20.01.2011 [10:30], Hanetka, Povídky jednorázové, komentováno 29×, zobrazeno 4972×

A zase drabble. Až jich budete mít plné zuby, dejte vědět.

Stál ve stínu pod věžními hodinami, odbíjejícími poledne, ale nevnímal jejich ohlušující zvuk. Se sevřenými víčky pozvedl tvář k nebesům, kam odešla ona. Nedoufal, že ji může následovat tam, ale raději se bude navěky smažit v pekle, než aby dále setrval v bolesti, stesku a bezútěšném zoufalství. Už neměl dále proč předstírat normální život.

„Edwarde!“

Ona ho volá! Duněním hodin k němu dolehl sladký hlas a on udělal ten poslední krok. Tvář zahřálo slunce a jeho zaplavila její vůně, šíji ovinuly hladké paže a na své nahé hrudi ucítil měkká ňadra.

„Přece jen nebe,“ pomyslel si, omráčený štěstím a úlevou.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  Dennniii (20.01.2011 14:24)

to bylo tak nádherný, klaním se

8)  Lia (20.01.2011 13:46)

opakuji se po všech ale NÁDHERA

7)  nikolka (20.01.2011 13:43)

nádhera

5)  MisaBells (20.01.2011 12:34)

Jednoznačně královna drabblů, smekám. Bylo to skvělý

4)  Silvaren (20.01.2011 11:40)

Nádhera!
To s tím nebem a okamžik, kdy to Bella použije proti Edwardovým důvodům jako argument, jsou jedny z mých nejoblíbenějších částí momentů v knížkách.

3)  Astrid (20.01.2011 11:38)

Moc pekné, Hanetka

2)  julie (20.01.2011 11:36)

to je krása...

1)  Twilly (20.01.2011 10:54)

Haničko, tak tahle blesková sonda do Edwardovi duše v čase, kdy už nedoufal... ... moc moc se ti to dnes povedlo, drahoušku. Já smekám

«   1 2