18.06.2011 [16:45], Amisha, ze série Vlčí srdce, komentováno 21×, zobrazeno 5072×

Edward.

Není všechno tak, jak to vypadá, hm...

Tu noc toho příliš nenaspala. Zvedl se vítr, strom vedle domu škrábal na okno a vydával podivné kvílivé zvuky. Bouře musela být opravdu silná; nikdy neslyšela, že by mohl vítr takhle skučet...
Ráno se rozhodla zavolat Jakeovi. Mobil nechala vyzvánět, až ji to přesunulo do hlasové schránky. Napotřetí mu tam nechala vzkaz.
Jacobe Blacku, okamžitě se přestaň chovat jako uraženej pitomec. Dvakrát se nadechla.
Jo a omlouvám se, až se mi ozveš, dovezu ti klíče od auta.
Zamračila se na telefon, když ho pokládala na noční stolek. Snad vážně netrucuje? To se jí k němu nehodilo.
Celý den strávila úklidem domu, a když večer dělala večeři, zkusila mu zavolat ještě jednou.
Telefon měl nedostupný...
Fajn, pomyslela si. Tuhle hru můžeme hrát ve dvou. Charlie se vrátil večer a vypadal, že usne při chůzi.
„Co se stalo, tati?“ ptala se když před něj opatrně pokládala talíř. Bála se, že do toho guláše zaparkuje obličejem. Podpíral si bradu jednou dlaní, když se snažil trefit do pusy. Bella mu soucitně přistrčila balík ubrousků.
„Nechci vidět, že půjdeš do lesa. Rozumíš?“
Zmateně na něj svraštila obočí.
„V lese se objevili medvědi. Zvěř je vyděšená a místy jsou polámané stromy. Vypadá to, jako by byli nějak nemocní. Napadla nás vzteklina.“
Díval se na ni pohledem, že pokud mu to ihned neodpřísáhne, je schopen ji vozit do školy policejním autem. Pokud by ji tam vůbec pustil.
„Dobře tati, nijak zvlášť netoužím se s něčím takovým potkat.“
To ho uklidnilo. Zamračil se na talíř a pak ho odsunul.
„Jdu spát, neponocuj dlouho.“ Odšoural se do koupelny a po chvilce bouchly dveře jeho pokoje.
Bella myla nádobí a zírala skrz tabuli okna ven do temnoty. Představovala si ty potvory, jak kolem slídí. Otřásla se. Předtím, než šla spát, zkontrolovala všechny západky na oknech i na dveřích. Dokonce zavřela i svoje okno. I přesto, jak ráda spala při čerstvém vzduchu, nechtěla riskovat. Netušila, jestli medvědi umí šplhat, ale nehodlala to zjišťovat na vlastní kůži.
Ráno se probudila celá polámaná a s totální nechutí jet do školy nebo kamkoli, kde si nemůže nechat svoje pyžamo.
Přesto do školy dojela jako jedna z prvních. Viděla svoje kamarádky, jak v hloučku stojí a o něčem si povídají. Co ji ale překvapilo, bylo, že už tu byla Jess. Nikdy nejezdila ani včas, natož ještě dřív.
Evidentně ji něco zaujalo. Nebo spíš někdo. Bella se hořce usmála a pak se rozhlédla, aby zjistila, kdo je to tentokrát.
Na parkovišti ale staly jenom ony a dodávka Tylera, a o toho zaručeně nešlo.
„Ahoj holky. Co se děje?“
Všechny se na Bellu zaculily.
„Za chvilku přijede Edward, je to ten nejhezčí kluk na škole,“ spustila Jessica.
Neprotočila oči jenom proto, že se na ni přímo dívaly.
Najednou všechny zmlkly a sborově se otočily k vjezdu na školní pozemek. Vřítilo se tam stříbrné volvo, jak už věděla z minula. Všimla si, jak všechny narovnaly ramena a vystrčily prsa.
Fajn, tak teď už ty oči protočit musela, byla to nutnost skoro životně důležitá.
Auto smykem zastavilo přímo mezi dvě bílé čáry a ona si pomyslela, že by jí mohl dát lekci v parkování.
Imaginárně se profackovala.
Dívala se s ostatními, jak postupně z auta vystupuje několik nejkrásnějších lidí, jaké kdy viděla.
Byla mezi nimi i Alice. Ta zběžně projela pohledem lidi kolem, a když se zastavila pohledem na ní, zářivě se usmála a zamávala jí. Bella jí nesměle pozdrav oplatila a hned se přikrčila v očekávání návalu otázek, které ji nade vši pochybnost čekaly.
Bylo to jako strčit hlavu do vosího úlu.
Vlastně jim ani nerozuměla. Nakonec se rozhodla prostě odejít. První hodina dneska byla biologie. Až holky zjistí, že s tím jejich Edwardem sedí, tak ji zabijou.
Ve třídě ještě nikdo nebyl, tak si sedla a otevřela si svou oblíbenou knihu. Začetla se, takže si ho v první chvíli ani nevšimla.
Sedl si vedle ní naprosto nehlučně. A když zvedla hlavu, měl tu svoji přímo u její. Polekaně couvla.
„Omlouvám se, jenom neznám mnoho lidí kteří by měli rádi klasiky,“ zašeptal.
Usmála se omluvně svojí přemrštěné reakci. Je to přece jenom kluk, proboha.
Natočila knihu tak, aby si mohli číst společně. Všimla si, jak křečovitě svírá desku stolu. Přísahala by, že ta prasklinka pod jeho dlaní tam v pátek nebyla.
„Je ti špatně ?“
Měla dojem, že zamumlal něco jako to nemáš ponětí, ale jistá si nebyla. Chtěla mu sáhnout na čelo, ale ozvalo se zasyčení.
Ve dveřích stála Alice. Ruce měla založené a výhružně na ně zírala.
„Co chceš, skrčku?“
„Neměl by ses zapomínat! Ahoj, Bello, moc se k němu nepřibližuj, je to nebezpečný... ehm, sukničkář, tak.“
Bella se zasmála.
„Neboj, Alice, já se jenom tak nedám.“ Přátelsky šťouchla Edwarda do žeber. Překvapeně vyjekla.
„Ty jsi jak šutr.“
Tyi dva na sebe zůstali zděšeně zírat.
„Hodně posiluji,“ vyhrkl Edward.
„Jo, je tím úplně posedlej.“
Bella měla pocit, že řekla něco nevhodného. Naštěstí už se do třídy scházeli další studenti.
Alice se otočila k odchodu, ale nakonec ještě přes rameno zavolala, že je hned přes chodbu.
Bella se zmateně podívala na Edwarda a on zamračeně pozoroval dveře. Nakonec našpulil rty, jako by přemýšlel, a z chodby se ozvala rána.
Do třídy jednou nohou vstupoval profesor a už chtěl zavřít dveře, když mu v tom bílá ruka zabránila.
„Slečno?“
Alice se prodrala kolem něj.
„Omlouvám se, ale nemůžu si pomoct, musím vyměnit oděvní design za biologii. Myslíte, že by to šlo?“
„No, mám už úplně plnou třídu, je mi líto. Možná bych vás mohl zapsat od příštího semestru.“
Vypadalo to, že si dupne. Nakonec jenom namířila pěstičku na Edwarda ve výmluvném gestu a odešla zpět na svou hodinu.
Edward se opřel o židli a spokojeně se usmíval.
Učitel ještě něco zapisoval, tak se k ní ještě naklonil.
„Nešla bys někdy do kina a pak na večeři?“
Chtěla přijmout, ale pak si uvědomila, že Jess o něj má zájem, a tak se kamarádky prostě nechovají.
„Omlouvám se, ale nemůžu.“
Vypadal neuvěřitelně zklamaně, ale pokýval hlavou a začal se věnovat výkladu.
Belle to bylo na jednu stranu líto, ale nedokázala by pak Jess kouknout do očí. A nejenom protože je skoro o hlavu menší. Jistě by se na ni zlobila.
Po zvonění se rozloučila s Edwardem a po boku Angely zamířila na další hodinu. Odpoledne, když odjížděla, viděla Jessiku, jak míří k Edwardovu autu.
„Hodně štěstí,“ popřála jí polohlasně s vědomím, že ji sice nemůže slyšet, ale i tak se usmívala.


Když dneska dojela domů, už se skoro stmívalo. Pohodila batoh v chodbě a rovnou se vydala vařit. Krájela opatrně mrkev a přemýšlela, jestli by do La Push neměla přece jenom zajet. Nakonec položila nůž a zkusila zavolat na pevnou linku. Zvedl to Billy. Byla tak překvapená, že v první chvíli nebyla schopná slova.
„Ahoj Billy, chtěla bych mluvit s Jacobem.“
V telefonu to zapraskalo.
„Víš, Bello, on nemůže přijít k telefonu... Je echm... nemocný, má vysokou horečku.“
Lekla se.
„Já za ním přijedu, přivezu mu nějaké léky!“
„Poslouchej, Bello, to není dobrý nápad, mohlo by to být nakažlivé, má to víc děcek. Raději sem nejezdi, ozve se ti, jakmile mu bude líp.“
„Dobře, ale pozdravuj ho ode mě, ano?“
Na druhé straně bylo tísnivé ticho. Protnuté bolestivým výkřikem.
„Billy?“
„Jasně, Bello, budu, musím jít.“
Nepočkal na její odpověď a zavěsil. Dívala se na hluché sluchátko a po zádech jí přebíhal mráz. Jacob byl její rodina, teď trpí a ona za ním nemůže.
Polykala slzy.
Charlie toho večera nepřišel domů. Nechtěl jí říct, co se děje, jenom ji žádal, aby zůstala doma a zamkla dveře i okna.
Udělala to a pak si s horkým čajem zalezla do postele.
Ráno venku svítilo slunce. Usmála se. Bude krásný den. Rozhodla se, že odpoledne zajede za Jakem. Bez ohledu na to, jak je to nakažlivé, přece se na něj nevykašle. K snídani si toho moc nevzala, vlastně po cestě před dům snědla jednu müsli tyčinku.
Nasedla do auta a vyrazila do školy.
Když přijela na parkoviště, zarazily ji černé fábory na oknech.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  Twilly (18.06.2011 17:09)

Noooo Amiško, jsem tak napnutá, co připravíš, hodně se do toho míchá klasika a taky je v tom hodně tvého. Normálně mě chybí písmenka...

«   1 2