05.04.2012 [21:00], Estampida, ze série Žena, růže, píseň, kost, komentováno 6×, zobrazeno 2352×

Kapitola 4 - Jednou Bella, navždy Bella

Rozzuřená sedmnáctka je nebezpečnější než smečka rotvajlerů. Především je ale nebezpečná sama sobě! :)

Alice je celá bez sebe. Prý má ze mě radost. Pořád mele, že konečně dospívám, a že mi pomůže ve mně probudit tu bohyni nebo co. Má jediné štěstí, že pořád pěním vztekem na jejího bratra. Teprve teď mám dokonalý plán! Přísahám, že mu to nedaruji! Ten chlapec ještě s prosíkem přileze, abych mu dala šanci.

„Nesmíš se tvářit ale jako bohyně války, zlato,“ vytrhne mě z vymýšlení pomsty moje nejlepší kamarádka. „Když se budeš tvářit takhle zarputila, bude mu to jasný jako facka,“ zasměje se zvonivě. Zpražím ji jedním ze svých nejlepších opovržlivých pohledů, abych ji umlčela, ale ona na mě místo toho začne souhlasně kývat ukazováčkem. Takže na Edwarda se mám tvářit takhle jo? Podívám se na svůj nesmiřitelný výraz do zrcadla a nevycházím z údivu. Neměla jsem ani páru, že se dokážu tvářit tak nenávistně. Jsem rozhodnuta Edwarda okatě přehlížet, a pokud už mne donutí na něj pohlédnout, tak mu pozornost věnovat jenom po dobu jednoho absolutně znechuceného pohledu. V hlavě jsem si okamžitě udělala seznam stoprocentně nechutných věcí, při kterých se mi obrací žaludek, jenom na ně pomyslím. A právě ty mi dokonale poslouží pro mistra, Dona Chuana, mladého pana Cullena. Abych se totiž rovnou z těch jeho nádherných očí a vypracovaného těla na místě neposadila na zadek, budu si třeba představovat, že je týpek, který účinkuje v tom pořadu Špinavá práce. Už jsem to zkoušela. V mysli se mi objevil Edward v holínkách, jak obří lopatou přehazuje hromadu prasečích fufínek z jednoho místa na druhé a Alice prohlásila, že mám na tváři dokonalou kombinaci posměchu a znechucení. Paráda. Tajnou zbraní jsem teda vybavena. Teď ten zbytek.

Alice málem pukla radostí, když jsem sama a dobrovolně zorganizovala megalitické nakupování. Od mého posledního setkání s Edwardem už uběhly dva týdny, ale v mé krvi stále koloval vztek. Když jsem si vzpomněla na jeho slova, ta krev se mi začala doslova vařit. Kolikrát se stalo, že jsem najednou z ničeho nic zaťala pěsti, až mi zbělely klouby na prstech. A když jsem si, opět zcela dobrovolně, nechala udělat luxusní manikúru na dlouhé nehty, už jsem se viděla, jak mu s nimi vyškrábu oči. Stále jsem byla zamilovaná. Kdyby ne, nestojí mi za tenhle tyátr. Ale nad zamilovaností teď převažovala potřeba zadostiučinění. Jak jsem řekla, on bude litovat! K životu se probudila dávno schovaná punková Bella, která si žádala jeho hlavu na podnose. Zasmála jsem se při té představě. Zlatý podnos, na něm hlava se zlatavou hřívou, vyděšenýma očima a jablkem v puse. Ha ha ha.

Vypadalo to, že dnešní den nepřežiji. Do školy jsem poprvé poslala svoje nové já. Tedy, mé staré normální já, jen v up-gradované verzi svého šatníky. Z Belly Myší kožíšek 1.2.2 jsem přešla rovnou na Bella Skoro nahá 3.5.5 a toho si samozřejmě všimli všichni moji spolužáci. Vlastně celá škola. A já se musela potýkat celý den s nevkusnými poznámkami typu ‘Bello, teď mi z tebe teda stojí jako svíčka‘ nebo ‚Ukaž kozy, muhahaha‘. Jediný důvod, proč jsem žádnému z těch chudáků nedala ránu mezi oči, bylo, že mi je jasné, jak jsou zmítáni splašenými hormony, stejně jako já. Vlastně si za to můžu sama. Věřte mi, kdybyste vy do školy přišli v tomhle, taky byste byli středem nechutných poznámek. Otázkou zůstává, jestli si na to kdy zvyknu, když jsem do teď byla jen pouhou šedou myší a naprosto mi to vyhovovalo. Když nám skončila škola, s Alice jsme se záměrně zdržely, abychom měly jistotu, že Edward už bude čekat na parkovišti, až budeme vycházet z budovy. U hlavních dveří jsme se schovali za sloup a vykukovali nenápadně skrz skleněnou výplň. Procházející spolužáci na nás udiveně koukali, ale my na ně jen kroutili hlavou a ukazováčky si překrývali ústa, aby pochopili, že nechceme být viděny. Edward naštěstí nemívá zpoždění, takže jsme tohle divadlo nemuseli hrát dlouho. Počkali jsme, až pěkně zaparkuje, okénkem u řidiče ke škole, stáhne ho a známým okázalým gestem si sebevědomě zapálí cigaretu. Otočil hlavou směrem ke vchodu a to byl pro mne signál, abych v plné polní vyrazila, ukázat mu, s kým má vlastně tu čest. Soustředila jsem se opravdu pekelně a jen díky tomu se mi povedlo jít jako opravdová modelka. Nohy pěkně u sebe, dávat jednu před druhou a pokaždé se lehce zhoupnout v bocích. Když jsem těsně míjela jeho auto, pohodila jsem hlavou, tak jak se to dělává ve filmu. Ovšem podívat se na něj jsem se neopovážila. Naštěstí to nebylo v popisu. Naopak. Svého cíle jsem dosáhla, když jsem došla až k lavičce kousek od školy. Tam jsem se ležérně opřela a konečně se podívala směrem k Edwardovi. Seděl v autě celý zkoprnělý, oči vykulené víc než všichni moji spolužáci dohromady, ústa pootevřená, v jejichž levém koutku vysela bezvládně cigareta. Ruka, která ji držela, očividně klesla svému majiteli do klína. Vypadal jako úplný blbeček. To si vzápětí pravděpodobně uvědomil, protože nasadil naprosto neproniknutelně neutrální výraz. To už k němu do auta naskočila Alice a odjeli. Pocit, který mě v tu chvíli poléval, se nedá úplně dobře popsat. Od středu těla, ze žaludku, se mi šířilo krásné teplo, až se mi dostalo do konečků prstů. Tohle byl rozhodně triumf. Bella:Edward jedna nula. Vítězoslavně jsem se dala na odchod. Stačila jsem zaregistrovat vysoký podpatek zaseknutý v malé jamce na chodníku a pak jsem se jak široká, tak dlouhá natáhla. Prostě, jednou Bella, navždy Bella.

Krása není všechno. O tom mě maminka poučuje neustále. Musíme se také vzdělávat na duchu. Abychom byli schopni se správně rozhodovat v celé škále různých situací. Ale mě je sedmnáct, tyhle řeči jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven, a tak na ně vůbec nedbám. Získávám si životní zkušenosti po svém. Jednu takovou otřesnou zkušenost, kterou určitě nikdy nechci zopakovat, jsem si uštědřila hned příští pátek, od mého slavného výstupu před školou. Ten výstup mi tolik zvedl sebevědomí, že jsem si byla jistá, jak málo stačí k dosažení mého cíle. Měla jsem radost jako malá holka. Jen nevím, jestli víc z toho, jak jsem ho krásně setřela nebo z toho, že si mě vůbec všiml. Ano, jsem povrchní a pravděpodobně hloupá, že mi na něm stále stejně záleží, ale nemohu si pomoc. Je to jediný opravdový mužský, kterého znám osobně, v rozsahu sto kilometrů okolo New Yorku. Někdy v hloubi duše dokonce možná jeho chování schvaluji a jen žárlím, že jsem se prostě nenarodila o pár let dřív. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet sama sebe mezi konkurencí. S Alice jsme vyrazili do Touch, jedno z nejznámějších klubů na Manhattanu. U Edwarda hodně oblíbeného. Vyrážel tam každý pátek, takže jsme měli jistotu, že tam bude i tentokrát. Vše probíhalo standardně, jako obvykle Alice přijela ke mně, nalíčily jsme se a oblékly na sebe to nejlepší, co jsme si myslely, že máme. Jako první zádrhel se stali moji rodiče. Když mě viděli procházet v opravdu krátké kožené minisukni, okamžitě zaprotestovali.

„Opovaž se v tomhle opustit náš dům, mladá dámo,“ houkl na mě z obýváků jakoby nic táta. Otočila jsem se na podpatku a zamířila za ním, abych mu vysvětlila, jak nebytně nutné je, abych měla na sobě právě toto. Opravdu jsem si myslela, že mu cokoliv z toho, co řeknu, bude připadat důležité? To jsem ale byla naivní, že? Společně s mamkou se proti mně spikly a spustili triádu, co všechno se mi může stát. Vymysleli nejméně sto padesát naprosto nepravděpodobných a za vlasy přitažených situací, kdy jsem vždycky na konci skončila buď pohřešovaná, nebo mrtvá. Když jsem oponovala, že přehánějí a že tak jako tak budu stejně pořád s Alici, dostala jsem jako odpověď přednášku o tom, že bych se mohla stát terčem někoho, kdo mi do pití nasype ty drogy a nakonec došlo na otcovu známou větu.

„Já znám tyhle dnešní mladé kluky, a moc dobří vím, o co jim jde!“ zamával mi vítězoslavně ukazováčkem před obličejem.

Nezbývalo mi, než jakoby nasupeně vyběhnout do svého pokoje a převléknout se do něčeho přijatelného pro mé rodiče. Tj. do džínů a obyčejného trika. Ovšem už během té přednášky dole jsem měla další dokonalý plán. Než jsem seběhla opět dolů, poslala jsem Alici textovku, ať jde pod mé okno, kam jsem jí následně hodila své svůdné oblečky, které schovala do kabelky. S posvátným souhlasem svých rodičů a slibem, že na sebe budu dávat velký pozor, jsem konečně vyběhla ven z domu. Do toho oblečení se převléknu buď v taxíku, nebo v klubu na záchodě. Jásala jsem nad svojí vynalézavostí, i když mi nedělal úplně dobře pocit, že jsem obelhala svoje vlastní rodiče. Myslím, že přesně v tu chvíli jsem si vykoledovala pravděpodobně ten největší trapas svého života, který se měl stát o pár hodin později.

Ze začátku vše probíhalo naprosto dokonale. Stihla jsem se převléknout ještě v autě, což nám umožnilo hladký průchod do klubu, protože v těsně obepnuté minisukni a skoro průhledném topíku ty gorily venku vůbec nezajímalo, jestli nám je už aspoň osmnáct. Dokonce i frontu jsme jako zázrakem přeskočili. Poučila jsem se z minula a objednala si pouze minerální vodu a pak jsme s Alice vyrazily na parket, kde jsme dobré dvě hodiny tančily. Bylo to naprosto osvobozující. Nakonec jsem se cítila tak uvolněná, že když jsem u jednoho ze stolů zahlédla sedět Edwarda s partou kamarádů a nějakou přehnaně nalíčenou, opravdu hodně prsatou blondýnou, nebála jsem se vykročit svému osudu vstříc. Že se ve skutečnosti blížím ke kolosálnímu ztrapnění sama sebe, ještě k tomu zaviněného pouze vlastní vinou, po němž už nikdy v životě nebudu chtít vidět nejen Edwarda, ale celý svět, jsem samozřejmě vůbec netušila. Ty největší trapasy, kterým se ještě po letech všichni smějí, si prostě umějí vybrat ten nejlepší čas i místo pro své vyvrcholení.

Stalo se přesně takhle. Šla jsem kolem jejich stolu a najednou mě napadlo, že bych mohla na Edwarda udělat dojem klasickým trikem, že se jakoby pro něco sehnu, když bude mít výhled akorát na moje pozadí. Proč mi proboha nikdo neřekl, že tenhle trik je laciný jak Monika Lewinská? Bohužel jsem to nevěděla. A tak jsem se před tím jeho stolem sehnula, že si upravím punčocháče na kotníku a tu ránu se to stalo. Nikdo mi totiž taky neřekl, že kožené minisukně nebývají zrovna pružné. Takže ve chvíli, kdy jsem se prsty dotkla bot, sukně prostě rupla. Přímo ve švu. A přímo na zadku. Cítila jsem, jak se mi vzadu roztáhl rozparek snad až k zapínání. Netrvalo ani pět vteřin, abych si uvědomila, že zrovna svému vyvolenému i jeho barbíně ukazuji nejen krajkované růžové tanga, ale celý holý zadek. Okamžitě jsem se napřímila, a místo abych se vydala někam hodně daleko pryč, jsem se otočila na osazenstvo u stolu. Neměla jsem to dělat. Neviděla bych totiž ty vysmáté obličeje Edwardových kamarádů a pohoršený výraz jeho přítelkyně. On sám se snažil vypadat neutrálně, ale bylo na něm jasně vidět, že má co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo. Byl v obličeji úplně rudý, a tak ho nakonec schoval do ramene té své nádhery. Cítila jsem, jak mi z jednoho oka unikla slza. V tu chvíli jsem se pravděpodobně vrátila na intelektuální úroveň svého pětiletého já. Posbírala jsem poslední zbytky sil k úprku pryč. Chtěla jsem někam, kde se o tomhle nikdo nedozví. Takže na Mars? Protože je mi jasné, že druhý den o tom bude vědět minimálně celý New York.

Než jsem se nadála, stála jsem venku, s bundou pevně ovázanou kolem roztrhané sukně a oddávala se oprávněnému pláči. Nikdy jsem se necítila tak ponížená. Mávla jsem rukou na první taxi, které projíždělo, a s úlevou do něj nasedla. Než se ale auto stačilo rozjet, dveře se opět otevřely a nastoupil Edward.

„Ty se vážně snažíš udělat dojem,“ zamrkal na mě pobaveně. Než jsem se stihla vzpamatovat ze šoku, že sedím v jednom taxíku s tím Edwardem Cullenem, v roztrhané sukni a make-upem rozmatlaným po celém obličeji, se taxík konečně rozjel.

„Fakt to zabralo,“ dodal, podal mi kapesník a já si uvědomila, že jako cíl nahlásil adresu jeho bydliště.

Prosím, berte moje oblíkání Belly s nadsázkou. :) Stejně jako má být myšlěna tahle oddychová povídka. :))))

Klub Touch - je vážně skutečný! :) Líbí se vám? :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Sabienna (06.04.2012 19:07)

No ty jo Mega trapas a mega úspěch během jednoho večera? To dokáže jenom Bella Ale že se na to Edward chytl? To mě víceméně překvapilo A jsem vážně hrozně zvědavá, co z toho vyleze Jinak, povídka se mi moc líbí, čím dál víc vlastně a ten tvůj osobitý styl psaní mě často rozesmívá Samý hlášky hele Vážně pecka!!

5)  Marcelle (06.04.2012 09:00)

Klub je krásnej, úplně tam Bellu vidím s tím nahým pozadím, chudinka, bylo mi jí fakt líto a Edward překvapil, tak uvidíme

4)  ireen (05.04.2012 23:35)

Líbí se mi Edward i Bellinka! Málem jsem omdlela radostí, že jsem našla další kapitolku! Připíjím na prasklé sukně a střelené puberťačky!

3)  eMuska (05.04.2012 23:19)

no do preč, nie, že by ma to netešilo, ale čo jej chce ten... oj, mala som také perfektné slovo a akurát mi vypadlo...
no, len teraz neviem, čo to bude ďalej... dúfam, že sa nevyplnia Charlieho veštby... btw také dostávam aj ja pričom ani nechodím von... nie, že by mi to vadilo, cítim sa potom vzdelaná...ale to naša Bella určite nie, pretože dúfam, že to z Edwardovej strany nebude len šup sem, šup tam... my chceme vážnu známosť, žejo... aj keď to s Edwardom Cullenom asi každá... tešujem na pokráčko, v živote by mi nenapadol ten trik s prasknutou sukňou...

1)  Ree (05.04.2012 21:03)

Nedávej si článek jako Zprávičku, ale jako Standardní článek.

1