09.07.2011 [18:00], Amisha, ze série Vlčí srdce, komentováno 25×, zobrazeno 5280×

Jacob a Edward.

 

 

Pro klid duše. +15

Měla pocit, že je z karamelu. Tála a nechala se hýčkat. Byl tak horký… a jí to nevadilo. Vychutnávala si každý okamžik a jemně ho hladila ve vlasech.
„Miluju tě,“ zašeptal.
Po tváři jí stekla osamělá slza. Poplašeně se o kousek odtáhl.
„Jsem šťastná.“
Usmál se.
„Já víc.“
Opřel si ji k sobě zády. Společně sledovali vlny a užívali si chvilku klidu. Nakonec, když zívla, se zase přeměnil, aby ji mohl odnést domů. Ona zvládla jenom držet jeho srst a snažit se nespadnout, když běžel temným lesem. Klouzal tiše po mechu, a když něco přeskakoval, nedokázala to pořádně poznat. Doběhl domů, a tam ji uložil do své postele. Poprvé se mu stočila do náruče. Společně usnuli.
Ráno na ni čekala snídaně. Opečené párky a miska zeleniny. A jedna horská lilie. Nechtěla vědět, kde ji vzal. Měla pocit, že tady nerostou. Rozhodla se neptat. Šťastná tím, jak to bylo.
„Jak ses vyspala?“
„Báječně, asi se budu muset nechat od upíra vyděsit častěji,“ zamumlala s plnou pusou.
Opatrně položil tác vedle na stolek, počkal, až dožvýká, a pak ji zlechtal.
„Jacobééé, já se počůrám.“
To ho umravnilo, ale jenom tolik, aby ji místo toho začal líbat. Padli spolu zpět do polštářů a ona vzrušeně vzdychla.
„Bello,“ opakoval stále dokola mezi polibky. Oba zrychleně dýchali. Zarývala mu nehty do ramen a otírala se o jeho hruď svými prsy.
„Myslím, že tohle dlouho nevydržím...“ povzdechl si a odvalil se na záda. Nechala ho, ale po chvilce mu položila ruku na hruď. Lehce, jenom bříšky prstů mu kroužila po hrudní kosti, postupně rozšiřovala okruh až k břichu, kde párkrát přejela po lemu jeho kraťasů. S rozšířenýma očima sledovala, jak zadržel dech. Natočil k ní hlavu a ona mu bez váhání věnovala velmi líný polibek.
„Já z tebe zešílím,“ zavrčel a přetočil ji pod sebe. Usmála se.
Rukama mu zmáčkla ramena a pánví vyrazila proti té jeho. Zakňučel. Nechala své dlaně klouzat po jeho zádech až na kříž.
„Něco pro tebe udělám ano?“ zašeptala, když svou dlaň ponořila za lem jeho kalhot.

Když ji vezl domů, usmíval se. Dohodli se, že jsou pár, a tak je Bella pod ochranou jeho i celé smečky, víc, než kdy předtím. Jenom ho zlobilo, že nechtěla přestoupit k nim na školu. Bál se toho upíra. Domluvili se sice, že se nemusí stěhovat jenom pod podmínkou, že už se k Belle nepřiblíží, ale kdo ví.
Strávila u nich všechen čas až do neděle odpoledne. Charlie už volal, že nemá žádné čisté ponožky. Bella dodala, že na kuchyň si nejspíš bude muset vzít pneumatické kladivo. Určitě tam nebude čisté ani párátko.
„Můžu pro tebe zítra přijít?“
„Víš, zítra raději zůstanu doma, abych nakonec neměla domácí vězení. Charlie v tom telefonu zněl velmi rozčileně.“
„Kdy mu to chceš říct?“
Zamračila se.
„Dneska raději ne. Myslím, že by mě nechal eskortovat do Číny.“

Ráno se jí nechtělo z postele. Bála se jít do školy. Teď, když byla sama, tak měla před očima pořád ten Edwardův dychtivý pohled a měla z toho husí kůži. Seděla s ním jenom na biologii a historii. Nechá se přesadit. Jenom netušila, jaký důvod udá. Tolik se toho změnilo během posledních 14 dní.
Smrt Jessicy, zjistila, jak je to s klukama. To, že jsou vlkodlaci, ale bylo to nejlepší, co si dokázala představit. A pak tu byl Edward Cullen. Člověk – upír, který naháněl hrůzu.
Nevěděla, jak to s nimi bude dál. On ji toužil zabít stejně tak, jako ona chtěla žít.
Nasedla do auta a nastartovala. Jela ke škole a modlila se, aby vysvitlo slunce. Ale nahoře ji evidentně neměli v lásce. Lesy začala zahalovat mlha. Brzo bude pršet.
Povzdechla si. Nemají důvod nebýt ve škole.
Zabočila na školní parkoviště a na jejím obvyklém místě stála Alice. Tvářila se nervózně.
Bella prchavý okamžik uvažovala, že by to prostě otočila a odjela. Nakonec se ale opanovala a statečně vystoupila.
„Co chceš?“
„Ahoj, Bello, jak se máš?“
Zvedla na ni obočí a ona vypadala mnohem menší a drobnější než normálně. Skoro by jí ji bylo líto.
„Chci s tebou jenom mluvit nemusíš být hned hrubá.“
Bella si tedy stoupla a zkřížila ruce na prsou.
„Tak povídej.“
Dívala se do těch hlubokých karamelových očí. Viděla, že to, co jí chce říct, se jí nebude líbit. Ani trošku.
„Nedokázali jsme zařídit, abyste neseděli společně. Letos je moc studentů a nikdo nechce změnit hodiny.“
„Neříkej mi, že žádná spolužačka nechce sedět vedle Edwarda.“ Jo! Vyslovila to... jméno.
Alice začala špičkou boty rýt do hlíny. Měla už pěkný důlek, když odpověděla.
„On nám to ztěžuje. Nechce se nechat přesadit nebo chodit na jiné hodiny.“
Bella prudce vdechla vzduch, pak ho zase vypustila a rozmáchla se rukama.
„Tak musím já přejít na jinou školu.“
„Půjde za tebou.“ Nadechla se. „Kamkoliv.“
„To je přece takovej nesmysl. Proč si dává takovou práci? Vždyť musí vědět, že mě kluci nedají.“
Alice se zašklebila.
„Jistě, jenom to, jak tě hlídají, je dojemné. Já kvůli nim nic nevidím.“
Bella ji zamávala rukou před obličejem a Alice se na ni nechápavě podívala.
„Vždyť vidíš!“
„Bello, nevím, kolik toho o nás víš, ale spousta z nás má nadání. Já třeba vidím do budoucnosti. Jenom když jsou okolo ty chlupaté obl... ech, vlkodlaci, tak nevidím. Je to, jako by mě nějak stínili.“
Dívala se na ni a připadala si jako opařená. Nechápala, proč po všech těch objevech ji zrovna tohle vyděsilo.
„Takže ty vidíš i mě?“
„Většinou,“ připustila Alice.
Zazvonilo.
„Musíme jít.“
„Ještě něco. Dávám na tebe pozor, neboj se.“
To je uklidnění. A to jí jako má věřit? Koho si asi vybere, když půjde do tuhého? Strnule vešla do třídy. Biologie. Její nejoblíbenější předmět se stal její noční můrou.
Už tam seděl. Díval se na ni. Ani nemrkal. Sedla si vedle něj, co nejdál jí to lavice dovolila.
„Ahoj,“ zašeptal.
No, to je mi panečku dilema. Ignorovat nebo ne?
„Ahoj,“ špitla.
Usmál se. Vážně to nevypadalo jako cenění zubů, ale přesto se jí srdce rozeběhlo mnohem rychleji.
Učitel přišel a sjednával si pořádek. Bella přesto seděla jako pravítko. Strnulá a připravená se kdykoli dát na útěk. Ne, že by to pomohlo.
Cítila, že ve tvářích nemá žádnou barvu. Udělalo se jí špatně.
„Pane učiteli, Belle se udělalo nevolno, směl bych ji odvést na ošetřovnu?“
Ten prevít mu to odkýval. Poslal ji na jistou smrt. Bez jediného mrknutí oka.
Edward vzal Bellu za paži a jemně ji zvedl. Nezapomněl ani její batoh. Vytáhl ji ze třídy a vlekl ji na opačnou stranu než byla sestra. Překvapivě.
„Takže mě hodláš vycucnout někde ve sklepě nebo si zajedeme na výlet?“ neodpustila si rýpnutí.
Neodpověděl, jenom ji dál vedl na parkoviště.
Strčil ji do svého auta, a když vyjížděli, viděla, jak z budovy vyběhla Alice. No, to brzo.
Zařadil vyšší rychlost a vystřelil do provozu města. Zase na druhou stranu, než čekala.
„Tak, a teď s tebou budu mít alespoň pár vteřin.“ Zněl nadšeně, ale pořád kontroloval zrcátka, víc než je potřeba při normálním řízení.
Držela se křečovitě sedadla a neodvažovala se na něj podívat.
Zatínal prsty do volantu a trhaně řadil. Vypadalo to, že se neovládá.
„Já ještě nechci umřít.“
Dupl na brzy a smykem zastavil v nějaké boční ulici. Vzal její tvář do dlaní.
„Jsi moje!“ zapředl. „Jenom moje.“
Cítila, jak adrenalin, proudící její krví, buší do stěn každé jednotlivé žíly. Ještě chvilku a omdlí tu.
„Proč to děláš?“
„Protože tě miluji.“
Zalapala po dechu. To se určitě přeslechla.
„Ale chceš mě zabít.“ To nebyla otázka.
„To chci. Nejvíc, co jsem kdy na světě chtěl.“
Pohladil ji svými dlouhými prsty po tvářích. Usmál se a sklonil se k jejímu krku. Jel nosem po celé jeho délce a zajíkavě dýchal. Z hrudi se mu ozývalo bublavé vrčení.
Nakonec se jí podíval do očí, aby si byl jistý, že ho poslouchá.
„Chci tě zabít. Aby ses pak mohla zrodit do nesmrtelnosti a já o tebe nikdy nepřišel.“
Cože???
Víc toho nestihli. Dveře na straně řidiče se otevřely a jeho ven vytáhly silné ruce. Bílé jako sníh. Emmett. Na místo řidiče vklouzla Alice.
„Omlouvám se, neudělal ti nic?“
Zmohla se jenom na zavrtění hlavou. Ještě jí Alice zvedla vlasy na obou stranách krku. Když se přesvědčila, že nemá ani škrábanec, bez rozhlédnutí se rozjela. Plynule se zařadila do odpolední špičky. Jakmile byli venku z města, všimla si Bella, že podél auta běží vlci. Její vlci.
„Zastav!“ křikla, nečekala pomalu ani na zpomalení, a už se drala ven z auta. Vběhla mezi smečku a schovala se mezi Jacoba a Sama.
Alice počkala jenom tak dlouho, než viděla, že je v bezpečí, a bez toho, aby zavřela dveře, odjela. Ty s hlasitým třeskem zapadly na svoje místo, když zařadila vyšší rychlost.
Jacob se přeměnil a okamžitě ji objal. Přitiskla se k němu.
„Už tě tam nepustím. Večer něco vymyslíme, abys mohla přestoupit k nám na školu.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Hanetka (09.07.2011 19:00)

No... Bella, která po první puse vjede Jacobovi do kalhot, Edward, který ji nechce chránit duši a rovnou ji chce kousnout, aby z ní byl upír... to jsou mi odklony!
Jsem zvědavá, který ji nakonec dostane. Ledaže bych měla pravdu a nechala si oba!

3)  MisaBells (09.07.2011 18:47)

Kruciš... už abys Iví tu Pumu dopsala... tohle je omezování názoru... Vyhrožování je trestný!

2)  sfinga (09.07.2011 18:41)

Romi, ty víš jak na mě. Taková romantika - Jacob.. aúúúúú
A Edward, nakopala bych ho do... víš kam (Tam je i upír citlivej )
Stejně je Bella hloupá, proč se nevymluvila, že jí není zle? Proč se nechala odvést? Jednou to rupne a Alice nebude poblíž, ani kluci ze smečky

Romí, miluju tvého Jacoba, má velký srdce a hřejivou náruč aúúúúúú

EDIT: Mibel, važ slova!!!

1)  MisaBells (09.07.2011 18:37)

Chudák Edward, ani cucnout ho nenechají! Konečně je tady odhodlaný být sobecký a ona se zdráhá! Já se z ní poseru, fakt neví, co kde chce... ale s Jacobem??? Pche...

«   1 2