25.12.2010 [16:15], RoseLilian, Poezie, komentováno 4×, zobrazeno 2197×

Taková básnička o Belle a jejím pohledu na realitu po odchodu Edwarda.

Zdál se mi sen,o jednom člověku.

Jen už si na něj moc nevzpomínám, snad jen...

Ne, už je to pryč, jako prchlivá vzpomínka.

Byl zvláštní,byla jsem v něm já..

Najednou je ten sen příliš jasný...

Ach bože já si vzpomněla.

Zdálo se mi o světě, který je mi blízký a přesto velmi vzdálený.

A byl to vůbec sen?

Žila jsem svobodná a volná,jenže teď mě probuzení volá.

Ráda bych si zapamatovala ten divný sen,

ale na víčka se mi tlačí zářivý den...

A je to vůbec den?

A byl to doopravdy sen?

Už nevím co je co...

Kde je život a kde snění...

Tím, že na to přijdu se něco změní?

Ne, bude to stejné, tohle je totiž něco, co se nedá změnit.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Kristiana (03.06.2011 17:41)

Krásné zobrazení Bellina přežívání, když ji opustil.

2)  Carlie (26.12.2010 09:24)

Rose , moc hezké, hluboké Připomnělo mi to film Počátek, tam žena hlavního hrdiny taky ztratila pojem o tom, co je realita a co sen a chtěla zůstat v tom, co bylo pro ni únosnější... a Bella zlomená Edwardovým odchodem si taky musí klást otázku, jestli by jí nebylo lépe, kdyby se nezbláznila a nežila ve svém milosrdném snovém světě

1)  Yasmini (25.12.2010 18:27)

Y.

1