29.01.2013 [20:00], Cathlin, Povídky jednorázové, komentováno 20×, zobrazeno 2657×

„Nedávám druhé šance,“ pronesl jsem při pohledu na jeho tvář, podebral jsem rozepnutý pas jeho kalhot a jedním trhnutím mu je strhnul z těla. Sotva jsem pocítil odpor švů, které až dosud držely látku pohromadě. Cáry, které mi zůstaly v ruce, jsem odhodil na zem a vyměnil je za amvyrovou tkaninu, kterou jsem hodlal obtočit kolem jeho pasu.

Když jsem se ale otočil a poprvé se podíval na jeho nahé tělo, na štíhlé pevné nohy zapřené o zem, nemohl jsem si nevšimnout tmavého znaku, vypáleného na jeho kůži v úrovni slabin. Jasně čitelná písmena CC mě donutila překvapeně zvednout zrak a upřít na něj šokovaný pohled.

---

 

 

2/2

 

Krve by se ve mně nedořezal. Co tohle mělo znamenat? CC?!!! Napadala mě jen jedna možnost, ale to nemohla být správná odpověď. To prostě nemohla. Zíral jsem na ta dvě písmena s otevřenou pusou.

Teprve potom jsem si uvědomil jeho upřený pohled. Zvedl jsem oči k jeho tváři.

„Ten cejch jsem si nechal provést poté, co jsi začal žít s Esmé. A co jsem pochopil, že veškerá naděje umřela,“ pronesl klidným hlasem, vyslovoval pomalu a zřetelně.

Zavřel jsem ústa a polknul jsem, amvyrovou látku jsem bezmyšlenkovitě odhodil stranou.

„Byl to způsob,“ pokračoval docela tiše, „jak si urvat aspoň kus tebe. Nikdy ses to neměl dozvědět.“ Jeho doznání znělo téměř plaše.

Přistoupil jsem až k němu a díval se do těch míst, stále neschopen uvěřit. Tenký proužek jeho spodního prádla, obepínající jeho postavu v pase, nezakrýval vůbec nic v místech, kde byl cejch proveden. Přiložil jsem prsty na jeho kůži a přejel jimi po obou písmenech. Jeho kůže tam byla zjevně porušena, měla hrubý povrch. Caiovo tělo při mém dotyku znova ovládlo napětí, Caius zatajil dech.

„Ale jak?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Tetování rozpáleným amvyrem,“ odpověděl věcně a naše pohledy zůstaly zaklesnuté jeden do druhého jako zkřížené meče, pomalu klouzající jeden po druhém.

Když jsem znovu sklonil zrak a podíval se do míst, kterých se stále dotýkaly mé prsty, viděl jsem mnohem víc, než jsem čekal. Reakce jeho těla nemohla být přímočařejší. Poslední tenká látka, která halila jeho tělo, se vzdouvala a já jen pevně stisknul oční víčka, abych překonal nápor, který ovládnul mé vědomí. Před očima se mi zatmělo způsobem, který jsem ještě před několika vteřinami naprosto nepředpokládal.

Mluvil pravdu. Všechno, co říkal, byla naprostá pravda. Najednou jsem to věděl tak jistě, jako nic jiného. Naráz jsem pochopil, jak si vysvětlit všechny mé vzpomínky, naráz jsem věděl, co za nimi doopravdy stálo. To, o čem jsem dříve mohl pochybovat, se nyní proměnilo v jistotu.

„Carlisle…“ vyslovil Caius, jehož pohled byl stále upřený na mou tvář, hlasem plným emocí mé jméno - a to slovo zaznělo jako výstřel. Jeho jazyk netrpělivě obkroužil jeho rty a já nebyl schopen déle myslet.

Všechno nevyřčené, po věky ležící hluboko v mém podvědomí, najednou ožilo a podrazilo mi nohy. To, co se odehrálo v mém vědomí, se dalo naprosto přesně nazvat úplným zatměním.

Hranice jeho příjemnosti přitom dosáhla maxima.

Ve zlomku sekundy jsem přitiskl své rty na jeho a jazykem si drsně podmanil jeho ústa. Nesmlouvavě a bez ptaní. Odpovědí mi bylo Caiovo prudké zasténání, jehož vibrace jsem vnímal celým tělem.

Teprve nyní jsem pochopil, jak vypadá nekontrolovaný výbuch dlouho potlačované a popírané touhy, o níž jsem si myslel, že dávno zemřela. Nyní to byla má hodina pravdy, která právě začínala.

Své dlaně jsem tisknul na jeho břicho i hruď, nakonec jsem ho prsty sevřel v pase a přitáhl se k němu blíž. Velmi blízko. Důkaz jeho touhy mě tvrdě tlačil do slabin, a jakmile on pochopil, že má odpověď je navlas stejná, zapřel se v okovech a na malý okamžik na ně přenesl část své váhy. Řetězy nad jeho hlavou zařinčely, teprve potom se naše lačná ústa konečně oddělila a oba jsme se pokoušeli popadnout dech.

„Caie…“ oslovil jsem ho nechápavě a vnímal tlak ve svém klíně, prudce se dožadující uspokojení, přičemž stejný nápor touhy musel zvládat i on sám.

Ale příliš dobře jsem věděl, že příliš brzy uspokojená vášeň je promarněná vášeň. Nebyl jsem ochoten obětovat nic z toho, co jsem náhle držel ve svých rukou.

„Otevři ty okovy,“ požádal mě Caius chraplavě.

Podíval jsem se na něj a bylo mi okamžitě jasné, co udělám. Pomalu a přitom velmi zřetelně jsem zavrtěl hlavou, aniž bych se přestal dívat přímo do jeho očí, a Caius místo nespokojené odpovědi pouze zalapal po dechu a mírně zvrátil hlavu dozadu.

Nemohl jsem uvěřit svým očím. Byla to slast, co prožíval. Tvrdost v jeho klíně se jen znásobila, pouhým pohledem jsem viděl, jak zoufale jeho erekce bojovala o své místo.

Neodolal jsem. Jedním trhnutím jsem zbavil tenký proužek kolem jeho pasu jeho funkce – a Caius byl volný. Celé jeho tělo se proti mně tyčilo ve své dokonalosti; přímo z něj tryskala divoká žádost a touha po slasti přicházející z mých rukou.

Obtočil jsem své prsty kolem jeho mužství a z Caiova hrdla se vydral zoufale toužebný sten. Jeho

ruce uzavřené v okovech sebou škubly, amvyr ovšem překonat nemohly. Jedním prstem jsem poté pomalu přejel po celé jeho délce, opustil to místo a má dlaň zamířila do jeho vlasů. Zajel jsem mezi jejich prameny a vychutnal si příjemnou strukturu, kterou jsem ucítil na své dlani. Uchopil jsem jeden z nich mezi dva prsty a sjel po něm od hlavy až k jeho konci v úrovni ramen. Má ruka zůstala viset před jeho obličejem a Caiovy oči se přímo vpíjely do pohybů mých prstů. Nedýchal, jazykem si přejel přes rty, na mé tváři to probudilo lehký záludný úsměv. Přesunul jsem svou dlaň na jeho břicho a pomalými pohyby prstů, které se střídavě dotýkaly jeho kůže, stoupal nahoru.

Dost možná až příliš pomalu.

Caiovo tělo se třáslo, jeho dech se zadrhával, zatímco má ruka se podobala línému pavouku bezcílně se pohybujícímu po jeho hrudi.

Když jsem dospěl až ke klíční kosti, Caius zavřel oči a hlavu, dosud skloněnou tak, aby mohl sledovat můj pohyb, natočil ke hřbetu mé ruky. Dotkl se ho tváří. Zvedl jsem dlaň a položil mu ji přes bradu, částečně i přes jeho ústa. Okamžitě jsem ucítil špičku jeho jazyka, dotýkající se jednoho z mých prstů. Aniž by otevřel oči, natočil hlavu tak, aby lépe dosáhl a vtáhl jeden z mých prstů do svých úst.

Tentokrát jsem to byl já, kdo zavřel oči vzrušením, které mě okamžitě zachvátilo. Pokoušel jsem se udržet na nohou.

Když jsem oči znovu otevřel, přitiskl jsem se k němu, hruď na hruď, i naše stehna se dotýkala. Aniž bych přerušil hru jeho jazyka, ve zvláštním, nevysvětlitelném a nepochopitelném impulzu jsem ponořil svůj obličej do jeho vlasů.

„Ohromné…“ zašeptal jsem pod toxickým vlivem jeho osobní vůně, která byla právě tady k nevydržení koncentrovaná.

Natočil hlavu, ucítil jsem špičku jeho nosu, jak se dotkla mé hlavy, a vzápětí jsem uslyšel jeho dlouhý nádech. Vzal si ode mě to samé, co já od něj. Jeho rty se potom dotkly mého spánku a pomalu sjely po straně mé tváře níž, až k mým ústům.

Pokusil se do nich proniknout a já jen uhnul dozadu. Mohl se mě dotýkat, nesměl si mě vzít. Z jeho hrdla se vydral nesouhlasný stažený vzdech.

Chovám se jako blázen!, došlo mi najednou. Tenhle muž ještě před pár okamžiky mučil Edwarda. Navzdory tomu, co jsem o něm věděl nyní, byl to přece stále on, kdo to chtěl udělat.

Odtrhl jsem se od něj, udělal krok zpět a prostor mezi námi najednou bolestně proniknul naším vědomím. Působil jako ledová zeď.

Mé oči byly náhle plné soustředění a vzdoru. Jako bych přímo viděl Edwarda upoutaného na tomto místě s příčnými stopami amvyru na hrudi. A znovu jsem viděl lesk v Caiových očích, když jsme vtrhli do místnosti.

Zapochyboval jsem. Více než to. Znovu mě ovládla nejistota a nechuť. Mé obočí se opět stáhlo k sobě a můj pohled ho téměř přišpendlil ke zdi za ním.

Díval se na mě překvapeně, jeho oči nejistě těkaly po mé tváři, snažil se pochopit.

„Co jsi měl v plánu s Edwardem?“ zeptal jsem se hlasem, jehož náhlý chlad překvapil i mě. „Co jsi s ním chtěl udělat?“

Caiův pohled ztuhnul.

„Co jsi s ním chtěl udělat?!“ zopakoval jsem znovu, když neodpovídal, tentokrát už ledově.

„Jen to nejnutnější, abych vyhověl Arovým požadavkům.“

Chtělo se mi ušklíbnout. „Což, předpokládám, nebylo zrovna málo!“

Caius naplano otevřel ústa, potom je zase zavřel a zadíval se na mě pohledem, kterým odmítal odpovědět.

„Co přesně jsi s ním chtěl provést?!“ zeptal jsem se s nejvyšším důrazem a sledoval jeho nahé tělo, jak nespokojeně spočívá v okovech. Začal jsem chápat, že je budu víc než potřebovat.

Mlčel. „Tak?!“ vykřikl jsem tak ostře, že sebou Caius trhnul.

„Cokoliv, co by bylo potřeba, aby mě Aro nepostavil na jeho místo, do rukou Felixe. Nechtěl jsem to udělat, ale neměl jsem na výběr. Pokusil bych se získat den nebo dva navíc a přijít na způsob, jak odtud Edwarda dostat… Netušíš, jak se mi ulevilo, když jste se objevili ve dveřích. Doufal jsem…“

„K věci!“ zarazil jsem ho. „Co jsi plánoval pro Edwarda?“

Jeho oči neochotně přelétly nabízené nástroje. „Amvyrové plíšky,“ začal vyjmenovávat, „bodce a kovadlina.“

Zhnuseně jsem si při té představě odfrkl. Ale věděl jsem, že to ještě není všechno. „Dál?!“

Jeho pohled nevědomky zalétl k nástrojům postaveným vedle pece.

„Ty bastarde!!!“ rozkřikl jsem se na něj. Dál nemusel nic říkat.

Popošel jsem k peci a zadíval se na nástroje stojící kolem ní. Do ruky jsem vzal jeden z nich. Na jeho konci bylo velké písmeno V, které se mělo obtisknout do těla mučeného.

„Tohle!“ vztek mnou jen cloumal, „tohle by na jeho těle zůstalo už navždy! Tohle jsi chtěl použít?!“

Neznatelně zavrtěl hlavou, otevřel ústa, nadechl se a sklopil zrak.

Vztek mě opět donutil vidět skrze rudou clonu. Se zasyčením jsem vypustil přebytečný vzduch z plic, obtěžoval mě, potřeboval jsem se trochu zchladit. Teprve potom mou pozornost upoutalo něco, čeho jsem si až do téhle chvíle nevšiml, a hrůza tiše a děsivě obestřela mé vědomí.

Přešel jsem k peci a sáhl na rukojeť jejích dvířek. Otevřel jsem je. Zevnitř na mě vylétla clona horkého vzduchu, přímo před očima jsem měl poskakující plameny. A v jejich středu byla rozžhavená čepel amvyrového meče.

Mé tělo i vědomí ztuhlo v dokonalém uzemnění. V šoku, který obvykle předchází nekontrolovatelnému výbuchu zuřivosti.

Větší důkaz jsem nepotřeboval. Taková surovost, taková podlost!!!

Popadl jsem rukojeť a vytáhl meč ven a vzteky bez sebe se otočil ke Caiovi, který zalapal po dechu zděšením.

„Tohle si vyzkoušíš sám na sobě, ty parchante,“ procedil jsem mezi zuby, když jsem stanul přímo před ním a špičku čepele, přesně namířenou do středu jeho trupu, jsem protlačil skrz jeho hruď.

Caius zařval a bezvládně se zhroutil v okovech, přemožený bolestí, která se rozběhla jeho tělem. Podklesl v kolenou, na nohou ho držela pouze jeho zápěstí upoutaná na zdi.

„Tohle cítily tvé oběti, vychutnej si to,“ pronesl jsem hlasem plným nenávisti, jakmile se alespoň trochu vzpamatoval. Pokoušel se dýchat a ovládnout bolestné křeče, které stravovaly jeho tělo.

Vytáhl jsem čepel a znovu ji namířil proti jeho tělu. Věděl jsem, že rána, kterou jsem mu právě způsobil, na jeho hrudi zůstane, ačkoliv všechna zranění se téměř okamžitě zahojí.

Nemělo ale zůstat jen u jedné.

„Ne, Carlisle!!!“ zakřičel s vypětím všech sil. „Tohle bych nepoužil!“ Jeho hlas sípal, hrdlo se mu stále stahovalo bolestí. „Alespoň ne dnes… Musel jsem ho ale připravit, Aro musel být spokojen, pokud by se přišel podívat, jak věc pokračuje…“ vzápětí se rozkašlal, bodnutí muselo narušit jeho plíce.

Mířil jsem dál proti jeho hrudi. „Nenáviděl jsi ho. Tohle byla možnost, jak se s ním vypořádat. Nečekej, že ti uvěřím, že jsi mu odpustil, že jsi překonal zášť, kterou jsi cítil. Nečekej, že mě tvá zdánlivá upřímnost přesvědčí. Hraješ vysokou hru, ale já také.“

Tváří v tvář rozpálenému hrotu vznášejícímu se jen kousek od jeho žeber, se na mě dlouze podíval, potom svěsil hlavu. „Nepřekonal,“ vydechl vyčerpaně.

Ano, upřímnost byla rozhodně lepší taktika než zapírání a on to věděl. Na to mě příliš dobře znal. Díval jsem se na něj a čekal na jeho další slova. Bezvětří vznášející se mezi námi ho nenechalo na pochybách. Věděl, že musí mluvit dál. Jiný manévrovací prostor jsem mu nenabízel.

„Nepřekonal…“ zopakoval staženým hlasem své další doznání. „Nikdy jsem se té žárlivosti úplně nezbavil. Ta doba, kdy jsem to musel snášet,“ opět se zadrhnul a rozkašlal, „byla příliš dlouhá. Doslova nekonečná, přesto, že to bylo jen pár let. Všechny ty představy! Ty a on… on na místě, na které jsem chtěl být sám. Tvé prsty v jeho vlasech…“ polknul. „Ale takhle bych mu neublížil, pokud bych opravdu nemusel. Prosím, Carlisle, odlož ten meč.“

Zadíval jsem se na něj - a odložil ho. Namísto něj jsem ale popadl obyčejnou rákosku z ohebného kovu. I obyčejná rákoska, při dobrém použití, dokázala na upíří kůži probudit žádanou bolest. Postavil jsem se zpět před něj. „Chtěl ses Edwardovi pomstít, chtěl jsi mu ublížit.“

To nemohl popřít. Ne tak, abych mu ještě teď uvěřil. Nedokázal jsem si pomoci. Mé vyceněné zuby a temné vrčení prozrazovalo míru mého vzteku a zhnusení.

Rákoska dopadla na jeho tělo, Caius se prohnul bolestí, která projela jeho tělem. Švihnul jsem znovu a znovu a jeho nahé tělo se otřásalo poryvy utrpení. Jeho hrdost se ovšem ještě nevzdala. Pokoušel se zůstat stát a pokoušel se udržet otevřené oči, pohled upřený na mě.

Dost možná věděl, že tohle si zaslouží. Sám dobře věděl, že je vinen. Další rány přeťaly jeho hruď. Nikdo nebude ubližovat mému synovi, a už vůbec ne z důvodů tak nízkých, tak zákeřných.

S dalšími ranami, mísícími se s jeho prosbami, jsem ucítil vlnu zadostiučinění. Spravedlnost v mých rukách právě našla svůj domov.

Znovu jsem se natáhnul a znovu švihnul – a teprve pak si uvědomil pomalu se vkrádající opojný pocit moci, neobvyklé potěšení, které neplánovaně a proti mé vůli společně s provedenými ranami utlumilo můj vztek. Zcela nečekaně se mé vnímání celé situace začalo měnit.

Zhluboka jsem se nadechl.

Další švihnutí už nedopadlo tak ostře, můj a Caiův vyčerpaný pohled se zaklesly jeden do druhého a nálada v místnosti se opět prudce změnila.

„Carlisle…“ zašeptal a já jedním dalším máchnutím znova uhodil jeho tělo, přičemž konec rákosky pohladil jeho kůži, když ji opouštěl.

„Stačí, už ne…“ pronesl Caius méně přesvědčivým, změněným hlasem s pohledem toužebně upřeným na vzdalující se konec rákosky. Nemohl jsem si té změny nevšimnout.

Nerozuměl jsem své vlastní reakci na to, co jsem dělal. Bylo to už tak dávno, tak dávno!!! Ano, tohle jsem už znal, tohle jsem si už prožil. Přesně v téhle pozici jsem stál už nesčetněkrát. Hradem kolovaly zvěsti o andělovi s duší ďábla, kterým nikdo nevěřil. Ale byly pravdivé. Sám jsem to věděl nejlíp. Někteří z upírů obývajících hrad se o tom přesvědčilo na vlastní kůži.

Tady a teď to ale bylo jako vzpomínat na události před velkým třeskem.

Ale ano, tohle byl přesně ten pocit.

Natáhl jsem se a další rána dopadla na jeho tělo.

„Ano…“ vydechl slastně Caius a jeho pozitivní reakce nemohla být zjevnější. Stejně jako prudký pohyb, který jsem ucítil ve svých vlastních kalhotách. Palčivý a spalující.

Postavil jsem se naproti němu do lepší pozice, vložil si rákosku mezi zuby a krátce ji olízl, než jsem s ní znova švihnul. Vzpomínky se mi prudce vracely.

Caiův vzdech dolehl do mých uší a musel jsem překonat své vlastní vzrušení, když jsem chtěl udeřit ještě jednou.

Rákoska dopadla do půli jeho stehen rozkročených v okovech – a aniž by opustila povrch jeho těla, začala hladivým pohybem stoupat nahoru. Zvuk, který se vydral z Caiova hrdla, kombinoval utrpení, slast a tichou prosbu. Dotkl jsem se jeho nejcitlivějších partií a doslova nemohl odtrhnout zrak z rákosky jemně hladící jeho erekci.

Jeho ruce se zazmítaly v okovech. „Carlisle, proboha… pusť mě.“

Věděl jsem, jakou hru hraje, a krátce jsem zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“ Tón mého hlasu ho nenechal na pochybách – počká, až já budu chtít.

„Potřebuju se tě dotknout, aspoň jednou…“ vydechl přemáháním staženým hlasem.

Zamyslel jsem se a pomalu si rozepnul knoflíky na své košili. Sundal jsem si ji a pověsil ji za sebe na jeden z háků, na kterých visely mučicí nástroje.

Přišel jsem až k němu, stoupl jsem si před něj a zvedl jednu ruku, abych uvolnil okovy na jeho pravé ruce. Ta okamžitě vystřelila směrem k mé obnažené hrudi, přitiskla se k mé kůži a pod poměrně velkým tlakem po ní začala přejíždět. Vychutnával jsem si přitom Caiův výraz, vládly mu pocity, které nedokázal skrýt.

„Dovol mi se tě dotknout…“ zašeptal potom a prudce dýchal. Jeho zrak zalétl níž a jeho ruka sjela do úrovně mých slabin, aby objala pevný hrbol v jejich středu.

Caius jen přerývaně vydechl, než jsem jeho ruku popadl a v setině vteřiny ji zvednul zpět k okovům. Jejich zámek zacvakl dřív, než se Caius stihl vzpamatovat.

„Takhle ne…“ pronesl jsem stručně a jasně a sehnul se, abych si od něj vzal trýznivě krátký polibek. Jen, co se naše jazyky spojily, hned jsem ho ukončil, stoupl si k němu a své stehno vrazil mezi jeho nohy. S potěšením jsem si uvědomil, že cokoliv jsem udělal, v něm probudilo další zachvění, další zasténání dorážející touhy.

Naklonil jsem se k jeho uchu a tiše ale jasně zavrčel. Musel vědět, kdo je tady autorita.

Potom jsem se otočil a znovu přešel k peci. Oheň v ní ještě hořel. Vybral jsem jeden z menších cejchovacích nástrojů ve tvaru X a vložil ho do ní, do blízkosti plamenů. Zavřel jsem dvířka a přešel zpět ke stěně s nástroji. Můj zrak padl na obyčejné důtky z nejhrubější kůže, pokryté kovovými cvoky po celé délce každého z vláken. Právě ty by mohly posloužit více než dobře. Sňal jsem je z háku, na kterém visely, a přešel ke Caiovi, jenž se zatajeným dechem čekal na to, co udělám.

„Věděl jsem, že jsi to ty…“ pronesl, když jsem se naproti němu postavil. „Anděl s duší ďábla. Vždycky jsem to věděl.“

Jen jsem se pousmál. „Máš možnost prosit o smilování,“ upozornil jsem ho prostě, pomalu přejel důtkami od jeho stehen až po jeho prsa, natáhl se a udeřil. Konce kožených proužků, tvrzených směsí býčí krve a pryskyřice, zazvonily na jeho prsa. Věděl jsem, že bolest, kterou jsem tím způsobil, se pohybuje přesně na hranici mezi snesitelností a nesnesitelností. Tak to mělo být. Caius pouze křečovitě zasyčel.

Krása tohoto způsobu bičování ovšem neležela v bolesti, ale ve strachu.

Sklouzl jsem důtkami o něco níže, do jeho pasu. A udeřil znovu. Pásky dopadly na spodní část jeho břicha. Caius ztuhnul v okovech, slast vystřídalo napětí. Pohnul jsem důtkami ještě o něco níž a znovu udeřil. Pásky jen těsně minuly vztyčenou špičku jeho erekce, trhnul sebou a jeho oči se rozšířily děsem.

Posunul jsem rukojeť, kterou jsem svíral, ještě níže a vlákna znova prolétla vzduchem, aby dopadla na jeho kůži v pravé půlce jeho slabin. Citlivé partie opět minula jen o kousek. Nechal jsem proužky kůže svěšené svisle k zemi a svazek přiložil na vnitřní stěnu jeho stehna. Vyjel jsem s ním až k jeho varlatům a nechal kůži dotknout se jejich povrchu. Caius znovu zasyčel a i mé vlastní vzrušení se bolestně připomnělo.

Další úder prosvištěl vzduchem a kožené proužky dopadly na jeho stehna, jen těsně, opravdu těsně pod jeho pohlavím.

„Carlisle!!!“ vykřikl šokovaně a vydechl všechen vzduch z plic.

Neubránil jsem se potěšenému úsměvu. „To je jen začátek, Caie,“ pronesl jsem a naklonil se k jeho uchu. „Chceš víc?“

Zavřel oči a beze slov, zmámeně přikývnul. Přiložil jsem nehty k jeho hrudi a sjel jimi až do jeho klína, kde jsem se několika rychlými pohyby pokusil podpořit jeho vzrušení. Caius se pod mými doteky prohnul v kolenou a zasténal, na nohou se však udržel.

„Máš to mít,“ prohodil jsem, otočil se a vrátil se k peci. Vytáhl z ní nástroj, který se už jistě stačil nahřát. Malé písmeno X na konci rukojeti bylo pro mé záměry více než dostačující. Nástroj byl nahřátý tak akorát, aby vyvolal silné vjemy, a přitom nepopálil. Jeho teplota byla jen o něco vyšší než teplota rozpáleného vosku.

Zvednul jsem jej do výšky jeho obličeje - Caiovy zuby znovu proťaly jeho spodní ret - a přiložil rozpálený kov na kůži pod jeho ucho, abych jím posléze sjel po hraně čelisti. Caius zařval, zaskučel a já se sehnul, abych zasažená místa přejel jazykem. Věděl jsem, co taková kombinace dokáže. Caius jen ztýraně zasténal a jeho zuby se zakously hlouběji do jeho rtů, nehty na jeho prstech se mu zaryly do dlaní.

Odtáhl jsem se a přiložil kov na levou vnitřní stranu jeho paže, abych s ním pomalu, velmi pomalu, tak aby kůže přejala dostatečnou míru horkosti, sjel dolů, přes podpaží až pod žebra po straně jeho hrudníku. Vzápětí jsem ta samá místa znovu přejel jazykem.

„Aaaaah…“ vydralo se syčivě z jeho hrdla a jeho boky se pohnuly v několika zcela zřejmých, opakovaných a prozatím marných pohybech.

Přejel jsem ho spokojeně očima a klekl jsem si.

Přímo před něj.

Z jeho úst se vydral další zvuk, tentokrát prozrazující ohromení. Nasměroval jsem nástroj do oblasti třísel a přiložil jej přímo nad jedno z nich, na nervový uzel hned vedle míst, která by takový žár snesla jen stěží. Obkroužil jsem jím to místo horkým kovem… a po jeho výkřiku se opět sklonil, abych jej přejel jazykem. Tentokrát to nebyl výkřik, ale ostré hrdelní zasténání, co jsem uslyšel. V tříslech jsem přitlačil a olízl to místo prakticky celou plochou jazyka. Odpovědí mi byl vyšší tón Caiova hlasu a další prudký sten. Nasměroval jsem se na tělo jeho penisu, přejel jím po celé jeho délce, abych poté vzal jeho špičku do úst a dráždivě ji obkroužil ze všech stran. Mé rty se zastavily v první třetině jeho délky, pracoval pouze jazyk, na kterém jsem ucítil kapku tekutiny přicházející zevnitř Caiova těla.

„Car-li-sle!!!“ s obtížemi zakřičel mé jméno a já ho pustil jen proto, abych se zvednul a opět přiblížil své rty k jeho uchu.

„Copak?“ zašeptal jsem táhle a přiložil své zuby na jeho ušní lalůček.

„Kdybych mohl…“ dostal ze sebe…

„… tak co?“ zeptal jsem se.

„Vzal bych si tě…“ vydechl s nasazením všech sil. „Chci tě, Carlisle. Nedá se to vydržet!“

„Ale, ale…“ pomalu jsem zakroutil hlavou v jeho vlasech a jazykem se dotknul dalšího záhybu jeho ucha. „A jak bys to udělal?“

Neodpověděl, váhal, co má říct.
„Jen pověz…“ pobídl jsem ho.

Jeho oči byly zavřené, hlava zakloněná, jeho i můj dech zrychlený a nekoordinovaný. Cítil jsem ho na své tváři, cítil jsem napětí, které ho nutilo naklánět se na stranu, na které jsem byl já. Nakonec místo odpovědi jen prudce a křečovitě vydechl.

Pousmál jsem se. „Ukaž mi to…“ požádal jsem ho, a aniž bych se odtáhnul od jeho hlavy, obtočil jsem dlaň opět kolem jeho penisu.

Jeho boky se prudce rozpohybovaly proti mé dlani, která zůstávala prakticky na jednom místě. A s každým dalším pohybem se z jeho hrdla vydral další slastný sten, který i mě strhával do rovin palčivé nesnesitelnosti. Cítil jsem jeho vzrušení, s každým tím pohybem rostlo a sílilo, byl mimo sebe. Jeho steny byly opojné, strhující, nabízely sladkost, po které jsem toužil. Odtáhl jsem se, abych na něj viděl. Oči zavřené, ústa otevřená, sténání ostré a plné síly.

Se svým vlastním zasténáním jsem prudce vydechl a překryl jeho ústa svými. Naše jazyky se spojily v dravém souboji – než jsem se se zapřením svých vlastních sil donutil odtrhnout od jeho těla.

„Ne… Ne…!“ zaúpěl zničeně Caius. Oba jsme zprudka dýchali, když nás vzdálenost opět oddělila jako stěna z oceli.

Stále ještě jsem v jedné ruce držel cejchovací nástroj, odhodil jsem jej stranou, abych měl volné ruce, a uvolnil mu okovy kolem rukou. Náhle je měl volné, jeho oči se rozšířily překvapením a očekáváním. Podvědomě si promnul zápěstí, tak dlouho sevřená v zajetí.

Poodstoupil jsem od něj tak, aby se mě nemohl dotknout dříve, než já budu chtít, a rozepnul si kalhoty. Ve vteřině ležely za mnou na zemi a v další vteřině jsem se zbavil i zbytku oblečení. Má vlastní erekce konečně využila volného prostoru přede mnou, Caius jen prudce nabral dech. Postavil jsem se znovu blíž k němu, položil svou dlaň na jeho bradu a palcem přejel jeho rty. „Klekni si a ukaž, co umíš.“

Nemusel jsem ho dvakrát pobízet. Jedním plynulým pohybem klesl na kolena a vzápětí mě vzal do úst, zatímco rukama mě chytil kolem pasu. Jeho ústa mě pohltila jako dravá řeka, jeho jazyk mě objal jako nesčetné lačné lávové stuhy. Zasténal jsem, všechen vzduch prakticky naráz opustil mé plíce a před očima se mi zatmělo. Hladil mě a laskal na nejcitlivějších místech, na spojení mezi tělem penisu a jeho špičkou a v zářezu na špičce. Jeho ruce mě přitom pevně sevřely v pase, aby mohly kontrolovat rozsah mých vlastních pohybů. Definitivně jsem přestal pochybovat o míře Caiových zkušeností, všechna energie mého těla i vědomí se soustředila v místech, kterých se dotýkal svými ústy, a jen silou vůle, vytrénované za roky upířího života vedeného v sebezapření, jsem dokázat odtrhnout jeho ruce z mého pasu a spojit je v pevném sevření jedné mé dlaně nad jeho hlavou. Byl jsem to já, kdo měl udávat rytmus a tempo, nikoliv on. Druhou dlaň jsem vložil do jeho vlasů, zaklonil hlavu a pronikal do jeho úst nekontrolovatelnými poryvy chtíče, který mě dokonale ovládal. Můj penis zaplňoval celá jeho ústa, vzpínal se a prosil o ukojení, které mohlo přijít právě z nich.

Na to však bylo příliš brzy. Zatáhl jsem za jeho vlasy a donutil ho postavit se. Chvíli mu trvalo, než zavřel náhle prázdná ústa a pootevřel slastí omámené oči. Podíval se na mě, nepochyboval jsem, že navzdory upírskému zraku v tuto chvíli vidí rozostřeně, stejně jako já. Na okamžik jsme na sebe zůstali zírat v bezdeché fascinaci jeden druhým. Potom jsem se prudce sklonil k jeho hrdlu, abych proti němu se zavrčením vycenil své zuby a mírně je zaťal do kůže nad jeho klíční kostí. Ano, upíří kousnutí zanechává stopy, měl jsem sto chutí je zde zanechat. Stopy mé vášně; vášně, která nekonečné dlouhé roky spala umrtvená v podvědomí a kterou jsem krutě ignoroval.

Jeho reakci jsem ovšem nečekal. Odstrčil mě a tentokrát to byl on, kdo se sklonil proti mému hrdlu ve zkušeném pohybu. Pocítil jsem jeho řezáky proti své kůži. Můj slastný výdech nemohl být intenzivnější a hrubější. Měl jsem co dělat odolat pokušení mu to dovolit, dovolit mu značku na mém krku, která tam zůstane už navěky. Jen v posledních záchvatu zdravého rozumu jsem se odtáhl a s prudkým polknutím se mu zadíval do vášní změněné tváře. Z posledních sil držel svou touhu, aby nevybuchla. A já jsem na tom nebyl jinak.

S několikerým úlevným hlubokým výdechem jsem se otočil k policím s nástroji a jedním hrábnutím popadl tenké ocelové lanko, ležící na jedné z nich. Na upíří sílu nedostačující, jistě. Na mou vůli prosazenou proti vůli Caiově dostačující zcela.

Do druhé ruky jsem vzal odolná pouta na nohy, sepnuté vprostřed řetězem.

Vrátil jsem se k němu, popadl jeho ruce a stáhl je lankem za jeho zády.

„To lano zůstane celé,“ pronesl jsem s obtížemi, přesto důrazně. „Pokud praskne, nedostaneš nic z toho, co chceš, zatímco já si vezmu, co chci já, bez dalších ohledů.“

Pouze přikývnul.

Sklonil jsem se k jeho nohám a nad okovy, které držely jeho nohy, jsem nasadil pouta, která mu měla umožnit částečný pohyb. Teprve potom jsem ho uvolnil z okovů, položil mu ruku na rameno a odvedl ho k obrovské ploché kovadlině, dosahující rozměrů dospělého muže, určené k rozbíjení částí upířího těla, povětšinou ležícího v jejím středu, která stála opodál. Otočil jsem ho směrem k sobě a opřel ho o její kraj. Kopnutím mezi jeho paty jsem ho donutil mírně rozkročit nohy a sevřel jsem v dlani jeho varlata. Stisknul jsem akorát tak, abych ho donutil hrdelně zasténat. Naklonil se ke mně a pokusil se vyhledat má ústa. Obkroužil je jazykem, zatímco já jej stále držel v jeho nejcitlivějších partiích. Mé nehty se zaryly do záhybů jeho kůže a jeho ústa přitisknutá na mých se odtrhla v poryvu chtíče, který už nedokázal snést. Několika krátkými pohyby svých prstů obtočených kolem jeho pohlaví jsem přivedl jeho vzrušení na pokraj vyvrcholení. Jeho vzdechy se už podobaly prosebnému pláči.

Otočil jsem jej a donutil ho ohnout se přes okraj kovadliny. Jednou rukou jsem zajistil jeho ruce, svázané lankem, za zády a druhou jsem obkroužil křivky jeho pevného a dokonale tvarovaného pozadí. Několikrát jsem prsty přejel nahoru a dolů po celé délce střední linie, teprve potom jsem se zastavil na vstupu do míst, která nám oběma měla přinést vrcholné potěšení. Blaho a rozkoš. Špičkami prstů jsem bránu otevřel, donutil ho uvolnit se, přivítat mě, než jsem pronikl dovnitř. Caius se pode mnou prohnul slastí a touhou, zasténal a posunul se proti pohybu mých prstů. Věděl, co přijde. Věděl, co jeden druhému můžeme nabídnout, a věděl, že to přijde už brzo. Oba jsme byli na hranici našich možností. Má vlastní nedočkavost svírala mé hrdlo, ale tohle se nedalo uspěchat. Dokonce i tělo upíra potřebovalo minimální čas na přizpůsobení. Mé prsty se pohybovaly uvnitř, zatímco jsem své pohlaví tisknul k jeho hýždím. Na okamžik jsem uvolnil ruku, která držela jeho zápěstí, a vsunul ji mezi jeho tělo a stěnu kovadliny, abych nahmatal hrot jeho vzrušení a synchronizovanými pohyby umocnil jeho rozkoš.

„Carli-!!!“ vykřikl neartikulovaně, když se pohyb mých rukou na obou místech jeho těla sladil a když mé prsty pronikly hluboko dovnitř, do míst, která byla schopna srazit jeho schopnost ještě vydržet na kolena. A právě díky tomu jsem věděl, že je ten pravý čas.

Pronikl jsem do něj.

„Aaaaaaaah!!!“ zasténání nás obou se slila v jeden symfonický zvuk.

Ani jeden z nás nechtěl nic jiného, netoužili jsme po ničem, než po vrcholném uspokojení, po explozi našich těl, která se potkávala v našich pohybech. Vrážel jsem tvrdě do hlubin jeho těla a byl jsem si naprosto jistý, že dosahuji míst, která ho připravují o schopnost orientace v čase i v prostoru. S každým dalším pohybem se i mé vzrušení stupňovalo, mé vzdechy byly intenzivnější.

Teď nebo nikdy!!! Vyklouzl jsem z jeho těla tak nečekaně, že se z jeho hrdla vydral jen překvapený vysoký zmučený vzdech. Okamžitě se postavil a otočil se mi tváří v tvář.

Chvíli jsem stál opodál, zhluboka dýchal, mé vlastní vzdouvající se pohlaví mě mučilo trýznivým chtíčem, který stále nebyl naplněn.

„Carli…!“ odmítavě, nevěřícně kroutil hlavou, popošel až ke mně a pokusil se mě hrubě políbit, ruce stále svázané za svými zády.

Udělal jsem další krok vzad a vztyčil proti němu ruku v odmítavém gestu. Zůstal na mě zírat v nechápavém vyděšeném úžasu. Po několika hlubokých nadechnutích jsem se přiměl postavit se přímo naproti němu. Svou tvář jsem přiblížil k jeho na krátkou vzdálenost. Díval jsem se přímo do jeho mírně nepřítomných, přesto pozorných očí.

„Vezmeš si mě,“ řekl jsem pomalu a ta slova vyzněla jako rozkaz. Přesně tak byla i míněna. Vydechl překvapením. „Vezmeš si mě a uděláš všechno, co umíš, abych byl spokojen. Budeš se snažit. Pokud neodvedeš dobrou práci, nedostaneš nic.“

Nasucho polknul.

Rozvázal jsem mu ruce, odstrčil ho od kovadliny a postavil se na jeho místo. Naše pozice se vyměnily. Jeho ústa zůstala otevřená, pohledem se do mě vpíjel. Vyzývavě jsem se na něj zadíval – a další pobídku nepotřeboval. Jeho dlaň prudce dopadla na mou hruď, aby mě položil a přitiskl má záda na plochu kovadliny. Jen jsem prudce vydechl spokojeností. Výborný začátek! Jen tak dál, Caie…V následujícím okamžiku se postavil těsně ke mně, podebral mé nohy pod koleny a zvedl je nahoru. Potom se ke mně sklonil a s dlouhým vzdechnutím jazykem objel špičku mého penisu, v prstech stisknul zbývající část mého pohlaví. A vzápětí to byla má vlastní brána rozkoše, kterou pronikly jeho prsty. Pomalu, postupně, trýznivě a pomalu si braly mé tělo po kouskách. Krouživé pohyby, kterými se dostával dovnitř, mě připravovaly o rozum, tohle byla dokonalost sama.

Tohle jsem měl rád. Mužské tělo pracující s tím mým, pevné tuhé svaly pod dokonalou kůží, na které jsem se mohl dívat, síla cizího chtíče, kterou jsem mohl cítit, bezprostředně a přímo; síla, která mě přemůže, síla, která překoná i mou vlastní. Jeho nedočkavost byla patrná; nespěchal, ale neztrácel čas. Jeho prsty hbitě a bez váhání plnily svůj úkol, svými vlastními pohyby jsem mu to usnadňoval. Jeho druhá ruka mě přitom svírala v klíně a nenechala mě ani na okamžik vydechnout.

Když mě jeho prsty opustily, jeho ruce přistály na mých kolenou. Svůj vlastní jazyk si vsunul mezi zuby, když se na mě svrchu zadíval, a ten pohled si zjevně více než vychutnával.

„Pokračuj!!!“ nakázal jsem mu nesmlouvavě. Věděl, co ho potká, pokud neposlechne. Byl jsem schopen mu odepřít jakékoliv další potěšení.

„Jak si přeješ…“ odvětil s mírnou úklonou. Usmál se, pak se sklonil a jedním trhnutím si mě přitáhl blíž. Jeho rty znova objaly můj penis.

V okamžiku jsem vytřeštil oči!!!

Jed!!!

Jeho jed pokryl povrch mého pohlaví a zapůsobil jako roznětka. Síla vjemu mě vystřelila z mého vlastního těla. Zatmělo se mi před očima, ve tmě vybuchl uragán ostrých barev, tříštících se jedna o druhou v dokonalé změti.

Tohle byla hra s ohněm. Jed mohl způsobit bolest, k nevydržení silnou, stejně jako nepopsatelně silnou rozkoš. Pokusil jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.

„Caie!!!“ pokusil jsem se vykřiknout, ale nejspíš bylo sotva poznat, co jsem se pokoušel říct. „Ne!!! Tohle ne!“ Nevěděl jsem, nakolik mu mohu věřit. Tohle byly temné, hluboké vody, kde se veškerá jistota ztrácela jako světlo nad hladinou.

Další pohyb jeho jazyka mě definitivně připravil o možnost myslet. Ponořil mě do zapomnění, do nebes, kde nebylo pro pochyby místo. Mé tělo se proti mé vůli uvolnilo a má pánev mu začala vycházet vstříc. Celá má délka se ztrácela v jeho ústech, cítil jsem, jak jeho rty dopadají na kořen mého penisu. Nořil jsem se do slastných osidel rudě žhnoucí touhy a cítil, jak se vše uvnitř mě dává do pohybu, který jsem nebyl schopen zadržet.

Jeho prsty znovu pronikly branou, kterou jsem mu nabízel, aniž by mě jeho ústa pustila ze sevření přinášejícího téměř nevědomou závrať.

Zařval jsem jako zvíře těsně před svou smrtí.

Zabíjel mě, zabíjel mě nesnesitelnou dávnou rozkoše, která překonávala všechno, na co jsem byl schopen se připravit.

Vzápětí mě jeho ruce i jeho ústa opustily a ucítil jsem ostrý tlak, kterým do mě proniknul. Hrubě, nesmlouvavě a zkušeně.

„Aaaah…“ vykřikli jsme oba současně.

Jeho i můj hlas, jeho i mé výkřiky i naše pohyby hned potom splynuly v jedinou harmonii dráždící naše vědomí. Toužil jsem po něm. Toužil jsem, aby pronikl hlouběji, ještě hlouběji. Jednou rukou chytil obě má zápěstí, znemožnil pohyb obou mých rukou, a druhou ruku mi silou vtiskl do týla. Přitlačil mou hlavu k podkladu. Nahnul se nade mne a zrychlil své pohyby.

Po celém mém těle přejel mráz. Jo, tohle bylo přesně ono! Nemohl jsem se hýbat, zaskučel jsem dalším přílivem vzrušení. Zvuky, které jsem vydával, postrádaly veškerou artikulaci i smysl. Jediné, co jsem vnímal, byl jeho klín, v pravidelných intervalech dopadající na mé tělo, síla jeho nárazů – a špička jeho penisu, která mě dráždila uvnitř právě v místě, které představovalo samo žhnoucí peklo. Každý jeho náraz mě posunul dál, až se mé výkřiky změnily v nekontrolované skučení. Dokonale jsem se mu odevzdal, dokonale jsem padnul pod jeho silou a uměním.

Stačily tři další nárazy, než se Caius prohnul silou přicházejícího orgasmu. Během krátké pauzy, která mu měla dovolit nabrat dech, se sehnul a téměř zaryl své zuby do mého ramene. Zároveň jsem ucítil jeho ruku na špičce mého penisu. Potom se znovu rozpohyboval. Tentokrát už nebylo cesty zpět, pro mě ani pro něj.

Byl jsem to já, kdo ho opustil jako první a jedním trhnutím se nechal povznést do závratných výšin extáze, nicméně netrvalo víc než několik vteřin, než mě následoval. Tekutina mé vášně zalila jeho dlaň a jeho vlastní zalila vnitřek mého těla.

Trvalo to několik světelných let, než sebou naše těla přestala škubat a než jsme byli ochotni spadnout zpátky na zem.

 

- - -

 

Nesoustředěně jsem se pokoušel najít své svršky. Kalhoty už jsem měl na sobě, hledal jsem košili. Mé oči propátrávaly zem, na které se válela spousta všelijakých věcí, zakopával jsem o kde co, krajně vyvedený z míry. Kdyby mé srdce ještě dokázalo bít, tlouklo by mi až v krku. Pokoušel jsem se posbírat své myšlenky, vrátit se na zem, do reality, která mě sevřela ze všech stran jako pláty obrovského lisu.

Caius mě pobaveně sledoval a přešel k jedné ze skříní stojící v rohu místnosti, ze které vyndal čistou košili. Ano, jistě, došlo mi. Čisté oblečení se v těchto místech může hodit. Prach, úlomky, popel z pece… a dlouhé hodiny strávené právě zde si to vyžadovaly. Zkušeným pohybem si zavázal další obdivuhodně tvarovaný límec pod krkem a otočil se na mě. Nic jiného na sobě prozatím neměl, jeho nahá krása byla stále ještě dobře viditelná.

U svatého Caia!

Pohledem jsem zalétl ke dveřím této místnosti, zamčeným celou řadou neproniknutelných zámků. Tady to bylo peklo - a zároveň mě jen tak málo dělilo od toho, co čekalo venku!!!

Znovu jsem se otočil a horečnatě prohlédl zem. Košile!!! Kde je ta košile? Mé oči zamířily k místu, na kterém ležel odhozený bič, prohledal jsem příslušný kout.

Když jsem se otočil zpět, Caius stál za mnou a se špatně skrývaným pobavením sundal košili z háčku vedle velkých štípacích kleští a podal mi ji. „Nehledáš tohle?“

Poraženě jsem zavřel oči, a jakmile jsem je zase otevřel, jeho ústa se jemně dotkla těch mých a mírně skousla můj horní ret. Zasyčel jsem přívalem všech možných dojmů.

„Caie!“ vyhrkl jsem, když jsem se od něj odtrhl. „Neuvědomuješ si…“

„Já vím,“ přerušil mě s klidem a zasmál se, „Alice, Edward, Jasper… Dlouho střežené tajemství ″anděla″ rodu Cullenů bylo prozrazeno.“

Zvedl jsem ruku a přiložil si ji k čelu. Ach, bože!!!

Tahle osudová hodina mě mohla stát všechno, všechno, co jsem měl!

„Pochopí to…“ ozval se znovu Caius. „A když ne, vždycky můžeš přijít za mnou.“

Podíval jsem se na něj, naprosto konsternovaný.

Aaargh!!! Jako bych po tomhle snad mohl najít alespoň minimální sílu vůbec odejít!!!, zaúpěl jsem v duchu. Nedostanou mě odsud ani párem volů. Měl jsem co dělat nevpálit mu to přímo do očí, namísto toho jsem na něj zůstal jen fascinovaně zírat.

Znovu se zasmál, kousnul se do rtu a sklopil zrak. „Ledaže bys chtěl zůstat rovnou… Obávám se, že tohle byl jenom začátek…“ Jeho příjemný hlas, jeho vůně a jeho neodolatelné charisma a sebevědomí se kolem mě opět obtočilo jako had z Edenu. Zadíval jsem se mu do očí a přešel mě veškerý humor, pokud mi ještě vůbec nějaký zbyl.

Byl jsem totálně vyřízený!

Jeho nahá kolena přede mnou klesla k zemi, jeho svolný pohled přitom vzlétl k mé tváři.

„Carlisle…“ zašeptal zákeřně.

Uhnul jsem pohledem a obrátil zrak k nebi, skrytému za několika stropy.

PANENKO NA NEBI!!!

 

---

 

Povídky od Cathlin

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!