alespoň nějaký čas. Stejně si myslím, že to déle než měsíc nevydrží.“

Nejdřív se tak trochu mračil, ale postupně, jak o tom přemýšlel, se jeho tvář zklidňovala.

„Budou to strašný galeje, víš o tom?“

Ale pak jako by ho něco napadlo.

„Slíbím ti to, když ty mi zase na oplátku slíbíš, že mi všechen ten čas bezvýhradně nahradíš do poslední vteřiny po škole.“

S tím jsem víc než ochotně souhlasila a rozhodla jsem se mu to i názorně dokázat. Zábrany jsem dneska nechala doma. Zrovna jsme totiž přišli na louku. Já jsem stihla více než jasně pochytit tu krásu kolem sebe, ale pochybuju, že on vůbec tušil, že už nejsme v lese. Všude kvetlo růžové, fialkové a bílé podzimní kvítí a mírný vánek houpal korunami stromů. Stále bylo ještě dost teplo, i když podzim už klepal na dveře. Vybrala jsem místo, které bylo ve stínu pod statným smrkem, a zem tu pokrývala tlustá vrstva měkkého mechu. Všude voněla smůla, dřevo a květiny. Trochu dál i párek vysoké, ale to Edward nemohl tušit a já měla teď rozhodně jiné potřeby než hasit žízeň.

Jemně jsem ho vmanévrovala přesně tam, kam jsem chtěla. Cestou mě zasypával polibky na obličeji i na krku. Cítila jsem jeho zrychlený tep a dech a ten můj byl taky. Stáli jsme tam a k polibkům postupně přidávali průzkum rukama. Hladili jsme se ve vzájemném objetí a po chvíli i to nám bylo málo. Dovolila jsem mu sundat mi triko a položit mě na záda na zem. Když se ke mně pomalu skláněl, zastavila jsem ho rukou zatnutou v pěst a opřenou o jeho břicho. Uvědomila jsem si ten dotyk a málem nebyla schopná vykoktat ani to, co jsem měla na mysli. Ale odměna mohla být mnohem sladší než tenhle pocit.

„Neříkal jsi tuhle v autě něco o tom, že jak jeden tak stejně i ten druhý?“ optala jsem se roztomile.

Pochopil to dokonale a ve vteřině se válelo jeho sněhobílé triko o dva metry vedle nás. Konečně jsem mohla cítit tu rozpálenou kůži na svém těle. Opět se zmateně zarazil.

„Jsi hrozně studená, Bello?“

„Taková jsem já, Edwarde. Jiná už nikdy nebudu. Vadí ti to?“

Zavrtěl hlavou a vrátil se k tomu, kde přestal. Já jsem se svojí účastí ještě chvilinku otálela a vychutnávala si to. Zprvu se zdál být teď trochu nesmělý, jak měl k líbání najednou mnohem více mých částí, ale postupně se ke slovu přihlásila živočišná touha. To už ani já jsem mu nemohla odolat. Začala jsem ho něžně vískat ve vlasech a líbat na čelo, líčka i na rty. Rukama jsem zkoumala tvary jeho nádherného těla. Rozhodně měl atletickou postavu. Ty pracující svaly a sladkou krev jsem doslova cítila. Jeho mužná šíje pozvolna přecházela v útlý pas. Připadala jsem si jako smyslů zbavená a rukama mu prozkoumávala každý centimetr zad. Pak už jsem to nevydržela a přes boky se přesunula na jeho břicho. Měl ho pevné jako skála a pokryté jemnými světlými chloupky. Musela jsem se odtáhnout a fascinovaně hledět na jeho hruď. Měla jsem sto chutí se na něj vrhnout a věřte mi, že jeho krev byla to poslední, na co jsem myslela. Hltala jsem ho doslova očima a snažila jsem se zachovat si poslední zbytky zdravého rozumu. Nakonec jsem zajela prsty za lem jeho džínsů a přitáhla si ho k sobě do sedu. Já jsem mu seděla obkročmo na klíně a mezi nohama cítila jeho touhu.

Z úst se mu vydralo skoro nešťastné povzdechnutí.

„Já už nemůžu, Bello. Tohle se skoro nedá snést. Tolik tě chci.“

„Já tebe taky, miláčku, ale nemůžeme si všechno odbýt hned první den. Neměli bychom se pak na co těšit.“

Dala jsem mu poslední polibek a lehla si na zem vedle něho. Jenže Edward tentokrát neposlušně zaujal moje místo a rozhodl se mi to oplácet plnou měrou. Cítila jsem jeho ruce všude, dokonce i přes podprsenku, a když mi vtisknul první polibek těsně nad mým klínem, před očima se mi roztančil malý ohňostroj. Dál už jsem vnímala jen horké polibky všude na mé horní polovině tělo a dvě ruce pohrávající si s mými ňadry. Teď už by si mohl dělat, co by zachtěl a třeba i dokonce to. Nebyla bych schopná se bránit. Stěží jsem slyšela jeho stále se zrychlující dech. Najednou se dvakrát zprudka nadechl, něco zavrčel a položil se vedle mě.

„Dej mi chvilinku a rozhodně na mě vůbec nešahej,“ zafuňel.

Pochopila jsem, že se dostal až na samou hranici, kam mohl zajít. Musela jsem se usmívat a pozorovat ho, jak vedle mě se zavřenýma očima odpočívá a relaxuje. Trvalo dlouho, než se mu dech uklidnil a puls se dostal někam k normálním hodnotám. Nakonec to ale dokázal. Byla jsem na něj pyšná.

„Bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil a úplně mi to pro dnešek stačilo. Nelituju toho a jsem moc rád, že se máme ještě na co těšit,“ pošeptal mi do ucha.

„Jsi úžasný, Edwarde. Nevím, kolik lidí ti to už řeklo, ale ode mě to teď asi budeš slýchávat docela často,“ odpověděla jsem mu na to.

„Mám tě rád.“

Místo mé odpovědi se mu dostalo dlouhého polibku.

Pak jsme si konečně všimli, že se začínalo stmívat, a tak jsme se vydali cestou k jeho domovu. Došel se mnou až k náklaďáčku a těžce jsme se spolu loučili. Měl ty tendence mě doprovodit domů, že by se mi mohlo něco stát, ale připomněla jsem mu, že bude lepší se držet od našich dál a co za to dostane. Nakonec odešel a já počkala, dokud se nerozsvítilo světlo v jeho pokoji a pak jsem odjela. Domů jsem ale ještě nemohla. Poprvé v životě jsem pocítila potřebu jít na lov. Ve zpětném zrcátku byly moje oči úplně černé. Touhou po něm.

Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  ambra (28.11.2011 23:04)

Íá!!! Tak to je fofr! Ale chápu a kdo zažil lásku na první pohled, tak taky Ovšem asi jsem magor, ale nejvíc hot mi přijde to odolávání ve škole . A jinak teda - horký a povolný Edward...

20)  Twilly (18.05.2011 06:53)

A já si sem sednu s kafíčkem, že jako krásný start do dne, trochu té romantiky... kurňa ROMANTIKY?! ... kafe mě asi moc neschladí ... Týnko ty jsi ďábel

19)  Janeba (20.02.2011 18:48)

Linfičko, je příjemné číst, to vlastně obráceně a konečně si to mohou oba dva naplno užívat! Je vidět, že sis to při psaní užívala i Ty, tak proč mám ten neodbytný pocit, že je něco špatně! Jinak to byla nádhera! Ráda u Tebe odpočívám!
Děkuji!!

18)  nikolka (20.01.2011 19:06)

ja...ja...ja... po prvé nemám slov, po druhé moje srdce beží maratón a po tretie... celé to bolo aaaach... a radšej si nechcem ani predstaviť, čo bude ďalej, keď bude no ehm...

17)  sfinga (18.01.2011 21:06)

Hele, miláčku, jak to děláš, že dokážeš napsat tu scénu na louce tak plasticky, že ji úplně vidím před očima i když to čtu už po stopadesáté třetí (minimálně) stejně se mi z toho klepou kolena
Tleskám

16)  eMuska (14.01.2011 23:02)

To mi robíš naschvál§ Ja som totálne mimo neschopná jediného slova a potom ma vždy mrzí, že čo všetko som ti tu zabudla napísať. Ale ja nie som vôbec ničoho schopná! Len tu omámene ležím na posteli zavŕtaná pod perinou a vnímam tvoju poviedku - novelu až román - všetkými zmyslami, ako to len ide. Ach. Idem ďalej...

15)  Karolka (08.01.2011 18:14)

Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Tedy něco takového! A to se TO ještě nestalo! Víš jak je osvěžující číst o Edwardovi, který se ale vůbec nedrží zpátky? Nutně potřebuju vějíř nebo tak něco!
Jsem zvědavá, kdy zbytku rodiny dojde, že Bella je poslední dobou poněkud... voňavá.

13)  MisaBells (29.10.2010 23:18)

týjo, a co ti na tohle mám asi napsat?

12)  Amisha (11.10.2010 13:40)

Ech, huch, ehm no. Ty bláho!

10)  Linfe (17.06.2010 11:37)

Teenka: Bella se vyvíjí podle toho jak se vyvíjí její život, což je ostatně normální i u lidí (další vnější vliv na její život v příběhu je samozřejmě i můj vlastní ) Takže ze začátku byla tragédie, pak deprese a problémy a nyní se dostáváme k zamilovanosti a užívání si života. Ale stále připomínám, že příběh ještě nekončí

P.S. je to asi 14 dni nazpet co se mi podarilo napsat totalně nasranou kapitolu o Belle, která v ní měla být nadmíru štastná. To jste měli vidět Samozřejmě, že letěla do koše. Tedy DEL

7)  Hanetka (17.06.2010 08:35)

Tak, už jsem to četla včera, ale nenechala koment, já ostuda. Je to pěkně žhavé... jakpak dlouho tihle dva vydrží odolávat? A moc se těším na Edwardovu reakci, až se dozví pravdu. A čímpak nám to zamotáš? No, těším se, těším, záložku věším!

6)  Lipi4 (17.06.2010 08:18)

Mockrát děkuji za tuto úžasnou kapitolku, jsi báječná

.....Ale některý momentíky (bylo jich málo, ale přesto byly dokonalý) za všecny musím jmenovat je to úkol hodný McGivera (divím se, že si to někdo pamatuje )

........a ještě jedna dobrnost jsi ženiální už se nemůžu dočkat další kapitolky (vím, že nebude brzo, ale i tak )

5)  Ewik (16.06.2010 17:09)

Moc krásné

4)  mina (16.06.2010 09:05)

wow wow wow...svoje pocity vystihnem jednym vystiznym smilikom

straaasne sa ti kapitola vydarila...som zvedava ako ich vztah bude dalej pokracovat a co rodina...tesim sa na skore pokracko

3)  sakraprace (16.06.2010 07:44)

Hmm, tak teď doufám, že zvládnu prácovat, protože jsem tak uáchaná a rozkokošená, že budu celý den nejspíš myslet a něco jiného.
Naprostá nádhera

2)  Evelyn (16.06.2010 06:46)

Wow Teď asi přijdu pozdě do práce, jelikož jsem se nechala úplně pohltit příběhem a zapomněla na čas
Nádhera

1 2   »