Všechno je jinak 18 - Návštěva | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

07.10.2010 [11:00], Gassie, ze série Všechno je jinak, komentováno 16×, zobrazeno 3321×

Kdo je upírka, co přišla na návštěvu?

Je sama?

Co se stane s Bellou a Alice? A Charliem?

V okně se objevil černovlasý upír, kterého jsem znala až příliš dobře. Přišel k blondýnce a zezadu ji objal. Spíš ji chytil rukama jak do svěráku. Vypadalo to, že se bojí, aby se nepřestala ovládat. Podle všeho mě nechtěli zabít. Aspoň zatím. Věděla jsem, že to je jen otázka času. Ale zatím mě chtěli živou. Nechápala jsem proč.

Jenny, uvězněná v ocelových pažích svého druha, zkoumala vůně mého pokoje. Cítila mě, Alici, Jacoba. Jeho pach ale neuměla rozpoznat. V neposlední řadě také cítila svého bratra.

„Tak ty jsi ta nicka, kterou požádal můj bráška o pomoc?“ V jejím hlase se mísilo několik různých emocí. Od naprostého výsměchu po údiv způsobený tím, že jsem jen člověk. Navíc ten extrémně voňavý člověk, co má tu drzost a pohybuje se mezi upíry.

Naklonila jsem se přes Alicino rameno. „Ahoj, Jenny. Taky tě ráda poznávám.“ Čekala jsem, že se začnu hroutit, ale místo toho jsem mluvila naprosto klidně. „Martin má o tebe strach.“ Asi jsem musela být v nějakém šoku.

„To určitě.“ Procedila mezi zuby a prohlížela si Alici. „Kdyby chtěl, mohl se k nám přidat, ale on je raději s tím tyranem. Jako jeho poskok.“

Nechala jsem poznámku o Frankovi být. Nemělo cenu se s ní dohadovat. „Kde máte zbytek? Viki a Jamie se k nám nepřidají?“ Nechápala jsem, kde se to ve mně bere. Asi jsem už nechtěla být ta, co se věčně hroutí a všichni se o ni musí starat. Pokud mě mají zabít, tak ať to udělají hned. Bez dalších zbytečných průtahů. Alice se na mě otočila s výčitkami v očích. Jako kdyby mohla vidět, na co myslím.

Jenny zavrčela. Ruce kolem jejího pasu se trochu utáhly.

„Myslíš si, že na tebe nestačíme? I když jste tu dvě.“

„Spíš jsem čekala Jamese. Není on ten pravý lovec vaší smečky?“

„Na to, aby tě někdo ulovil, nemusí být lovec,“ uchechtl se tvrdě. „Tvá vůně by byla dost výrazná i bez toho, kdyby nebyla neustále překrývaná pachem upíra. To tě maminka neučila, že upíři přitahují své druhy? Museli jsme přece zjistit, co na tobě mají. Navíc tvá ochrana je více než slabá.“ Prstem ukázal na Alice.

Oni nevěděli o tom, že tu většinou se mnou býval měnič. Určitě neměli ponětí, že něco takového vůbec existuje. Ale existovali. A jeden z nich byl můj Jake. Jake, který se bude neskutečně trápit, když se mi něco stane. Najednou mi moje hrdinství už nepřišlo tak skvělé. Měla jsem někam zalézt a volat o pomoc. Nebo svou situaci nezhoršovat špatnými poznámkami. Ale opravdu mě zajímalo, kde jsou ti dva zbývající.

Jako na povel se otevřely dveře a v nich stál zbytek smečky. Neusmívali se. Naopak jim viditelně dělalo problémy setrvávat se mnou v jedné místnosti.

Mně došla jedna skutečnost. Ani když přijde Jasper, nemáme proti nim žádnou šanci. Dokonce nám ani nepomůže, kdyby s sebou vzal Carlisla.

V té celé nezáviděníhodné situaci se jedna věc ještě zhoršila. Na příjezdové cestě zastavilo policejní auto. Charlie se vrátil.

„Kruci,“ ulevila si Alice.

Na tvářích našich návštěvníků se objevil úsměv. „Další svačina.“ James přistoupil k oknu a podíval se dolů.

„Je jen jeden. Škoda. Ale pak můžeme sledovat její stopu,“ ukázal na mě. „Určitě najdeme ještě někoho, kdo nám pomůže zahnat hlad. I s tebou se rozdělíme,“ slíbil Alici.

Ona se jen lehce zachvěla. Bylo mi jasné, že vůni lidské krve neodolá. Bylo jedno, kolik let si odpírala lidskou krev.

Poslouchala jsem, jak Charlie tiše, aby nás neprobudil, stoupá po schodech vzhůru. Pokud mi bylo jedno, co se stane se mnou. Rozhodně mi ale nebylo jedno, co bude s ním. On si nic špatného nezasloužil. Rozhodně se mi nelíbilo, že by zemřel takovým způsobem.

„Nechte ho na pokoji,“ zašeptala jsem.

„Proč?“ Viktorie mi přejela ledovým prstem po tváři. „Tobě to může být jedno. Laurente, Jenny, je váš.“

Pomalu mi došlo, co to znamená.

„Ty,“ ukázala na Alici. „Můžeš tu zůstat a dívat se, co uděláme tvé kamarádce, nebo jdi. Proti tobě nic nemáme. Nabídli bychom ti, aby ses přidala, ale bude málo i pro nás.“ Zvráceně se rozesmála.

„Co máte proti ní?“ Celé mi to přišlo bezdůvodné.

Victoria vypadala, že ji otázka překvapila. „Nic. Snad jen, že příliš dobře voní.“ Otočila se k oknu, kde pořád setrvávali Laurent a Jenny. Rozhodně nevypadali, že by se jim líbilo, jak jim poroučí. Věděla jsem, že mezi nimi nebudou nijak dobré vztahy. Jsou to jen pudově jednající upíři. Ti nevytváří smečky z nějakého citu. Jim jde jen o vlastní praspěch.

„Laurente, přece si to nenecháš líbit, aby ti rozkazovala upírka. Tobě.“ Pokusila jsem se z toho nějak dostat. Sice to byla minimální šance, ale už jsem toho nemohla moc zkazit.

James se zasmál. „Myslíš, že ti to vyjde? Už dávno jsme se domluvili, kdo tě získá. Už od chvíle, kdy jsme ucítili tvou vůni z tvého otce.“

Laurent ale nevypadal, že by ho Jamesova řeč nějak obměkčila. „Proč ty máš vždycky tu lepší kořist? Navíc jsme se domluvili, že si ji chvíli necháme. Jen tak se k nám přidá Martin.“

„Myslíte, že ho přemluvíte? On svou matku neopustí.“ Můj hlas začínal znít cize. „Rozhodně to neudělá kvůli holce, vedle které sedí na biologii.“

„Ty s ním nechodíš?“ Jenny vypadala překvapeně, jako kdybych jí právě překazila její plány.

Zbytek smečky se tvářil dost podobně. „Byla sis tím jistá!“

„Říkal to,“ obhajovala se. „Tvrdil mi, že to je jeho holka. Třeba včera jsme se o tom bavili.“

Uvědomila jsem si, že nám Martin lhal. Vypravoval, že se svou sestrou nemluvil od doby, kdy za ní jel do Port Angels a teď to vypadá, že spolu měli pravidelné hovory. Ten pitomej poloupír byl podle všeho notorický lhář. Nejen že si vymýšlel před námi, ale podle všeho lhal i své sestře, která díky tomu udělala průšvih.

James s Victorií nevypadali překvapeně. Naopak je to viditelně dost potěšilo. Měli o problém méně. Nemuseli mě skladovat. Mohli mě zabít hned. Bez výčitek.

„Laurente, odveď Jennifer pryč.“ Rozkázal James. Tentokrát už mu druhý upír neodporoval. Vzal svou družku a odvlekl ji z mého pokoje.

„Ty taky vypadni. Právě jsem přestal mít chuť na obecenstvo,“ přikázal Alici. Když se neměla k odchodu, chytil ji za ruku a prohodil oknem. To se s hlasitou ranou roztřísklo. Doufala jsem, že Alice uteče, že ji ani nenapadne se sem vracet.

Osaměli jsme. Jen já a dva upíři. Napadlo mě, že tohle už tu bylo. Akorát tentokrát to dotáhnou do konce.

„Je čas jíst.“

Zavřela jsem oči a myslela jsem na Edwarda a Nessie, na celou moji rodinu, ale nejvíc jsem myslela na Jacoba. Na to, jak mu bude, až zjistí, že mě nakonec upíři přece jen dostihli. Přestože jsme mu s Alicí a Samem tvrdili, že se to nikdy nestane. Nejhorší na té celé situaci bylo to, že jsem si uvědomila, jak moc Jacoba miluju. Ani mu to nestihnu říct.

Pak jsem ucítila závan chladného vzduchu a něco do mě tvrdě narazilo. Tak tvrdě, že jsem přelítla skrz celý pokoj a narazila hlavou do zdi. Uslyšela jsem nelidské zavytí. Otevřela jsem jedno oko a uviděla obrovského vlka, jak se snaží nacpat přede mě. Při jeho velikosti to byl dost těžký úkol. Zavrčel a odhalil řadu dlouhých, bílých a ostrých zubů. Victoria vyskočila z okna.

Jacob ale nepřišel sám, protože jsem uslyšela mně dobře známý zvuk trhajících se upířích těl. Někdo byl venku a rozcupoval ji. Tentokrát ji její schopnost nahnala přímo do spárů smrti.

„Ještě jsou v domě, mají Charlieho,“ zaslechla jsem Alicin hlas těsně předtím, než mě uchopily dvě chladné a tvrdé ruce. Pak jsem jen proletěla oknem. Cítila jsem, jak se mi rozbité sklo zařezává do kůže a dál byla jen tma.

„Koho bychom měli kontaktovat?“ Slyšela jsem z dálky povědomý hlas. Chvíli mi trvalo, než jsem ho zařadila. Byl to Charlieho zástupce. Vypadal, že je zmatený z nově nabyté zodpovědnosti.

„Už jsem vám to říkal,“ odpověděl Jake netrpělivě. „Matku má na Floridě.“ To ale zástupce dost dobře věděl.

„Jediné, co můžete udělat, je, že zavoláte mému otci.“ Pokračoval Jake.

Cítila jsem chladný vzduch a jeho teplou ruku, která mi drtila dlaň. Zkusila jsem se pohnout. Hned zareagoval a chytil mě za ramena. Cítila jsem, že mám kolem krku límec.

„Lež. Podle Carlisla máš otřes mozku a pár zlomenin. To nemluvím o těch řezných a tržných ranách.“

„Co je s Charliem?“ Na víc jsem se nezmohla. Otevřela jsem oči a pozorovala ta červená a modrá světla, která problikávala kolem našeho domu.

Naklonil se ke mně. „Až nás nikdo neuslyší.“

Oči se mi zalily slzami. Znamenalo to jediné. Dostali ho upíři. Ale nezabili ho. To by mohl Jake říct, že je mrtvý. Podle všeho se stalo něco ještě mnohem horšího. Charlie začal procházet přeměnou.

„Jak?“ Potřebovala jsem to vědět. Hned.

„Laurent ho dostal. Kousl ho dřív, než jsme přišli, ale nestihl práci dokončit,“ šeptal mi skoro do ucha. „Carlisle ho prohlásil za mrtvého. Odvezl ho k sobě. Zítra ho budou transportovat do Denali. Eleazar se o ně postará.“

„Kruci!“ Neodpustila jsem si. Bylo to ještě horší, než jsem čekala. „O ně?“ Došlo mi trochu později, co Jacob právě vyslovil.

„Jenny jsme ušetřili. Jede tam taky. Odveze je Jasper.“ Dodal poslední věc, kterou jsem nevěděla.

Chtěla jsem se ještě na něco zeptat. Třeba jestli se vrátí. Nebo jestli tam ostatní pojedou za nimi, ale než jsem stačila cokoliv říct nebo udělat. Jacob se narovnal a otočil se.

„Bello, jak se cítíš?“ Carlisle vypadal unaveně a zničeně. Což mi přišlo na upíra docela výkon. Ale nedivila jsem se. Byla to dost dlouhá noc pro nás všechny. Na východě věčný baldachýn mraků světlat.

„Bude to dobrý.“ Zamumlal nepřítomně.

Jacob něco zamručel a stiskl mi silněji ruku. Vypadal, že má vztek. Rozhodně se vztekal, protože se začal mírně třást.

„Teď tě odvezeme do nemocnice.“ Pokračoval Carlisle. „Asi tam pár dní zůstaneš, a pak si pro tebe přijede matka. Už jsem jí volal.“

Mně v tu chvíli došlo několik věcí. Nechci odjet s Renée pryč, čemuž se ale asi nevyhnu, protože oficiálně je Charlie po smrti. Chci zůstat tady. Mám tu svůj život a hlavně Jacoba. Věděla jsem, že to budu muset nějak vyřešit. Protože moje máma těžko vezme omluvu, že tu chci zůstat kvůli klukovi, kterému je patnáct. I když na to ani v nejmenším nevypadá. Hlavně nepochopí, že ten kluk je tady můj osud.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16) maryblack (21.03.2012 13:39)

Teda proměnit Charlieho v upíra Bella musí zůstat s Jacobem, prosííííííííííím

15) Empress (21.03.2012 11:16)

Charlie upír?
Nie, nie, Bella nikam bez Jakea nemôže sííím

14) Bosorka (07.12.2011 22:55)

Charlie je upír?!

13) Lampas (18.07.2011 19:10)

12) Ewik (11.10.2010 09:02)

Úžasné
Charlie je upír... velmi mě to překvapilo. A Jenny ušetřili, snad bude rozumná.

11) Carlie (10.10.2010 18:21)

Opět dokonalé, Gassie , napínáš nám nervy až se zdá, že to víc není už možné, ale ukážeš, že to není "mission impossible" ;-)
Moc se mi líbila bojovná Bella (ostatně taková byla nejen jako upírka, patří to k ní), to napětí, cos tam nacpala, ten šok z Charlieho!
Omlouvám se, že jsem hodila koment až teď a moc se nerozepisuju, protože letím na další kapitolku, takže na viděnou za chvíli tam

10) DeSs (08.10.2010 15:24)

Charlie. Upír. To asi Bella jen tak s Jakem v klidu nezestárne, co? Vážně by mě docela zajímalo, jestli bude upírka a Jake stále se měnící vlk, nebo budou spolu stárnout...
Krásný díl!

9) Hanetka (07.10.2010 20:12)

Gas, co mám sakryš na tohle říct? ona toho Bella ještě nemusela skousnout dost? Ještě takové šoky? Charlie upír místo ní a ona šupem za mámou? Zatrsakr... tahle povídka mě umučí. Nedokážu ani omylem odhadnout, kam to všechno povede.