29.09.2011 [12:15], Hanetka, Poezie, komentováno 24×, zobrazeno 4713×
Nenapadlo vás někdy, jak je možné, že tak zničená, vyhublá a z podoby z odpuštěním vyblitá Bella byla po přeměně tak krásná? Je to divné, Alici taky vlasy nenarostly, tak mi připadá logické, že by se jí sice přeměnou zacelily rány, ale ten zbytek... No, tyto úvahy mě přivedly k napsání této lehce parodické básničky. Prosím, jen mě neukamenujte!
Výčitky svědomí (Edward opět lituje)
Kéž zatracen jsem, kéž mě peklo schvátí,
má duše prokletá ať v nicotě se ztratí,
kéž nikdy nepoznal jsem krásu tvého těla,
kéž nevzal jsem si to, co ty jsi mi dát chtěla!
*
Jak denně narůstá ten objem tvého břicha,
touhu si vyčítám a pozdě honím bycha,
co zasel jsem, to sklízím, a chtíče mého děcko
ty přijala jsi s láskou a pro něj ztrácíš všecko.
*
Vychrtlá, slabá, bledá a pod očima kruhy,
modřiny na tvém těle ve všech odstínech duhy.
Vím, třeba proměna tvůj život možná spasí,
přesto se obávám, že konec je tvé krásy.
*
Až dítě porodíš a dokončím, co svedu,
rány se zacelí snad díky mému jedu,
jak ale zařídit mám, abys zase byla
tak krásně tvarovaná, ač štíhlá jako víla?
*
Dobře mi tak. Už zvolil jsem si cestu.
A navždy propadl jsem nelidskému trestu.
Svou vinou do skonání světa, do věčnosti
poslouchat budu, jak v tobě chrastí kosti.
1) Astrid (29.09.2011 12:30)
Ako vyňaté zo shakespearovského diela
moc dobré a ako tragikomické!!!
skôr tragické...
perfektné
4) Gassie (29.09.2011 12:39)
Hezké a moc povedené.
Správná úvaha...