10.09.2010 [17:15], Popoles, ze série Vražedné sny, komentováno 34×, zobrazeno 5477×

Esme a Carlisle přijíždějí do Forks a seznamují se s děvčaty.

Jak seznámení porběhne?
A dovolí Esmenité, aby se holky dozvěděly pravdu?
A co Ed a Bella - bude pokračovat jejich slovní souboj?

Dozvíte se níže.

 

 

 

Ree, děkuji za expresní opravu!

Jack chvějící se bezmocným vztekem sledoval tu vášnivou scénu. Když se od sebe odtrhli a On si Alici něžně stulil do náručí, viděl rudě.

Tohle mu ta kreatura zaplatí. A ona taky!

Chtěl se k ní zachovat ohleduplně a před konečnou „úpravou“, kterou pro ni plánoval, ji nadrogovat, aby byla mimo. Ale po tom, jak ho zradila – v jeho očích to byla nevěrná děvka – si ji pěkně vychutná až do konce. A až jí bude vyřezávat srdce z těla, nechá ji pěkně z blízka sledovat jeho poslední tepy.

Jack se otočil a zamířil zpět ke svému tělu. Musel být uvnitř dříve, než se vzbudí. Prášky na spaní, které hostiteli vnutil, mají jen omezenou působnost.

Cestou se rozhodl, že si svůj vztek a frustraci musí vybít. Už se těšil. Přímo cítil ve svých prstech váhu a chlad skalpelu. Mohl si jasně představit ten mizivý odpor lidské tkáně, kapitulující pod ostrou čepelí nože. Dříve, než dorazil zpět ke svému tělu, byl nabuzený a lačný znovu cítit teplou krev stékající mu po rukách a v pravidelných stazích vystřikující přímo z právě otevřené tepny.

Nemohl se dočkat!

****

Na malém soukromém letišti právě přistávala Cesna se dvěma pasažéry. Edward čekající u přistávací plochy netrpělivě přecházel sem a tam u auta.

Jakmile se otevřely výklopné dveře, seskočil Carlisle a natáhl paže dovnitř. Esme se s úsměvem a kroutíc hlavou nechala opatrně vynést a ještě opatrněji postavit na zem.

Ed je sledoval a něco mu na tom výjevu přišlo zvláštního. Odkdy Carlisle zachází s Esme jako s porcelánovou panenkou? A potom k němu dolehly jejich myšlenky.

Ještě že měl za sebou auto, protože jinak by pravděpodobně skončil na zadku. Esme je těhotná?! Bomba! Jeho mozek se tak nějak nechtěl probrat ze šoku. Vždycky, na rozdíl od svých sourozenců, věděl, kdo Esme je. Jenže nyní, když měl jasný důkaz jejího královského původu před nosem, měl nutkání klesnout na koleno a sklonit hlavu.

Zatímco se pokoušel sesbírat a donutit svá kolena ke stabilitě, Esme a Carlisle k němu došli a Esme mu dala mateřskou pusu na tvář.

„Ahoj, tak jsem tady,“ oznámila mu, když na její uvítání nereagoval.

„No tak, Edwarde, nemusíš na mě civět, jak na tele se dvěma hlavami,“ usmívala se pobaveně, zatímco Carlisle se nepokrytě pyšně šklebil.

„Ale... to... jak se to... stalo?“ vykoktal a jakmile ta věta dorazila od jeho úst k mozku, polila ho červeň.

K čertu, nejen že blekotá jako idiot, ale ještě má stupidní otázky.

Carlisle se zarazil a na tváři se mu objevil výraz učitele, trpělivě vysvětlujícího látku nechápavému žákovi. Nadechl se, v jasném úmyslu vysvětlit Edovi, jak se TO stalo.

„Zadrž!“ zděsil se Ed a nejradši by si nafackoval. „To byla vážně stupidní otázka, promiň, Esme. A samozřejmě gratuluji. Je to úžasná zpráva a oběma to moc přeji.“

„Díky, Ede, pro nás to byl taky šok, tak se neomlouvej. Měl jsi vidět Carlislea, jak...“

„Ehmm...“ ozval se Carlisle a střelil po Esme vyděšeným pohledem. Skutečně si nepřál, aby Ed věděl, jak nechápavě reagoval. Nějak si neuvědomil, že Ed to uvidí ve chvíli, kdy na zmíněnou situaci pomyslí.

Edwardovi začaly cukat koutky a Carlisleovi to došlo. Zavřel oči a tiše útrpně zasténal.

„Hele, nebudeme to rozebírat. Hlavní je, že Esme je v pořádku, ne?“ pokusil se Ed rozptýlit jejich pozornost.

Carlisle kývl a všichni nasedli do auta.

„Tak nám řekni, co se děje, že u toho musím být já,“ zajímala se Esme.

Edward jim vylíčil celý příběh. Nepřerušovali ho, až na několikeré zatajení dechu, či šokované zajíknutí. Když se dostal k tomu, že se Jazz do Alice neodvolatelně zamiloval, Esme ztuhla.

Chvíli bylo v autě ticho a pak Esme pohlédla na Carlislea.

„Co myslíš, lásko?“

„Chtěl bych, aby všechny naše děti byly šťastné, jen...“ Carlisle se bezradně zarazil.

Tady nešlo jen o nějaké povolení. Tohle byl problém s velkým P. Zákon o utajení byl dodržován bez výjimky. Těch několik málo případů, kdy se člověk o upírech dozvěděl, skončilo buď jeho přeměnou, nebo smrtí.

„Potřebuji mluvit s Jazzem. To těhotenství stejně znamená, že se ostatní dozví, kdo jsem, takže nemá cenu to protahovat. Promluvím si s ním a pak uvidíme,“ rozhodla se Esme a Edward bez dalších řečí zamířil k Forks. Během cesty ještě odpovídal na jejich otázky ohledně schopností děvčat. Esme byla unešená z Belly a její komunikace s duchy. Jako odbornici na psychiku a lidské duševno vůbec ji tohle vážně zajímalo.

****

Před domem Swanových zastavili něco málo po poledni. Bella je zahlédla z okna a při pohledu na rozčepýřenou bronzovou kštici vynořující se z auta se jí podivně rozbušilo srdce.

Alice s Jasperem se ještě nevrátili a ona o ně začínala mít obavy.

Dveře otevřela dříve, než mohli zazvonit.

Edward právě přicházel ke vchodovým dveřím, když uslyšel tep jejího srdce. Byl zrychlený. S úšklebkem si pomyslel, copak asi tu harpyji rozrušilo – že by jeho příjezd? Na chvíli se cítil velmi samolibě, ale jen do té doby, než mu došlo, že jeho srdce tluče na úplně stejné frekvenci. Do háje!

Bella otevřela a na chvíli se rozhostilo ticho. Ti dva na sebe civěli, neschopní se pohnout.

Za Edovými zády se ozvalo odkašlání, které ho konečně probralo.

„Bello,“ kývl na ni neochotně a ona ustoupila ze dveří, gestem je zvoucí dovnitř.

„Dovol, abych ti představil další členy naší rodiny. Naši adoptivní rodiče – Esme a Carlisle.“ Formálně a prkenně znějící řeč vyvolala na tvářích jeho rodičů udivený pohled, ale nekomentovali to.

Esme se usmála tak, jako to umí jen ona, a natáhla k Belle ruku.

„Ahoj, moc ráda poznávám dívku s tak neobvyklou schopností. Nemůžu se dočkat, až mi o tom povíš víc.“

Bella pod jejím přátelským přístupem roztála a usmála se na ně.

„Vítám vás tu. Nevím přesně co vám Hez... ehm... Edward řekl, ale ráda odpovím na vše, co vás bude zajímat.“

Chtěla je pozvat dál, ale právě v tu chvíli se vrátili Jazz s Alicí.

Jazz vrhl pohled na Eda, který ztuhl a nevěřícně na ně vykulil oči.

„Prosím, mlč chvíli, vysvětlíme to,“ požádal ho Jazz v myšlenkách a oddechl si, když Ed váhavě přikývl.

Všichni se navzájem představili a usadili se v obýváku.

Chvíli po sobě nejistě koukali. Nikdo nevěděl, kde začít.

„Takže,“ začal Carlisle, ale byl přerušen zajíknutím Alice. Dosud seděla vedle Jazze na pohovce, ale nyní celá ztuhla, záda rovná jako svíce a oči s rozšířenými zorničkami upřené do prostoru. Hned na to zalapal po dechu Edward.

„Co se děje?“ nechápal Carlisle.

„Má vizi,“ vyhrkla Bella, zvedla se a klekla si k sestře.

Jasper vzal ruku Alice do svých dlaní a úzkostně ji sledoval.

„Alice, co vidíš?“ zeptala se Bella a položila jí ruku na tvář.

„On,“ vydechla roztřeseně. Všem bylo jasné o kom mluví.

„Připravuje si právě...“ odmlčela se a hledala správné slovo, „nástroje,“ zašeptala. „Těší se na další vraždu, už ji naplánoval. Zatím nemá konkrétní cíl, ale ví, že to udělá v příštích dnech, možná už zítra.“

„Alice, vidíš, co je kolem? Můžeš popsat jeho okolí?“ hlas Carlislea byl tichý a soustředěný.

„Je v pokoji. Nevidím ven, okna jsou zatažená záclonami. Svítí si lampou. Ty nože se v tom světle blýskají. Bože...“ Její tělo se otřáslo odporem a hlas přešel do vzdorovitého znechucení. „Myslí na minulé vraždy, vzpomíná na de...“ zajíkla se a prudce se nadechla, „detaily. Je vzrušený. Bože můj, dost!“ zakvílela a její ruka, pokrytá sítí otisků zubů, se automatickým pohybem zvedla k jejím ústům, aby se zuby mohly zakousnout do masa.

Jasper byl rychlejší. Zachytil její ruku a bleskovým pohybem si ji stulil do náruče.

V tom okamžiku vize skončila a Alice se s tichým pláčem přitulila k jeho hrudi.

„Ježiši!“ ozvalo se z místa, kde jako socha stál zatím nikým nepovšimnut Ed. Jeho tvář byla v upíří podobě, ale místo typicky světlé pokožky, měl barvu téměř zelenou.

Bella si pomyslela, že teprve tahle kombinace je vážně děsivá. Proč tak podivně reaguje? Jako by viděl totéž, co Alice. Ale to není možné, ne? Uvažovala, zatímco se Ed pomalu vzpamatovával.

Vrhl pohled na své rodiče a zavrtěl hlavou.

„Netuším, jak to Alice může zvládat, málem jsem se pozvracel a to už jsem viděl hodně děsných věcí,“ řekl tak tiše, že mu Bella skoro nerozuměla.

„Počkat, jak víš, co přesně viděla?“ vystřelila po něm otázku.

Ed se zarazila střelil pohledem po Esme.

Bella zmateně přeskakovala očima od jednoho k druhému a doufala, že jí to budou ochotní vysvětlit. Nesnášela tápání.

Esme od začátku sledovala chování Jazze k Alici a pak, během vize, se zděšením pochopila, čím musí dívka procházet. Zaznamenala jak na sebe reagují, i ten ochranářský postoj a zbožňující pohled, který u Jaspera nikdy dřív neviděla.

Pohlédla na Carlislea a rozhodla se. Nemohla by svého syna odtrhnout od jeho lásky. Představila si, že by ji někdo donutil opustit Cara a měla v rozhodnutí jasno. Jen nevěděla, jak začít.

„Alice, jsi v pořádku?“ zeptala se jemně a když Alice zvedla hlavu a uviděla její uplakané oči, sevřelo se jí srdce lítostí nad tou těžce zkoušenou dušičkou.

„Jsem v pohodě, jen mne tenhle parchant vždycky dostane do kolen,“ zamumlala s plným nosem a vděčně přijala krabici papírových kapesníků, kterou jí podala Bella.

„Dobře, asi bychom vám měli něco vysvětlit,“ začala a Jazz zpozorněl.

Jenomže jí nebyl přáno pokračovat. Alice znovu ztuhla, jak se další vize mihla před jejím zrakem. Tentokrát to bylo krátké a podle jejího výraz příjemné.

Edward si odfrkl: „No bezva!“

A Bella toho měla právě tak akorát dost. „K čertu, řekne mi někdo, co se to tu posledních pár minut děje?“

Alice po ní hodila pohoršený pohled a usmála se na Esmé. „Gratuluji k miminku, těhotenství ti bude moc slušet,“ řekla jí. Viděla v krátkém záblesku Esme s bříškem sedět v křesle, s rukama Carlislea ochranitelsky ovinutýma kolem ní. Zazubila se a pak se zarazila v úleku a s rukou na ústech vyděšeně pohlédla na Carlislea. Napadlo jí, že mu o dítěti Esme zatím nemusela říci.

„To je v pohodě Alice, Carlisle už o tom ví, novinka je to jen pro Jazze.“

Alici došlo, že Jasper je úplně ztuhlý. Naprosto konsternovaně zíral na Esme, neschopen jediného pohybu.

„Ty jsi tě...těhotná?“ vypadlo z něj a jeho oči upřeně sledovaly břicho Esme.

„Ano, Jazzi, jistě už chápeš, proč chtěl Ed, abych tu byla,“ řekla jemně a nesměle se usmála.

„Tys to celou dobu věděl!“ Ten obviňující tón se do Eda zařízl s naprostou přesností.

„Jaspere, uklidni se. Ed to sice věděl, ale ne proto, že bych mu to řekla. Nemůže za to, že ví, co se komu mihne v hlavě,“ mírně káravě a s jasnou autoritou v hlase pronesla Esme.

Jasper na chvíli ztichl a pak, protože stále držel na klíně Alici, jen sklonil hlavu v uctivém gestu.

„Vaše výsosti...“ Chtěl něco dodat, ale Esme ho přerušila.

„Koukej toho nechat, pro tebe jsem matka a ne výsost, to bys snad mohl cítit, ne?“ durdila se.

„Tak a dost! Byli byste tak laskaví a sdělili mi pravidla téhle hry? Melete tu pátý přes devátý a nic z toho nedává smysl!“ Bella byla opravdu vytočená.

„Trochu úcty a slušnosti, slečinko, nebylo by?“ ironicky vyprskl Ed v reakci na její triádu.

„Nechte toho oba, jde tu o vážné věci, hádky nejsou na místě,“ mírnil je Carlisle.

„Dobře, poslouchejte. Vysvětlíme vám, kdo jsme a co přesně umíme, ale potřebuji, abyste si zachovaly chladné hlavy a nezděsily se,“ obrátila se Esme na děvčata.

„Možná pomůže, že Alice už to ví,“ protáhl Ed a zašklebil se na Alici, která na něj poněkud dětinsky vyplázla jazyk.

„Tys jí to řekl?! Víš, co jsi udělal? Mohlo to mít strašné důsledky!“ nevěřícně a rozzlobeně vydechla Esme.

„Jistě že jsem jí to neřekl, má vize, pamatuješ? Viděla mě a Eda lovit a zbytek si domyslela... a nebojí se mne,“ dodal Jazz a neodpustil si hrdý pohled na svou malou, statečnou lásku.

„Aha, promiň, to mne nenapadlo,“ zklidnila se hned Esme a zvědavě pozorovala Alici. Napadlo ji, že tahle lidská dívka má víc odvahy, než je zdrávo.

„Haló, tady jsem!“ zavolala Bella teatrálně, pokoušejíc se na sebe upoutat pozornost. Založila si ruce na prsa a netrpělivě poklepávala špičkou nohy o podlahu.

„Opravdu? To bychom si vážně nevšimli, když tu dupeš jak vzteklý ježek.“ Ed se na ni přesladce usmál a Belle se nebezpečně zúžily oči.

„Tak hele, ty mistře světa, co kdybys konečně vypustil z pusy nějakou inteligentní větu? Ale promiň, to bych po tobě asi chtěla váže moc,viď? Nerada bych, aby sis tou námahou ublížil,“ vrátila mu cukrkandlový úsměv a s potěšením sledovala, že už mu zase naskakuje ten druhý obličej. Domyslela si, že se jim to stává, když se dost neovládají.

„O mě strach mít nemusíš, beruško,“ vyplivl to slovo jako nadávku, „boj se spíš o sebe. Jestli ti řekneme víc, mohla by ses taky strachy sesypat, víš?“

„No jasně, bojím, bojím, hlavně tebe Hezoune, jsi nebezpečnej akorát těmi svými kecy. Hrozí mi z nich akutní úmrtí nudou.“

„Ty, ty, ty...“ Ed se dostával do varu a měl opět nutkání po ní skočit a názorně jí ukázat, jak nebezpečný dokáže být.

„Copak? Máme problémy s koktáním? Chudáčku, doporučím tě k výbornému logopedovi, do pár let budeš mluvit lépe než tříleté dítě,“ vrhla na něj rádoby soucitný pohled a její postoj s rukama v bok vyjadřoval neředěný posměch.

„Vrrvrrrrrr!!!“ Mohutné zavrčení rozzuřené šelmy, naplnilo pokoj.

„OK, tak logopeda ne, že by pomohl veterinář? Očividně tě pokousalo něco se vzteklinou!“

„Edwarde, ne!“ Výkřik se ozval od Carlislea, který spolu s ostatními nevěřícně sledoval ten slovní box. Znal svého syna natolik dobře, že poznal, kdy mu prasknou nervy.

Rychlostí myšlenky se vymrštil a sevřel vrčícího Eda, aby mu zabránil v plánovaném skoku.

Ed zatřepal hlavou a povolil napětí v těle.

„Ty mě jen tak nevytočíš, slečinko!“

„Nápodobně, Hezoune,“ vrátila mu Bella smeč.

„Nechte toho, nejsme tu proto, abyste se hádali jak malé děti,“ pokárala je Esme. Divila se, jaký vliv má na jejího jindy tak vyrovnaného a občas povýšeného syna ta dívka.

Potom se nadechla a vysvětlila holkám, co jsou zač. Nezabíhala do detailů, jen jim sdělila, že jsou upíři, kteří se živí zvířecí krví a ona sama, že pochází z královské rodiny.

Řekli holkám o svých schopnostech i o dalších dvou členech rodiny, Rose a Emmettovi, kteří jsou nyní na líbánkách.

Alice už vše podstatné věděla, takže se ničemu příliš nedivila, ale když jí Jazz řekl, že umí vycítit a ovlivnit emoce, vykulila na něj v údivu oči. No, a když z Eda vypadlo, že čte myšlenky, zalapaly po dechu obě děvčata. Alice zčervenala a Bella zrudla. Jazz vzápětí na Eda práskl, že Bellu neslyší, což dotyčná přijala s úlevným výdechem.

Potom nastalo ticho, všichni napjatě sledovali Bellu, až si to všechno přebere a zareaguje.

Bella chvíli stála jak zařezaná a přemýšlela, zda se jí to celé jen nezdá. Pak usoudila, že někoho tak protivného jako Hezoun, by si její fantazie nestvořila.

Upíři existují.

No bezva.

A proč vlastně ne? Když mohou být duchové, proč by nemohly být i jiné bytosti?

Po chvíli si uvědomila, že je v místnosti ticho a všichni napjatě sledují, zda nebudou muset tišit její hysterický záchvat.

„Takže upíří rodinka?“ usmála se a napětí v pokoji polevilo.

Pak se škodolibě ušklíbla a ukázala na Edwarda: „Ale tenhle se moc nepoved, že?“

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Povídky od Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

14)  Carlie (10.09.2010 19:51)

Brilantní dialog dvou papiňáků před vášnivým výbuchem , dokonalost sama!!!
Příběh se mi tu zhmotňuje před očima, píšeš moc hezky živě!
Honeeem dááál!!!

13)  sfinga (10.09.2010 19:34)

Popo, zbožňuju tě, jsi génius B+E a ty jejich žabomyší války
Posílám ti jednu extra čumáčkovou
Ale tenhle se moc nepoved, že?

12)  Nebraska (10.09.2010 19:16)

Hele... Už je to docela nudný... ale nemůžu si pomoct. Miluju tě
A ta Bella!
A ten Eda!
Jack je neuvěřitelně odpornej, slizkej a děsivej, brr!
A poslední věta mě rozsekala

11)  Linfe (10.09.2010 19:09)

Bože můj, Popo! Když pominu ten začátek tak tohle byla ta nejfamóznější veselá kapitolka ve Vražedných snech. B+E jsou prostě k sežrání

10)  Ivanka (10.09.2010 19:07)

Tak tuhle Bellu a Edwarda naprosto miluju! Ty jejich slovní přestřelky, věty, reakce a Bella má navrch. No prostě bomba. Ale v pozadí se jako mlha plazí Jack a ten mi nahání hrůzu... Kdypak si asi ti dva přiznají, že se do sebe zamilovali?

7)  sakraprace (10.09.2010 18:09)

Až na ten děsivý začátek jsem skončila celá vytlemená. Ale tenhle se moc nepoved Jsem zvědavá až s nimi jednou nebude nikdo, kdo by je zastavil.
Popo, na tohle se vždycky vyplatí počkat. Paráda, jsi machr

6)  SarkaS (10.09.2010 18:04)

Já se z Belly zblázním!!! Už začínám Edu fakt litovat, protože tohle nemůžou jeho nervy dlouho vydržet. A Jack, no to je kapitola sama pro sebe. Musím říct, že nechutné a drastické scény zvládáš bravurně Tak šup, ať už je další

5)  Ree (10.09.2010 18:02)

Prej expresní...
Ale k povídce... Naprosto jsem umřela u poslední věty. Fakt! Ale jinak nevím, co ti tady pořád psát. Víš, jak úžasné to bylo. Jasper s Alic jsou ňufovní a Edward s Bellou naprosto ojedinělí a... no, a ňufovní

3)  Hanetka (10.09.2010 17:34)

Popo, culím se tu jako blbec... Eda s Bellou nemají jedinou chybičku, Jen se těším na to tóčo, až se dosekýrují k vášni, to bude nejmíň hurikán! Díl byl luxusní a doufám, že tě drží Múza ve svých drápech a brzy stvoříš další... je to naprosto senzační!

2)  Evelyn (10.09.2010 17:23)

Popo, to jejich špiškování, vzájemné vytáčení a přesvědčování sebe sama, že toho druhého nesnáší, to všechno nemá jedinou vadu na kráse! Jsem opět nadšená. Naprosto bez výjimky se mi líbila každičká věta, každé slovní spojení i zvolený obrat. Je to báječné

«   1 2